Forsaken - 221. díl

Anotace: Izabela hájí upíry, ale Michael má své vlastní důvody, proč je nemá v lásce...

Sbírka: Forsaken

No, jestli chceš vidět toho dobráka na vlastní oči, tak se mě chvíli drž! Protože jak ho znám, co nevidět se objeví, a pokud ještě nezměnil svý plány, nepochybně se mě zase pokusí zabít! sdělila jsem Michaelovi a řekla bych, že už jsem ho trochu nahlodala.
*Co je zač? Znáš aspoň jeho jméno?* zeptal se mě tónem, kterej by se při troše dobrý vůle dal i označit jako ustaranej.
Jasně že jo! Je to Ariel! Měl chránit mou mámu a namísto toho ji zabil! pronesla jsem nenávistně. A to dokonce dvakrát! dodala jsem ještě s důrazem.
*Ariel?* opáčil Michael a ta jeho ustaranost byla v mžiku tatam. *Pak jistě hovoříš o Anně...*
Na to dej svý křídla, že jo! Teda pokud nějaký máš! poznamenala jsem kousavě.
*Křídla mají pouze prvorození andělé... to jsou ti, kteří nikdy nebyli lidmi...* poučil mne shovívavě. *A co se Ariela týče, pak jsi tomu všemu zřejmě jenom špatně porozuměla. On neprovedl nic strašného… je to jeden z nejschopnějších andělů vůbec… a byl to právě on, kdo mne tenkrát zachránil před tou nemocnicí!* postavil se Michael na jeho obranu a moje naděje na to, že se snad konečně u někoho domůžu spravedlnosti, vzaly notně za svý.
Zachránil?! Já bych spíš řekla, že tě zabil! A to je to samý, co udělal mámě a co se pokouší provést mně! Je to hajzl! Stála jsem si za svým.
*Takhle o něm nemluv! Tohle si opravdu nezaslouží!* napomenul mne s náznakem hněvu, který však rychle potlačil. *Já si přál odejít z pozemského života... a on mi pouze vyhověl. A Annu také nezabil... tedy aspoň poprvé ne... to ji zahubil ten její upír! On ji pouze zneškodnil, když už byla andělem a hrozilo, že vyzradí druhé straně veškerá naše tajemství! Samotného ho to mrzelo, ale nebylo zbytí! A s tebou... nu, zřejmě je to tvůj osud a on jako anděl zmaru se musí akorát postarat o to, aby byl naplněn, není to tak, že by on sám rozhodoval nad životem a smrtí.*
To říkáš ty! Ale já viděla na vlastní oči, že mámu zabil on! A to i poprvý!
*Viděla?* podivil se Michael.
Jo, viděla! vyštěkla jsem na něho, naštvaná, že mi nevěří.
*Pak ses musela zmýlit. On nic takového neudělal. Naopak! Byl tak zdrcený z toho, že nedokázal její smrti zabránit, že už nechtěl být dál strážným andělem... Proč by se stal andělem zmaru, kdyby Annu zabil sám? Uznej, že je to naprostý nesmysl.*
Nic neuznám! Je to proradnej zmetek a na tom trvám! Ale mileráda ti řeknu, proč se stal andělem zmaru! Třeba proto, že zjistil, že se mu zabíjení líbí! A nebo proto, aby mohl sehrát to svý divadýlko o zkroušeným andělovi!
*S tebou je to těžké,* povzdechl si Michael. *Jak se chceš stát jednou z nás, když máš o andělech takovéhle smýšlení?*
Ne o všech, jenom o těch, co jsou proradný zmetci! odsekla jsem. Navíc jsem neříkala, že toužím bejt jednou z vás, jenom mě zajímalo, jestli je to možný! A můžu ti rovnou říct, že za tuhle cenu bych to nechtěla!
*Za jakou cenu?* nechápal.
No, říkal jsi přece, že bych musela zabít toho, kterej ze mě udělal to, co jsem teď…
*Ano,* přisvědčil Michael, jako kdyby šlo jen o takovou maličkost jako zabít dotěrnou mouchu.
Copak si neuvědomuje, že všichni upíři nejsou úplně zkažení?! Že někteří z nich nejsou o nic horší než ostatní lidé? Jak je může s takovým klidem odsoudit k smrti?! Neměl by s nima mít spíš soucit?
Jenže toho v jejich případě nebyl zjevně schopen. *Párkrát jsem už byl svědkem toho, co dokáží… a věř mi, že to nebyl pěkný pohled. Jsou jako nemoc… a pokud jim nezabráníme v tom se šířit, zanedlouho nakazí celé lidstvo… To přece nesmíme dopustit!*
Jenže všichni nejsou stejní! Jsou i takoví, kteří se té nemoci snaží vzdorovat… a kterým nečiní potěšení někomu ubližovat!
*S takovými jsem se dosud nesetkal, i když nevylučuji, že můžeš mít pravdu… Ale vezmi si ty nesmyslné války, které neustále někde zuří… umírají tam nevinní lidé… civilisté… A co vojáci, kteří byli vycvičeni k tomu bránit svou vlast, a jsou vysíláni někam daleko od domova, aby bojovali a umírali pro věc, která se jich netýká a které mnohdy ani nerozumí? Jaká je v tom spravedlnost? Koho během boje zajímá, jaký ten člověk je a co se skrývá v jeho srdci?*
Takže takhle to vnímáš? Jako normální válku? A co všechny ty řeči o milování bližního svého a podobně?!
*Očekávala bys snad od matky, které někdo zabil její dítě, že toho člověka obejme a odpustí mu?* opáčil Michael nezvykle tvrdě. *Nebyla to náhoda, že Lenka zkolabovala… a nebylo to ani žádné pochybení lékařů… Ariel mi tehdy všechno řekl… udělali to ti upíři! To oni ji přivedli do kómatu! Aby z ní mohli vysávat krev! To kvůli nim zemřela!*