Anaefové - Draci a stilkeni

Anotace: Fiktivní děj, fiktivní místo a pár tvorů, kteří už tak fiktivní nebudou. ;-)

Sbírka: Anaefové - putování

Stilkeni jsou jedni z těch mála živočichů Putujícího, kteří dokáží ovládat magii, nebo alespoň její část. Využívají ji povětšinou jen na vytvoření ohnivých plamenů, které jim šlehají z celého těla. Jsou velice staří, skoro jako sám světadíl, a tak už nejsou nijak nápadití a málokdy přijdou na něco nového. Jaká je jejich vlastní podoba nikdo neví, protože vypadají, tak jak chtějí. Díky jejich nápaditosti to ale povětšinou bývá vysoká štíhlá žena s rozevlátými vlasy, které z těla šlehají plameny a má velice dlouhé a špičaté nehty. Pokud se rozzuří, vypadají poněkud jako rozválcovaný drak bez křídel. Ale s nerozválcovanými zuby.

Zlé jazyky říkají, že stilkeni pokud mohou, dají si lidské maso. Pravdou sice je, že pokud potkáte stilkena, bude to asi to poslední, co uděláte, ale to ještě přeci neznamená, že vás potom ještě sní.

Zvlášť když jste potom rozsápaní, popálení, roztrhaní a poházení všude okolo. Myslím, že po kosmetickém zákroku stilkena člověk nevypadá chutně ani pro něj. Ale kdo ví.

Draci jsou dalším z mála magických stvoření. Jak magii ovládají, nikdo neví, ale umí to s ní dokonale. Nejsou ovšem nijak velcí. Dosahují člověku přibližně do výšky pasu, ačkoliv křídla, pokud je napnou, jsou vyšší než dospělý člověk. Nutno ovšem říci, že pokud chtějí, dokáží být nebezpečnější, než by si kdokoliv, jakkoliv optimistický (nebo spíše pesimistický), mohl pomyslet. Nebývají zavalití a snad každý z nich má jinou barvu. Žlutá a růžová ale není u draků nijak zvlášť oblíbená. Kupodivu. Žijí na krajích lesů, v bažinách nebo v nízkém porostu, aby jim nebránil v letu a přitom bylo kde se skrýt. Neukrývají se ale proto, že by se někoho báli, ale zjistili, že je pohodlnější prostě zaletět do křoví než někde na někoho chrlit oheň. Šetří to energii a pohyb. Jsou velmi chytří.

K člověku se povětšinou chovají přátelsky, tj., že normální člověk draka neuvidí ani jednou za život, a pokud ano, drak ho povětšinou nechá projít. Až na ty výjimky, které se ho pokoušejí dostat pod drn, nebo alespoň do klece. Stále se najdou podivíni, kteří to zkoušejí, ačkoliv neexistuje klec, která by draka udržela alespoň na pět minut, a ačkoliv to zatím nikdo, kdo se o to pokusil, nepřežil. Možná proto nejsou varováni.