Srdce bojovnice II - 39. díl

Anotace: Jak zareaguje Thranduil na zprávu o Rielině slepotě?

Sbírka: Srdce bojovnice II

„Přišla o zrak?“ zopakoval Thranduil šokovaně. „To jako že nevidí?“
„Tvůj postřeh je vskutku obdivuhodný, příteli, a naneštěstí je tomu opravdu tak. Stále věřím, že by to mohlo ještě odeznít, ale čím déle ty obtíže přetrvávají, tím větší je pravděpodobnost, že je to poškození nenávratné. Není vyloučeno, že došlo k vnitřnímu krvácení a…“ Elrond se zdrceně odmlčel.
„Ona skutečně nevidí? Vůbec nic?“ nemohl to princ stále pochopit.
A já se teď už rozbrečela naplno. Chtěla jsem vyběhnout ven za ním a ubezpečit ho, že na tom přece nezáleží, jenže copak jsem mohla? Dost na tom, že byl ochoten pojmout za svou choť neurozenou elleth, měl si teď snad ještě navíc uvázat na krk nevidomou? Jak by to působilo na ostatní? Už jsem si živě představovala ty zlomyslné šeptem pronášené poznámky během některé z diplomatických hostin. A jak bych se vůbec byla schopná postarat o naše dítě? Co když mu nějak nechtěně ublížím? Co když něco zanedbám?
„Zatím ne…“ povzdechl si Elrond. „Snad když bude hodně odpočívat, tak se to srovná… Ale příliš velké naděje bych si být tebou už nedával…“
„Když jsem sem přijel a našel ji tam spící na seně, vyhlížela unaveně… Ale pak… Jak je možné, že jsem si ničeho nevšimnul?“ podivoval se Thranduil.
„Nu, pokud jste na tom seně *pak* dělali to, co si myslím, tak se ani nedivím. Otázkou však zůstává, jak se k tomu hodláš postavit nyní?“
„Co tím myslíš? Vždyť už jsem ti přece řekl, že si ji chci vzít. A na tom se nic nezměnilo!“ prohlásil princ rezolutně.
„Tomu jsem rád. Nicméně hádám, že to s ní nebudeš mít právě jednoduché. Předtím od tebe odešla, aby ti nepůsobila potíže. Myslíš si, že bude ochotná přijmout tvou nabídku nyní, když je nejspíš natrvalo slepá?“
„Jednoduché to nejspíš nebude, ovšem to nebylo ani tenkrát a přesto se mi ji podařilo přesvědčit. Vím, co na ni platí… Koneckonců je to voják.“
„Možná je vojákem, ale také je to půvabná elleth, která očividně neměla zatím v životě příliš štěstí. Tak hleď, nechť to napravíš!“ téměř mu nařídil Elrond.
„Zdá se, že ti za tu dobu, co je zde, nějak přirostla k srdci… Neměl bych náhodou žárlit?“ dobíral si ho princ zřejmě ve snaze poněkud odlehčit tu tíživou atmosféru, která mezi nimi zavládla.
„Žárlit? Na mne tedy rozhodně ne,“ odvětil lord v podobném duchu. „Nemám ve zvyku krást něco, co patří mému příteli, i když se někdy chová jako naprostý hlupák. Navíc Riel myslí stále beztak jenom na tebe, třebaže nechápu, čím jsi ji až natolik okouzlil. Že by to způsobovaly ty tvé velitelské schopnosti?“ dodal posměšně.
Thranduil však nečekaně zvážněl. „Musím přiznat, že po té zkušenosti z Eregionu jsem si nebyl tak úplně jistý… Přece jen v blízkosti Glorfindela dokáže zapomenout leckterá… I ta, jež ti právě dala své slovo…“ zavzpomínal s trpkostí v hlase a mně se přitom vybavila Nimlothina slova.
Tehdy jsem se zcela logicky domnívala, že ta elleth, o kterou údajně přišel, zemřela, ale jak se zdálo, všechno bylo nakonec docela jinak. Otázkou nicméně zůstávalo, co dovede zranit hůř… jestli ztráta a nebo zrada…
„Je sice pravda, že Glorfindel na ellith působí tak trochu jako plamen svíčky na můry, avšak zapomínáš přitom na jedno… že Riel není Morwen. Ona tě přece neopustila pro někoho jiného… udělala to pro tvé dobro. V tvých očích se to sice může zdát pošetilé, ale zkus si představit, kolik odhodlání ji musel takovýto zoufalý krok stát. A přec to pro tebe podstoupila. Větší důkaz lásky snad od ní ani nemůžeš požadovat!“
Po Elrondově prohlášení následovala dlouhá chvíle ticha, kterou posléze přerušil princ.
„Máš pravdu, i když je to značně absurdní. Musím jí určitě co nejdříve říct, že do budoucna už mi nic dokazovat nemusí. Nerad bych prohledával celou Ardu pokaždé, když mi bude chtít dát najevo své city.“
Elrond se krátce zasmál. „Pak jí to běž raději neprodleně říct, ať na to nezapomeneš! My dva budeme mít ještě příležitost si pohovořit později, ona tě ale potřebuje hned teď.“
Předpokládala jsem, že na to Thranduil ještě nějak zareaguje, a že mám tak čas si ještě rychle otřít slzy, než si opět lehnu a budu dál předstírat spánek, jenže když se dlouho nic neozývalo, zneklidněla jsem.