Anaefové - VIII. kpt.

Anotace: Fiktivní místo, fiktivní lidé, fiktivní čas a fiktivní příběh.

Sbírka: Anaefové - putování

V Säen Eldariën bylo krásně. Ano, krásně. Oni totiž Elfové mají něco do sebe. A ačkoliv to u nich nevypadá tak pohádkově, jak se vypráví, přeci jenom je to u nich zvláštní. Čas jako by neplynul. Stačilo se jen procházet, snít, pochutnávat si na dobrých jídlech a odpočívat. Elfské kouzlo vás uchvacovalo tím více, čím déle jste u nich pobývali.

Ačkoliv si toho Ean nevšimla, Calair ji doprovázel stále časněji. Povídali si, debatovali, smáli se. Každý z nich měl na většinu věcí jiný názor, nikdy se ale nepohádali. Elfské kouzlo tomu bránilo.
Zdálo by se tedy, že se naši přátelé oddali sladkému nicnedělání. Ne všechno je ale takové, jaké se zdá. Falešný Vous s Jotym brzy zmizeli do Elfských dílen, kde jim Elfové s pobavením vysvětlovali funkci jednotlivých nástrojů a se zaujetím sledovali pokusy obou kouzelníků. Drak zmizel v místní knihovně, kterou byla sice jen malá malá místnůstka v obydlí jednoho z Elfů, přesto však obsahovala několik velice zajímavých knih.

A Ean se zdokonalovala v používání magie. Nejenom že už dokázala "přečíst" rostlinu, aniž by se jí dotkla, osvojila si i Elfský způsob využívání magie. Zní to jako hloupost, protože Elfové nejsou nijak schopní příliš využívat magii. Přesněji řečeno, nejsou ji schopní POUŽÍVAT. Neznamená to ale, že u nich magii neucítíte. Oni jsou jí obklopeni. Je kolem každého z nich nahustěna, díky ní jsou Elfové "v pohodě" a vytváří onu příslovečnou Elfskou auru, to jest že "září" a nebo tvoří "svatozář". Právě proto vypadají poněkud nadpřirozeně. A ten, kdo je schopen magii kolem sebe takto nakumulovat, je na tom daleko lépe. Cítí se svěžší, má více energie a je oslabeno působení tmavé magie. I Anaefové by vypadali takto nadpřirozeně, kdyby nebyli tolik materialističtí.

A tak ubíhaly věky. Nebo snad týdny? Dny? Hodiny? Ean nevěděla jak dlouho už jsou u Elfů. Bylo předntím něco jiného? Ano nebo ne? Možná by se mohla nechat nést proudem času. Jenže Anaefská povaha se probudila. Ačkoli Anaefové využívají magii, nedokážou se v ní dlouho utápět a usnout. A tak došla ka jasnému rozhodnutí. Odejdou.

"Calaire? Odejdeme. Jsme tady už dlouho, musíme jít."
Calair zůstal na Ean koukat s otevřenou pusou. "Odejít? Ale Ean, co ti tady chybí?"
"Nechybí mi tu nic. Naopak mi tu něco přebývá. Chci jít dál, promiň."
Elf svěsil hlavu. "Asi tě nepřemluvím, co? Půjdu najít kouzelníky a draka." řekl a rychle se vytratil. Draka ani hledat nemusel, snesl se vedle Ean.
"Myslel jsem, že ti odchod sám navrhnu, ale nyní už nemusím. Ta Elfská kouzla mi začínají lézt na mozek, a to jsem drak."
Po chvíli se přihrnuli i oba kouzelníci.
"Jdeme? To je super. Naučil jsem se pár nových triků. Už se těším, až si je vyzkouším na nějakých nevinných pocestných." hulákal F. V. a mával nějakým zvláštním kusem ohořelého dřeva. Ean si povšimla, ža mu za tu dobu narostly krátké vlastní vlasy a vousy. Kouzla se mu asi začínají dařit, pomyslela si. Joty vypadal o něco dospělěji a, dá-li se to tak říci, i moudřeji.
"Jak dlouho už jsme vlastně tady?" zeptala se Anaefka. Všichni vypadají starší a zjevně se tu mnoho naučili. Jak dlouho tady vlastně jsou?
"Něco málo přes měsíc." odpověděl Geirn, "Bando, vyrážíme hned teď. Žádné přípravy nejsou nutné."
Všichni posbírali těch pár věcí, s kterými přišli, a provázeni zvědavými pohledy Elfů zmizeli v lese tak rychle, že jim Ean sotva stačila poděkovat za pohostinství.
"Tak, a první Elfové jsou za námi." řekl Joty, "ale byli fajn, ne?"
"Nejsou za námi," odvětil Geirn," nebo alespoň ne všichni." dodal na Eanin tázavý pohled. Zpoza jednoho ze stromů vykročil Calair. Měl na sobě cestovní oblek a u pasu meč.
"Omlouvám se," řekl, "ale chtěl jsem vás požádat, zdali bych nemohl jít s vámi. Rád bych poznal nějaké cizí kraje."
Ean s Geirnem se na sebe tázavě podívali a pak upřeli podezdřívavý pohled na Calaira.
"A abych řekl pravdu," zakroutil se Elf, "hlavně bych byl rád poblíž některým členům vaší družiny."
"Ano." řekl Geirn, "teď jsi nám osvětlil ten pravý důvod."

Calairova účast na výpravě byla schválena, a tak naše skupinka vyrazila vpřed. Geirn vypadal docela potěšeně, usmíval se a občas hodil zvláštní pohled po Ean a po Calairovi, který šel vedle ní a vypadal spokojeně. Ean vzniklou situaci nijak neřešila a pozorovala oba kouzelníky, kteří šli vepředu, klopýtali a snažili se při pochodu něco vyrobit.

Šli sotva pět minut, když se za nimi ozval dusot nohou. Bylo jich pět, každá tak třicet centimetrů vysoká. Když doběhly až k Ean, spojily se v míček, který ji vyskočil na rameno a změnil se v malinkého papouška.
"Měnivec! Úplně jsem tam na něj zapomněla." vyhrkla Ean. "Jsem ráda, že ty sis vzpomněl, maličký." dodala a pohladila papouška po hlavě.
V Elfské vesničce se totiž dozvěděla o měnivcích několik zajímavých informací a tak si teď vážila, že jí jeden z nich poctil svou přízní.

"Hahaháá! Chacháá ... áááááá! Johoho!"
Drak spolu s Anaefkou a Elfem se otočili a spatřili kouzelníky poletující na něčem neurčitém ve vzduchu. Trhalo to s nimi sem a tam a Geirn se v duchu podivil, že už dávno nespadli.
"Vynalezli jsme tento dokonalý létající stroj!"
zařval F. V. a drak došel k názoru, že onen neurčitý létající objekt je složen z klacků, kůry a nějakých rostlin, které po cestě našli.
"Ano, a můžeme to ovládat a letět, kam chceme!" dodal (nebo spíše dořval) Joty a jal se dál projevovat svou radost:
"Chachacháá! Holalá! Juchů, umíme lé-"
"-tat" dodal si pro sebe v duchu Jerry, když se oba dva kouzelníci váleli na jedné hromadě spolu s oním dokonalým strojem, který náhle nebyl létací.

Kouzelníci se vymotali ze zbytků svého vynálezu a vypadali dost posmutněle. Geirn k nim přilétl a oni sledovali jeho let dost nevraživě.
"Ještě pár pokusů a bude to výborný. Budeme moci letět bez námahy všichni. Tohle je fajn, gratuluju vám k nápadu."
řekl a všechny tím naprosto překvapil, protože všichni očekávali nějakou kritiku. Drak se pousmál a dal se bez dalších poznámek na cestu.

***

Pochod nabral jakousi monotónost. Snídaně, pochod, oběd, pochod, večeře, spánek. A znovu. Tady ale ta monotónost končí. Ono totiž cestování s kouzelníky, hlavně s Jotym a Falešným vousem, je zajímavé. Vždyť koho nefascinují výbuchy a exploze, zvláště pokud se odehrávají v jeho blízkosti?

Nutno ovšem říci, že se oba kouzelníci zlepšují. Věci jim pod rukama vybuchují povětšinou jen když chtějí a občas jim taky něco vydrží nevybuchlé po několik hodin. Vždyť to říkám, slaví úspěchy.

A tak jednoho dne přišel velký zlomový okamžik. Geirn už pomalu začal na kouzelníky nadávat, kde se flákají, jelikož už chtěl vyrazit na cestu, ale náhle to spolu s Ean a Calairem uviděl. Kouzelníkům se podařilo sestavit létající stroj. Tedy, teď už to i vypadalo jako létající stroj, nebo spíše jako létající plošina, a bylo to dost velké na to, aby se tam všichni vešli. A, co je nejpodstatnější, nevypadalo to, jako že se to chystá vybuchnout nebo zdivočet. Falešný Vous seděl vepředu a kormidloval nějakým klackem, naproti tomu Joty pobíhal po plavidle a kontroloval, je-li vše ok.

"Dámy a pánové, Aerovor právě přistává. Připravte si svá zavazadla, na nástup bylo vyhrazeno jen pět minut."
zařval Falešný Vous a zastavil s vzdušným vorem kousek nad zemí. Calair si plavidlo nedůvěřivě prohlížel a ani Ean si nebyla jistá, má-li riskovat nebo ne. I měnivec se k voru přibližoval poněkud nedůvěřivě. Pak se ale párkrát odrazil od podlahy, zapískal a změnil se na stožár s vlajkou, který se zapíchl uprostřed "Aerovoru". Anaefka to vzala jako zkoušku kvality voru, která dopadla dobře, a tak vylezla na levitující plavidlo a usadila se v rohu. K ní se připojil i Elf, ačkoli se stále netvářil příliš důvěřivě.
"No, tak dobrá." zamumlal Geirn. "Já ale raději poletím po svých."