Czech force - díl druhý

Anotace: Ve druhém díle vyslechneme poradu prezidenta a obraného výboru, budeme svědky kapitulace Polska, převzetí moci rusi a podíváme se i na ruskou stranu.

Praha, Pražský hrad, tajná zasedací místnost

O půl hodiny později již seděl prezident v tajné zasedací místnosti v suterénu Pražského hradu. Tuto místnost nechal zřídit už prezident Beneš, od té doby prošla už mnoha technickými úpravami. Uprostřed místnosti byl stůl, v jehož čele seděl prezident, přítomni byli: náčelník generálního štábu AČR, ředitel ÚZSI (civilní rozvědka), ředitel BIS, ředitel Vojenského zpravodajství, Policejní prezident, Ministr zahraničních věcí a nakonec Náčelník civilní obrany.
,,Pánové, nebudu chodit kolem horké kaše, Poláci to zabalili. Otázka zní: Jestli Rusové budou pokračovat v postupu Evropou, tak kudy? Kudy se vydají tentokrát. Na Německo? Na Slovensko? Nebo na jih na nás? A kdyby ano, dokážeme se účinně bránit?“ Jako první se ujal slova ředitel Vojenského zpravodajství generálmajor Vratislav Hlaváček. ,, Zatím nemáme potvrzeny zprávy o dalším postupu Ruské armády, ale spíše bych se zatím přikláněl k variantě postupu na Německo, je to přeci jen „lepší“ kauf než naše republika. Rusové by se takto dostaly k prvotřídní technice.“ Do řeči mu vpadl ředitel BIS Marek Olšovský ,, Je sice pravda, že Německo je lákavější, ale v posledních řádově dvou měsících naše služba zaznamenala větší množství ruských agentů na našem území, jak vojenských, tak civilních. Může to být obhlížení situace a příprava na invazi k nám.“ Příval slov zastavil až prezident ,, A co na tuto situaci říká ministr zahraničí?“ ,, Ruská strana zatím nedala nic najevo, jejich diplomaté mlčí. Zároveň si nedali ani žádné podmínky. Ultimáta, prostě nic.“ Vteřinu ticha protnul až náčelník generálního štábu ,, Co se týče vaší druhé otázky pane prezidente, naše armáda je schopna se v tuto chvíli bránit Ruské invazi, ehm… velmi zaníceně…“ ,, Co je to za odpověď, zaníceně? Mluvte normálně a k věci!“ náčelník pokrčil rameny
,,Dobrá, věc se má takto, i přes všechnu snahu naší armády, je nápad na udržení naší země pouze vojenskou silou absurdní, Rusové se svojí ohromnou silou by nás určitě porazili. Podle posledních výpočtů našich stratégů podlehneme asi tak za 20 dní.“ ,, A to říkáte jen tak?“ osopil se na něj prezident ,, Co děláte se všemi penězi na vývoj nových zbraní a techniky?“ náčelník poněkud podrážděně odpověděl ,, Za tyto peníze byla ve spolupráci s ČVUT, Škodou Plzeň a Tatrou vyvinuta nová generace samohybné houfnice Zuzana, ShKH vz. 012 Markéta, je to zbraň, ve své třídě výborná, dále byli vyvinuty nové kulomety, samopaly, uniformy, byly provedeny úpravy na vojenských vozech atd. Ale prostě invazi nemůžeme teď účinně čelit, připravujeme několik dalších zbraní a fíglů ale ty jsou ještě ve fázi plánování.“ ,, Tak to už konečně doplánujte. Spoléhám ve vás.“ Odpověděl prezident nevrle. ,, V případě napadení, očekávám že bude o civilní obyvatelstvo postaráno.“ Otázka byla směrována na Policejního prezidenta a náčelníka civilní obrany. Oba jen pokývali hlavou, oba ale věděli, že uspokojit toto přání nebude lehké a dost možná ani proveditelné. ,, Dobrá, končím dnešní schůzi, nashledanou pánové.“

Polsko, Hlubčice, velitelský stan invazní 6. Armády Ruské federace

Sotva 24 hodin po vyhlášení kapitulace, se ruské tanky proháněli po náměstí v Hlubčicích. Napřed přijela malá skupina asi pěti tanků, pak náměstí obsadily dvě družstva vojáků, kteří náměstí zajistili, hned za nimi jel nákladní Ural se skupinou vojenských reportérů, kameramani seskočili a počali vše natáčet, nakonec jako vítěz pomalu přijížděl tank s Ruskou vlajkou, ze kterého se z průlezu velitele rozhlížel generál Alexandr Vasilijevič Rybalkov. Tank přijel těsně před radnici, po té generál důstojně z tanku sestoupil na zem a odhodlaným krokem, následován skupinou kameramanů, kteří ho neúnavně natáčeli, vešel do radnice, nynějšího prezidentského sídla, aby podepsal kapitulační smlouvu.

Nyní už byly všechny věci, které jakkoli připomínali Polsko odvezeny nebo zničeny. Z prezidentské kanceláře si generál Rybalkov udělal vlastní kancelář, místo polského generálního štábu byla důstojnická jídelna. Generál Rybalkov, s rukama založenýma, přišel do místnosti, kde byl štáb invazní armády. Dvě řady stolů s počítači a velká LCD obrazovka jako mapa bojiště. Generál vyndal z pouzdra zavěšeném na opasku, vysílačku. ,,Komarove, zaskočte teď ke mně s tou vaší zprávou.“ Po těchto slovech došel zpět do své kanceláře, kde se posadil za stůl. Za chvíli někdo zaklepal na dveře. ,, Dále“. Dveře se otevřely, do místnosti vešel Rybalkův asistent poručík Komarov. ,, Soudruhu generále, poručík Komarov se hlásí na váš rozkaz.“ Oslovení soudruhu sice už nemělo žádný smysl, ale v armádě na to byli všichni zvyklí. ,, V pořádku posaďte se.“ Rybalkov počkal než se Komarov posadí a po té pokračoval ,, Tak jak dopadla analýza, kterou jste měl vypracovat ?“ ,, Pokud máme uvážit naše další počínání, tj. případný útok na Spolkovou republiku Německo, tak vás musím upozornit na vážná rizika této operace, naše armáda v boji proti Polsku se setkala s větším odporem, důsledkem vytrvalého odporu ze strany poláků, utrpěla větší ztráty, než s jakými jsme počítali. Přímí útok na NSR, by mohla být pro naši armádu katastrofa. Vojáci jsou vyčerpaní, technika dostala zabrat více, než jsme plánovali, zásobování také není na nejlepší úrovni.“ ,,Rozumím vám, ale vaši zprávu nechám přehodnotit příslušnými orgány. Vaši zprávu.“ Po vyslovení posledního slova generál vztáhl ruku směrem ke Komarovovi, ten generálovi předal složku a malý flash disk, na kterém byla zpráva v elektronické podobě. Po předání požádal Komarov o dovolení odejít, generál jen přikývl. Sedl si k notebooku, který měl na stole, zapnul web kameru, připojil flash disk s analýzou. Podíval se na hodiny. Je přesně čas, kdy dostává nové rozkazy. Náhle na obrazovce vyskočí okno, které oznamuje nový hovor, generál zmáčkl enter. Okno zmizelo a objevilo se nové. V okně byl obraz od volajícího. Volající nebyl nikdo jiný než vrchní velitel ozbrojených sil, maršál Struganov. ,,Generále Rybalkove, za prvé vám gratuluji k úspěchu v Polsku, za druhé vás žádám o zprávu, kterou jste mi měl podat, jedná se o zprávu o stavu našich vojsk.“ ,, Ano pane, počkejte, pošlu vám ji.“ Generál odeslal soubor z flash disku. ,,Analýza nedoporučuje okamžitý útok na NSR, důvodem jsou ztráty, které by mohly nastat.“ ,, Generále, ruský důstojník se ztrát nebojí. To si zapamatujte, ale čekali jsme, že zpráva dopadne nějak tak, i na tuto situaci samozřejmě máte rozkazy. Před útokem na NSR, obsaďte Českou republiku. Na českém území jsou výborné továrny, zvětší se manévrovací území pro útok na Německo a krom toho, Češi nejsou bojovný národ, nebudou vám dělat takové problémy jako poláci. Takže, rozkaz číslo jedna, zaútočit na Českou republiku, rozkaz číslo dva, dostat pod kontrolu významná průmyslová zařízení na tomto území. Průběh akce nechá štáb na vás…“