Část2 - nepříjemné setkání

Anotace: Inspirace Tolkienovou tvorbou

Sbírka: Vzestup a pád Santurie

Byla chladná noc, sněžení ještě zesílilo a vojáci co měli zrovna hlídku nervozně přešlapovali na svých stanovištích a přemýšleli, jak by se co nejlépe zahřáli. Museli se držet dál od ohně ve stínu aby nebyli ve světle ohně vidět a nehrozilo jim tak zasažení šípem nepřítele, kterému by tím dávali lepší šanci na zamíření. I když byli k smrti unavení, zima a strach z neznámých tvorů jim nenechal spát. Všichni v táboře spali a všude bylo zlověstné ticho i koně už se uklidnili a odpočívali. Náhle se z křoví ozval divný svištivý zvuk. Šíp vystřelený z neznáma se zabodl hned vedle vojákova ramena a roztrhl mu deku, kterou měl přes sebe přehozenou. Voják vykřikl ůlekem a vzbudil tím lehký spánek nejbližších vojáků. Hlídkující voják spustil pomocí hlídkového zvonu umístěného na jednom z vozů poplach a tím vyburcoval zbytek spících vojáků včetně Theodora. To už začalo létat vzduchem množství šípů a vojáci co běželi na své pozice byli často zasaženi zbloudilým šípem, ale díky moudrému theodorovu rozhodnutí ponechat si brnění se většina šípů nedostala dál a tak vojákovi neublížila. Během chvíle byli všichni rozmístěni na pozicích a lučištníci připraveni ke střelbě. Theodor rozkázal všem vyčkat se střelbou, dokud nepřítel nebude vidět aby se zbytečně neplýtvalo municí a sbírat šípy po nepříteli. Po chvíli odstřelování nepřáteli, které nemělo žádného ůčinku se z křoví ozval bojovný povyk, znějící jako řev zvířete hlídajícího své teritorium před nevítaným návštěvníkem. Z lesa se začaly vynořovat temné postavy a mířily přímo k táboru, Thehodor uklidňoval horlivé vojáky aby vyčkali až bude nepřítel blíže a nakázal všem, aby mířili na srdce a hlavu a krk. Když se nepřítel dostal až k nastraženým stromům, ozval se Theodorův hromový hlas "PALTE" !!! Lučištníci vystřelili salvu šípů, postup nepřátel jakoby se zasekl a oni nevěděli co dělat, čekali spící tábor kam jen přijdou a všechny povraždí a před nimi stojí skvěle uspořádaná obrana s připravenými vojáky. Než se probrali z prvního šoku, leželo na zemi více než 50 mrtvých nepřátel. Obnovili ůtok s větší umíněností ale ostnaté kmeny byla těžká překážka, mnoho se jich poranilo a ti co přešli byli zabiti a nebo zraněni šípy našich vojáků. Spousta jich padla než se jim podařilo v dostatečném počtu přejít překážku a s hromovým zvukem vyrazili neuspořádaně k hradbám. Střelci nepřestávali střílet a vojáci skryti doposud za hradbami z vozů nervozně přešlapovali když se ozval rozkaz "pěchota do ůtoku!!!!" Vojáci s povykem vyrazili a rychlostí blesku byli u nepřátel, které kosili jednoho po druhém, vyděšení nepřátelé začali zmateně pobíhat nevědíc co dělat, Zem pokryla tmavě rudá tekutina stříkající z monster, během chvíle byli nepřátele zatlačeni zpět ke kmenům, kde zmateně utíkající ukončovali svůj život na ostrých větvích. Asi po dvou hodinách bojů bylo dobojováno. Zem pokrývaly stovky těl mrtvých nepřátel... Theodor svolal své lidi zpátky, zbytky zničených nepřátel utíkaly do lesa a theodor nechtěl, aby se vojáci dali chytit do pasti lesů, kde měli nepřátelé jistě svou velkou výhodu. "Hlaste škody veliteli" zahřměl vítězný hlas Theodora Darvilského k již seskupeným a uspořádaným mužům. Pane, podle prvních zpráv sme přišli v bitvě o 4 muže a lehce poškozeny byly 2 vozy ale jejich pojízdnost nebyla narušena pane." Theodor pokýval hlavou, postavil se na nějvětší z vozů a rozhlížel se na pole plné mrtvých nepřátel. " Asi nečekali tak tuhý odpor" pronesl s lehkým ůsměvem a vrátil se opět ke svým mužům. " Tak, dnes již spát nepůjdeme, stejně by z nás asi nikdo neusnul, složte stany a naložte je na vozy, myslím, že dnes nepřítel dostal takovou ránu, že se neopováží vyzkoušet své štěstí znova. Vydáme se na cestu hned při prvním svitu slunce." Ženy a děti dosud schované za vozy se rozešly bourat stany a muži u ohňů odpočívali po namáhavé bitvě a horečně diskutovali o tom, jak se jim obrana podařila a jak málo lidí zemřelo a sem tam se oběvily narážky na nepřítele. Hlídky se opět umístili a táborem zavoněla vůně snídaně. Mrtví vojáci byli prozatím položeni do stanu, kde jejich těla zůstanou do rána, kopat jim teď hroby by by bylo příliš nebezpečné. Velitel si utíral hadříkem čepel své krásné nové dýky, kterou získal při prvním setkání s těmito tvory. " Dobře si mi posloužila" konstatoval směrem k dýce a schoval ji do koženého krytu co mu visel u pasu. Dýka byla i přes namáhavý boj stále perfektně ostrá a to i přes to, že odrazila množství nepřátelských ůderů. Nepřátelé byli vyzbrojeni sekyrami a meči nevalné kvality až veliteli vrtalo hlavou, kde vzal jeho soupeř tak nádhernou dýku, pomyslel si " zřejmě to byl nějáký z výše postavených" a začal uvažovat kterému nešťastníkovi mohla dýka patřit před skřetem.
Stany byly složeny a naloženy na vozy. Slunce již začínalo vystrkovat paprsky a prohřívat promrzlou a sněhem pokrytou zem. Sníh začal pomalu ale jistě ustupovat, zápach krve byl neuvěřitelný. "Zapojte koně a připravte se k odjezdu" zvolal náhle Theodor. Vše se opět událo hned jak přikázal. " Veliteli Andrine, vezmi si 20 mužů a jděte na pravé křídlo, veliteli Siro, vy si také vezměte 20 mužů a jděte na levé křídlo, a vy veliteli Eliare se přesuňte s 20 muži za skupinu, budete nám krýt záda. Já a 20 mužů pojdeme napřed a budeme sledovat cestu, ostatní zůstanou hlídat vozy, ženy a děti, Hadriane, máte je na starost......" Když se všichni uspořádali, vyrazili na cestu. Nikdo již ani nepomyslel na stereotip lesa a horlivé hovory mužů a žen o předchozí bitvě a novém oběvu, se nedaly přeslechnout. Postupovali pomalu a obezřetně. Po asi 5 kilometrech cesty bylo zřejmé, že se cesta svažuje do ůdolí a i les začal pomalu řídnout a na poutníky dopadalo více paprsků světla. Každý se slunci nastavoval a snažil se pochytit co nejvíce tepla z tolik milovaného slunce. Skupina se začala po cestě stáčet mírně doleva a každý s nadšením očekával, jak asi bude v onom zázračném ůdolí, obavy z nepřátel je však neopouštěly a vojáci neztráceli nic na své ostražitosti. Cesta se více a více svažovala do ůdolí, koně táhnoucí povozy hluboce vydechovali pod tíhou těžkého nákladu ale i jim dělalo radost již polední sluníčko, které příjemně hřálo na jejich hřbety.
Skupina pomalu postupovala vstříc svému vysněnému štěstí, když se náhle ozval ohlušující výkřik. Řinčení zbraní a povyk bylo slyšet až ke skupně. Kolona okamžitě zastavila a připravila se k obraně, vozy byly postaveny po stranách cesty a dva byly postaveny napříč aby bránily boky. Bojovníci s luky se připravili a čekali ůtok. Z lesa se začaly oběvovat postavy vojáků, kteří v přehledné řadě ustupovali směrěm k hradbám, a skrze jejich řady bylo vidět množství jiných černých postav už ne tak přehledně rozestavených ale jakoby pobíhajících a dorážejících. Bojovníci s luky vyšli před kolonu a čekali na příležitost ke střelbě. Když se skupina vojáků přiblížila, lučištníci vypálili před ně salvu střel aby kryli jejich ůstup. Mnoho černych postav kleslo k zemi a vojáci zrychlili ůstup. když vojáci dorazili k vozům, ůtok jakoby zeslábl a tak měli vojáci šanci se stáhnout až za hradby z vozů. Z lesa se začaly řítit stovky postav, lučištníci pálili nejrychleji jak mohli. Postavy padaly k zemi a jejich řady řídly ale stále jakoby přicházeli noví a noví. Když monstra dorazily až k vozům, snažily se vylézt na jejich stěny a dostat se tak za ně, ale vojáci s kopími je probodávali a oni padali k zemi. Zástupy monster neměly šanci přelézt ale jakoby chtěly vytvořit most a pak přejít po vlastních mrtvých jako po mostě a to se jim ůspěšně dařilo. Obránci už začínali být zoufalí, monster padly stovky ale i řady obránců značně prořídly, velitel Hadriane již padl zásahem sekyry hozené jedním z ůtočníků a zraněním na místě podlehl. Andrin převzal velení a snažil se udržet monstra v dostatečné vzdálenosti, aby nemohli stavět své "mosty" ale to se mu bohužel pod návalem dalších a dalších ůtočníků nedařilo. Lučištníkům již docházely šípy a tak se někteří chopili svých dýk a běželi na pomoc svým druhům na hradby. První ůtočník co se dostal po "mostě" na hradbu z vozů byl okamžitě zabit ale za ním přišel další, vojáci už byli vyčerpáni a doufali v rychlý návrat čerstvých posil z křídel a vůdce Theodora. Náhle se za monstry ozval bojovný ryk a vůdce Theodor, kterému se podařilo seskupit jednotky velitelů Eliara a Sira se pustil do týla monster. Monstra zpanikařila a ůtok začal kolísat. Náhle se začali ocitat v obklíčení a rychle zpanikařili. To využil velitel Andrin a s 150 muži vyrazil do ůtoku. to byla poslední rána pro rozbité řady nepřátel, které se zmateně rozutekly odhodivše zbraní. Siro a Eliar rychle seřadili své vojáky a dali se na pronásledování. Ustupujících monster bylo spousty pobito, ale velitel Theodor další pronásledování zatrhl a vojáky kteří byli nabiti novou energií zastavil a nechal je seřadit k návratu. "nemůžeme riskovat že se vzpamatují a opět se nám postaví, je jich stále mnoho a boj v jejich prostředí bychom zcela jistě prohráli. " To se zdálo všem jako velice rozumné rozhodnutí ale i tak spousty vojáků bylo zklamáno že si nemohli ještě pár nepřátel zabít. Velitel Andrin mezitím se svými zbylými muži odklízel od těžce poškozených vozů mrtvoly nepřátel. Když se vrátil Theodor se svými muži, začalo počítání obětí, bylo jich skutečně mnoho. Po prvních sčítáních napočítali 80 mrtvých a 40 zraněných z toho 10 těžce. To byla velice velká rána pro skupinu poutníků. Lidé se začali ptát sami sebe kolik vlastně je těchto neznámych agresivních tvorů a kolik ůtoků jsou schopni ještě vydržet. Na bitevním poli ležely stovky, možná i tisícovka mrtvých nepřátel a spousty dalších, kteří byli zabiti při pronásledování, leželo v lese.
Když si vojáci trochu odpočali po bitvě, začala oprava poškozených vozů, splašení koně, kteří jakoby zázrakem přežili všichni, byli uklidněni a nakrmeni. Kolem vozů se to hemžilo lidmi, pomáhali i matky a děti aby mohli vyrazit co nejdříve. práce šla rychle od ruky a i přes obrovské ztráty ve vlastních řadách kolovaly hovory o velikém vítězství a o vůdci Theodorovi jako o velkém veliteli. opravy trvaly celou noc a tak se Theodor rozhodl, že zde přenocují. opět bylo vykáceno několik stromů a jako v předchozí bitvě byly větve obroušeny do špičky a ty jemější větve použity na udržování strážních ohňů, v samotném táboře byl rozdělán jen jeden velký oheň, aby se neplýtvalo dřevem, kterého bylo málo neboť Theodor měl strach posílat ženy a děti sbírat dříví do lesa, kde se stále potulují nebezpečné skupinky nepřátel. " musíme si vystačit s tím, co nám daly stromy. " odpovídal na dotazy týkajících se paliva. Když bylo vše hotovo, byla už černá tma. Ženy a děti se uchýlily ke spánku a i vyčerpaní vojáci, tedy ti co neměli zrovna hlídku, složili hlavy ke spánku. To byl tedy konec velkého dne vítězství a velkého putování. Táborem se ozývalo jen tiché oddychování a sem tam zakašlání spících lidí.