Srdce bojovnice II - 72. díl

Srdce bojovnice II - 72. díl

Anotace: Snad tam nebudou překlepy, nemám tu český spelling. Malá hádka na obzoru... ;-)

Sbírka: Srdce bojovnice II

„S Valar? Jak jen tě něco takového napadlo?“ předstíral Thranduil naprostý úžas, ale mě neošálil. Jednak už jsem ho tak trochu znala a pak to byla jediná možnost, pokud si nevymýšlel a přece jen jsem ho nepořezala já.
„Tak mi tedy pověz, jak jsi k té ráně přišel!“ vybídla jsem ho nesmlouvavě.
„A záleží na tom snad? Důležitější snad je, že za to neneseš žádnou vinu,“ snažil se mě odbýt. „Nemusíš přece vědět všechno.“
„Ještě v tom chvíli pokračuj a nabudu dojmu, že ses snad poranil sám!“ poznamenala jsem, trochu uražená, že přede mnou něco tají.
„Nu, co nadělám. Nemohu být vždy jen neohroženým bojovníkem, někdy mám i své slabší okamžiky,“ odvětil odměřeně.
„Na tom přece nesejde, mám tě ráda takového, jakým jsi! Ale ocenila bych, kdybys ke mně byl upřímný.“
„Jako jsi ke mně byla upřímná ty?“ připomněl mi lehce vyčítavě. „Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale nejsi zrovna ta pravá, kdo by mi měl v tomhle ohledu udílet nějaké lekce.“
„Jen mi to opět předhazuj, cožpak tys nikdy neudělal žádnou chybu?!“ ohradila jsem se dotčeně.
„Ale ano... že jsem tě prve nechal odejít!“
Prudce jsem se nadechla, abych mu sdělila, že jsem svobodná elleth, která si může odejít, kdykoli se jí zachce, a on nemá právo mi v tom bránit, když v tom se ozvalo nesmělé zaklepání na dveře.
„Vstupte!“ zavrčel Thranduil nevlídně, až jsem musela litovat toho nešťastníka, který se právě nacházel na chodbě. A byla jsem odhodlaná nenechat ho, aby si na něm vybíjel svou zlost.
„Tohle přece není nutné! Pokud jsem tě něčím nahněvala, vyřiď si to se mnou, ostatní z toho laskavě vynech! Ať je to, kdo chce, není v tuto hodinu na tvé nálady jistě zvědavý!“ napomenula jsem ho šeptem. Ale dosti důrazným.
„Tak ty mi nyní navíc budeš dávat lekce slušného chování? Vidím, že hodiny s Erestorem vskutku nesou nějaké ovoce!“ odseknul rovněž tiše, než povstal, aby dvěma ellyn, kteří přitáhli velkou dřevěnou káď na koupání, ukázal, kam ji mají umístit.
Jakmile se vzdálili, využila jsem příležitosti a volně navázala tam, kde jsme v naší malé diskuzi skončili.
„To nesou, možná by ani tobě neuškodilo, kdyby ses nějaké zúčastnil! A když už jsme u toho, mohl bys mi konečně prozradit, proč jste s lordem Elrondem na té výuce vůbec trvali?“
„Nepovšimnul jsem si, že bychom u něčeho podobného byli,“ odtušil Thranduil chladně. „Ale sdělit ti to klidně můžu, když jsi to doposud nepoznala sama. Je to jednoduše proto, aby ses naučila nějakým způsobům. Nehodlám tě totiž neustále chránit před hněvem krále, který, jak jsem si již stačil povšimnout, máš u svých nadřízených neustále tendenci vzbuzovat.“
„A víš, čeho jsem si zase povšimla já?!“ začala jsem kousavě, nicméně jsem se spěšně odmlčela, když se opět objevili ti dva ellyn, zjevně aby naplnili káď horkou a studenou vodou. Vyčkala jsem, dokud se nerozloučili a nezaklaply za nimi dveře, než jsem pokračovala. „Že máš podobnou tendenci! A nebo se mi chceš pokusit namluvit, že z tebe měl král posledně radost?“
„To je ale něco úplně jiného,“ namítl princ briskně.
„Skutečně? A proč? Neboť jsi jeho syn? A nebo jenom proto, že jsi ellon?!“ otázala jsem se značně kysele.
„A co takhle proto, že já jsem schopný nést následky svých činů?“
„A já snad ne?!“ zaprotestovala jsem ihned.
„Na tohle snad ani odpovídat nemusím, nemyslíš?“ opáčil s nádechem posměchu.
„Co tím chceš říct?! Že to nedovedu?!“
„Ale ano, dovedeš... Zbabělý útěk a nebo podřezání žil jsou jednoznačně těmi nejlepšími metodami, jak se vyrovnat s nepřízní osudu... a tvými oblíbenými, řekl bych...“ prohodil princ s lehkým opovržením, které ve mně vzedmulo mocnou vlnu hněvu.
„Že zrovna ty mě máš co soudit!“ vybuchla jsem. „Pokud vím, též sis rád hrál s dýkou... A ta tvá výprava za zkušenostmi by se dala velice snadno zaměnit s útěkem! Ono to totiž někdy vypadá docela podobně!“ sdělila jsem mu uštěpačně a očekávala, že zareaguje v podobném duchu. Ale kupodivu se tak nestalo.
„Oba jsme dělali nejrůznější věci, Riel, to nepopírám,“ konstatoval nevesele, když zabořil ruku do mých vlasů a jemně si mě přitáhnul k sobě. „Jenže s tím je konec... Je načase převzít zodpovědnost za své činy... a prostě se s tím vším nějak poprat...“
Autor Nienna, 05.05.2009
Přečteno 441x
Tipy 32
Poslední tipující: Boscai, Nergal, Ulri, Sára555, jjaannee, Anýz, Darwin, rry-cussete, Tasha101, Lavinie, ...
ikonkaKomentáře (10)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

To už je jistější polštář přes obličej ;-)

09.05.2009 21:35:00 | Nienna

A co treba smrt, kdyby dotycny odmitl dychat a udusil se? :)

09.05.2009 11:56:00 | Nergal

Ještě mě napadla smrt tak, že by si dotyčný sám prokousnul hrdlo, ale pak mi to přišlo zbytečně brutální ;-D

08.05.2009 23:37:00 | Nienna

hehe rezani zil je nejak popularni :-)

08.05.2009 23:10:00 | Nergal

Kruciš... a Elronda nechceš? ;-) A nebo Orophera... to je taková skvělá partie ;-D

07.05.2009 07:30:00 | Nienna

To máte ;D ale jestli on je elf pak já jsem elfka takže dámy,zabavuju xD

06.05.2009 22:05:00 | Tammy

Pro Kes: To já celkem taky, ale problém je v tom, že to není chlap ale elf a tudíž máme obě smůlu ;-)

05.05.2009 19:41:00 | Nienna

To ale nebyla ani hádka... jenom ostřejší výměna názorů ;-) Ale něco určitě bude... přece jen mají tu pozornost od Lóriena...

05.05.2009 19:40:00 | Nienna

a po hádke nasleduje sladké uzmierenie :D

05.05.2009 16:01:00 | Procella

Ach. Jsem do toho chlapa blázen :)

05.05.2009 14:42:00 | Kes

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí