Midraen: Cesta osudu - Závod s časem

Anotace: Desátá kapitola knihy.

Sbírka: Midraen: Cesta osudu

Jezdec byl v sedle již třetí den, štval koně, téměř nezastavoval. Již třetí den nespal. Mířil na jih po hlavní cestě do Casenienu.
Cesta byla vedle řeky Indei hlavní dopravní tepnou na jih. Obchodní karavany a cestovatelé všeho druhu téměř nepřetržitě proudili v obou směrech, ať již na koních nebo pěšky. Poslední dobou tu mohl člověk často spatřit tajemné jezdce v černých pláštích a maskách, projíždějící cestu a bedlivě prohlížející ostatní. Nocí se neslo vytí ghyrsenů a tak zažívaly zájezdní hostince a sídla podél cesty nebývalý rozkvět, neboť jen málokdo měl odvahu v těchto časech nocovat pod širým nebem. Jezdec byl právě jedním z nich, ačkoliv během jeho třídenní cesty opustil sedlo jen výjimečně.
Byl oděn do šatů hnědé barvy, za uhánějícím vraníkem vlál značně obnošený plášť. U pasu se mu houpal jednoruční meč uložený v obnošené pochvě. Na zádech měl dlouhý luk a toulec šípů. Jeho černé vlasy kontrastovaly s několika stříbrnými.
Od doby co opustil Tallan se mohl pořádně vyspat pouze jednou, ačkoliv mu to zhatila potyčka se třemi maskovanými jezdci, kteří si chtěli trochu přilepšit. Mysleli, že přesila tři na jednoho je dostačující. Muž je však přesvědčil o opaku během několika vteřin. Přestože již byl starší, pohyboval se s neuvěřitelnou rychlostí a grácií. Žádný z jezdců již nespatřil nový den.
Nedaleko nad cestou kroužilo hejno krkavců. Když muž přijel blíže, spatřil několik roztrhaných těl a vůz převrácený na stranu.
„Smolaři,“ povídal si sám pro sebe hlubokým, lehce chraplavým hlasem. „Byli ve špatný čas na špatném místě.“
Věděl, kdo je za to zodpovědný. Ačkoliv naprostá většina lidí černé jezdce proklínala, byl rád, že je stále potkával na cestě. Znamenalo to, že děti stále nenašli, že ještě nebylo pozdě. Mrtvých vůbec nelitoval, pro něj byla smrt jen součástí života. Viděl jí mnohokrát za svůj život, sám zabil mnoho lidí.
Děti byly také důvod jeho cesty. Věděl, že jezdci nejsou žádná armáda a tak nemají téměř šanci je objevit. To samozřejmě věděl i jejich zaměstnavatel. Proto budou v Casenienu všichni. Každý kdo má o tu dívku zájem, pomyslel si jezdec, bude v Casenienu. To město se změní v past, ze které nebude úniku. A ti blázni do ní klidně napochodují. Staré kočky se poperou o malou myš. Doufal, že dojede včas, aby se toho mohl také zúčastnit. Měl o toho chlapce a tu dívku veliký zájem. Nemohl dopustit, aby se jim něco stalo. Pobídl koně. Za zády mu zakrákalo hejno krkavců.