Dívka tří Světů - prolog

Anotace: ...Jsem Nill. Je mi necelých sedmnáct let. Jsem Senecalka. Vypadám jako Anděl - Clayr s dlouhými černými vlasy, plnými rudými rty, démonickou aurou a částečnš i silou a lidskou zranitelností. Takže v mém případě neplatí : „ze všech jen to nejlepší“ ...

Sbírka: Dívka tří světů

Prolog

Andělé, démoni, lidé... pche. Všechno je to stejná sebranka. Zatracenci, co akorát bloudí po světě a dělají jenom samé problémy. Nic jiného! Jsou to stejně akorát nesmyslné výplody té hloupé sázky mezi Mornou a Solomonem.
Cože?! Vy o ní nic nevíte? Proč mě to jen překvapuje. Vždyť jste „jen“ lidé.
Morna se Solomonem se už před mnoha mnoha lety vsadili. Už není známo o co, ale hlavní je, že to udělali. Sázka spočívala v tom, kdo dokáže nejvíce ovlivnit tento svět. Byli to velmi mocné, dalo by se říci, že až božské bytosti, a tak si dali i podmínku, že žádný z nich nesmí přímo zasáhnout.
A tak Morna stvořila Andělské bytosti a stvoření. Naopak Solomon vyslal na svět ze svého podzemního království Démony, Elementály... a podobnou havěť, aby nezůstal pozadu.
A i když se to stalo již před několika tisíci lety, a možná ještě později, boj mezi oběma stranami pokračuje dál. Pořád stejně nelítostný a krutý, ovšem s tím rozdílem, že se už chýlí k jeho vyvrcholení a tím pádem i k uzavřením celé té hloupé sázky.
A právě do tohohle mocenského boje se připletla ještě jedna, dalo by se říci, že neutrální, strana. Senecalové. Své služby nabízejí za peníze a je jim jednou komu.
Nerozlišují Dobro ani Zlo, Mornu či Solomona.
Senecalové jsou většinou kříženci lidí a jiných bytostí, jako jsou Andělé, Démoni... Mnozí jim hanlivě přezdívají „hybridi“ ( což není zrovná vtipné od démona s vlčí hlavou a kozíma nohama).
Asi se oprávněně ptáte, co jsem vlastně zač já. Hm..., abych řkla pravdu, těžko se mi o tom mluví. Vážně že jo. Na svůj původ nejsem ani trochu hrdá. Má matka byla Andělskou bytostí z rodu Clayrů a otec? Napůl člověk a napůl Démon - Elementál. Takže by se dalo o mě říct, že jsem taková směska všeho možného.
Dokonce i mé jméno naznačuje můj nečistý původ. Nillien de Largstane. Špinavá krev. Jsem sice na světě už docela dlouho, abych se přes to dokázala přenést, ale zatím jsem to nedokázala.
Teď už předpokládám chápete, proč se tak nerada představuji. Nesnáším ty soucitné pohledy, když se představuji. Nepotřebuji ničí falešnou lítost a ani urážky. Když jsem byla malá, děti v sousedství se mi posmívali, že jsem špinavý bastard, kterého se vzdali i vlastní rodiče.
A víte, co je na tom nejhorší a nejsmutnější? Měli recht.
Nemám rodiče, přátele a dokonce ani stolní lampičku či talisman pro štěstí. Můj skrovný majetek je pouze pár kousků oblečení, postříbřená dýka, luk s toulcem šípů a knížku : „Magie pro pokročilé.“
A to je vše. Možná bych do toho seznamu mohla přičíst i svůj život, ale popravdě řečeno... nepřipadá mi tak cenný, aby se do něho dostal.
Jsem Nill. Je mi necelých sedmnáct let. Jsem Senecalka. Vypadám jako Anděl - Clayr s dlouhými černými vlasy, plnými rudými rty, démonickou aurou a částečnš i silou a lidskou zranitelností. Takže v mém případě neplatí : „ze všech jen to nejlepší“ . A pohrdám vším a všemi včetně sebe.
A to je to hlavní o mě. Víc toho snad ani není. To je to hlavní, co by jste o mně měli vědět. Zbytek je až žalostně smutný.
Říká se, že svůj život můžete buď přežít, prožít nebo to vzdát. Já si vybrala tu první variantu. Na tu třetí jsem moc zbabělá.