Můj anděl, jménem Joseph: část 4

Anotace: Co více dodat? Příjemné čtení...

Sbírka: Můj anděl, jménem Joseph

Histologická laboratoř
Právě začíná hodina. Měl bych tam jít! Ale nechce se mi. Vůbec se netěším. Začínám mít pocit, že každým rokem je to s těmi dětmi horší a horší. Normálně bych si nebral servítky a řekl bych: „Každý rokem blbější…“.
Ale je tam jeden chlapec, se kterým se strašně dobře povídá. Je celkem milý, jen nevím proč, ale připomíná mi gaye.
O víkendu dělá na interně v jednom menším městě. Je velice chytrý! No, to je jedno právě jsem skončil hodinu s mediky a měl bych jít. Jen si ještě udělám kafe…

Milý deníčku,
Nerada pomlouvám profesory, ale tohle je ten nejnemožnější chlap na světě! A ještě k tomu smolař… Představ si, že nás v hodině nikdo neměl! Nikomu nic neřekl, jen ta kráva Eulalija nám řekla, že měl hodinu s mediky a asi se zapovídal. No dobře, mi jsme se ale těšili, že konečně budeme laborovat a on se nedostavil. Proto jsme si sedli ke stolům a povídali si. Bohužel tam pak někdo přišel a nebyl to nikdo jiný než ten hlupák ze školní inspekce!
Je to student čtvrtého ročníku medicíny a má nás na histologii- teorii… Nemám ho ráda, je takový přechytralý. Vlastně ho nemá rád nikdo! Přála bych mu nějakou hnusnou smrt! Jmenuje se Jindřich Bydžovský. Inu nahlásil našeho profesora… a ten má teď průser jako vrata! Ach jo. Začínám ho mít ráda a to není dobré. Měla bych si najít nějakého kluka…

Histologická laboratoř
Tahle hodina je jako muka pekelná. Nejen, že jsem se pozapomněl s mediky, ještě k tomu mi na hodinu přišla inspekce ze školy. A já jsem zrovna na té hodině nebyl! Byl jsem pozván na kobereček k ředitelce, abych to vysvětlil. Mám tam být ve tři hodiny odpoledne, myslím, že se vzdám té třídy…

Milý deníčku,
Jadranka je má kamarádka už ze základní školy, šly jsme spolu na tuto strašnou školu. Vlastně ani nevím, jak se stalo, že jsme kamarádky. V sedmé třídě jsem přistoupila k nim na základní školu a teprve v deváté třídě, když jsme spolu začaly chodit na „přípravku“ k ředitelce, jsme se začaly více bavit.
No, pozvala mě na večírek, že se tedy koná někde na diskotéce, ale prý to bude „švanda“. Tak jsem šla… Vůbec si to nepamatuju.
Školní šatna
„Ahoj Marty, jaks ses měla?“ volala Jadranka už z dálky. „No nic moc, no. Znáš mě. Napsala jsem pár básniček o smutku světa a o pár klucích, co mě zaujali na chodbě a… a nic. Dostala jsem kuli z mikračky, ale u toho jsi byla.“ Zamračila se na ni Martina. Jadranka se ušklíbla a řekla: „No uměla jsi úplný ‚prd‘ no… Vždycky jsi to dala minimálně na trojku, ale tentokrát… Vypadalas, jako kdybys neuměla do pěti počítat! Ještěže je pátek…“. Martina ji nenechala domluvit a vyhrkla: „ No tak ti teda pěkně děkuju, teď si přijdu jako úplný ‚neschopák‘!“. „Ale klid! Já tě nechtěla naštvat, nemusíš se hned čertit! Myslela jsem, že by ses mohla chtít odreagovat a proto jsem tě přišla pozvat na večírek, který se koná na jedné diskotéce tady ve Splitu! Bude to švanda. Mám slíbeno, že tam bude pěkný nářez…“ řekla a zamrkala jedním okem. „OK, to by mohlo jít. Minulý týden jsem byla u rodičů a dostala jsem nějaké peníze. Jo tak já půjdu, už se tady docela nudím“ A z nenadání se usmála. Jadranka se na ni podívala, hodila si vlasy přes rameno a vyhrkla: „Ok, už se těším, vyzvednu si tě u tebe jo? V kolik tak?“. „V osm? Nebo v půl, podle toho kam půjdeme, abychom nepřišli dlouho, víš, že do půlnoci se chci dostat domů.“. „Jasně! Neboj, tak v půl osmé u tebe. Pa musím letět“. Poslední slova Jadranka řekla už přes rameno a zaběhla za roh. Martina si dobalila věci a šla domů.

Martýny kvartýr
Už půl dne stála u skříně a přemýšlela, co si obleče. Stále neměla jasno a bylo za patnáct minut půl osmé. Začínala litovat, že Jadrance na tu diskotéku kývla. Nejraději by si sedla do křesla a začetla se do své oblíbené knihy od Shannon Drake. Bohužel už to slíbila a Jadranka by jí to nezapomněla…
Nakonec si vyndala černou sukni a červené tričko, které mělo moc pěkný výstřih. K tomu černou bundičku na způsob „džízky“. Vlasy si nechala rozpuštěné a právě když se malovala, tak uslyšela slabě zvonek. Šla Jadrance otevřít a ta když ji uviděla, tak vypískla a pochválila jí výběr. Ovšem opravdu jí to slušelo. Boty měla také rozmyšlené hned. Bylo teplo a tak si k tomu vzala černé balerýnky. Navoněla se a šly.