Midgaria, část I.

Anotace: Koloběh je věčný... omluvte prosím gramatické chibički ;-) Hodnoťte, ale HLAVNĚ PROSÍM KOMENTUJTE! :-)

Midgaria…

Planeta Terra(dříve Země), 21.dubna 2986, 12:00, Washington D.C., zasedání Kongresu Federace.
Od počátku 3.tisíciletí se svět podstatně změnil. Počet obyvatel Země dosáhl 10 miliard, lidstvo zkolonizovalo více než 170 slunečních soustav, většinou neobyvatelných, ale zřídili zde rozsáhlá průmyslová a vojenská střediska. Podařilo se vytvořit stabilní lidské kolonie na 65 obyvatelných planetách s faunou i flórou. Celkový počet lidí dosáhl 200 biliónů, vzhledem k tomu, že například planeta Argos-9, která byla dokonalá pro život, byla 1 200x větší než Terra.
Federace, jediný stát světa, se zdála být silnou… ale byla obrem na hliněných nohou. Oficiálně ekonomika rostla 16% ročně, neoficiálně rostla sotva 2%. Oficiálně korupce zasahovala 0.0002% státní správy a ostatních institucí… neoficiálně byla, ale korupce rozšířená téměř z 5%. Všude bujela byrokracie jako důsledek de-centralizace vlády. Z toho důvodu, mnoho extremistů, zejména pravicových, ale i některých levicových, žádalo nastolení „Vlády pevné ruky“, ať již fašistické, vojenské, monarchistické či bolševické diktatury.
Nyní probíhalo 172.Zasedání Kongresu Federace. Kongres Federace, se nacházel v obrovské honosné budově, 6x větší než byl Kapitol v dřívějších USA. Vnitřek byl konzervativně vybaven různými starožitnostmi, klasickými židlemi a stoly, ale i vyspělou elektronikou.
„… a z těchto důvodů navrhuji, ne požaduji, aby byl vojenský rozpočet navýšen o dalších 7%... jedině se silným vojskem můžeme porazit separatistické rebely a piráty...“padalo z úst vysokého a statného maršála Federální armády a zároveň ministra obrany, Jamese Sheparda, jež se neblaze proslavil bitvou o Marůn, jednu z planet separatistů, kde brutálně zmasakroval 12 miliónů separatistů i s jejich rodinami. Měl na sobě nyní uniformu maršála skládající se z černých vysokých vojenských holinek, tmavě modrých kalhot s vojenským opaskem, dlouhým modrým kabátem se žlutými čtyřcípými hvězdami a na hlavě měl modročernou brigadýrku. Shepard byl známý politický autoritář, žádal potlačení „radikální opozice“ všemi prostředky, omezení svobody slova a tisku. Jediné co ho chránilo před degradací byla jeho extrémní popularita mezi vojáky a důstojníky a jeho vojenské taktické schopnosti.
„Víte vůbec o co nás žádáte?“vykřikl kongresman Dimitrij Stěpančuk, zástupce planety Dira-2, obývané převážně ruskými, ukrajinskými a bulharskými kolonisty.
„Ano. O 400 miliard kreditů, na výzkum zbraní, modernizaci výzbroje, nový lepší výcvik a nové nábory vojáků více…“odvětil vztekle cholerický Shepard.
„Podívejte, četl jsem report vojenských zástupců Federace v armádě a musím konstatovat, že je nutné podpořit maršálův návrh… aktivity separatistů se jen za poslední měsíc zdvojnásobili, aktivity banditů a pirátů zpětinásobili…“namítl kongresman Petr Dvořáček, zástupce planety PBOS-81, která se dvakrát stala terčem rebelů.

O tři hodiny hádek, dohadování a urážek později.
„Dobře, takhle to dál nejde. Budeme hlasovat o návrhu maršála Sheparda!“nařídil předseda Kongresu Adrian Raskalov.
„Kdo je pro návrh maršála Sheparda o zvýšení rozpočtu pro federální ozbrojené síly?“
100 zástupců, tedy téměř dvoutřetinová většina, hlasovala proti návrhu.
Zbytek pro nebo se zdržel.
„Dobře. Návrh maršála Sheparda byl zamítnut. Finance nadále zůstanou na 5.7 biliónech kreditů…“odpověděl předseda Kongresu a maršál se znechuceně zvedl a odešel.

Teleportoval se okamžitě na planetu Daidalos-12, kde byl generální štáb ozbrojených sil a jeho ústřední velitelství.
„Maršále…“ohlásil se nadporučík Ivanič, pravá ruka maršála Sheparda, muž atletické postavy, s elitním výcvikem a bývalý příslušník výsadkových speciálních jednotek, nyní příslušník „Imperiální gardy“. Ivanič a ostatní vojáci a důstojníci ve službě nosily buď klasické vojenské uniformy, nebo speciální bojové obleky vyztužené kovem, kevlarem a titanem, s elektronickými zaměřovači a vylepšeními. Všechna tato modernizace a budování elitních ozbrojených sil měli své důvody… leč věděl je jen maršál Shepard jakožto nejvyšší velitelé Imperiální gardy, teroristické armádní organizace bojující tajně za nastolení monarchisticko-vojenské diktatury.
„Zamítli zvýšení rozpočtu. Já se z toho už pojebu…“vykřikl maršál vztekle a pěstí bouchnul do betonové zdi, která tvořila strukturu rozsáhlého vojenského střediska, skládajícího se z 2 kasáren, 1 tankového hangáru, 3 malých letišť, 2 raketových základen a „Velitelství“ – velké opevněné budovy, kde zasedal důstojnický sbor.
„Co budeme dělat?“tázal se Ivanič.
„Nemůžeme dělat nic. Vůbec nic… zatím…“řekl naštvaně maršál a odešel do své kanceláře doprovázen Ivaničem.
„Předpokládám, že máme pokračovat v agitaci mezi vojáky a důstojníky…“
„Samozřejmě. Jak jsme na tom?“zeptal se Shepard a posadil se do kovové židle za plastikovým stolem, na němž byl počítač AX-75, s rychlostí 35 GHZ a operační pamětí 900 TB. Celkem dobrý počítač na ozbrojené síly.
„V tuto chvíli má Imperiální garda vliv na 10% ozbrojených sil, celkem máme 172 miliónů vojáků a 20 miliónů důstojníků na naší straně, plus zkorumpované byrokraty a pravicové extremisty…“
„A morálka mezi ostatními vojáky?“
„Celkově, pozemní síly nás více méně podporují, letectvo jež má, ale strategický vojenský vliv je loajální vládě. Námořnictvo je také převážně na straně vlády…“
„Zatracení bastardi…“vykřikl „imperátor“ Shepard a bouchl pěstí do stolu.
„Potřebujeme něco… co by nám pomohlo získat další peníze…“ozval se hlas nějaké ženy. Do kanceláře vešla maršálova milenka, plukovník Jenny Cortézová, velitelka elitních výsadkových jednotek Alfa-207. Byla vysoká 182 centimetrů, takže jako průměrná žena z 29.století, měla krátce střižené hnědé vlasy a modré oči.
„Zavolejte rebelským velitelům, ať z intenzivní útoky proti vládním silám a pošlete jim seznam planet nejloajálnějších vládě a kde je posádka plně podporující vládu… Alvaréz mi něco dluží…“nařídil Shepard.
Jorge Alvaréz byl vůdce „rebelů“, ve skutečnosti, ale Shepardův spojenec, který naivně zneužíval „idealismu“ kolonistů a nacionalistů.
„To nebude stačit…“řekla mladá důstojnice Jenny a posadila se na Shepardův stůl.
„Já vím. Ale co by mohl být impuls pro to, abychom přesvědčili vládu o nutnosti navýšení rozpočtu…“povzdechl si Shepard.
Ozvalo se zaklepání na dveře.
Dovnitř vešel doktor a šéf-inženýr projektu Predecessors, Hans Kavka, šéf Vědeckého oddělení Generálního štábu Federální armády. Kavka byl vysoký, vyzáblý a postarší muž, elitní vojenský vědec, archeolog a zneuznaný profesor historie.
„Doktore… jak pokračují archeologické práce?“zeptal se maršál Shepard.
„No jedovatá atmosféra mi komplikuje práci jak již víte. Dva z mých dobrých pracovníků zemřeli na otravu oxidem uhelnatým, který tvoří 75% atmosféry planety Ovidius-4…“
„To je mi velice líto… ale jak víte čeká před námi obrovský úkol… slíbil jste nám pokrok a zatím…“
„Maršále. Ujišťuji vás, že jsme jen nepatrný kousíček od Chrámu…“
„Cože? Od čehože?“zeptal se překvapeně Ivanič.
„To je tajné. A to i pro vás… řekněme, ale že brzy získáme přístup k technologiím s nimiž vybudujeme vše-galaktickou říši, nové impérium jaké ještě nikdy a nikde neexistovalo…“
„Pokud chcete, až se dostaneme do Chrámu, budete moci jít s námi, abych vám vše popsal…“
„Není nutno. Stačí poslat report…“
„Samozřejmě…“
„Ivaniči odejděte…“zavelel maršál a Ivanič uposlechl.
„Doktore. Už víte něco o Midgaru?“zeptal se maršál potichu.
„Stále překládám destičky nalezené nedaleko vchodu Chrámu, ale bude to trvat minimálně ještě týden…“
„Pospěšte si…“řekl maršál a Kavka odešel. Maršál se pak začal věnovat Jenny a Kavka se vydal do své laboratoře.

Lingvistická laboratoř H. Kavky, 15:41.
Ve své velice dobře vybavené vědecké laboratoři na generálním štábu, kde byla spousta počítačů, kartoték a pradávné destičky seděl Kavka a sepisoval nějaké dokumenty. Do laboratoře z nenadání vešel Ivanič. Kavka na něj chvilku pohlédl a pak se vrátil k dokumentům.
„Proč jste mu neřekl o překladu?“zeptal se Ivanič.
„Drahý Ivaniči…“začal Kavka blahosklonně.
„… opravdu musí maršál vědět vše. Vědci a archeologové jsou loajální mě a nic co nemusí vědět se k němu nedostane… povězte, je nutné mu říct vše co víme? Zatím bude lepší ho udržovat… v nejistotě a střehu… navíc hlavní části překladu jsou uvnitř chrámu…“
„Nemyslíte, že když by věděl o všech pokrocích, že by se více bil za získání dalších materiální a finančních prostředků pro váš výzkum?“
„Bil… možná… ale nezvítězil, byl by totiž unáhlený a jen by vše prozradil… víte co se říká, mluviti stříbro, mlčeti zlato…“
„Jak jsou staré ty destičky?“
„Minulý Chrám v němž jsme destičky nalezli byl ve vrstvě staré 1 miliardu let. Destičky samotné jsou staré více než 1 a půl miliardu let, chrám téměř 2 miliardy let…“
Ivanič se pousmál.
„Budete něco potřebovat?“zeptal se pak a připravoval se k odchodu.
„Pošlete mi 80 nových vojáků na pomoc s archeologickými pracemi, jako dělníky…“
„Samozřejmě…“odpověděl Ivanič a odešel.

Kavka pak vytáhl přepis symbolů na jedné z destiček. Tato destička číslo 2 se věnovala především oslavě vlády… Předchůdců. Ovšem nebyl si vůbec jist zda se Předchůdci skutečně nazývali Předchůdci…