Literromán - 4. kapitola

Anotace: Pro Kittie M.Commu mám přichystanou štafetu.Doufám, že se zorientuje.Přiznání - můj první pokus o prózu od dob studií.Prosím spoluautory o schovívavost.

Baba

Kola povozu se začínala více bořit do bahna v místech, kde se lesní cesta ztrácela.Vjeli do údolí bažin.Nejeli tudy poprvé.První povoz s důvěrou následovaly ostatní.Bylo zde sychravo a bezvětří.Mlha tvořila nepředvídatelné útvary nad touto mrtvou krajinou.Bylo podivné ticho, i hlahol v povozech ustal.
Snad tím tichem a kolébáním se baba probudila ze snu.“Kora“! Šátrala kolem sebe a opakovala dokola její jméno.Najednou si nemohla vzpomenout proč a jak dlouho spala.Jedno bylo jisté.Kora ve voze nebyla a pohled na zablácenou cestu její myšlenku že zůstala ve městě jen potvrdil.Přes údolí bažin seděla vždy schoulená v rohu, zabalená v hadrech a broukala si písničku, kterou jí kdysi máma zpívala před spaním. Údolí bažin bylo to místo, kde viděla Zelbu , matku Kory naposledy.Záhada jejího zmizení byla ukryta na dně černé truhly.Truhla! Baba rychle přelezla k hromadě hadrů a vyhrabala truhlici. Chyběly dvě lahve. Stařena se ušklíbla a tvářila se spokojeně. Lidská touha po slasti je nekonečná. Lektvar „Dlouhé noci“ pověstný hříšný chtíč, vše v jedné lahvi jak mucholapka pro odlákání obtížného hmyzu. Past, do které se chytne každý zlodějíček i zkušený lapka. V každém městě se ze ztrátou počítá. Lektvary s touto mocí tu hlídají poklad nejcennější. Pod druhým dnem truhly je ukrytá měděná karafa, zalitá voskem s pečetí. Nápoj určený pro jednu osobu až přijde čas. Potom dojde k procitnutí myšlenek a pohled do minulosti a budoucnosti bude jako na dlani. Čas nedozrál a ona přísahala své Paní na osudy svých nejdražších. Dodnes cítí v dlani chladné prsty a vůni kadidla. Pak ji uchopily cizí paže a její život se ocitl na rozvrzaných kolech. Nebyla žádoucí. A nežádoucích v té době přibývalo.
Smrtí královy, které se mezi prostým lidem říkalo „matka“ nastaly pro Goldrat zlé časy.
Místo strachu o Koru nastalo uvolnění ze snu. Muselo to jednou přijít. Osudové odloučení, zkouška pro děvče , ve kterém se snad už konečně probudí schopnosti zděděné po otci. Spokojila se s tou myšlenkou a vzpomínka na sen ji ještě v její pravdě utvrdila.
Zatím povoz začal stoupat, tráva houstla a cesta byla zřetelnější. Za chvíli budou na místě.
Na místě, kde sídlili ti, kterým nezbylo na daně, nebo kteří se stali obětí pohledu těch okouzlujících stvoření s lidskou tváří. Ti, kteří měly strachem svázaný jazyk, těm čas pravdu z mysli nevymazal. Zneužitá moc lstí a intrikou je spojená obavou z odhalení.

Lacam

Král stál mlčky u okna. Dnešní rozhovor s Ballarem i události minulých týdnů ho zaměstnávaly natolik, že zanedbával svůj úřad i soukromý život. Měl pocit , že mu půda pod nohama měkne a důvěra v oddanost lidí, kterými se obklopil slábne. Odpovědi Ballara byly vyhýbavé a podivné, jako i událost se zlodějíčkem Révem a tou malou holkou které si odvedli elfové byla jako by připravená. Ztráta trianglu a jedna podivná otázka vepsaná v pergamen mu nedá klidu. Jistě, že je pro jednu zemi jenom jeden král a to je právě on a nikdo jiný. A tak to musí zůstat! Za každou cenu! I za cenu, že se zbaví všech, kdo o ztrátě trianglu ví. Zlostně tloukl pěstí o rám okna a ani nepostřehl, že vstoupila do haly královna. „Králi, stalo se něco“? „Dnes ne“! Král pokynul rezolutně rukou.
Královna nečekala, a ani se nesnažila o další vysvětlení. Tímto gestem se jí dnešní odpoledne a večer stal volným. Z napětí minulých dnů oslav a společenských povinností se také musí uvolnit. Ballar jí naznačil, že se jí o zábavu postará, tak proč ne dnešní večer. Proč ne?
Lacam se dostavil bleskově na královo zavolání, ostatně jako obvykle.“Můj pane“ oznámil
svoji přítomnost králi, který se ještě nehnul od okna. Král se pootočil .“Lacame , přines mi něco málo k jídlu, hlavně ne maso, snad kozí sýr, nebo, no, ty si poradíš“Lacam se s úklonou vytratil tak rychle, jak přišel.
Lacam. Po dvě desetiletí stejný, málomluvný, oddaný, s trefnou odpovědí na každou otázku.
Zůstal zde jak inventář po královně matce, jako jeden z mála. Nepřekážel, ani nechyběl. Byl součástí hradu. Kožená sesle u krbu, vrzající prkenná podlaha, kamenné schodiště, malované fresky v sále a Lacam. „Polož to sem, a řekni mi, kam se najednou poděli všichni moji přátelé“?
„Přátelé“? zeptal se Lacam. „Už dlouho jsem tady žádné přátelé neviděl, odpusťte mi troufalost, můj pane“. Král se zarazil a hrdlo se mu stáhlo, nad syrovou pravdou vyřčenou z úst komorníka. „Víš zřejmě víc, než si myslím“ Lacam s úklonou jemu vlastním dal najevo, že je králi k dispozici. „Můj pane, mám špatný spánek, ale nohy mi slouží, vidím dobře a i stěny mají uši“. „Kdykoliv po setmění mě můžeš přijít informovat, nepřijdeš zkrátka“. Dnešní noc se králi, po dlouhé době, dostalo vydatnějšího spánku.

Vodopád

Tři postavy kráčejí směrem k lesu pavím krokem. Za nimi ruku v ruce Reve a Kora.“Bojím se, strašně se bojím“, opakovalo děvče snad pořád dokola . „Mlč už, uslyší tě“! Reve smáčkl ruku Kory až sykla. Ivein se zastavil a otočil. „Tak, už by toho fňukání mohlo být dost, nic se ti neděje, já nemám uši, ale slechy, a víš co to znamená, že jsem slyšel každé tvé slovo a že teď slyším, dusot koní a cítím nebezpečí ve vzduchu. Už se přestaň dívat do země, když nechci, tak ti můj pohled neublíží“. Nato jim ženy zavázaly oči, vzaly oba za ruku a to co se dělo potom bylo jak ve snu.
Jeden krok byl jako deset lidských, stromy svištěly kolem uší a vítr šlehal do tváří, hukot vodopádu sílil, až prošli i jeho deštěm a najednou ticho, zastavili se, ženy jim sundaly šátky z očí. „ Nevím, jestli jsem mrtvej a jsem v nebi.Jestli jo, tak je směšný, že se toho lidi tak bojej.“ Kora stála jak socha a zírala před sebe. Za vodopádem byl svět elfů. Podivných stvoření s lidskou vizáží, která se podle postavení čím dál tím více blížila k dokonalosti a totéž platilo o jejich šatech, obydlích a způsobu života.Bylo pak na první pohled zřejmé, kam v tomto společenství patří.
Zatím co Kora nevycházela z údivu a stále Réva upozorňovala na zvláštnosti, kterými se svět elfů jenom hemžil, Reve z této euforie rychle procitl. Myšlenky se mu honily hlavou, a jedna otázka střídala druhou.Proč právě on je pro elfy důležitý? Co vlastně budou jeho služby obnášet? Kolik lidí už se vrátilo od elfů? On sám o nikom, kdo by vyprávěl, že na vlastní oči viděl, jak tito lidé žijí, jaké mají domovy, nezná.Vše byly pouze dohady, představy a fantazie.
Pokud se stanou oni dva dalšími obětními beránky , potom byl verdikt krále o hladomorně milosrdný. Koru by vyhnal a on by se časem z vězení také dostal.Takto to může být doživotní služba pro oba. A to měl ještě včera plnou hlavu představ, jak si získáním peněz za lektvar Dlouhé noci změní život.