Anaefové - IV. kpt.

Anotace: Fiktivní místo, fiktivní lidé a fiktivní čas. A další fiktivní děj.

Sbírka: Anaefové - putování

Postavy v modrém se přibližovaly, až se semkly do pevného kruhu, v jehož středu stála Ean. Dotyčný kruh ovšem nebyl tvořen jen modrými. Sáli tam i muži z Lidu. Samé známé tváře, které stepování velice rozzuřilo. Ean už si dál nemusela pokládat otázky, kde se tu kouzelníci vzali, a proč dělají, co dělají.

"Tak jsme tě dostali, Anaefko." prohlásil zcela zbytečně jeden z kouzelníků. Měl dovedně nasazený falešný vous, čepici do špičky a oblečení pokryté tajemnými znaky a runami, které, po odmyšlení hrubek a jiných chyb, hlásaly moudra jako "jsem kouzelník", "učím se runy" nebo "brr blee cha cha čáry máry". Zcela očividně to bylo jen divadlo pro Lid, ale ten na to ochotně skočil.

"Pro Anaefy není dobré jen tak se potulovat po Dolinách." pokračoval onen muž. "Mohlo by se jim něco ošklivého stát!" dodal ještě výhružně. "Co třeba?" zeptala se Ean a tvářila se, jako by jí daná situace nenaháněla žádné obavy. Odpovědi se nedočkala. "Svaž jí ruce!" houkl kouzelník s falešným vousem na jednoho z mladších. Ten vzal provaz a veleopatrně, jako by se bál, že mu Ean něco udělá, jí svázal ruce za zády. Ean by mu byla skutečně v normální situaci něco udělala, ale v této chvíli jen stála a nechala se svázat, protože proti této přesile by odpor byl málo platný. "No vida, že to jde."houkl znovu ten kouzelník. Kruhem zazněl četný pomstychtivý chechot. "Budeš jí pořádně hlídat""Já?" optal se onen mladík. "Jo, ty! Třeba si je přivaž. Hlavně ať ti neuteče." dodal ještě Falešný plnovous. Kruh se rozdělil do skupinek a ty se vydaly na cestu, uprostřed s Ean a oním ryšavým mládencem, který netušil, co má s touto dívkou provést. Nakonec opatrně uchopil provaz, kterým měla Ean svázané ruce, a opatrně ji postrčil dopředu. Zabralo to. "Já tě nesním." zašeptala mu Ean. "Vážně!" Nic. "No, víš za mě to obvykle udělají jiní!" dodala a usmála se. Mladíkovi to odvahu nedodalo. No, tedy, jestli je většina kouzelníků jako on, pomyslela si Ean, tak to zas tak složité nebude!

Složité to ale bylo. Ukázalo se, že kouzelníci nejsou tak sklerotičtí jako ostatní národy, takže Ean nijak nepodceňovali. A tak spoutaná, že se ani nemohla pohnout, ležela v nějaké malé chýšce uprostřed kouzelnických obydlí a okolo se stále pohybovala spousta lidí v modrém jen s mírně ožehnutými vlasy, což značilo, že se jim kouzla docela daří.

Nezdálo se, že by někdy chtěli Ean pustit. Muži, kteří si tak hezky zastepovali, požadovali, aby mohli Ean vyndat ven a "zvalchovat jí hřbet, až z ní budou lítat cucky". Neupěli, a tak se alespoň pokusili Ean v boudě upéct, což se jim nepodařilo jen díky tomu, že bylo po dešti a chatrč ne a ne chytnout.

Přiblížil se večer a řešení situace se stále schovávalo v nedohlednu. Nějaké oživení ale přeci jenom přišlo. A to v podobě Jotyho. "Já … přinesl jsem ti něco k jídlu." zašeptal, když se vkradl do chajdy. "Díky, ale mám obavy, že se svázanýma rukama se moc nenajím. Asi bys mě nerozvázal, že ne?" "Já si nemůžu. Falešný vous by mě zabil." odpověděl. Následovalo dlouhé ticho, kdy Ean pozorovala Jotyho a Joty Ean. "Já si nemyslím, že jsou Anaefové špatní!" vyhrkl najednou. "Ne?" "Jsou sice silnější než my, ale nezdají se mi špatní!" "No výborně. Asi bys mě nerozvázal, že ne?" "Já vážně nemůžu. Ale dám ti tohle." řekl a vstrčil Ean do rukou klacek. "Klacek?" Ale Joty zmizel. "No to teda díky." zamumlala a pokusila se uchopit do zubů kus masa, který ji onen návštěvník přinesl. Nešlo to. Zaklela a pokusila se s pomocí klacku dostat z pout. Nešlo to. Ean zase klacek pustila. Ten dopadl na zem až ta několik vteřin a zacinkal. Ean po něm opatrně svázaným rukama chňapla. Nůž? Byl to klacek! Rychle rozřízla pouta. Hned potom jí nůž vyskočil z ruky a změnil se ve sponu , která jí bleskurychle zajela do vlasů. Ean se podivila, ale raději se soustředila na útěk. Zapletla kolem sebe magii tak, aby jí udělala neviditelnou a vystoupila z chýše.

Nikdo si jí nevšiml. Rychle prošla náměstíčkem a zamířila do tmy. Avšak někteří kouzelníci ucítili magii. "Co ta Anaefka, je pořád vázaná?" "Ne, není." "Cože?" "Zdrhla, potvora!" "Aby hrom od Anaefů praštil" zaklel jeden z kouzelníků. "Rychle, najděte ji!" Jenže hledat Anaefa, zvláště ve tmě, to je jako hledat jehlu v kupce sena. A hledat Anaefa, který je ještě ke všemu neviditelný, to je jako v kupce sena hledat jehlu, která tam vůbec není.