Návštěvnost
Srdce bojovnice - 42. díl
Srdce bojovnice - 42. díl
Anotace: Naneštěstí pro Riel ji našli včas, aby mohla být ještě zachráněna. To však hodlá co nejdříve změnit. Jo, zoufalé holky dělají holt zoufalé věci.
Sbírka: Srdce bojovnice
Samozřejmě, že vím, že po smrti se všechny duše Eldar dostanou do Síní čekání, kde bude rozhodnuto o jejich dalším osudu. A neměla jsem nejmenší pochybnosti o tom, že Vala Námo, jenž je pánem toho odlehlého místa, mě shledá zcela nehodnou té cti, abych se znovu narodila ve Valinoru. Spíš jsem očekávala nějaký přísný trest za svůj zbabělý čin. Ale přesto jsem byla odhodlaná ho přijmout statečně, jak se sluší na vojáka. Koneckonců potrestána budu tak jako tak, takže si můžu aspoň zachovat nějakou důstojnost.
Ani nevím, co jsem vlastně očekávala, ale rozhodně ne to, že se nade mnou bude sklánět Lindir.
„Jsem… mrtvá?“ zeptala jsem se ho s námahou a on se na mě nepřívětivě zamračil.
„Také tě zdravím!“ odvětil odměřeně. „A jsem vskutku rád, že máš k mým léčitelským schopnostem takovou důvěru!“
Zadívala jsem se na jeho ruce, které zručně vyměňovaly obvaz na mém předloktí.
„Takže nejsem…“ vydechla jsem zdrceně a lítostivě jsem se rozhlédla po místnosti, ve které jsem se nacházela.
Kromě lůžka, na němž jsem spočívala, a malého stolku se dvěma židlemi, tu stála ještě nízká komoda a několik truhlic podél stěn. Rozhodně to nebyly Lindirovy komnaty a nebo ubytovna vojáků.
„Kdyby nebylo Thranduila, tak už bys byla! Mohla bys projevit aspoň trochu vděčnosti!“ napomenul mě Lindir a pomalu se zvedl z okraje lůžka.
„Děkuji Vám, pane…“ hlesla jsem, ale příliš nadšeně to neznělo. „Kde to vůbec jsem?“
„Ve velitelské budově. Byly tu volné prostory, a tak jsme tě tu ubytovali, než ti bude lépe.“
„Spíš bych čekala, že mě ubytujete ve vězení…“ podotkla jsem, než mě umlčel záchvat kašle.
Lindir mi pomohl se posadit a trpělivě čekal, dokud mé kašlání nepolevilo. Pak mi přidržel u úst hrnek s bylinkovým čajem a já ho dychtivě vyprázdnila.
„O tom, kde budeš ubytovaná, já nerozhoduji,“ oznámil mi a jasně mi tím dával najevo, že on by mě do kobky strčil hned.
„Jak jste mě vůbec našli?“ otázala jsem se tiše.
„Princ vyslal několik vojáků, aby tě nalezli. Zřejmě mu neušla spojitost mezi jistou… nehodou, jež se udála ve stájích, a tvým spěšným odjezdem. Přivezl tě Amras, je to zdatný stopař, jehož bystrému oku unikne jen málocos.“
Raději jsem se zahleděla na přikrývku, abych nemusela čelit Lindirovu tvrdému pohledu.
„A co je s mým koněm? Co je s Celebrem?“ vypravila jsem ze sebe úzkostlivě.
„Pokud vím, tak ve stájích. To přece koně bývají.“
„Jistě?“ ubezpečovala jsem se.
„Kde jinde by měl být?“ nechápal Lindir mé obavy. Přisunul stolek k mé posteli a postavil na něj plný džbán. „Snaž se hodně pít. A odpočívat. Ztratila jsi hodně krve.“
Sklesla jsem si zase lehla. Takže jsem svým útěkem vůbec nic nevyřešila, spíš naopak.
„A Beleg?“ přinutila jsem se zeptat, i když odpověď už jsem předem znala.
„Je mrtev,“ odvětil Lindir stručně a obrátil se k odchodu. „Kdybys něco potřebovala, tak zavolej. Budu hned vedle, dočasně teď obývám Daeronovy komnaty.“
„Počkejte ještě, prosím…“ pronesla jsem naléhavě. „Povězte mi… Co bude teď se mnou?“
Lindir se na mě zamyšleně zadíval. „Až se uzdravíš, pak o tvém dalším osudu rozhodne princ. A mimochodem… Saeros se tu již několikrát stavoval, aby se pozeptal na tvůj stav. Až přijde příště, mám ho za tebou poslat?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Raději ne. Nevím, co bych mu řekla… Nemám ani vlastně, co mu říct…“
Zavřela jsem oči a počkala, dokud se za léčitelem tiše nezaklaply dveře, než jsem je opět otevřela. Ujistila jsem se, že jsem docela sama, a pak jsem rychle strhla obvazy, kterými jen před krátkou chvilkou Lindir pečlivě zakryl moji ránu. Byla ještě téměř čerstvá, i když nyní už byla precizně sešitá a potřená hojivým balzámem. Zaťala jsem zuby a s pomocí nehtů se mi podařilo několik stehů vytrhat. S uspokojením jsem zaznamenala, jak se mi zpod kůže okamžitě vyřinula rudá krev. Pokud budu mít štěstí, nebude to trvat dlouho…
Komentáře (14)
Komentujících (6)
Doporučit
Tiskhloupá, hloupá holka... to jsem vážně zvědavá, co na to Thranduil:-)
18.02.2009 14:47:00 | Darwin
Ráda bych řekla, že ta Riel je kráva, ale nic proti tvýmu psaní. Je to úžasný! I když trochu ujetý bych řekla. Klááááásný :D
11.12.2008 19:15:00 | á
:D ňák se mi to poslalo dvakrát...
27.09.2008 10:57:00 | Ladyelf
Tak to je dobře.Ale v přespříštím dílku si to vynahradíš ,co ??!!
Hlavně honem pokračování a mimochodom píšeš fáákt klááááááásně ;)))
26.09.2008 17:11:00 | Ladyelf
Tak to je dobře.Ale v přespříštím dílku si to vynahradíš ,co ??!!
Hlavně honem pokračování a mimochodom píšeš fáákt klááááááásně ;)))
26.09.2008 17:10:00 | Ladyelf
Jo, napínavý to bude... Protože Thranduil už toho má dost a Saeros se ji bude snažit uchránit od trestu... A dokonce můžu slíbit, že v dalším dílu nebude žádné řezání ;-)
25.09.2008 21:14:00 | Nienna
To je tedy smutnéééééé.No jeden problém by byl vyřešen ,totiž ,že je Beleg konečně mrtev ,ale nastali další problémy Riel .Chjo no ,alespoň to bude napínavý.Moc Klááááááááááásný díl.
25.09.2008 20:24:00 | Ladyelf
Jenže ona nevěří tomu, že by o ni měl Saeros zájem dlouhodobě. Ne o někoho, jako je ona. A když navíc bude s hanbou vyhozena z armády a nejspíš uvržena do vězení, tak už tuplem ne.
Se Saerosem to byl takový zoufalý pokus. Částečně si chtěla dokázat, že je úplně normální elleth, a částečně doufala, že s ním dostane to, co tolik potřebuje. Jenže on je úplně jiný, než za jakého ho měla.
Ale tohle tak nějak ještě osvětlím v nějakém z dalších dílů.
A obávám se, že tento víkend budou díly jenom v neděli. Zítra odjíždím na vodu a budu pryč celý víkend. Tak to budete muset beze mě nějak vydržet ;-)
25.09.2008 18:25:00 | Nienna
Podotýkám, že by nepřišla úplně o všechno ... . Saeros je v plné polní :o)
Btw. pročpak si začla s ním, když ho vlastně vůbec nechce? Samota je zlá? Každopádně opřít se o něj může.
No uvidíme uvidíme. Těšim se na další díl jak malá holka. Šup šup aby už bylo zítra :o).
Ale nejvíc se těšim na pondělí, páč tu sou dycky 2 díly za víkend. Jů jů jů :o)
25.09.2008 15:20:00 | Kes
No, znáte to... To je jedno k druhýmu a člověk to pořád naoko zvládá, pere se s tím, jak nejlépe umí, předstírá, že je v pohodě, a pak... najednou se nervově zhroutí, jako jedna moje kolegyně v práci...
Jeden prostě nikdy neví, co se odehrává v nitru takových osob...
Navíc už tehdy po té něžné noci s Belegem jí to přece stálo dost námahy, aby se vzchopila. Ale to ji ještě držela při životě naděje, že konečně v armádě něco dokáže. Co ji mělo držet nyní, když má přijít úplně o všechno?
Ale mně připadá, že i sebevražda chce jistou dávku odvahy... Je to zbabělý a hodně zoufalý krok, ale stejně...
25.09.2008 12:59:00 | Nienna
Že bych to přejmenovala na Srdce mučednice? ;-p
Neříkám drsná a neohrožená holka. Bojovnice podle mě neznamená, že vydrží úplně všechno. Ale máš zajímavé výkyvy. Přežije znásilnění a postaví se do vojska, ale nepřežije to, že by měla nést vinu. Nepřijde mi to úplně logické. Viděla bych to spíš naopak. Ale to je můj soukromý názor. I tak se mi ten příběh líbí :o)
No dobře, odrovnat Daerona byl skvělý počin. Byl to hajzl. Ale kdyby vzal Belega rovnou jedním vrzem s ním, tak jí ušetřil mnohem víc kruťáren :o) (to se mi to kritizuje, co? :-D)
Ale neboj, já si počkám, co s tím příběhem provedeš dál :o)
25.09.2008 12:13:00 | Kes
Souhlasím s Kes - Riel se zatím rvala jak mohla, srdce z kamene, a najednou to všechno vzdává... Ale na druhou stranu, v tomhle depresivním počasí se snad ani nic jinýho dělat nedá :-)
25.09.2008 12:13:00 | odettka
Že bych to přejmenovala na Srdce mučednice? ;-p Nechtěla jsem tím názvem vzbudit dojem, že je to drsná neohrožená holka, které nic neublíží a která všechno zvládá s přehledem. Celou tu dobu více či méně vzdorovala všem protivenstvím, ale teď už ztratila svou víru a sílu bojovat dál.
A nespěchej na Thranduila, vždyť se teprve nedávno vrátil domů, musí se nejdřív trochu rozkoukat ;-) Ale už stihl nakopat Daerona, ne? To je dobrý počin! :-D
25.09.2008 11:26:00 | Nienna
Hm, tak chytrá moc Riel není ... evidentně. Bude dělat tak dlouho, až i princi dojde trpělivost a opravdu ji z armády propustí.
Kdepak, není bojovnice. To ani omylem. Když už ji našli, tak bych si spíš představila, že tomu bude čelit. Ona to přitom naprosto ukázkově vzdává.
Nic proti Tvému psaní, ale změnila bych asi název :o)
25.09.2008 09:08:00 | Kes