Světlo proti Temnotě II.

Anotace: Zda se podaří Gabrielovi dovést dívku na hranici Temnoty a Světla a co se stane, když se konečně setká s hrdinou, který byl předurčen k záchraně Světla, se dozvíte právě v této závěrečné kapitole.

Jak zanedlouho zjistila, lord nepatřil mezi ty, co by toho mnoho namluvili. Vlastně na ní nepromluvil od té doby, co jí nabídl, že může jít s ním. Udržoval stejné tempo a s neproniknutelným výrazem pokračoval dál, aniž by se ohlížel na to, zda ho dívka následuje či zda mu stačí. Právě proto, když zastavil a posadil se pod jeden ze seschlých stromů, postávala opodál

a čekala, jestli se bude pokračovat v cestě. Když se nedočkala ani jednoho slova, také si sedla, protože ji přece jen začala zmáhat únava. "Ehm..." odkašlala si, aby upoutala jeho Gabrielovu pozornost "co se bude dít teď?"

"Přes noc tu zůstaneme. Budeme pokračovat až zítra," odpověděl jednoduše.

"Vždyť tu máte tmu pořád, jak se dá poznat, že je noc?"

Na chvíli se jí zdálo, že se lord dokonce pousmál. Pak se však vrátil jeho obvyklý tvrdý výraz skrývající jakékoliv emoce, pokud ten muž vůbec nějaké měl.

"Můžeme pokračovat i přes noc, pokud ti přijde, že tu žádná není. Já nejsem ten, kdo potřebuje odpočívat," odvětil ledově. Pohodlně se opřel o kmen uschlého stromu a zavřel oči. Děvče se pátravě podívalo po okolí. Nepřipadalo jí zrovna bezpečné jen tak usnout uprostřed této mrtvé krajiny, která skrývala jen samá nebezpečí. Pohlédla na Gabriela. Nejspíš vycítil, že se na něj dívá, protože aniž by se obtěžoval otevřít oči, lhostejně poznamenal: "Teď už nepotkáme nic horšího než jsem já sám."

Když vešel do vesnice, vydalo se mu naproti asi deset mužů. Arian se usmál na přicházející venkovany a přijal nabízenou ruku od chasníka se srdečným úsměvem. "Arian?" ujistil se muž

a pak kývl směrem k ostatním. "Půjdeme s váma, pane. Za několik dní se dostane Temnota do naší vesnice a to nemůžeme dopustit. Máme tu děti a ženy. Přidáme se k vám a porazíme Temnotu dřív, než se dostane až sem." Z hloučku se ozval souhlasný šum. Arian se laskavě usmál: "To je od vás milé, rád přijmu vaši pomoc. Snad se nám to společně podaří."

"Rada starších říká, že vy jste vyvolený," připomněl někdo.

"Ano! Takže Temnotu porazíte!" přidal se další.

"To nemusí být tak jisté," oponoval mírně rozpačitě mladík "udělám pro záchranu Světla a vás všech, co budu moci. Ale třeba se mi nepodaří zvítězit nad Temnotou."

"A jak je skromný," zvolal jeden z vesničanů "pojďte, nejprve se najíte a vyspíte se. Vyrazit můžeme zítra." Několik rukou už Ariana postrkovalo do malé místnosti, kde stál dřevěný stůl se spoustou jídla a pití. Muži posadili Ariana do čela stolu a posedali si kolem. Ten si v tu chvíli zoufale uvědomil, že tito lidé jsou pevně přesvědčeni, že Temnotu přemůže, a nic je nedokáže přesvědčit o opaku. Připadalo mu, že na něj teprve nyní dolehla tíha jeho zodpovědnosti a po celou dobu večeře se mu nepodařilo zahnat chmurné myšlenky, že zklame.

Probudilo ji až praskání ohně. Když otevřela oči, uviděla tmavou postavu stojící vedle malého provizorního ohniště. Přitáhla si cípy šátku blíž k tělu. "Předpokládám, že vám ze Světlé strany bývá po ránu zima," prořízl ranní mlhu lordův hluboký hlas. Dívka po chvíli přistoupila k ohni a přikývla. Vděčně se na Gabriela usmála místo poděkování, ale nevypadalo to, že by si toho všiml. Pohled měl nepřítomně zabodnutý kdesi na obzoru, kde mezi tmavými mraky chvílemi prosvitovaly lehce nažloutlé paprsky slunce. Nikdy nic podobného neviděl. "Tam už je Světlá strana," řekla dívka, když zjistila, kam se Gabriel dívá. Mlčky se na ní podíval a neznatelně kývl na znamení, že to vzal na vědomí.

Vydali se na cestu. Když se mezi suchými pahýly občas objevil nějaký zdravý strom, byla si dívka jistá, že už zanedlouho dorazí na Světlou stranu. V dálce uviděla hrubé obrysy domů. To musí být její vesnice, uvědomila si šťastně. Když se však přiblížili, spatřila jen zničené šedé domy se spadlými střechami a bez známek toho, že by někdo uvnitř žil. Došli doprostřed vesnice a dívka pohlédla na lordovu tvář. Byla zachmuřenější než kdy předtím. Zrak jí padl na malého plyšového medvíka povalujícho se v prachu. Třesoucími prsty hračku zvedla. Medvídkovi chyběla noha. "Pokračuje to rychleji, než jsem čekal," konstatoval Gabriel a sledoval, jak dívka běží k jednomu z domů a nahlíží dovnitř. Byl zvyklý na zkázu všude kolem sebe, ale nikdy si nedokázal představit Světlou vesnici v takovém stavu. Po nějaké době uslyšel tiché křupání písku. Dívka k němu šla s hrdě vztyčenou hlavou a na tváři měla zaschlé slzy. Medvídka pořád držela v ruce. Z očí jí metaly blesky, rty měla pevně sevřené. Zastavila se před lordem a dala mu pořádnou facku. "Hajzle!" vyplivla z úst opovržlivě a začala jej bít hlava nehlava. "To vy za to můžete! Vy a ta vaše Temnota!" Gabriel ji chvíli nechal a pak ji pevně chytil za zápěstí. "Co jsi viděla?" Neodpověděla a pokusila se ho kopnout do holeně. Kdyby chtěl, mohl by ji jediným pohybem zabít. Ale neudělal to. Vyhnul se dalšímu úderu a znovu s ní zatřásl. "Co tam bylo?" zasyčel. Něco se v ní zlomilo. Otevřela ústa, aby něco řekla, ale nevyšla z ní ani hláska.

Vtom Gabriel zaslechl nějaký zvuk vycházející z chalupy naproti. Byl si jistý, že ho dívka zaregistrovala také. Nechal ji stát v prachu uprostřed vesnice a potichu se přiblížil k otevřeným dveřím. Z domu na něj vyrazilo pět mužů. Z jejich oblečení se dalo vyčíst, že patří ke Světlým. Přes jejich početní převahu to byl krátký boj a skončil skoro dřív než začal. Když bylo po všem, vzal jednomu z mrtvých brašnu a hodil ji dívce k nohám. Ta na něj jen šokovaně zírala.

"Otevři to," poručil jí. Vzdorovitě se na něj podívala. Energicky brašnu zvedl a otevřel ji, aby dívka viděla její obsah. Uvnitř se válelo několik šperků, váček s penězy, malovaná soška a spoustu dalších věcí. Dívka zalapala po dechu a Gabriel nohou otočil mrtvolu jednoho muže na bok, aby byla vidět zkrvavená dýka u jeho pasu. "Že by Světlí stříleli do vlastních řad?" řekl jedovatě.

"Takže to nebyli Tmaví," zašeptala a v očích se jí usídlil prázdný pohled. Lordův hlas ztratil na chvíli své obvyklé ostří: "Měli bychom jít."

Arian a deset vesničanů vešli do zničené vesnice. Mladíkovi se při tom pohledu sevřelo srdce. Tady všude dřív byl dřív život a teď... Muži se semkli víc k sobě a na tvářích se jim objevil výraz volající po pomstě. "Támhle!" vykřikl najednou jeden z nich. Tam, kde ukazoval, stál muž

z Tmavé strany a jakási dívka. "Za tohle zaplatí!" ozval se další z vesničanů a vyrazil kupředu. Arian sledoval, jak muži běží k té podivné dvojici, a nezbývalo mu nic jiného, než je následovat. "Tys´je zabil!" zařval jeden muž, když spatřil mrtvoly válející se v prachu, a vrhl se na Gabriela. Skutečnost, že to byl poměrně špatný nápad, mu došla o zlomek vteřiny později, ale to už bylo pozdě. Lordovi stačilo pár rychlých pohybů a jeho dýka rozpárala protivníka v jediném okamžiku. "Ne! Co to děláš?!" vykřikla dívka "A vy taky! Nechte toho!" Skočila mezi Gabriela a vesničany, aby zabránila dalšímu konfliktu. Další z vesničanů divoce vykřikl a napřáhl ruku s dýkou. Gabriel se pokusil dívku strhnout stranou, ale bylo už pozdě. Špička nože jí projela krkem a dívka klesla na kolena. Lord neztrácel čas a poslal k zemi dalšího z útočníků.

"Cos´to udělal?" vykřikl Arian, když viděl, jak se děvče kácí k zemi a drží si zkrvavené hrdlo.

"Přidala se k Tmavým," zavrčel nenávistně další z vesničanů. Arian padl do prachu vedle dívky a podepřel jí hlavu. Nikdo ho nepřipravil na to, že by mohli jeho vlastní lidé zabít někoho nevinného.

Obloha zaburácela a tmavé mraky ozářil bílý blesk. Gabriel podřízl hrdlo dalšímu muži a jeho kumpánovi podrazil nohy, takže se jeho hlava roztříštila o kamen na prašné cestě. Arian pozvedl zrak ke svému protivníkovi z Tmavé strany. Uvědomil si, že je poslední, kdo zbyl. Vstal a zatnul pěsti v očekávání útoku. Lord mu však nevěnoval ani jeden pohled a poklekl k umírající dívce. Pohlédla do jeho očí a naposledy se usmála. Než se ozval další hrom, byla už mrtvá... Gabriel, aniž by zvedl hlavu, řekl: "Vidíš? Nic není černobílé, jak se na první pohled zdá." Jemně položil dívčinu hlavu na zem a stoupl si. Přeměřil si mladíka "Pořád si myslíš, že ve Světle je dobro?" poznamenal zlomyslně a z jeho hlasu čišelo pohrdání.

"Zabil jsi ty muže," obvinil jej Arian, protože nevěděl, co by měl na Gabrielovu otázku odpovědět.

"Zabil," lordovy rysy ztvrdly "zeptej se proč."

Mladík ztěžka polkl. Měl nepříjemný pocit, že když se zeptá, dozví se něco, co se mu nebude líbit. "Proč?" zeptal se nakonec.

Muž krátce pohlédl na medvídka, kterého dívka dosud držela v dlani, a pak se jeho pohled vrátil zpátky k Arianovi.

Frekvence blesků a hromů se neustále zvyšovala a temné mraky se nad hlavami obou soků honily stále rychleji.

Arian se cítil neskutečně mizerně. Nikdo ho nepřipravil na to, co se stalo. Proč mu všichni tvrdili, že lidé na Světlé straně jsou vždy dobří a s Tmavou stranou přichází zlo? Proč musel vidět umírat nevinnou dívku, která zemřela rukou lidí, kteří vyznávali Světlo?

"A co ty? Myslíš, že se k tobě vždy chovali správně?" zeptal se Gabriel nevšímajíc si dunícího hromu.

"Jak to myslíš?"

"Tak, jak to říkám," zněla strohá odpověď. "Ptali se tě, jestli chceš být jednou ten, kdo se vás pokusí zachránit?"

Arian překvapeně vzhlédl: "Jak můžeš vědět, kdo jsem?"

Tmavovlasý muž se usmál. V kombinaci s bleskem, který osvětlil temnou oblohu, to vypadalo opravdu děsivě. "Vím to."

Arian se rozhodl na otázku neodpovídat. Gabriel už dávno zabil toho naivního mladíka, který v Arianovi byl. "To už je konec?" zeptal se jen.

"Ano," potvrdil Temný muž. Sedl si do prachu a s klidem sledoval oblohu. Arian vyndal malou skleněnku, ve které se podle jeho mistra skrývalo Světlo. "Nejsem si jistý, zda mám Světlo zachraňovat," řekl. Když k němu nedošla žádná odpověď, zkoumavě se na kuličku podíval. "Myslím, že bych neměl bránit vzniku něčemu novému. Něčemu úplně jinému než je Světlo a Temnota. My jsem svou možnost měli, tak ať ji má také někdo jiný..."

"Nemusíš to dělat," podotkl k Arianovu překvapení Gabriel.

"Vím... ale chci," odvětil mladík a hodil skleněnku na kámen, o který se roztříštila, a s burácením hromu zanikl jediný kus Světla, který v ten okamžik na celém podivném vesmírném tělesu byl.

"Znamená to, že Temnota teď zničí celou planetu?" ozval se znovu Arian a při pohledu na tmavou oblohu se mu do duše vkradl stín strachu.

Jeho otázka však zůstala nezodpovězená...