Anaefové - VII. kapitola

Anotace: Fiktivní místo, fiktivní lidé, fiktivní čas a fiktivní příběh.

Sbírka: Anaefové - putování

Ean byla rozzuřená. Kolem něco děje, draci kují čertovinu okolo ní a ona nic neví. Geirn nemluvil a staral se o oheň. Joty měl dobrou náladu, ale po tom, co se na ty dva podíval, radši mlčel. Je otázka, jak dlouho by tam takhle seděli. Naštěstí jejich mlčení přetrhl přílet zvláštního kulatého předmětu, který se zastavil uprostřed ležení a podivně syčel. Joty na něj upřel podivný pohled, pak to vypadalo, že chce něco říci, ale nakonec se jen stulil a schoval si hlavu do dlaní. Hned v dalším okamžiku koule vybuchla.

Když se dým usadil, ti tři okolo ohně byli prakticky ve stále stejné poloze, akorát pokryti černým prachem, takže těď vypadali jako kdyby strávili příliš dlouhou dobu na slunci. Ean zamrkala, sáhla si na své spálené obočí a uhasila doutnající vlasy. Geirn se otřepal a nasadil výraz typu "co že jste to říkal?". Joty se opatrně posadil a rozhlédl se okolo, jako by se bál, že vybuchne ještě něco.

Oči těch všech se pomalu zastavily na kameni na kraji lesa. Chvilku se nic nedělo, nakonec se ale vynořil obličej a zaklel.
"Falešný vous?" zkusila to po chvilce Ean.
"Jo. Ale ne! Zase to nefunguje. Mělo vás to srazit k zemi a omráčit." Ona osoba vyběhla ze svého úkrytu. Ukázal se středně vysoký a středně starý muž s falešným plnovousem a modrým hábitem, který si přidržoval nad koleny, takže byly vidět nehořlavé dlouhé spodky. Vrhl se na místo, kde před chvílí ležela ona vybuchující koule, a hrabal se v popelu.
"Já to prostě nechápu!" zabručel si do vousu. "Na myši to funguje!"
"A další malé dítě." poznamenal Geirn a zatvářil se unaveně. "To znamená další na hlídání. Jaks nás našel, ty čarodějovo kvítko?"
"Podle Jotyho," zamumlalo kvítko a dál se hrabalo v popelu. "Vždycky se ztratí, tak jsem ho očaroval, abych vždycky věděl, kde je. A představte si, že mi ani jednou nevybuchl!" Jerry hodil na Jotyho pohled, který naznačoval, že se jeho hodiny života v každém okamžiku dosypou.

"Co bys s náma omráčenýma dělal?" změnila rychle Ean téma hovoru.
"No byli byste omráčený!"
"Ale proč?" tohle Falešného vouse zarazilo.
"Ehm, cože?"
"No, jaký by to mělo důvod?"
"VY jste dostatečnej důvod." vyhrkl Fous, když si náhle všiml draka. "Hele, černej drak, takovýho jsem v životě neviděl!" Geirn se otřepal a s pomocí magie ze sebe dostal zbytek popela. "On není černý?" Podivil se Plnovous, když se ukázala zlatá barva.
"Ne. Máš smůlu, čaroději. Už jsem snídal, takže s námi poputuješ jako zítřejší snídaně. Hej, bando vstáváme!"

***

"Já mám jít s vámi? Tak to teda ne! Já spolu s Jotym odcházím!" Geirn se prudce otočil a zamručel.
"Řekl jsem, že půjdeme. To znamená, že půjdeš i ty. Takový kouzelník by se mohl hodit." Otočil se a pokračoval v cestě. "Alespoň jako dárek pro lidi, co nemají kouzelníky rádi." zahučel si pro sebe. V jiném případě by F.V. okamžitě poslechl, nyní ho však budoucnost natolik vyděsila, že odmítl poslouchat i draka.
"NE, NE, a NE! Já jdu domů!" zařval a rozběhl se nazpátek. Jerry zareagoval velice neobvykle. Doletěl k F. V., zuby ho uchopil vzadu za hábit a vznesl se i s ním do vzduchu.
"Ááááááá!" Ean se s Jotym hlasitě rozchechtala. Pohled na F. V., který bezmocně klátí nohama a s hábitem vyhrnutým až pod krk řve jako na lesy, je vážně k popukání.
"Máš hezké nehořlavé spodní prádlo, Vouse!" vykřikla Ean a plácla sebou do trávy, protože už se smíchy nemohla udržet na nohou. Joty nestál už dávno. Geirn se pomalu snesl, takže F. V. dosáhl nohama na zem, a tak byl donucen po ní poskakovat.
"Vhhávah, hy dha!" zamumlal směrem k Jotymu a Ean. "Hokud heží."

***

Nyní už Geirn dávno Vouse nenesl. Ten se ani nesnažil vrátit. Po drakově zákroku ho to přešlo. Navíc již byli daleko a jemu se cesta začala líbit. Prováděl různé pokusy, které mu ale byly brzy zakázány. Přišly totiž komplikace. Dostávali se do míst, kde žilo příliš mnoho Lidu, a tak zamířili více na sever. Tady ale žijí Elfové, a tak naše skupinka musí dávat velký pozor.

Všichni mlčí a rozhlížejí se po stínech. Ean sice ví, že pokud Elfové nechtějí, aby je někdo viděl, tak je taky nikdo neuvidí, přesto si ale pátravé pohledy nemohla odpustit. Meč má připravený a luk téměř v pohotovostní poloze. Neví, proč by se vlastně měla Elfů bát, ale vše na ní působí dost depresivně a přemlouvá jí k vysoké opatrnosti. Joty si před nedávnem opatřil silnou hůl a přiostřil ji, i on se ale tváří zneklidněně. Vous vypadá nejklidněji z celé skupiny. Ean došla k názoru, že za to může vysoké množství výbuchů a pokusy s nejjednodušší magií, která dokáže taktéž perfektně vybuchovat. Geirn jde povětšinou pěšky, nelétá, a často trhá hlavou ze strany na stranu. I přes to, že se draci nemohou tvářit, vypadá dost nervózně.

Pocit neklidu zesílil. Zdálo se, jako by se začalo stmívat, a to i přes to, že bylo krátce po poledni. Ean se rozhlížela po okolí s vytáhlým mečem a cítila se natolik nesvá, že se jí začaly jemně třást ruce. Joty vypadal vyděšeněji. I na Vousovi se začaly projevovat tyto tendence, i když jen jakoby okrajem. Geirn stále vypadal, jako když se snaží ze sebe něco setřást a jako by pátral po něčem v šeru.

Nakonec mozek všech namořilo něco, co by se dalo nazvat hrůzou. Oba kouzelníci více či méně vzdorovali, drak stále trhal hlavou, ale na Anaefku to dopadlo jako rána palicí. I přesto pochopila, že tento strach není obyčejného původu. Vzduch byl zasycen magií. Černou. Jenže kde se to tady mohlo vzít?

Ean si vzpomněla na jeden dávný nepříjemný zážitek. Když byla malá, byla s otcem a několika dalšími na procházce hluboko v lese. Tehdy potkali jednoho příslušníka Pátého národa. Byl sám, daleko od domova, a oni ji rychle odvedli pryč, přesto pocítila onu bezmeznou hrůzu, která se kolem něj hromadila. Jenže teď jsou daleko. Nikdo od Pátých tady nemůže být, to by Elfové nedovolili. Pak to tedy ale není ona bezmezná hrůza, kterou Pátý národ rozsévá všude, kam přijde. A tudíž s tím lze bojovat.

Jakmile se dostala k této myšlence, začala ji uskutečňovat. Shromáždila magii a začala ji kolem sebe rozšiřovat. Po stéblech trav, po letících muškách. Utvořila kolem sebe úzký kruh, odkud vytlačila všechnu tmavou magii. Šlo to ztuha, ale půjčila si sílu země a nedalekých stromů. Kruh se rozevíral. Jerry ho ucítil, a vnořil se do něj svou myslí. Nijak Ean nepomáhal, ale byl tady. A kruh se rozevíral dál. Už přesáhl i Jotyho a Falešného vouse. Pocit nezměrné hrůzy přešel. Ean se znovu s novou silou opřela do oné světlejší hranice. Náhle jako by narazila. Kruh zvenčí svíralo něco, co nebyla schopná ani identifikovat, ani přemoci. Sebrala poslední zbytky síly a znovu zaútočila. Těsně než omdlela, tmavá magie povolila.

***

Ean náhle stála uprostřed lesa sama. Nikde ani Geirn, ani Joty, dokonce by brala i F. V., bohužel ani ten nebyl na blízku. A onen les byl podivný. Bylo na něm něco zneklidňujícího, ale Ean stále nemohla přijít na to co. Měla dojem, jako že si musí vzpomenout na něco důležitého, jenže ona myšlenka se nedostavovala. Popošla směrem k lesu a zadívala se do něj. A z hloubi něco přicházelo. Šedivé a jaksi bez tvaru. Když to došlo až k ní, ukázalo se, že to má i obličej. Sice trochu rozmazaný, ale jako obličej by se to stále dalo označit. A onen tvor se blížil. Ean chtěla couvnout, ale nohy jí neposlechly. A když už to vypadalo, že do ní stín narazí, ozval se hlas:
"Calaire, okamžitě jí nech na pokoji!"
Obličej se zachvěl.
"Zatracená práce. Kopnout do toho."
řekl, a začal se opět vzdalovat.
"Nikdo ti nedovol sem chodit a už vůbec ti nikdo nedovolil se k ní přibližovat!"
ozval se hlas znovu. Stín zmizel. Hlas se dal do dalšího plísnění onoho Calaira a Ean si začala uvědomovat, že ... ne, Ean se prostě a jednoduše probudila.

***

"A nedala by sis ještě kousek toho skopového? Je vážně vynikající!"
zeptal se Calair Ean a rovnou jí kousek přistrčil. Ean neodpovídala. Stále ještě se nemohla vzpamatovat z posledního probuzení. Když totiž otevřela oči, ležela v obrovské místnosti, celé zelené a zvláštně prosvětlené. Vedle zvláštní "křeslopostele", ve které ležela, právě nějaká Elfka, nejspíše léčitelka, plísnila onoho mladíka jménem Calair, taktéž Elfa. Opodál se cpal Joty s Falešným vousem, a ještě o kousek dál seděl Geirn a něco si prohlížel.
"Probrala se."
upozornil Calair léčitelku. Ta jen kývla a otočila se k Ean.
"Jsi v pořádku? Bolí tě něco? Víš, kdo jsi? Neprovedl ti ten mizera něco?"
zavalila ji přívalem otázek.
"Ne, jsem v pořádku. ... asi."
"Calair ti dá něco najíst. A odpoví ti na všechny otázky, které budeš mít. A ty,"
obrátila se na Calaira,
"si dávej pozor na to, co děláš. Jinak se mnou budeš mít problémy."

Ean se rozhodla využít svého práva pokládání otázek, a hned tedy začala.
"Kde jsem, proč tu jsem a jak jsem se sem dostala?"
zeptala se hned na ty nejpodstatnější věci, které ji nejvíce trápily.
"Tohleto je Elfská vesnička jménem Säen Eldariën. Věděli jsme, že přicházíte. Draci mohou chodit, nebo spíše létat, kam chtějí, kouzelníci nenesou žádné nebezpečí. Pokud ale přichází Anaef či Anaefka, chceme vědět co je zač. Ne odkud pochází nebo jak se jmenuje, ale co je doopravdy, jestli mi rozumíš. Vlastně si prošla zkouškou. Možná ti to připomělo magii Pátého národa. Je to jisté napodobení. Nejvíce vyzkouší, co jsi zač, protože nepůsobi tak úplně jako ostatní magie. Vyděsí."
"A uspěla jsem?"
"Jsi spoutaná?"
odpověděl otázkou.

Skopové bylo vážně výborné. Tak to dopadlo docela dobře, pomyslela si Ean. Z onoho stínu ve snu se vyklubal docela fajn mladík.