Czech force - díl třetí

Anotace: Ruská armáda napadla Bohumín a Ostravu, zasedá krizový štáb, česká rozvědka přišla se smělým nápadem.

Česká republika, obec Žďárky, tajná odposlouchávací stanice Vojenského zpravodajství

Odposlouchávací stanice, maskována v lese, na malém kopci u vesnice, zachycovala větší množství práv odesílaných z Ruského štábu po celém jihu Polska. Poslední dobou, zpráv přibylo. Svobodník, přinášel poručíkovi PDA, na kterém byl výpis z odposlechnutých zpráv, toho dne. Většinou to byli kódované názvy, poručík je jen spočítal, jestli jsou všechny a po té výpis doplnil svým podpisem. Svobodník po té data z PDA poslal na velitelství. Netušil, že i u ostatních odposlouchávacích stanic zachycují větší počet zpráv než obvykle a už vůbec netušil, že rozkazy ve zprávách dirigují přesuny vojsk blíže k českým hranicím.

Praha, sídlo ministerstva obrany, oddělení Vojenského zpravodajství

Ředitel Vojenského zpravodajství generálmajor Vratislav Hlaváček, se chystal už domů, šel zrovna do své kanceláře, aby si sbalil věci a odešel, když mu v kapse zavibroval telefon. Když vyndal telefon z kapsy, na dotykovém displeji byl hlášen hovor, okýnko hlášení bylo ale žlutě orámované, to znamenalo, že hovor byl tajný a probíhal po zabezpečeném kanále, díky speciálnímu programu. Generálmajor se dotknul displeje, aby hovor přijal. Číslo neznal a tak byl zvědavý, kdo se ozve na druhém konci. ,,Halo? Tady Hlaváček, kdo volá?“ ,, Tady náčelník štábu Vokoun, už to víte?“ ,, Co bych měl vědět?“ zeptal se Hlaváček nejistě. ,, Rusové vlítli do Bohumína a Ostrava je ostřelovaná. Okamžitě vemte všechny materiály a podklady, které máte a jeďte na hrad. Rozumíte?“ Chvíle ticha ,, Rozumím.“ Hlaváčkovi se zastavil svět, bylo mu jedna čtyřicet, šel do armády s tím, že jediný konflikt zažije někde na misi v zahraničí, ale válka už i v Ostravě? Hlaváček vzal z kanceláře nejnutnější věci, pak nasedl do připraveného auta a odjel na hrad. Cestou si probíral, jestli jeho oddělení, tuto situaci zvládne. Před měsícem založili skupinu, kterou pracovně nazvali H4ck3r. Šlo vesměs o hackery, nebo různé počítačové piráty, koumáky, programátory. Mají pár smělých plánů. Jestli se podaří, nemusela by být situace tak zlá.

Praha, Pražský hrad, tajná zasedací místnost

,,Pánové, naposledy jsme se zde sešly před týdnem. Od té doby se stalo několik událostí, byla napadena Ostrava a v Bohumíně se mluví Rusky, žádám vás pane náčelníku Vokoune, abyste mě seznámil se situací v Ostravě.“ Prezident tentokrát začal přímo. Generálmajor Pavel Vokoun vstal ze židle, přistoupil k plátnu, na které se promítal obraz z jeho notebooku. Na plátně byla mapa Ostravska a jednotlivé značky zobrazující jednotlivé armádní skupiny. ,, Pánové, věc se má takto: Díky dobré spolupráci běžné armády a vojenského zpravodajství jsme v minulých dnech zaznamenali zvýšenou komunikační aktivitu mezi Invazním štábem rusů v Hlubčicích a jednotlivými skupinami. Díky tomu, jsme i předpokládali možnost útoku na naše území a přesunuli jsme drtivou většinu naší armády právě na tuto linii. Co se týče samotného útoku na Bohumín a Ostravu. V jednu hodinu ráno dopadly první řízené rakety na Bohumín, naštěstí civilní obyvatelstvo bylo před dvěma dny evakuováno. Po bombardování byli na území vysazeni výsadkáři a započal samotný útok z Polska. Naše 30. Mechanizovaná skupina se tak dostala do sevření dvou armád. Pokus probít se z města směrem na Dolní Lutyni se nezdařil. Taktéž ústup na Vrbici dopadl vzhledem k nepřátelským výsadkářům velmi špatně. Nakonec se zbytku třicáté podařilo probít na Záblatí a Rychvald. Díky naším tzv. pojízdným píšťalám tj. RM vz. 010 se nám podařilo Ruský postup na chvíli zastavit, ale obáváme se, že Rusové dostanou posily a pojedou na Ostravu.“ ,, Hm, fajn a teď, nějaké nápady na zastavení Rusů?“ řekl prezident Moravec trochu ironickým tónem. Do nastalého ticha se nesměle přihlásil generálmajor Hlaváček ,, Možná máme takový plán, na zastavení to tedy není, ale Rusům to velmi znesnadní jejich postup. Naše nově vytvořená skupina může provést sabotáž na komunikačních zařízeních nepřítele.“
,,Heknout jim počítače?“ zeptal se Policejní prezident Václav Makovec. ,,Ano, vyvinuli jsme velmi účinný virus, dokáže během pár okamžiků paralyzovat nepřátelskou komunikaci. Jde jen o to virus dostat do nepřátelského systému. To mohou obstarat naši agenti. Ale nevím, jak jejich činnost v tomto směru bude účinná.“ ,, Uvidíme“ odpověděl prezident.