Cesou Osudu 2. Kopance a pády

Anotace: Jak probíhá ples a koho Tamara pozná?

Sbírka: Cestou Osudu

Došli jsme až k lavičce u rozária.
"Takže povídej. Jaké to je."
"Měla jsem strach, ale hlavně díky Marolfovi jsem to zvládla."
"Proměna?"
"Probíhala u mě bez problémů za dva dny jsem stála na nohou."
"A co krev?" když jsem to řekla její doteď spokojený úsměv jí z tváři zmizel.
"Ve jménu Anesis mluv." byla jsem hrozně napnutá.
"Nejdřív jsem si myslela že je všechno v pořádku. Když jsem se probudila dali mi napít zvířecí krve. Byl to úžasný pocit. Cítila jsem jak se mi vrací síla. Pár dní bylo všechno normální. Přišlo to zničeho nic. Procházela kolem mě jedna ze služek a já ucítila její krev. Nádhernou vůni. Chtěla jsem se na ní vrhnout, než jsem se vzpamatovala." Gari umlkla a schovala obličej do dlaní. Položila jsem jí ruku na rameno a čekala jestli bude pokračovat.
"Marolf říkal, že ze začátku je to normální. Brzy se to srovná a já se pak dokážu ovládat. Jak jsem řekla bez Marolfa bych to nezvládla."
Nejspíš si všimla mého zoufalého výrazu. Znala mě moc dobře a poznala na co myslím.
"Maro, neboj se zvládneš to taky."
"Ne, ani nechci." vstala jsem a začala pochodovat. Zmocnil se mě vztek a zoufalství.
"Před proměnou přece od rodičů odejdeš už ti nebudou ubližovat. Tvůj manžel ti pomůže jako Marolf mě." při těch slovech jsem propukla v hysterický smích.
"Tím teprve začne to nejhorší. Já nemám takové štěstí jako ty. Rodiče vyberou někoho jako jsou oni. Bezcitného snoba, kterému záleží jen na jeho dobrém jméně. Klaudius se už na to třese. Nemůžu ho vystát. Radši umřu."
"Maro to neříkej." vypadala, že začne každou chvíli začne brečet.
"Co ty o tom víš. Tvoji rodiče jsou hodní. Měla jsi se vždycky jako v bavlnce. A tvůj manžel je na tebe taky hodný. Jste jak dvě hrdličky. Jenže já budu muset být s Klaudiem nebo někým jemu podobným."
"Třeba ne." podotkla.
Ani jsem jí pořádně nevnímala. Pochodovala jsem stále rychleji sem a tam.
"Ve jménu Seknata já brzy někoho uškrtím. Proč já. Všechno je k ničemu." potřebovala jsem nějak uvolnit vztek a tak jsem nakopla sochu lva která byla nejblíž v dosahu. Výsledek byl jen ten, že jsem si zničila botu.
"Tady je větší zábava než uvnitř." s leknutím jsem nadskočila a ohlédla se za hlasem. Žaludek udělal salto.
Stál tam zase upír, na kterého jsem narazila už při příchodu. Teď s ním byl ještě jeden. Ten druhý musel být hodně starý, protože se mu ve tváři začali objevovat vrásky, což jste u upíra nemohli jen tak vidět.
"Zdravím Berengarie."
"Alvare, ráda vás zase vidím." kamarádka si potřásla ruku s nově příchozím.
"Nathane, tak přece jsi na mě dal a přišel." Gari se objala s druhým, který vyměnil kamennou masku za úsměv, který mu celkem slušel. Jenže hned ho zase skryl.
Gari mě chytla za ruku a přivedla blíž. "Tohle je Tamara z Valois. A tohle Alvar Farnese." ukázala na toho staršího.
"A tady Lord Nathan Weid z Edesse." Bravo. Konečně poznávám onoho slavného bojovníka a přítele našeho krále.
Připadala jsem si trochu hloupě jak si mě oba prohlíželi.
"Copak to tady vyvádíte, daleko od vznešené společnosti." zeptal se Alvar vzletným tónem.
"Obdivujeme zdejší sochařské umění."
"Všechno, co obdivujete také okopáváte." zeptal se s pozdviženým obočím.
"Doufejte, že vás nezačnu obdivovat." no, za tohle bych si od otce vysloužila velmi nepříjemný trest. Musím doufat, že se to nedozví. Alvar se však začal smát.
"No, to se vám opravdu povedlo." Uf, tentokrát mi to prošlo.
"Kde si nechal Rolfa." zeptala se Gari Nathana.
"Rolfe." zavolal směrem do ztemnělé zahrady.
Okamžik jsem myslela, že neslyšel. Pak se ozvalo dupání a kolem se prohnala šedá šmouha, které jsem se zrovna připletla do cesty a tím jsem si vysloužila podražení nohou.
Byl to Rolf, který nesl v tlamě menší kládu, kterou teď upustil svému pánovi k nohám. Ten ale nesdílel jeho radost nesdílel.
Došel až ke mě a nabídl mi ruku Lord Nathan. "Můžu vám pomoci."
"Leda tak do hrobu." Odpověděla jsem a vyhrabala se na nohy. Pak jsem si to zamířila co nejrychleji pryč.
"Musím za ní." slyšela jsem ještě volat Gari.
***
"Nathane pojď si ke mě přisednout." zavolal Alvar na svého přítele a svěřence Nathana, který stále zíral za dvěma odcházejícími postavami. Pak se otočil a přijal pozvání.
"Dlouho jsme se neviděli a jak tak koukám nic se zatím nezměnilo."
"Co tím myslíš." zeptal se ho Nathan a drbal na hlavě psa, který okamžitě zaujal místo u nohou svého pána.
"Stále ti dělá společnost jen ten zablešenec. Trávíš život na bojištích nebo službami pro krále. Volné chvíle zaplníš upíjením vína a rozjímáním nad smyslem bytí, či co já vím."
Nathan neodpovídal a jen dál hladil Rolfa. "Nemůžeš se obětovat jen kvůli falešnému pocitu viny. Rodičům jsi nemohl pomoci."
"Možná."
"Chlapče. Chci aby ses konečně přestal trápit." pozorně si ho prohlédl a hned mu bylo jasné víc než by si byl Nathan ochoten připustit.
"Zajímavá dívka." nadhodil Alvar jakoby mimochodem.
"Když jsem byl na návštěvě u přítele Marolfa, Gari o ní hodně mluvila. Chtěl jsem ji jen poznat."
"A."
"Co?"
"No, myslím že tě celkem zaujala na to že jsi jí viděl jen necelých pět minut."
"Na tom nezáleží."
"Proč myslíš, Nathane."
"Je plnoletá. Brzy bude zadaná."
"Pokud si vzpomínám ty jsi stále k mání. A podle některých dam rozhodně výhodná partie." prohodil Alvar pobaveně. Jeho přítel mu věnoval zamračený pohled.
"Její otec určitě hledá někoho jiného."
"Jak říkám jsi dobrá partie. Pravda je, že starý Sancho je dost...řekněme tradiční. Nestačí mu jen majetek a dobré jméno. Bude hledat někoho, kdo ji bude držet zkrátka a zároveň někoho, kdo mu půjde na ruku a udělá z jeho dcerušky vynikající nástroj pro získání ještě větší moci."
"Myslíš, že by to udělala."
"Těžko říct. Mohl by jí zlomit. Všechno ukáže čas."
***
Z plesu jsem se vrátili těsně pře svítáním. Byla jsem hrozně unavená a tak jen co jsem se odstrojila padla jsem na postel. Zamyslela jsem se nad vším, co se událo. Nejenže mě má kamarádka právě neuklidnila svými zážitky s proměnou. Ale ještě mi Klaudius připomněl, že mě brzy čeká svatba a on bude pravděpodobný uchazeč o mojí ruku. Otočila jsem se na bok. Se zavířením v žaludku jsem si vzpomněla na jednoho z hostů slavnosti, který nepřímo zavinil můj pád.
Pak už jsem se propadla do neklidného snu o temných uličkách, zahalených postavách a bitvě.