Na hranici rovnováhy: 3.Neznáme síly

Anotace: Malé přepadení...

Sbírka: Na hranici rovnováhy

3. NEZNÁMÉ SÍLY



Euan se celou cestu na nekra šklebil. Prohlížel si ho, jako by mu najednou narostly rohy. Ayile čekal, že mu jeho hostitelka začne vyprávět, co od něj chce, ale vždy když promluvila, ptala se na úplně běžné věci, jako například jaká byla cesta přes moře, nebo jak vypadají Severní hory. Vůbec se nevyptávala, co tak daleko od domova vůbec dělá. Šlechtična se snažila na mladého nekromancera pohlížet s úctou. Pro osobu, kterou běžně lidé opovrhují s nedůvěrou nebo strachem – což její bratr zvládal na jedničku – to bylo osvěžující.
Pak se přes něj bez varování převalila černá vlna a oslepila všechny jeho smysly. Stalo se to ve chvíli, kdy začali vjíždět na cestu k Saleninu obydlí.
Bylo to příliš i na jeho výcvik. Ayileovi unikl z úst bolestný sten a poté se nekromancer bezvládně zhroutil do sedadla.
Kočár zmizel. Ayile se propadal do bezedné černé propasti. Cítil jak mu tělo svírají temné síly a slyšel nářek miliónů ztracených duší.
Náhle jej zachytila slizká hmota, kterou neviděl. Byla všude kolem a při sebemenším pohybu ho do sebe čím dál více vtahovala. Nářek byl pořád úpěnlivější. Slyšel skřípavé zvuky a smrtící výkřiky. Kolem něj se rozproudila magie.
A pak… se objevilo ještě cosi. Přicházelo to z místa za jednou z etap života – za smrtí.Přestože to bylo velmi vzdálené, cítil hrozbu… ale nevěděl jakou…
Ve stejnou chvíli do jeho myšlenek vstoupila jakási další hmota. Nedokázal si to zařadit. Nevěděl, co to může být. Věděl jen, že se ho to snaží vytáhnout z té příšerné temnoty. Chopil se záchrany, která se mu nabízela a konečně se mu podařilo soustředit se. Ayileova mysl se vysvobodila z oné slizké hmoty, která ho věznila. Skřípavé zvuky a i nářek duší se stáhly zpět a bolest ustoupila. Temnota poraženě odplula pryč na to strašlivé místo, odkud přišla.
Před očima začal znou zaznamenávat prvky skutečného života.
První věc, kterou spatřil, byla zahalená tvář Lady Salene Menarchio skloněná nad ním. Byla na ní vidět starost o nekrovo zdraví. Její ledová ruka spočívala na nekromancerově spánku.
Uvědomil si, že ona byla tou silou, jež mu přinesla záchranu.
Tahle šlechtična vládla magií.
,,Zorničky mu reagují!“ zašeptala. Natáhla druhou ruku k bratrovi. ,,Dej mi tu láhev!“
,,Ale…“
,,Tu láhev! Dělej!“
Euan jí láhev neochotně podal. Salene tu stříbrnou lahvičku přiložila nekromancerovi ke rtům. Rathmanům žádná pravidla nezakazovala požívat alkohol, i tak však tekutina, která mu nyní protékala hrdlem pálila jako oheň.
Ayile se divoce rozkašlal a jak se snažil nadechnout se, uslyšel Euanův smích.
,,Mrtvoly sou pro něj v pohodě, ale tohle pití ne…“
,,Vzhledem k tomu, co do toho dáváš buď rád, že jsem ho zatím nemusela požádat aby mi přivolal tvého ducha.“
,,Můj duch by ti vypil celý sklep.“ Poznamenal se smíchem.
Ayile si jejich rozmluvy už nevšímal, neboť přemýšlel, co na něj tak znenadání zaútočilo. Salene to být nemohla, to by se ho potom nepokoušela zachránit. Posadil se a snažil se tvářit neutrálně. Nechtěl, aby na něm byla vidět jeho slabost. Vypadal klidně, avšak uvnitř stále cítil úzkost. Velice ho to překvapilo a zaskočilo. Netušil, že by se mohlo něco takového stát, proto neměl připravenou žádnou ochranu.
Odkud se to vzalo? Od chvíle, co přijel do Eastmay necítil naprosto nic dokonce ani U zpívající svině, kde poprvé uvidl šlechtičnu a jejího bratra. Jak mohla být tahle síla tak dobře skrytá? Nechápal to.
,,Jak se cítíte?“ V Salenině hlase byly obavy.
,,Je mi dobře.“
,,Co se stalo?“
Místo odpovědi se Ayile podíval na šlechtičnu a zeptal se: ,,Tady nejde jen o to, promluvit si s duchem otce, že ne?“
Kočár se prudce zastavil, až to se všemi cuklo. Lady Menarchio se dívala z okna.
,,Jsme tady,“ pronesla, aby tak přešla nekromancerovu otázku.
,,Sláva nazdar výletu, výletu…“ začal zpívat Euan.
,,Vtipné. Přestaň, víš že neumíš zpívat.“ Odbyla ho sestra.
Ve dveřích se objevil Durit. Otevřel a pomohl ženě vystoupit.
,,Durite, pomož hostu. Neměl zrovna příjemnou cestu.“
Strážce podal Rathmanovi velkou ruku. ,,Mistře Ayile?“
,, Děkuji ale už jsem v pořádku.“ Sotva Ayile vystoupil kočár se dal do pohybu. Projel branou domu a zmizel v zatáčce. Pečlivě střižený trávník byl obehnán masivní cihlovou zdí.
,,Vítejte v našem skromném příbytku.“ Pronesla slavnostně Salene.