LO III: 42. kapitola Oheň

Anotace: Trošku sentimentální... Ale pokročili jsme na další level :-P

Sbírka: Ve stínu povinnosti

Vzbudil mě Felifův pláč. Přelezla jsem pořád ještě spícího Olivera, otevřela kamna a zapálila svíčku od žhavých uhlíků. Rovnou jsem přiložila. Naše zimy nebývají kruté, ale také nijak příjemné. Zapálila jsem svícen na stole. Místnost ihned zalilo nažloutlé světlo. Sáhla jsem do postýlky. „Tak pojď, uplakánku,“ zašvitořila jsem. Posadila jsem se na okraj postele a podala Felifovi prs.
Oliver mžoural a mnul si spánky. Pak odhodil peřinu, naklonil se ke mně a dal mi pusu na čelo. „Přesný jako Islaminský orloj,“ zamumlal. „Můžu si ho pak pochovat?“ V očích měl takřka nábožné jiskřičky.
Přikývla jsem a když se Felif nasytil, opatrně jsem mu ho podala.
„Bože,“ vydechl. „Je tak maličký. Nevinný a bezbranný. Jeho existence ničí naprosto všechno, co znám. Ale umřel bych pro něj.“
„Všichni rodiče by zemřeli pro své děti, Olivere.“
„Všichni? To si opravdu myslíš?“ Už podruhé to byl ten malý vystrašený kluk.
„Máma pro tebe zemřela.“
„Pro mě? Ne…“ zatnul zuby, ale pohladil Felifa zlehka po vláskách.
„Tvůj otec nemiloval ani tvoji mámu?“ Jestlipak miluje tebe nebo některého z tvých bratrů?
„Myslím…“ zarazil se. „Myslím, že ji miloval. Udělal jí přesně to, co já tobě. Prostě ji potkal a vzal si ji… A také se do ní zamiloval. Nejspíš ji nechtěl zabít. Udělal by to hned, tak jako s těmi předešlými. Možná by žila. Kdyby tolik neprosazovala své názory na řízení města a válku, kterou vedeme s jedním z našich sousedů. Asi máte tuhle úctu k rodnému městu vrozenou.“
„Tvoje maminka se narodila v Elesku?“
„Ano,“ zadumaně vrátil Felifa do postýlky. „Proto jsem chodil na hranice. Měl jsem pocit, že jsem jí blíž.“
„Jak se jmenovala?“
„Mariana.“
Dost běžné jméno.
Pak vyskočil jako na trní a sáhl pod postel pro boty. „Stavím se večer,“ vyhrkl a vyběhl ven.
Švihla jsem sebou do peřin. Tenhle kluk toho má v sobě moc a neví, co si s tím počít. Taky v sobě něco mám. A nabírá to na intenzitě. V tu chvíli jsem se tím cítila zcela ovládnuta. Zadívala jsem se do plamínku svícnu a nechala ho zhasnout. Ani vodou ani větrem. Prostě jsem se zavrtala až do hlouby jeho podstaty a nechala ho zemřít.