V.A.M.P. - Kapitola 3. - Chiméra

Anotace: I upíři mají své dny...

Sbírka: Projekt V.A.M.P.

Leona a George leželi vedle sebe už asi půl hodinu v bahně. Čekali. S Fredem asi před patnácti minutami ztratili spojení, a poté co se za ním vydal Ian, ztratili před pěti minutami spojení i s ním. A přitom se to z počátku zdálo jako snadný cíl. George si vzpomínal jak to všechno začalo.

Poté co se ozbrojili ve zbrojnici, vstoupili do další místnosti, kde na ně čekal Walter. „Jakožto zakladatel projektu VAMP, a spoluzakladatel A.S.M.P. jsem narazil na spoustu zlodějů, nikdy ne však na takového, jaký před nedávnem začal plenit laboratoře vládní firmy BIO Hazard Lab. Jelikož máme zájem, aby jejich výzkum nepadl do nepovolaných rukou, rozhodli jsme se, že dále již nebudeme tyto útoky tolerovat, a vyšleme vás tohoto zloděje lapit, a zároveň uzmout plány k poslední části tohoto projektu.

Název projektu zní Chiméra. V etruských dějinách byla Chimérou nazvána bytost složená z těl draka, kozy, a lva. Projekt Chiméra jest však na úplně jiné úrovni. BIO Hazard Lab vytvořila něco co překonává jakoukoli lidmi vyrobenou zbraň – bytost schopnou pohlcovat cizí DNA, a podle uložené DNA měnit libovolně svou podobu. Může být Tygro-lev, medvědo-krokodýl, ba klidně i želvo-ještěro-orlo-medvěd, prostě cokoliv. Problém je, že na sebe může brát i podoby lidí, jichž se dotkne, tudíž může fungovat jako dokonalý špion.

Chiméra je vybavena lidským intelektem, jelikož jí byl dopřán lidský mozek, a proto, pokud ji někdo vypustí, ji bude ulovit dosti těžké.Vaším cílem je nejprve zajistit zloděje, poté proniknout dovnitř, zabít ji a poté dovézt mrtvé tělo. Nesmíte dopustit, aby plány BIO Hazardu padli do rukou nějaké mimovládní společnosti.“

Plán byl vskutku prostý. Nejprve měli zaujmout stanoviště kolem budovy. Termoscan ze satelitu je měl včas varovat. Zdálo se ale, že zloděj, ať už jím byl kdokoli, byl na tuto možnost připravený. Termoscan nezaznemanal žádného narušitele. Jelikož byla laboratoř obklopena stromy ze všech stran, bylo zde mnoho rušivých elementů. Jednou se sem během čekání zatoulal vlk. Po tomto falešném poplachu se celý týmy vyjma Freda rozhodl opustit své stanoviště, zatímco je Fred kryl. Když se vrátili na své stanoviště, měli ještě počkat třicet minut. Po patnácti minutách se ale Fred přestal hlásit, a Ian se, přes Georgův příkaz, vydal za ním.

Teď tu zbyli jen oni – George a Leona. Začali se plazit směrem k Fredově pozici. Trvalo jim asi dvacet minut, než se bezpečně doplazili k svému cíli. Fred i Ian leželi omráčení na zemi, z jejich těla trčely šipky nejpíše s uspávací tekutinou. George zaklel. Obrátil svůj zrak směrem k budově. Začal mít tušení, co se zloději honí hlavou. Vysílačkou oznámil co se stalo Fredovi a Ianovi, načež z nedaleké základny ASMPu vzlétl vrtulník s mediky na palubě.

Poté George potichu Leoně naznačil, že půjdou do budovy. Začali se pomalu plížit kupředu. Budova se nad nimi zlověstně tyčila, a její obrys viděli jen díky tomu, že stínil hvězdy, které za ní zářily, taková byla tma. Pro jistotu si nasadili termo-brýle, dokud se nehýbali, věděli by díky zvukům už z dálky, že se někdo blíží, a on by neviděl je. Lupič nemohl používat termovidění – dopředu by je varovaly jejich obleky, pro tento druh boje vybavené. To ale neznamenalo, že byli v bezpečí. Teď když zapli termovidění, mohlo to zloděje, měl li stejný oblek, rovněž varovat. Navíc mohl mít nějaký oblek nepropouštějící teplo, a pak by on věděl o nich a oni o něm ne.

Budova vypouštěla málo tepla, skoro se zdálo, že jde jen o chladnou holou skálu. O to se postaralo půl metru betonu, a také to, že měla zabudované chlazení ve stěnách. Již byli jen padesát metrů od jejích chladných stěn. George se snažil vnímat každý zvuk, problém byl, že vítr a mnoho dalších věcí rušilo jeho soustřezení.

Dveře, dalo-li se jim tak říkat, byly z oceli a olova, a byl na ně připevněný přístroj na snímání oka. Leona odněkud vytáhla malý počítač, který napojila na tento přístroj, a snažila se proniknout systémem. Po asi dvou minutách snažení odstranila blokace – bylo to až příliš jednoduché. Dveře se otevřely, a jim se naskytl odporný pohled – hlava jednoho z mrtvých vědců. Kupodivu nebylo nikde blízko k nalezení tělo, a zdálo se, že ji, ať to byl, kdo to byl, oddělil od těla již před několika hodinami.

Leonino zděšení se ještě umocnilo. „Použil tu hlavu na oklamání snímače oka.“ V místnosti byly další dveře – tentokrát snímač ruky. „Sakra, na to nemáme čas.“ zaklel George. Leona se usmála, a od někud vytáhla podivnou, pistoli podobnou zbraň. „Máme jistotu, že je uvnitř, tak mu trochu připálíme.“

Zbraň vychrlila kouli hmoty, čtvrt metru v průměru, která se při setkání s dveřmi vedla k jejich rozpuštění. Nevěděl, že se jedná o plazmu, čtvrté skupenství hmoty, o teplotě čtrnáct tisíc stupňů celsia. „Zůstanu tu, a uzavřu mu cestu.“ poté řekla. George neprotestoval, ačkoli jít sám proti zloději, který se zbavil Iana a Freda mu nebylo obzvláště příjemné. Pomalu a potichu postupoval kupředu. Deaktivoval infravidění, nemohl si dovolit takový hazard. Poté šel dál.

V budově se na zemi válelo mnoho omráčených lidí. Zdálo se, že zloděj použil uspávací plyn. Procházel chodbu za chodbou a pak náhle objevil tu správnou. Byla to dlouhá temná chodba, na jejímž konci však byly jediné dveře. Zpoza těch dveří vycházelo světlo. Štěstí, že měly dveře mezery.

Vykopl je, a poté zvedl zbraň. Jeho puška zamířila na v černém pancíři oblečenou postavu s kuklou, kterou nosí lupiči. Vedle ní leželi na zemi dva vědci. „Ani hnout, mířím ti na hlavu. Hni se a bude to tvůj poslední pohyb.“ řekl sebejistě George. Muž strnul. „Nový člen?“ zněl jeho výsměšný hlas. „Špatný výběr nepřítele, zelenáči.“ řekl, a pak se pohnul na člověka neskutečnou rychlostí. George vystřelil, ale marně. Ten chlápek byl rychlý jako blesk. Poté co uhnul kulce se rozběhl přímo k němu. Než George stihl znovu zamířit, letěla již puška mimo jeho dosah.

Pokusil se ho udeřit, ale zloděj byl rychlejší. Udeřil ho do žaludku, jako by byl hadrový panák. Bylo to, jako by ho praštil mistr kickboxu, a to měl George na sobě pancíř. „Zatraceně.“ zaklel George a pokusil se chlápka znovu praštit. K jeho radosti byl tento pokus úspěšný, i když se nezdálo, že by si z toho zloděj něco dělal. Nasadil svou rychlost, přesto se George pokusil jeho ráně uhnout. Bylo to šílené, ale uspěl. Trhnul sebou nelidskou rychlostí a maskovaný muž praštil do zdi.

Tentokrát to nebyl George kdo zaklel. Náhle mu to došlo – tenhle chlápek není jediný kdo se hýbe rychle. Vždyť on dokáže běžet padesát v hodině. George se jako blesk vrhl po nepříteli, nedal mu čas přemýšlet. Kop do slabin ho ale poslal k zemi, dříve než stihl svůj plán realizovat. Zase mu brnění bylo na nic. „Jsi pěkně rychlej hochu. Ale na rychlost jsem lepší já.“ usmála se postava nad ním sklánějící. Úsměv mu však dlouho neudržel, neboť George nehodlal nechat bolest neoplacenou, a následoval jeho příkladu výběru místa ke kopu.

Oba leželi na zemi, a svíjeli se bolestí. George se sebral jako první. Zvedl se, a stáhl muži masku. Ten chlápek měl blond vlasy, modré oči, a lehce křivý nos. Ta tvář mu přišla tvrdá a nepřátelská. Náhle ho zlodějský blonďák popadl za ramena, a hodil jím o zeď.

„Sakra!“ zaklel. „Je mi to moc líto, ale viděl jsi mou tvář. Musím se tě zbavit.“ Zmáčkl nějaké tlačítko, a z podlahy se vynořila skleněná vitrína, v níž byl nějaký obrovský had – snad desetimetrový. Vytáhl pistoli, a vystřelil z ní, načež se vitrína rozpadla. Pak sebou trhl, a byl pryč. Had opustil střepy vitríny a plazil se směrem k jednomu z vědců. Náhle světlo v místnosti zrudlo, něco nebo někdo spustil poplach. Rám dveří, který při vstupu vykopl, zakrylo pět centimtrů oceli.

Had dosáhl svého cíle – prvního vědce. Nečinil však to, co by činil had – pouze vědce zalehl. Pak ale náhle začal kapalnět, až celý povrch vědce zmizel. Po asi třiceti vteřinách začal opět nabírat podobu, ale ne již hada, ale jakéhosi ještěra. George opět zaklel. Chiméra.

Po vědci nezbyla ani stopa. Chiméra ho pohltila svým tělem. George byl v prvním okamžiku vyděšen, ale poté, co si ho obří ještěr prohlédl, věděl, že ležet není nejlepším nápadem. Vstal a rychle popadl nedaleko ležící M 116. Ještěr si ho však dále nevšímal, daleko více ho lákal druhý spící vědec.

George neotálel, a to co si myslí o ještěrovi okamžitě vyjádřil několika výstřely ze své pušky. Ještěr se však nezastavil, jeho pancíř veškeré kulky zastavil. George nevěřicně zíral na ještěra. „Z čeho k čertu jsi?“ zeptal se potichu, jako by od ještěra opravdu očekával odpověď.

Netrvalo dlouho, a ještěr pohltil i druhého vědce. To vedlo k jeho zvětšení o jednu pětinu. Nyní již téměř půltunové monstum pochodovalo neomilně k Georgovi. „Zemři ty hnusnej plaze!“ vykřikl George a vpálil ještěrovi kulku do oka.

Odporný mok vytékal monstru ven z oka. Netrvalo to však déle než několik vteřin, poté se rána zacelila a oko bylo zpět. „Kurník, máš vůbec nějakou slabinu?“ Jako odpověď na jeho otázku se ještěr v následujícím okamžiku rozprskl. George si kvůli střelbě nevšiml, že Leona si propálila plazmovou pistolí do pancíře, jež přikryl díru po dveřích. Plazmová zbraň byla zřejmě vhodná i pro likvidaci Chiméry.

Leona se na něj přívětivě usmála a pak mu řekla: „Dlužíš mi drink, zelenáči. Vrtulník už přistál a nabrali Freda a Iana. Prý to byla jen uspávačka. Jsem zvědavá co nám řeknou o tom útočníkovi.“ „Málem jsem ho dostal.“ zaklel George „Počkej, takže tu někde je?“ zeptala se Leona. „Ten chlápek byl stejně rychlej jako já, možná i rychlejší, a byl taky stejně silnej. Nevím čím byl zdopovanej, ale boj nebyl marný, viděl jsem jeho obličej.“

„Dobrá práce, zelenáči.“ řekl ironicky Walter, poté co se vrátili na základnu. „Měls ho na mušce, a on ti zdrhl? Byl stejně silný a rychlý jako ty? No a? Ty máš být profík. Málem ses nechal pohltit Chimérou, a kvůli tvé záchraně jsou teď vzorky z chiméry skoro k ničemu.“ Leona protestovala. „Vpálil do ní z M 116 a s ní to ani nehlo. Udělal jí díru do hlavy a ta se ihned zacelila.“

Walter se z ničeho nic uklidnil. „Máš pravdu Leono. Jsem jen naštvaný, že nám ten zloděj unikl. Omlouvám se zelenáči, ale příště na něj buď připraven. Říkali, mi, že jsi viděl jeho obličej. Scott ti pomůže se sestavením portrétu. Já si teď raději dám trochu skotské.“