Mladá čarodějka Reign 2.díl

Anotace: Příběh o 14-leté obyčejné londýnské dívce, které se náhle změní život ...

Ráno jsem došla do kuchyně, kde už na mě čekala teta i se snídaní. Chtěla to ještě jedno po druhém probrat a vysvětlit mi to.
„ Dobré ráno, Reign." zvolala na mě teta.
„ Dobré ráno." odpověděla jsem a nalila si čaj.
„Reign, nechci tě s tím otravovat už hned ráno, ale --
„ Ne, to je dobré. Mně to nevadí." skočila jsem tetě do řeči.
„ Tak dobře... Už jen 4 dny a ty pojedeš, takže bych chtěla vědět, jak se cítíš, jestli tam chceš jet a jestli to celé, co jsem ti včera vyprávěla chápeš." dotazovala se teta.
„ No, tak cítím se docela blbě, že jsem se to dozvěděla 5 dní před odjezdem, je tam chci, ale co škola do které chodím teď a co kamarádi, co jim mám říct? A celkem jsem to pochopila, ale nechápu, jak se do té čaroškoly dostanu.
„ Já vím zlatíčko, že jsem ti to měla říct dřív, ale nebyla vhodná chvíle. Ve škole už jsem to zařídila a kamarádům řekni, že se třeba stěhuješ, ale nikd ose nesmí dozvědět pravdu, ano? Do školy se dostaneš Wizardským expressem z nástupiště č.9 z vlakového nádraží. Neboj, to zvládneš." utěšovala mě teta.
„ Myslíš, že to zvládnu? Vždyť o čarování a o kouzlení nic nevím, nikoho tam neznám, nevím, co se tam dělá. Ale budu se snažit." dodala jsem.
„ Zlatíčko, jsi moc šikovná a určitě to zvládneš, budu ti posílat dárky a všechno, co budeš chtít. Na Vánoce určitě přijedeš. A Budu ti posílat dopisy."
„ Jsi ta nejlepší teta na světě. Mám tě moc ráda." řekla jsem a obejmula tetu.
„ Taky tě mám moc a moc ráda. Nevím, co bych si bez tebe počla, bude mi tu moc smutno." řekla teta a hned se jí vyrojily slzy v očích a já to neudržela a začala brečet taky.
„ Zajdeme někde na nákupy nebo do kina?" nevrhla teta.
„ Jasně!" odpověděla jsem a utřela si slzy, „ přece nebudeme sedět doma jako pecky, tak já se jdu oblécta půjdeme jo?" dodala jsem a šla jsem na sebe něco slušného hodit a trochu se nalíčit. Je neuvěřitelné, jak rychle se může změnit život obyčejné čtrnáctileté londýnské holky.
Vytáhla jsem něco ulítlého ze skříně, vypadalo to jako světlemodré uplé džíny a šedé potiskované tričko. Přejedu oční linky tužkou, řasy namočím řasenkou a rty nalíčím leskem. Hotovo! Můžeme vyrazit.
„ Teto, já už jsem, jak jsi na tom ty?" zeptám se nedočkavě.
„ Už letím!" ozve se z koupelny tetin hlas, „ tak už můžeme jít."
Kino bylo super, dávali Alvin a chipmunkové 2 a pak nákupy. Asi bych to vyjídřila nejlíp tak, že řeknu prostě „ hromada oblečení" : troje džíny, pět triček, dvě košile, jedny šaty, dvoje boty, jedny žabky a jedny lodičky.
--------------------------------------------------------
Ty 3 dny utekly jak voda a já už balím kufry a tašky na cestu. Zítra odpoledne odjíždím a to jsem se ještě se všema nerozloučila. Bude to náročné, ale myslím, že to zvládnu.
Půjdu se teda s kamarády rozloučit, všechno sbalím, půjdu skouknout nějaký film, ať senenudím a pak do postele. Zítra mě totiž čeká velký den.