Kroniky Naeronu 2.

Anotace: Kroniky Naeronských bitev a hrdinských činů mužů pod vedením generála Iskala Folla zapsané rukou kronikáře, jehož život byl s tímto slavným mužem spjat. Za komentáře mnohokrát děkuji.

-------------------------------------------
Kapitola druhá - Bitva u Turrily
Část druhá - Bitva
-----------------------------------------
Rok 1231 Koloběhu Matky

Jako první se pohnula kavalerie sira Theodora. Patnáct tisíc jezdců, polovina z celého jezdectva Follovi armády, se na svém levém křídle otočili a zamířili zpět směrem k táboru Naeronských. Druhá polovina postávala několik metrů za pravým křídlem a vypadala celkem odhodlaně. Na své ustupující druhy ani nepohlédla.
Tento odchod slavné kavalerie z bojiště, který nepřítel považoval za zbabělý ústup, neboť Qartunští si byli vědomi své početní převahy a prohru nebraly v úvahu, vyvolal v jejich řadách nadšené volání. Vojáci začali bušit do svých štítů zbraněmi a tím chtěli zastrašit i legie, které nervózně přešlapovali na místě.
Několik okamžiků po odchodu legie se začalo lámat i levé křídlo pěchoty a lučištníků, kteří se dali na taktický ústup. Nyní se ukázala disciplína Naeronských legiích. Ústup nebyl prováděn jako útěk a chaos, ale uspořádané linie vojáků ustupovali směrem k táboru tak, že na sebe stále navazovali a drželi tak jakousi provizorní obranou formaci. Každopádně šlo ale o ústup z bojiště, to viděl každý z Qartunců.
Brzy po ústupu celého křídla, začal ustupovat i střed formace, i když méně ochotně. Vytvářela se tak šikmá fronta na jejímž jednom konci byla ustupující pěchota levého křídla a na druhém konci zbylá kavalerie, která se přesunula do zákrytu za pravým křídlem pěchoty, kde velel Iskala Foll osobně, což bylo poznat podle zástavy nad legií.
To viděli i vojáci Qartunu a z kopců se začal ozývat smích a pokřiky typu: „Tvoji generálové utíkají Iskalle“ , „kde jsou ty slavné legie Naeronu?“ a podobně.
Iskala Foll však seděl nehnutě na svém koni a čekal. Linie se zatím dál protahovala.
V tu chvíli zatroubily rohy Qartunských a neuspořádané formace nepřátelských vojáků se začali hrnout z kopců dolů, aby dodělali nepřítele, kterému se vojsko rozpadá pod rukama.
Těžká pěchota v kroužkových košilích, se štíty v rukou a s meči zvednutými nad hlavou a připravenými k úderu, se rozběhla vpřed proti ustupujícím vojskům s předtuchou drtivého vítězství.
Generál Qartunu nejspíš doufal, že zbytky Iskallovi armády smete jediným tvrdým úderem své pěchoty. Kavalerii a další oddíly pěchoty vyslal pronásledovat ustupující střed a levé křídlo Naeronské armády.
Iskala zvedl ruku a na jeho znamení se jeho levá část legie přeskupila a ustoupila též o několik desítek metrů a tak navázala na linii ustupujícího středu.

Celá formace Naeronských, která se neznalci a někomu, kdo neznal plány Naeronu, mohla zdát chaotická a prchající, nyní vypadala následovně.
Na pravém křídle zůstal Iskala Foll se svou legií a částí kavalerie, která neutekla. Střed vytvořil zešikmenou linii ustupujících oddílů a celé pravé křídlo pak tvořilo chumel formací legií. Kavalerie zmizela kdesi v dáli v lesích.
Nepřátelská pěchota se rychle přibližovala k linii Iskala Folla a ten dal ihned povel lučištníků a katapultům začít peklo. Jeho kavalerie objela poklusem linii zprava a též začala zasypávat nepřítele svými šípy. Brzy se však přeskupila do klínu a zaútočila s děsivým až fanatickým odhodláním proti nepřátelské kavalerii, která ač je početně převyšovala, kvalitně se však Naeronským rovnat nemohla.
Srážka oslabených sil Iskala Folla s hordou nepřítele byla nevyhnutelná. První linie nepřátel značně prořídly a muži padali zasaženi šípy z dlouhých luků, ale brzy je nahradily další a další. Nepřátel bylo jako vody v moři. Legionáři lehce prohnuli svou formaci, aby vydrželi první nápor a do rukou uchopily svá vrhací kopí, která mrštily proti přední linii nepřátel. Též šipky z kuší našli své oběti. Tak alespoň částečně utlumily náraz rozzuřených Qartunských na své velké štíty a svá kopí. Zapřít, držet, dotaz a střílet z kuší, tak byli vycvičeni a tak bojovali.
Mezi tím probíhala srážka kavalérií, která se proměnila v řežbu muže proti muži, koně proti koni. Situace zde byla hodně vyrovnaná a nikdo nemohl tušit, jak dopadne.
Další oddíly nepřátel dobíhali k linii prohnutého středu a v tu chvíli se oddíly Naeronských zastavovali, obraceli proti nepříteli a stejně jako Follovi legionáři a střelci, i oni zasypali nepřítele salvou a následně se s ním utkali.
Největší masa nepřátel se nyní nacházela právě v kontaktu se středem formace Naeronských, který ještě před chvílí ustupoval, ale nyní pevně držel své linie a nehodlal pustit ani milimetr bez litrů prolité Qartunské krve. Dionis, který velel obraně středu, si spokojeně mnul ruce a na jeho tváři se objevil úsměv. Dal signál a trubač zatroubil na roh tak silně, jak jen dokázal.
Zvuk rohu se donesl až k uším Guruse, který velel ustupujícímu levému křídlu a to se na jeho rozkaz zastavilo a obrátilo se v útok. Legie na levém křídle začali postupovat po okraji lesa vpřed. Dlouhé luky lučištníků kteří se na místě zastavili a vystřelili své smrtící šípy proti přijíždějící kavalérii nepřítele, nacházeli své cíle dětsky snadně a nepřátelští jezdci a koně padali k zemi jako domečky z karet.
Nepřítel se zdál být více než překvapen náhlým obratem legií a zbylé oddíly kavalérie, které se hrnuli proti legiím levého křídla najeli akorát do připravených kopí a vystřelených šipek legionářů. Poté mezi ně vletěli Mrázovi bersekři s obou-ručními sekerami a halapartnami. Legionáři měli nepěkné ztráty, ale linie vydržela a to bylo důležité.
Začala mela, při které byli nepřátelští jezdci stahováni z koní a bez milosti zabíjeni. Polovina nepřátelské armády, která byla vyslána za ustupujícími se vojsky, se nyní ocitla v kleštích pevně stojících legií.
Na vrcholu tohoto trojúhelníku legií během chvíle bersekři zmasakrovali nepřátelskou kavalérii, která demoralizovaná a rozštěpená na kupu malých oddílů neměla proti připraveným oddílům Naeronu nejmenší šanci. Nyní si Nordi vyhlédli další kořist a tou byli váhající oddíly nepřítele. Ač mnohonásobně početně silnější, byli vojáci Qartunu stahováni k sobě uprostřed trojúhelníků tenkým, ale pevným náramkem Naeronské oceli.
Zkázu Qartunu dokončil Sir Theodor, který se se svými patnácti sty jezdci vynořil z lesa nalevo, daleko v předu a napadl oddíly nepřítele z boku. Byli to jeho oddíly kavalerie, které se měli na začátku stáhnout daleko z dohledu. Následně zmizet v lese a projet jím až k bojiši, kde měli dokončit dílo zkázy.
Stále mnohem početnější nepřítel uvězněný v pasti Iskala Folla, byl nyní značně demoralizován a oddíly lehké pěchoty se dávali na ústup zděšeně prchající před Naeronskou kavalérií a před sekerami Nordů.
Legionáři stahovali smyčku kolem nepřítele a zabíjeli Qartunské po stovkách.
Na pravém křídle mezitím Qartunská jízda, která byla ve vyrovnaném boji s jízdou nepřítele, zpozorovala ústup svých sil a jezdci, kteří zpanikařili, začali otáčet své koně k ústupu. Tím oslabili pozice svých spolubojovníků a umožnili tak kavalérii Naeronu podpořit jednotky na pravém křídle, kde napadli Qartunské zezadu.
Dílo dokonali samotní Quartunští, kteří v panice a strachu začali volat :“Bitva je prohraná, zachraň se kdo můžeš.“ A to nevydrželi ani nejsilnější nátury a celá armáda se dala na ústup. Bohužel se nejdřív musela probít skrz jízdu Sira Theodora, která odmítala kohokoliv ušetřit.
Qartunský generál, který porážku sledoval z kopce, se sbalil a i se svým štábem urychleně opouštěl bojiště. Na své muže přitom ani nepomyslel.
Iskalla Foll naopak pozvedl svůj meč a v čele své legie hnal prchajícího nepřítele jako skutečný vůdce a hrdina.
Bitva byla dobojována. Už tu nebyl nikdo, kdo by se mohl postavit rozjetému stroji Naeronu.
Tři čtvrtiny armády Qartunu zůstalo ležet na bojišti. Mrtví , nebo umírající vojáci byli zanechání svému osudu a nenažraným vlkům. Celkem zde bylo pobito na dvacet čtyři tisíc Qartunských vojáků. Tyto ztráty dozajista způsobí, že už se Qartun těžko někdy bude moci postavit silám Naeronu.
Legie ztratili asi čtyři tisíce veteránů. Příliš velká cena za takovou bitvu. Každý veterán vydá za několik nováčků a toho si byl Iskalla Foll vědom. Bylo mu jasné, že bude muset naverbovat další muže a projít s nimi přes další bitvy, aby nakonec zjistil, že mu zase další veteráni chybí. Na druhou stranu, nováčci, které získal před měsícem a kteří tuto bitvu přežili, si teď mohou na svůj účet připsat zkoušku ohněm. Na zoufání ale nebyl čas. Bylo nutné toho ještě spoustu vykonat.