David Bottle - Pekelná Brána, Kapitola 1.

Anotace: budu rád za komenty

Mladého Davida Bottla probudily ze spaní nějaké zvuky, vychazející z otevřeného okna. David se proto z okna podíval, ale nic neviděl. Poté se vrátil zpátky do postele, ale už nemohl usnout. Chvíli se převaloval z jedné strany na druhou, ale pak si rozsvítil lampu u postele, vytáhl zpod postele svůj oblibený komix Spider-man a začetl se do něj. „Být hrdinou,“ řekl si pro sebe a četl dál. Když slunce vycházelo, dočetl David komix a ležel na posteli. „Mám všechno co by jiní chtěli, dobré přátelé, chápavé rodiče, dobré školní výsledky, ale stále nejsem spokojený,“ přemýšlel nad svým životem. Z přemýšlení ho vyrušila až jeho starší sestra Sára. „Vstávej, za chvili musíme na busák,“ chtěla ho probudit, ale když zjistila, že je už vzůru odešla z pokoje. David se z postele moc nechtělo, trvalo mu nějakou dob než vylezl z postele a šel do koupelny. Když už oblečený přišel do kuchyně, tak už v ní nikdo nebyl. Sára na něj čekala u dveří. „Davide pohni už!“ volala několikrát za sebou. Autobus byl už téměř plný, Davidovi nezbývalo nic jiného, než celou cestu do školy, která trvala více než půl hodiny stát. „Kdyby jel aspon nějaký kámoš,“ pomyslel si, když si dával sluchátka do uší. Náhle se ocitl ve svém oblibeném světě, ve světě hudby. Zapomněl na svá veškerá trápení. U vchodu do školy byla opět dlouhá řada., protože se musel každý student přihlásit u vchodu pomocí svého čipu. „Tenhle nový systém se mi nikdy nelíbil,“ řekl Davidovi jeho nejlepší kamarád Dominik, když se k němu připojil. Dominik byl stejné výšky jako David, byl taky podobné váhy. Každý si ihne dvšiml jeho výrazných modrých očí a světlých vždy nagelovaných „Aspoň máš dobrou výmluvu, když příjdeš pozdě na první hodinu,“ usmál se David. „Co máme první hodinu?,“ zeptal se Dominik, když se po dlouhém čekání dostali ke skříňkám. „Dějepis, myslím,“ odpověděl David a oba se vydali do třídy. Když došli ke třídě, zvonek dozvonil. „Mládenci, copak nevíte, že když zazvoní, tak máte být na svých místách?,“ zeptal se jich ředitel školy blížící se k nim po boku neznámého strašího muže. „My za to nemůžem, za to můžou ty nově zavedené čipy,“ bránil se David. „No jistě, vy si vždycky něco najdete, že pane Bottle,“ odvětil ředitel, ale muž vedle něj zbytřil, když uslyšel Davidovo přijmení. Když si David a Dominik sedli na své místa, ředitel i neznámý muž vešli do třídy. „Dobrý den, jsem tady abych vám oznámil, že vaše učitelka dějepisu, paní Dabová, měla včera autonehodu a nebude schopna vás nějakou dobu vyučovat,“ když ředitel dokončil svou větu ve třídě vznikl hluk, všichni náhle začli řešit, kdo je bude učit. “Prosím, uklidněte se,“ ulklidňoval je ředitel, „nic vážného s ejí nestalo. Po dobu její nepřítomnosti ji bude zastupovat tady pan Markus,“ ukázal na muže vedle sebe. „Věřím, že si budete rozumět a že nevzniknou žádné nepoje,“ odešel. Třída náhle zmkla. Dívala se na pana Markuse, který vubec neznervozněl. Stál před nimi ve svém šedém obleku, jeho šedé vlasy připomínali ptačí hnizdo, avšak jeho zelené oči se na třídu dívaly tak upřímně. „Takže, já vás budu nějakou chvillu učit dějepis. Můžete mi říkal Markusi, jen bych vás chtěl požádat, jestli by tady nemohlo platit pravidlo, že mluví jen jeden,“ pousmál se Markus. „Ten hlas mi přijde povědomí,“ pošeptal David Dominikovi. „Myslím, že nebudeme ztrácet čas. Jaké učivo teďka berete?“ „Měli bychom začít řeckou mytologii,“ odpověděla dívka v první lavici. „Výborně,“ pousmál se Markus, „víte něco o řecké mytologii?“ „Zeus, syn titána Kronose, porazil Titány a stal se nejvyšším bohem a každý z jeho bratrů a sester se stal bohem něčeho jiného. Například Poseidonbyl vládce mořstva, Afrodité bohyni lásky,“ přihlásil se Dominik. „Výborně, jaké je tvé jméno chlapče?“ „Dominik“ Markus se podíval do učebnice, zavřel ji a chvili mlčel. „Co když vám řeknu, že to, co je v učebnici je lež. Že vše bylo jinak. Dejme tomu, že Zeus, kterého jeho matka Rheie jako jediného zachránila před Kronosem, který své ostatní děti snědl, protože se bál, že by se jeho děti proti němu vzpouřili, chtěl zachránit své bratry a sestry. Proto se domluvil se svým otcem, že z něj a z jeho pěti sourozenců, z jeho manželky Héry a z jejich sedmi dětí udělá bohy. Titáni v čele s Kronosem souhlasili, avšak jen pod podmínkou, že nastane situace, kdy bude lidstvo v ohrožení, se Titáni vrátí a bohové ztratí svou moc. Bohové se rozhodli, že si vylosují, čeho budou bozi. Zeus udělal všechno proto, aby se stal nejvyšším bohem, stal se vládcem jak lidí, tak i bohům a byl i bohem nebes. Nejstarší Kronosův syn, Poseidon, se stal bohem moře, koní a býků. Hádes se stal bohem podsvět, kde měl v hlubinách země svou říši, ze které téměř nevycházel ajako jediný z bohů nežil nahoře Olymp. Tato trojice byla ta hlavní. Po dlouhou dobu bohové vládli v míru. Až po dobu, kdy se Hádes rozhodl, že se stane jediným bohem. Proto potají ve svém podsvětí tvořil různé tvory, příšery a ďábly, kteří se stali jeho velkou armádou a rozhodl se, že zaútočí na ostatní bohy. Otevřel pekelnou bránu a všehcno zlo se dostalo na zem. Lidé umírali a pekelná armáda v čele s Hádesem se dostala až na Olymp. Tam proběhla boží bitva. Hádes se svou armádou bojoval proti dvanácti bohům. Všichni si mysleli, že Hádes nemá šanci bohy porazit, ale opak se stal pravdou. Když se Hádes chystal zabít Dia, Titáni zasáhli. Vzali boží oc všem bohům na Olympu, vzali by moc i Hádovi, však ten se rychle vrátil do svého sídla, kam na něj Titáni nemohli. Titáni vrátili veškeré pekelné tvory zpět do podsvětí a rozhodli se pekelnou bránu zavřít. Jako zámek použili moc všem dvanácti bohů. V tento den se z bohů stali obyčejní lidé. Mnoho z nich zahynulo hned první týden. Nejdéle žili Poseidon a Hádes, kteří se ihned příspůsobili, ale i ti po nějaké době zemřeli. Jediným bohem, který stále žije je Hádes, který však nemá žádnou božskou moc, dokud se neukáže na zemi, avšak to se nestane, protože se pekelná brána zavřela.“ „ S poslední Markusovou větou zazvonilo a hodina skončila, i přesto však všichni seděli v lavicích. Upřeně se dívali na Markuse a čekali, jestli bude pokračovat dál. „Hodina skončila, těším se na naši další hodinu,“ řekl Markus a chystal se odejít. „Markusi! Počkejte!“, zakřičel David a rozběhl se za Markusem. „Ano? Potřebuješ něco chlapče?“ „Je to pravda, to co jste nám teď říkal?“ „Vážně tě to tak zajímá, že bys kvůli toho přišel o přestávku?“ „Rád bych znal odpověď. Řecká mytologie mě vždycky zajímala,“ řekl David a Markus se na něj pousmál a chytil ho za rameno. „Pokud tě to pravdu zajímá, přijď za mnou zítra po vyučování, budu v kabinetě paní Dabové“, řekl Markus a odešel. „Cos potřeboval?,“ zeptal se Dominik Davida, když se k němu David vrátil. „Jen jsem měl menší otázku.“ „Dívej, tam ji máš,“ ukázal Dominik na dívku stojící asi pět metrů od nich, „nemyslíš, že je čas?“ „Čas? Na co?“ „Ale no tak, ty víš o čem mluvím. O plese. Vím, že chceš jít s ní. Tak se jí běž zeptat.“ „Vždyť je to Elena Wolkrová, nejhezčí holka z ročníku. Proč myslíš, že by chtěla jít na ples semnou?“ „Prostě jdi“, poradil mu Dominik a David se nadechl. Pomalým krokem se přibližoval k dívce u zábradlí. Byla stejně vysoká jako David. Měla na sobě červené triko a bílé kalhoty, které ukazovali její dokonalou postavu všem okolo. Když byl David u ní, zrychlil se mu tep. „Eleno?,“ zavolal na ní. Když se Elena otočila, podívala se na něj těma svýma zelenýma očima a usmála se na něj, David ztratil dech. „Nemáš zápisy co chemie prosím, nebyl jsem ve škole a jediný, od koho bych přečetl zápisy jsi ty,“ zakoktal David. „Jasně, to nebude problém, pošlu ti to na mail.“ David odešel a měl velkou chuť se něčím praštit. „Tak co , co ti na to řekla?,“ zeptal se okamžitě Dominik. „Řekla, že mi to pošle na mail,“ řekl David naštvaně. „Cože? Pošle na mail?“ „Já jsem se jí totiž nedokázal zeptat na ples, tak jsem ji poprosil o zápisy do chemie. Já vím, jsem idiot.“ Dominik ho poklepal po rameně. „Tak třeba zítra,“ řekl. „Já to prostě nedokážu. Vždycky když ji vidím, zakoktám se a jsem úplně mimo.“ „Prostě ji miluješ. Pojď, už jde učitel, tak ať nám zas nedá test,“ pousmál se Dominik a oba si šli sednou do lavice.