Hydroponic town 49. (Poslední díl) - Když plamen zhasne

Anotace: tak toto je poslední díl. Na jednu stranu jsem rád, že se mi to podařilo dokončit, na druhou stranu je to takový melancholický pocit, protože skončilo něco, na čem jsem pracoval bezmála tři roky. Snad se vám to aspoň trochu líbilo...

Právě zemřel. Přesně dvacet čtyři hodin poté, co se to dozvěděl. Předtím, než napořád zavřel své oči, ležel v objetí se Sarrah a pomalými pohyby ji lehtal po zádech. Oba věděli, že se to blíží, ale byli s tím svým způsobem vyrovnaní a nedělali žádné theatrální scény. Jen leželi, sem tam si dali pusu a čekali.


,,Budeš se tam mít dobře.“
,,Ty tam budeš se mnou, Joshi.“ prohrábla mu vlasy.
,,Já vím.“


,,Myslíš, že to vyšlo?“
,,Doufám.“
,,Bylo by to krásné. Víš, pořád by mně tě připomínala. Ve své podstatě by byla zpoloviny ty.“
,,To je pravda. Doufám, že se to podaří. Aspoň bys na mě měla památku, kterou bys měla pořád na očích a kterou bys milovala stejně tak jako mě.“

,,Napadá tě, jak se dostat na Měsíc?“
,,Nevím. Asi budeš muset někoho překecat, aby tě tam vzal. Myslím si, že ochotných lidí bude dost, každý odsud chce vypadnout. Hlavní bude najít nějaké palivo.“
,,Neboj se, nějak to zvládnu.“


,,Sarri?“
,,Ano, Joshi?“
,,Miluji Tě!“
,,Taky Tě miluji!“
,,Už cítím, že se to blíží...“
Rozbušilo se jí srdce. Připravovala se na to, věděla, že to příjde, ale emoce jsou emoce. Neovlivníte je.
,,To bude dobrý, Joshi, to bude dobrý. Pořád budu s Tebou.“
,,Lásko, jsi ta nejmilejší, kterou na světě mám. Nevydržel bych bez tebe, a proto budu každý den vedle tebe. Asi mě nebudeš vidět, ale cítit určitě. Já se tě nevzdám a smrt mi v tom nezabrání!“ šeptal ji jistým hlasem do ouška.
,,Joshi...miluji Tě!“
,,Já taky, Sarri, já tebe taky...“

Odešel.
Slzy.
Smutek.
Ale neštěstí ne.
To věděla.
Bude tu s ní napořád.
A snad jí zanechá onu vzpomínku na něj...

* * *

O týden později se jí podařilo najít Oddyseu Goldenstar, která měla dostatek paliva na cestu k Měsíci. Řízení se ujal Jack Beaullieu, osobní pilot samotného Júlia Gaia Caesara, kterého Sarrah po dlouhém a složitém hledání našla v jednom z vedoucích stanů v Torchwoodu. Doslechla se o něm čistě náhodně, když slyšela dva vojáky na ulici, jak se baví, že se Jack pohádal s Caesarem a chce na vlastní pěst odletět pryč na Moonshine.
Odysea na Měsíc probíhala klidně a vcelku rychle. Jack byl příjemným společníkem. Jeho matka byla američanka, otec frankofonní kanaďan a ve svém mládí se s nimi přestěhoval do Moonshine. Tak vystudoval vysokou školu leteckou a stal se profesionálním pilotem létajícícm mezi Zemí a Moonshinem. Když odstartovala mise Vitanova, bylo mu nabídnuto místo pilota Oddyseí Goldenstar, které s potěšením přijal. Jenže na Zemi se hrubě nepohodl se svým nadřízeným, Júliem Gaiem Caesarem, ohledně řízení mise, a tak využil zájmu Sarrah a odletěl s ní k Moonshinu.
Když přistáli, Jack Sarrah nabídl, aby prozatimně bydlela s ním a s jeho rodiči, dokud si nenajde práci a nějaký slušný byt. Souhlasila. Rodiče Jacka byli milí stejně jako on sám. Dostala vlastní pokoj a dokonce i klíč od bytu.
Pak si koupila těhotenský test. A vskutku. Tehdy začala opravdu na sto procent věřit Joshovým posledním slovům, protože netrvalo dlouho a z objemného břicha se vyklubala dvojčata, Didier a malá Sárrinka. Přesně tak, jak si to Josh přál. A ona na něj měla od té doby památku, kterou měla stále na očích a kterou milovala stejně jako jeho...

Jak to dopadlo na Zemi se nikdy nedozvěděla. Ani po tom nijak netoužila. Nikdy se tam už nevrátila. Každou noc se jen dívala na modrozelený obal planety a věděla, že někde tam je její muž.
Ale stejně ho cítila pořád vedle sebe...