Říše Draka VIII. - Lekce magie 1/2

Anotace: ...

Sbírka: Říše Draka

2. června roku 997 p. z. d.
Ayaka toho začínala mít dost. Nejprve byla šťastná, když Yurik na sebe strhl všechnu pozornost po incidentu s Vu Takeru Moriokou a tím zvýšil svojí cenu, ale po prádelně jí začal dělat ze života peklo. Nejprve zachránil tu služebnou Emi a tím na ní přivolal posměch ostatních holek, že její majetek získá jiná, která navíc není ani Magistka! Potom incident se štítonošem a k tomu ještě trvající nenávist Vu Takeru Morioky. Ve výsledku jeho prvotní vysoká cena klesla téměř na nulu. Jediný, kdo o Yurika měl ještě zájem bylo dívčí trio, které mu neodpustilo nedorozumění v lázních. A to si ten hlupák ještě neuvědomoval své postavení!
„Taky by mu už někdo konečně mohl říci, jak to tu chodí!“ Dodala v duchu a pak si povzdechla.
Chita mezitím na svojí kamarádku už delší dobu čekala v jídelně. Den, co den se s obtížemi Ayako špatně vstávalo, a tak pokaždé přicházely na ranní cvičení vždy na poslední chvíli.

„Doufám, že dnes už přestaneme s rozbíjením těch koulí,“ řekla Ayako Chitě, když s ní po obědě šla na hodinu Nikki Nikkiho.
Chita si jen urovnala brýle na nose a potom zavřela knihu, kterou právě četla. Žádnou odpověď tentokrát Ayako dát nemínila, protože tohle její stěžování poslouchala už několikátý den.
„Taky by ho nezabilo, kdyby nás učil už nějaká kouzla.“
Nakonec se po několika dalších poznámkách Ayaky dostaly obě Magistky do „Divadla“ podivínského čaroděje. Prodraly se úzkými uličkami až nahoru ke svým místům. Ty byly přesně o řadu výš nad Yurikem, a tak Ayako mohla každý den pozorovat záda svého majetku.
„Jsem tak rád, že vás tu opět všechny vidím,“ zahájil vlídně svou hodinu Nikki Nikki. „Už je to nějaká doba, kdy se tu učíme ovládat Moc. Někomu to jde lépe, jinému hůř, ale všichni s ní dovedete manipulovat na takové úrovni, abychom dokázali přejít na další krok …“
„Konečně,“ zaradovala se v duchu Ayako.
„… Proto mi dnes nejprve předvedete, jak jste úspěšní s ovládáním své Moci a pak postoupíme ve výuce dál.“ Dodal a potom si učitel magie postupně volal jednotlivé Magisty k sobě na pódium, kde mu předváděli, jak velkou kouli z magického skla dokáží rozbít. Někteří zničili kouli o velikosti pomeranče, jiní dokonce míče.
Když Yurik přišel na řadu, upoutal na sebe opět pozornost. Každý věděl, že patří k několika Magistům, kteří si sebou na základnu přivezli několik kouzel. Proto nikoho nepřekvapilo, že tito jedinci dokáží rozbít koule velikosti míče. Ale právě u nich probíhal boj o to, kdo z nich je ten nejlepší. A také krom soupeření v tichosti probíhaly sázky, které měl na starosti Naoko Chitose. Ostatně to byl jeho prvotní záměr, proč se vůbec spřátelil s Yurikem. Chtěl vědět víc. Víc o tom, jak je silný a co všechno dokáže.
Yurik stál na pódiu vedle Nikki Nikkiho a před sebou měl na stole deset koulí. Byla tu nejmenší koule o velikosti ping pongového míčku, která rozhodla o jeho osudu, ale také tu byla obrovská koule velikosti melounu.
Aimi Yurikovi jasně řekla, že mu v tomhle pomáhat nebude. Bylo to také součástí její dohody s Aki Miyazukim, ale též jí ovládání Yurikovi moci stálo dost sil. Nejvíc jí překvapovalo, kde vůbec vzal takovou moc. Moc, která se mohla měřit s některými vystudovanými mágy. Moc, kterou mohl získat jen tím, že by byl potomkem nějakého mága. Ale kdyby tomu tak bylo, dávno by se o něm vědělo. Takové dítě by rozhodně nevyrůstalo v zapadlé vesnici, ale učili by ho používat svou Moc už od ranného dětství. Tak, či onak na tom tolik nezáleželo. Byl pouze jejím nástrojem k uskutečnění pomsty. Nic víc, nic míň. I když už se nejednou stalo, že jí překvapil…
Yurik se z hluboka nadechl a potom přistoupil ke stolku s koulemi.
Celý sál ztichl, protože teď šlo o mnohé. Sázky byly vysoké. Týkalo se to všech.
Sice ještě nikdo z Magistů nebyl na misi, takže nikdo nevlastnil žádné cenné věci nebo zlato, ale prozatím se jako platidlo ustanovily zákusky. Ty v kuchyni připravovaly jen jednou týdně a to v neděli, takže měly jistou cenu. Navíc kuchaři uměli opravdu dobré laskominy. Právě od nich se Emi naučila péct buchty. A to kuchaři rozhodně dělali i lepší věci, než pouhé buchty. Sice bylo divné, že jsou v kuchyni spíše cukráři, než kuchaři, ale nikdo, až na Nikki Nikkiho nevěděl, že Aki Miyazuki je na sladké.
Konečně přišla chvíle, kdy Yurik před sebe natáhl pravou ruku. Všechny oči v sále se na něho upírali. Někteří si přáli, aby si vzal, co nejmenší, jiní zas největší. On sám nejprve držel ruku nad koulemi uprostřed. To byl čistý průměr a pro ty lepší snadná práce. Sám takovou kouli zvládl už čtvrtý den v hodině magie.
Naoko Chitose přemýšlel. Z hovorů s Yurikem si udělal odhad jeho povahy a tudíž i možnosti s jakou by se mohl pokusit o velkou kouli, ale po příhodě s Montarem si nebyl až tak jistý. Byly zkrátka chvíle, kdy byl Yurik nepředvídatelný. Někdy se mu dokonce zdálo, že něco chce udělat, ale nemůže, jako kdyby mu v tom něco bránilo. Každopádně teď šlo o hodně. Sám si na Yurika vsadil, protože už z incidentu v prádelně mu bylo jasné, že narozdíl od ostatních, on, umí pořádné kouzlo, ne nějaký pouťový trik. Také věděl, že dokáže léčit. To bylo jasné všem, protože Montaro ho ještě teď všude vychvaloval, jak uzdravil jeho myšáka Junga. Takže ve výsledku ovládal minimálně jedno bojové a jedno podpůrné kouzlo. Samo o sobě to bylo dost úctyhodné. Sám od něho v budoucnu očekával další podobná překvapení. Teď však šlo o sázku, takže spolu s několika dalšími Magisty se zaťatými pěstmi tiše a dokolečka opakoval: „Větší, větší, větší…“
Yurik narozdíl od ostatních neměl o sázkách ponětí. Sice se spřátelil s Naokou Chitosem, takže jeho informovanost o světě Magistů výrazně vzrostla, ale prozatím mu nový přítel neřekl to nejdůležitější. Schválně mlčel o určení nejlepšího kouzelníka mezi Magisty. Přeci jen nechtěl riskovat, aby na jeho favorita padla tréma nebo odpovědnost nad případným neúspěchem.
Když se Yurikova ruka na okamžik objevila nad největší koulí, polovina osazenstva Magistů zalapala po dechu. Napětí v sále rostlo. Slabší povahy pomalu omdlévaly a zvláště ty, co měli vsazenu dokonce měsíční porci zákusků to dost psychicky vyčerpávalo.
Nakonec Yurik popadl sedmou kouli. Ta byla bohužel o řád menší, než osmá – neboli koule velikosti míče.
Napětí v sále skončilo. Někteří si úlevně oddechli, jiní, ti co si vsadili na Yurika v čele s Naokou Chitosem ho v duchu proklínali.
„Mohl udělat aspoň remízu,“ procedil skrze zuby Naoko a už se loučil s měsíčním přídělem zákusků.
Yurik se už chystal kouli zničit, když mu Nikki Nikki položil ruku na rameno.
„Mám pro tebe jinou,“ řekl a vzal mu kouli z ruky. Sám bedlivě sledoval Yurikovi úspěchy a schopnosti. Věděl, že má potenciál. Veliký potenciál! Moc dobře vnímal Yurikovo skutečné já. Navíc tu byla také sázka mezi učiteli. Aki Miyazuki se vsadil s Kanem Totorim, Natsumi Akitou a Sho Kanawazou. Někteří z nich ho zavrhli kvůli jeho schopnostem (Kane Totori), jiní kvůli činům (Natsumi Akita) a někteří měli rádi sázky jako Sho Kanawaza. Jelikož byl však Nikki Nikki přímý vazal Bílé smrti, musel se postarat o to, že se Yurik pokusí o své maximum.
Magická koule proto byla speciálně pro tento okamžik vyrobená a její míry byly odvozené z Nikki Nikkiho poznámek, které si o Yurikovi dělal.
Sho Kanawaza sice vyrobil kouli osm a půl-té třídy, ale rád vyhrával. Proto už zamlčel, že koule měla o něco tlustší stěnu, než bylo normální.
Yurik převzal kouli od učitele magie. Sám se pokusil už několikrát o osmou třídu, ale jediné, čeho docílil bylo několik drobných prasklinek. A těch dosáhl teprve včera!
Navíc se mu ta koule zdála nějaká divná. Její větší velikosti si všiml, ale zdála se mu těžší. Nakonec pokrčil rameny: „O nic přece nejde. Nemám na výběr. Ztrapní se pouze Nikki Nikki,“ řekl sám sobě pro klid duše.
Učitel magie se před započetím Yurikovi snahy k němu naklonil a šeptl mu do ucha: „Pokud se ti to nepovede, stane se ti něco moc a moc zlého. Něco horšího, než se ti zdálo v nočních můrách!“
Yurik polkl. „O co k sakru všem jde?! Vždyť to je jen součást tréninku nebo snad ne?“ Pak zavřel oči. Koncentroval se. Aimi ho naučila pár technik, které mágové prováděli před sesíláním svých nejsilnějších kouzel. Donutila ho dokonce cvičení provádět každý den dvě hodiny místo spánku, než se to naučil správně používat. Své počínání vysvětlila slovy: „To kdyby tě zas napadlo vyvolávat Mugri!“
Aimi si Yurikova počínání samozřejmě všimla. Možná by ho i pochválila, ale to by tak často nesměl dělat vylomeniny. Bylo však jen správně, že postupoval, jako kdyby se jednalo o seslání mocného kouzla.
„… tři … dva … jedna.“ Odpočítal si v duchu Yurik od dvaceti, potom se opět z hluboka nadechl. Přiložil ke kouli ještě druhou ruku a s výdechem ze sebe vypustil všechno, co během dvaceti vteřin v sobě nashromáždil. Cítil, jak mu moc proudí v žilách, jak se skrze jeho dlaně a prsty vlévá do koule. Také vnímal její kapacitu. Na jednu stranu si připadal jako zahradník, který se snaží zalít rostlinu, aby vykvetla. Avšak zem v květináči byla úplně vyprahlá a každá kapka vody se v ní hned ztratila.
Nepolevoval, dál přidával vláhu i potom, co vypotřeboval nasbíranou moc. Krůpěje potu mu vyrazili na čele. Aimi sice mlčela, ale začala mít obavy. V sále bylo hrobové ticho. Každý upíral oči na Yurikovi ruce, které obklopila záře. Ayaka v duchu poděkovala, že konečně pro jednou zas Yurik zvedá svou cenu, místo toho, aby ji snižoval. Naoko si mnul ruce. Uměl docela dobře číst v lidech a v Yurikově tváři teď viděl odhodlání. Bojoval a pro vítězství ze sebe dával všechno. Jeho šance na sladké bohatství se mu vrátila.
Vu Takeru Morioka společně se svými nohsledy ze svého místa v levém horním rohu sledoval Yurika a zatínal pěsti, stejně jako Masahira. On sám ovládal jen jedno kouzlo. Popravdě magie mu moc nešla. Považoval jí v boji za zbabělost. Dával přednost meči, ale jako budoucí vládce provincie Sun – ne, budoucí císař - musel mít ve svém životě za sebou patřičnou vojenskou kariéru. A když jeho otec rozhodl o založení Magistů, bylo mu hned jasné, že oni v této válce o císařský trůn na poli slávy nezapadnou.
„Už přestaň. Tohle nemá smysl. Ta koule je na tebe moc.“ Začala nakonec Aimi domlouvat Yurikovi. Díky svým schopnostem zjistila, že místo osm a půl-té třídy je její pravá třída minimálně patnáctá. Nevěděla proč tomu tak je. Učitele magie považovala za věrného stoupence Aki Miyazukiho, takže si byla jistá tím, že o ničem neví, ale kdo mohl mít takový plán na Yurikovu smrt? Dobře věděla, že jestli nepřestane, tak se zhroutí vysílením a ještě v horším případě u něho dojde k nestabilizaci Moci. Viděla už pár případů a všechny byly děsivé.
Snaha mága dát do kouzla více Moci, než sám vlastní vedlo často k situaci, kdy bylo kouzlo už v pohybu, ale stále mu chyběla určitá Moc. Proto si kouzlo onen nedostatek samo bralo ze sesilatele v podobě jeho životní síly. Tito nešťastníci pak byli jak prázdné skořápky bez ducha. Nedokázali v sobě udržet ani moč a výkaly. Pro takové jedince se stávala smrt vysvobozením.
Yurik však Aimi nevnímal. Věřil si. Dával do toho všechno. Pokusil se za ustavičného posílání Moci v sobě nahromadit ještě dávku, jak ho to Aimi též učila, aby u jistých kouzel mohl během jejich sesílání zvýšit účinnost a zaskočit tak protivníka. Dokonce se mu to i povedlo a rukama mu projela vlna Moci, která však vedlejším účinkem zpřetrhala některé svaly a dokonce z několika míst na rukou mu začala vytékat krev.