Král z Eslabonu

Anotace: O přátelství,lásce, zradě .... Pokud budou ohlsy bude pokračování=)

Všichni lidé stojí venku, před svými domy, a oslavují. Jen před jedním domem je prázdno. „Peri, jen jdi ven a oslavuj. Nemusíš tu s semnou být“, pověděla starší žena jménem Kolona mladému chlapci, který z okna pozoroval oslavy lidí. „Ale matko, ja jsem s tebou rád, a mužu oslavovat s tebou“, řekl a poodešel od okna. „Vidět lidi s úsměvem není tady v Eslabonu obvyklé, lidé tu mívali strach, ale teď ho snad mít nemusí, myslím, že bys měl jít za svými přateli a oslavavovat s nimi“, řekla Kolona a sedla si na postel, která stála hned vedle okna, takže pozorovala okolní oslavence. „Myslím,že nemusím jít za nimi, oni běží sem k nám“, usmál se Peri a dal na sobě vidět, že mu návštěva jeho dvou přatel Marka a Jemena udělala radost. Mark a Jemen jsou jeho přatelé už od malička, Jemen je vyšší než Marek, Mark má velmi světlé vlasy. Ale Jemen má vlasy hnědé. Oba přatelé právě vkročili do Periho domu. „Ahoj Peri, zdrávíme Vás paní Kolono“, řekli oba dva. „Peri, víš co se stalo?“, zeptal se Mark Periho. „Ne..nevím..co?“, zajímal se Peri. „No, ten nový král, myslím, že se jmenoval Josh Mon, tak ten zemřel. Byl asi vyčerpaný z boje a Rada Starších se rozhodla, že najde nějakého jeho potomka, který bude vladnout“, pověděl Mark. Kolona i těchto slov omdlela. „Matko! Matko!“, řičel Peri a doběhl k ní blíže. Kolona ležela v jeho náručí, očí zavřené, avšak žila. Peri jí položil na postel a ležel vedle ní. „Peri, my už musíme, cestou zavoláme doktora“, řekl Jemen, podíval se na Marka a šli. „Děkuji“, řekl, když jeho oba přátelé odcházeli. Peri seděl vedle Kolony a čekal na příchod doktora, ale byl trochu smutný, že sním přítelé nezůstali. Po nějaké chvíli přišel doktor a chvíli si Kolonu prohlížel, pak přistoupil k Perimu. „Peri, si už skoro muž, tak k tobě budu upřímný. Tvá matka je velmi nemocná, s touto nemocí jsem se již jednou setkal, ale nemohu nic udělat, je mi to líto, radil bych ti, abys s ní strávil poslední hodiny jejího života.“ „Pane Doktore, to už není žadné jiné řešení?“ , zeptal se smutný Peri, čekajíc pozitivní odpověď. „Je mi to líto Peri, nemohu už nic udělat“. Řekl doktor a odešel. Peri se opět posadil vedle své matky a smutně na ní pohlížel. Z okna byl slyšet jásot lidí, a tóny radostné hudby, ale Peri seděl a ignoroval radost ostatních. seděl se o svou matku a cela zničen usnul.
„Peri......Peri..“, šeptala Kolona svému synovi do ucha. Peri se probudil a uviděl svou matku, usmál se a objal ji. Chtěl něco říct, ale Kolona ho zadržela. „Peri, já vím, že už dlouho žít nebudu, a proto mi dej čas, abych ti vše vysvětlila.“ „Ale matko, prosím nena...“, Kolona ho opět přerušila. „Prosím, nepřerušuj mě, chci ti to aspon trochu vysvětlit. Povím ti pravdu o tvém otci. Nikdy jsem o něm nemluvila, ale už je čas, abys to zjistil. Před devatenácti lety, jsem žila s Johnem Monem v králosvkém dvoře. Josh byl vůdce skupiny lidí, kterým se nelíbila krutovláda Skalpese. Spolu se svým nejlepším kamarádem, vymýšleli, jak skalpese sesadit z vlády. Mnohokrát spolu bojovali. Vše se odehrálo jednoho bílého dne. Venku zuřil vítr za doprovodu sněhu. Skalpes sesvou družinou bojoval s Joshem, já jsem tento den zustala sama doma. Bála jsem se o něj. Čekávala jsem u okna, jestli ho neuvidím přijíždět, ale on stále nepřijížděl. Později jsem slyšela kopyta koní, vyběhla jsem ven, kde na mě čekla Skalpesův sluha, kterého jsem dobře znala, brala jsem ho za přítele, ale on zradil. Chtěl mě zabít, ale já byla těhotná, čekala jsem tebe, a proto jsem ho prosila, aby mě nezabíjel, on mě nechal utéct, ale musela jsem slíbit, že se už s Joshem nikdy nesetkám. Já jsem tak slíbila a odstěhovala jsem se na konec města. Ty jsi Joshův syn. Ty budeš novým králem. To je tvůj osud.“ „Ach, matko, jsem z toho celý vedle, takže Mon je, tedy byl můj otec a já mám teď být králem? Ale nikdo o mě neví, já nechci být král!“, řekl Peri. „Ale ty musíš, oni o tobě vědí, poslala jsem psaní, když jsi spal. Slib mi, že se staneš králem, slib mi to“, prosila Kolona. Peri se na ni smutně podíval, ale slíbil a objal jí. „Mám tě moc rá.....“, nedopověděla. Zemřela. Peri ji silně objímal a křičel a slzy mu tekly proudem. V tom někdo klepe na dveře a vchází. Bylo to osm starších pánů. Všichni se na Periho dívali jako na zjevení. Všichni měli dlouhé bílě vlasy silně kudrnaté a všichni oblečeni v dlouhých černých pláštích. Jeden z nich se k Perimu přiblížil. „Chlapče, tvá matka zemřela, nech jí odpočívat v pokoji a polož ji na postel.“, řekl. Peri se na něj podíval vyčítavě, avšak ho poslechl a s pláčem ji položil na postel a postavil se , aby si s nimi promluvil. Starý muž, který s ním již mluvil se k němu opět přiblížil. „Jmenuji se Kruter a jsem předseda Rady starších. Tvá matka, nechť odpočívá v pokoji, nám napsala, že jsi Monův syn a já ji věřím, znal jsem ji. Proto se staneš novým králem Eslabonu.“ „Ale já nemůžu nechat mou matku osamotě, já němůžu.“ „Peri, teď už jí nepomůžeš, teď jen můžeš udělat něco proto, aby tvá matka a otec nezemřeli zbytečně. Peri si vzpomněl na slib, který matce dal a proto souhlasil a kývl. „A co bude smou matkou?“, zajímal se. „Kolona dostane pohřeb, který si zaslouží“, řekl Kruter. Peri se na svou matku smutně podíval a potichu řekl : „Sbohem“. Kruter vyvedl Periho ven. Kde byly tři černé kočáry, zapřažené dvěma bílými koňmi. „Peri, ty pojedeš semnou“, řekl a ukázal na první kočár. Peri ještě nikdy na hradě nebyl a proto ho i zajímalo, jak taková hrad vypadá. Jeli asi půl hodiny. „Už jsme skoro tam, možná tam bude poněkud větší pozdvižení, tak se nediv“, upozornil ho Kruter Periho. Ten se trochu lekl, protože nikdy nebyl středem pozornosti. „Jsme tady!“, řekl Kruter a kočár zastavil. Kruter vyšel první a Peri pomalu otevřel dvířka kočáru. První co uviděl byla velká černá brána, kde stálo Kuningas palaa žlutě napsáno. Vykročil pravou nohou ven a okolo něho stálo mnoho lidí a všichni si cosi šptali. Peri se na jě díval a pomalu odcházel k bráně, kde stáli všcihni z Rady starší. Peri prošel i tou branou a vydal se rovně po červeném koberci přímo ke schodům, všude okolo byly židle a na zdech visely obrazy. Zastavil se u schodů, kde stál nějaký muž tmavé pleti s jizvou u leveho oka. „Peri, tohle........tohle je Tamaču, tvůj osobní učitel, protže budeš králem, měl bys umět vládnou a hlavně bojovat s měčem. Tamaču je tu od toho, aby tě to naučil“, řekl Kruter, avšak Peri vycítil, že to říká s nedůvěřivostí. „Pane, těší mě“, řekl Tamaču a podal Perimu ruku. Peri trochu zaváhal, když mu tu ruku podíval. „Tamaču ti ukáže tvuj pokoj“, řekl Kruter a odešel. „Pojďte zamnou“