Warhammer 40 000: Peklo na Kronusu

Anotace: Část první: Výsadek

Gardisté jsou jen pouhé zanedbatelné položky, které je snadné nahradit....
Plukovník Hargg, velitel sedmé legie


Generál Lukas Alexander měl před sebou sedmou bitvu. Byl velmi rád, když ho jeho nadřízený generál Maccarthor vybral na dopadení Eliphase Dědice, který dal Alexandrovi plnou moc a volnost v jednání. Okamžitě začal veškeré kacíře, sloužící Chaosu pronásledovat po soustavě Argento VI.
Mobilní jednotky gardy doplněné o služebníky Inkvizice a výsadkářům z Blood Ravens se dařilo.
Veškeré roztroušené síly Chaosu vyhnali až na vzdálenou planetu Kronus.
Dříve se tuto planetu snažili kolonizovat, ale díky slabé ůrodnosti půdy a téměř nulovým nalezištím průmyslových rud byl Kronus bezvýznamnou planetou.
Veškeré obyvatelstvo se přestěhovali zpět na svoji původní planetu. To bylo před dvaceti lety.
Teď na Kronusu jsou jen ruiny měst a...... Orkové.
Průzkumníci Blood Ravens hlásili o silné obraně, která byla složena převážně ze sítě zákopů, připomínající bludiště, doplněné dělostřeleckými jednotkami a velkým počtem těžkých protitankových zbraní.
Alexander se tuto možnou hrozbu snažil uhasit orbitálním útokem ze svých válečných lodí.
Orbitální útok selhal, veškeré obranné linie zelenokožců je chráněno silným magnetickým štítem, které chrání těmeř 600 kilometrů čtverečných.
Bylo to poprvé, kdy Orkové něčím takovým disponovali. Velitelství se shodlo, že museli technologii ukrást
Chaosu. Jestli chce Alexander pomýšlet na úspěšné dopadení Eliphase, tak se musí nejdříve vypořádat
s Orkskou sebrankou. Hrozilo od nich veliké nebezpečí.
Nechtěl by je mít za zády svých vojsk a doufat, že je nenapadne útok.
Podle odhadů průzkumníků se nepřítel o síle pěti sty tisíc Orků pěkně zabydlelo.
Odhadovali tak už před třemi nebo pěti lety.
Než začne lov na Eliphase se generál Alexander rozhodl plnou silou udeřit na nepřátelské opevnění.
Bude to od samého začátku jen pozemní boj, bez podpory letectva, které se nemůže dostat přes silný magnetický štít. Okamžitě by totiž z nich udělal hořící hromadu šrotu.
Gardisté, kteří budou na křídlech odhadované deseti kilometrové linie budou mít plnou podporu tanků.
Střední linie bude na tom nejhůře. Terén je pro tanky a jinou pozemní techniku nepřístupný.
Zde nechává Alexander na útok přes milión gardistů. Nejhůře na tom bude první výsadek.
Nemá dost dopravních letounů na jejich dopravu a proto prvních šedesát tisíc vysazených gardistů se bude muset spolehnout jen samy na sebe a doufat, že Orky nenapadne vyběhnout ze zákopů přímo na ně.
Nejhorší bude pro vojáky překonat těch 200 metrů v plné nepřátelské palbě.
Mezi těmito vojáky je i Idro Timas, čerstvý nováček Imperiální gardy....

Timas si odklašal a málem upadl, když výsadková loď zacukala při průletu stratosférou.
Piloti vždy po průletu udělali, aby vojáky upozornili, že zbývá už jen pouhých 11 kilometrů k zemi.
Hleděl po celou dobu na kovovou podlahu lodi. Kolem sebe slyšel nadávky a modlitby ostatních spolubojovníků. Snažil se v sobě potlačit strach, šlo mu to z těžka.
Nejhorší byl vždy první výsadek, měl vždy největší ztráty.
Každý, kdo projde první bitvou je automaticky považován za veterána.
Podle Wabovskiho to neplatí a pořád tvrdí, že veterán je ten, kdo přežije první hodinu boje.
Tohle jeho tvrzení hodně znervózňovalo všechny nováčky.
Timas se na vojáka, který zažil už čtyři bitvy podíval.
Wabovski byl svou výškou průměrný se střední postavou. Na první pohled vypadal jak obyčejný
muž. Timas si ho oblíbil, byl to první člověk, který ho přivítal v četě.
Rozhlédl se po ostatních členech čety. Těžko se hledali mezi 160 vojáky.
Všichni stály a Timasovi, který byl spíš menší postavy skoro neviděl přes další, pro něj neznámé vojáky.
Ještě si všiml Vinessy a Glauca. Tito dva milenci spolem prošli krvavý boj v městských úlech
na Eovonis IV. Glauc byl atletické postavy, naproti tomu Viness byla drobounká. Přesto se v ní skrývala
veliká síla a touha bojovat. Chtěla se pomstít za smrt své rodiny i jejího dítěte, které se nedožilo ani roku.
Při pohledu na tuto dvojici se v Timasovém vnitru objevovala úzkost. Když je viděl spolem šťastné....
Stále více ho stahovala beznaděj do propasti. Ztrácel naději, že svou milovanou Agri vůbec najde živou.
Svůj pohled z této dvojice sklouzl na komisaře Bruce, který se zrovna kolem Timase protáhl.
V té chvíli se ozvala z venku rána, která donutila loď zakolísat do stran.
Vojáci se neudrželi a popadali na zem.
Bílá světla zhasla a místo nich se rozsvítila řada blikajicích červených světel.
Timas se zvedl ze země a upravil si svoji pískově hnědou lehkou zbroj, která chránila hrudník a ramena.
Zbývající části těla měl oblečen hnědo-černé maskáčové oblečení.
Laserovou pušku zvedl ze země a zkontroloval, jestli se pojistka neuvolnila.
,,Tak pánové a dámy! Je to tady!´´ pronesl komisař a přikývnul gardistům u vrat k nachystání
neprůstřelných štítů ze specialních slitin. Ta jim měla dát možnost překonat volný prostor do mírného kopce k prvním zákopům.
,,Dávejte si pozor! Jakmile budeme blízko zákopu, tak se rozptylte. Nepřítel nebu mrhat granáty na jednotlivé cíle!´´ pokračoval komisař a přešel v modulu za poslední řadu, vytáhl z koženého pouzdra svoji
laserovou pistoli a ve druhé ruce držel komisařský meč.
Wabovski přátelsky plácnul Timase po rameni ,,Neboj se chlape! Postarám se o tebe. Vždyť tě mám na krku!´´ dodal s úsměvem.
Mám na krku? Zopakoval si sám pro sebe Timas. Co tím myslel?

To už na výsadkovou loď dopadala sprška protileteckých střel.
,,Nebojte se! Loď to vydrží!´´ uklidňoval vojáky komisař.
Timas si přitiskl pušku k hrudi. Zvýšený adrenalin ho donutilo přestat poslouchat dění kolem sebe a soustředil se jen na vrata. Čekal jak se otevřou.
Připadalo mu to jako věčnost. Pot mu začínal stíkat po tváři.
Červená blikající světla zhasla, ucítil náraz, když loď přistála na zemi.
Vrata se povolila a setrvačností rychle spadla dolů. Do vnitra lodi začalo svítit ranní slunce.... ale i výstřely
ze zbraní. Gardisté v první řadě semkli štíty a vytvořili tak hráz, kryjící za sebou ostatní vojáky.
Spršky kulek naráželi velikou silou. Voják, který stál na pravém kraji se neudržel a pod tíhou střel upadl na zem i se štítem. Okamžitě se přes mezeru ve hradbě prohnala přes tři tucty výstřelů, které si vybrali svoji daň v podobě pěti mrtvých a dvou zraněných.
,,Tak sakra! Pohnětě těma prdelama!´´ vykřikl Bruce a nakopnul vojáka před sebou do zadnice.
První řada se dala do pohybu, vylezla ven jak jeden muž. Za nimi se drželi ostatní vojáci ve shrbené chůzi.
Ostatní gardisté z dalších výsadkových lodí dělali to samé, cvičili to skoro celý týden.
Snažily se okamžitě seskupit a vytvořit jednu velikou zeď ze štítů.
Taky se jim podařilo. Poslední vojáci upustili lodě, které se okamžitě odtrhli od země pro další gardisty.
Timas se přimáčkl k ostatním gardistům po levé straně. Orkská palba na kopci si dokázala najít nějakého toho nešťastníka. Vzduchem se nad Timasovou hlavou proletěla protitanková střela, který zasáhla předposlední loď přímo do palivové nádrže na boku.
Loď explodovala a trosky popadali na nešťastné gardisty, kteří zrovna pod padající lodí stáli.
Timas uslyšel i přes řev vojáků a komisařů pištící zvuk ,,Pozor! Dělostřelecký granát!´´ vykřikl někdo z gardistů.
Granát dopadl daleko za řadou. ,,Sakra! Pohněme, nebo nás tu roszekají!´´ Procedil komisař Bruce skrz zuby
a dal povel k postupu.
Nepřítel po celou dobu na tu vzdálenost nepřestal střílet z těžkých kulometů a růčných palných zbraní.
Vzduchem se ozval další typický pískot leticího granátu, který dopadl patnáct metrů od Timasa a ostatních.
Bylo to to blíž, než předtím, Orkové se zastřelovali.
Prvních deset metrů šlo svým způsobem dobře. Přesto se nějaká zbloudilá střela našla v malých dírách mezi štíty a zasáhla nějakého gardisty. Timas měl štěstí, protože kolem jeho hlavy proletěla jedna taková střela.
,,Sevřete víc k sobě ty štíty!´´ křičel Bruce.
Problém se naskytl po překonání dvaceti metrů. Nikdo jim z průzkumníků neřekl, že zde budou veliké balvany a protitankové zatrasy po celé cestě až k prním obranným pozicím Orků. Pro Bruce a další komisaře to bylo nepříjemné.
Musí totiž rozpustit štítovou řadu a prokličkovat přes tyto zábrany.
Znamenalo to také i veliké ztráty, které si nechtějí moc dovolit.
Bruce váhal hodně dlouhou dobu, když od prvního zátrasu je dělil ani ne dva metry.
Urychlilo mu rozhodnutí výbuch kousek od jeho pravé ruky. Jeden z gardistů se štítem vyletěl vysoko do vzduchu, byl bez dolních končetin. Vojáky, kteří stáli u něj odletěli do boků a střepiny z miny se zabořili do jejich těl. Díra, která vznikla byla veliká a pro Orky to byl nádherný pohled, když viděli vyděšené vojáky, kteří se snažili schovat za zbývajícími štíty. Palba se okamžitě nasměrovala do této mezery a vybírala si svou daň v podobě padesáti mrtvých.

,,Rozpusťte řadu a kryjte se mezi balvany!´´ rozhodl Bruce a vyběhl z řady jako první.
Gardisté se rozběhli do krytu, které jim poskytovaly zátrasy. Dělostřelecká palba se zpustila tentokrát naplno.
Granáty dopadaly přesně do míst, kde se vojáci skrývali. Timas byl zády opřen o veliký kámen, vedle něj seděl Wabovski ,,Tak tohle je hodně zlý.´´ řekl mrzutě, odjistil si zbraň a rozhlížel se kolem sebe.
Timasa vyděsilo, když mu k nohám spadl gardista s odstřelovačkou.
,,Sakra chlape! Ty ještě žiješ?´´ neodpustil si poznámku Wabovski.
Troth se zašklebil a ukázal na něj vztyčený prostředníček ,,To by se ti líbilo, že?´´.
,,Co teď? Tady nemůžem dlouho zůstat.´´ řekl Wabovski a chtěl vykouknout. Jenže silná palba ho donutila okamžitě znovu zalézt ,,Ty děla si nás tady taky najdou.´´ dodal a utřel si obličej od potu.
Mezitím doběhl Bruce s dalšími dvěma gardisty k nim ,,Za minutu všichni vyrážíme kupředu!´´ zavelel
a rozběhl se k další skupince, která byla od nich šest metrů. Gardisté, kteří šli napřed s ním zůstali s Timasem a ostatními. ,,Jak to ten chlap dělá? Že ho nezasáhnou?´´ zeptal se Wabovski.
Troth se zasmál ,,To víš. Největší svině to vždy přežijou.´´.
Uslyšeli dopad dalších granátů. Každá salva se k nim přibližovala.
Zazněla píšťala z komisařových úst. Útok byl zahájen a gardisté musí překonat přes 150 metrů k zákopu, kde už budou mít určitou naději k přežití.
Orkské kulomety štěkali ještě více než předtím. Desítky gardistů umíralo pod jejich palbou.
První, kdo vyběhl z úkrytu byli ti gardisté, kteří se k Timasovi, Wabovskimu a Trothovi přidali
Hned jeden z nich nešťstně šlápl na minu, která ho roztrhala na kusy.
,,Zasraný miny!´´ vykřikl druhý gardista a pokračoval vpřed, za ním běžel Wabovski. V těsném závěsu byl Timas a poslední byl Troth. Kulky kolem nich létali čím dál tím více, když se přibližovali.
Kličkovali v neuspořádané obraně z protitankových zábran a kamenných valů kupředu.
Cestou se setkali s dalšími gardisty. Byla to četa vedená seržantem Gwikkem.

Z jeho třinácti mužů, které měl přežilo už jen pět. Všichni popadali do kráteru po granátu, který byl vzdálen ani ne sto metrů od nejbližšího zákopu. Dělostřelecká palba neutichala, spíš přidala na intenzitě.
Timas vyděšeně sledoval okolí. Všude kolem něj umírali další gardisté. Dostala je buď kulka, mina a nebo dělostřelectvo. Svůj zrak odvrátil, když viděl přímý zásah granátem do hloučku sedmi gardistů, schovávající se za jedním zátrasem.
Když uviděl kousky těl letět vzduchem, udělalo se mu zle.
,,Trothe, vidíš něco?´´ zeptal se ho Wabovski. Troth ležel se svoji odstřelovací puškou a prohlížel přes optiku kraj zákopů.
,,Vidím jich asi tucet. Pátrám po tom kulometčíkovi.´´
,,Tak si pospěš!´´
,,Vidíte to, co já?´´ vyhrkl ze sebe jeden z Gwikkových gardistů a ukázal na levou stranu.
Nevěřili vlastním očím. Světle modré gardistické zbroje a červeno-černé maskáčový vzor oblečení, doplněné u pasu jasně oranžovou šarpou.
Takto vypadala elitní jednotka Blue Stars, která jako první překonala vzdálenost od místa výsadku až k zákopu. Přes čtyřicet těchto vybraných vojáků naskákali do zákopů za velikého řevu ostatních vojáků, které je to mnohem více povzbudilo.
,,Mám cíl!´´ řekl Troth, který se této události nevěnoval, zmáčknul spoušť a pozoroval ,,Cíl zasažen´´.

,,Nasaďte bajonety!´´ vykřikl Bruce, který běžel kolem nich na vzteč a za ním běželo nejmíň šest tuctů gardistů.
Vzali to přímo proti palbě, nehledící na počet ztrát.
Někteří gardisté kolem nich šlápli na další miny, těsně před zákopem.
Timas už viděl zřetělně v zákopech zelené orkské hlavy. Stříleli plnými dávky do gardistů.
Sedm gardistů padlo na zem, bez známek života. Bruce vletěl do zákopu jako první, svým mečem probodl prvního orka a dávkou z pistole prostřelil dalšímu hlavu.
Timas s velikým řevem srazil dalšího na zem a bez váhání bodl orka do hrudi.
Ork měl přesto snahu za velikého řevu vstát, ale to se přiřítil i Wabovski a jeho bodák se zabořil do jeho krku.
Vydal ze sebe chraptějící zvuk, než zemřel.
Timas s vyděšeným obličejem se díval na toho tvora. Byl dva metry vysoký a měl na sobě špinavý látkový oděv. Po zelené kůže se začala objevovat červená krev, která tekla po jeho hrudi a břichu.
Wabovski chytil Timase za rameno ,,Pojď! Ještě to neskončilo! Teprve začínáme!´´.
,,Vy dva běžte s Gwikkovou četou směrem na západ. Vyčistěte všechna kulometná hnízda.´´ zavelel Bruce.
Na obloze se začali objevovat malé černé tečky. Bruce na ně pohlédl a pohlédl na další dva gardisty
,,Běžte zpět na místo výsadku a proveďte další vojáky bezpečně přes zemi nikoho.´´
Vojáci zasalutovali a vydali se zpět.

Mezitím Timas a Wabovski se přidali k Gwikkové četě.
Boj se začal rozjíždět na plné obrátky.
Každý si nasadil na ruku kožený náramek s kompasem ,,Nezapomeňte, že jdeme směrem na západ!´´ upozorňoval Gwikk a šel první. Kontakt s nepřítelem byl prakticky okamžitý.
Proti nim vyběhlo pět orků za velikého řevu. Nad hlavou mávali sekerami a v další ruce drželi bolterové pistole. Gwikk s gardisty se stačily srovnat do řady a dávkami je poslali mrtvé k zemi.
Čistka zákopů probíhala pořád stejně. Zákopy bylo skoro každý padesát metrů napojené na další, které vedly
hluboko do bludiště.
Cestou narazili na další četu, pod vedením seržanta Rhalla.
Ten pozvedl ruku na pozdrav Gwikkovi a lehkým úsměvem mu vyšel vstříc.
,,Jak jste na tom?´´ zeptal se ho Rhall.
,,Komisař Bruce nám přikázal jít tímto směrem, ale vypadá to, že jste náš ůkol splnili.´´.
Rhall se trpce usmál ,,Vypadá to, že jsem vás připravil o zábavu. Jdeme teď na sever. Připojte se k nám.
Máme sebou autokanón.´´.
Gwikk přikývnul na souhlas a otočil se k Timasovi ,,Budeš obsluhu autokanónu teď hlídat. Ať se jim nic nestane. Rozumíš?´´.
,,Ano pane!´´ zasalutoval Gwikkovi a přešel na konec Rhallovi čety.
Gardisté ho pozdravili a poplácali po rameni, dělali to pokaždé. Chtěli ho povzbudit.
Teď se přes třicet gardistů vydalo směrem na sever. Nikdo nechtěl vylézt z těcho zákopů ven.
Hned by si je našla nějaká ta kulka. Tam, kde byli je určitě bezpečněji.

Rhall, který vedl skupinu se pohyboval dva metry před ostatními. Zarazil se na další křižovatce ,,Kurva!!´´ stačil říct, než ho roztrhala palba z kulometu.
Ostatní gardisté se změnily okamžitě v kamenné sloupy a sledovali rozstřílené tělo seržanta Rhalla, jak padá k zemi.
Timasovi se udělalo hodně špatně. Raději si sednul na zem a dal hlavu do dlaní.
Gwikk, který teď převzal velení se dohadoval s ostatními, jak danou překážku překonat.
Naneštěstí se objevila další pětičlenná skupina gardistů, která přišla hned o dvě minuty později.
Vinessa a Glauc ve sploečnosti dalších tří vojáků. ,,Jsem rád, že vás vidím.´´řekl Wabovski ,,Máme tady jedno kulometné hnízdo.´´
,,Fakt? To je pěkná souhra náhod. Máme tady jednoho s granátometem.´´ řekla Vinessa a ukázala na posledního gardisty v řadě.
Gardista přikývlnul a vyrazil za Gwikkem, který stál kousek od kraje křižovatky.
Gwikk se usmál, když ho viděl ,,Tebe chlape nám poslalo samo nebe!´´.
Seržant vytáhl z batohu skládací metr a půl dlouhou tyč, která byla zakončena kloubní pohybovou malou kamerou.
Jeden z jeho gardistů mu podal malý displej, který byl akorát do ruky. Připevnil ho na druhý konec tyče.
,,Jo, funguje to.´´ řekl vítězoslavně a vystřčil přes okraj konec s kamerou a přes displej se díval.
,,To hnízdo je ve slepé uličce. Asi tak pět metrů. Zkus ho zneškodnit na ůhlu 95 stupňů.´´
Gardista se opřel o protější stranu, zapnul displej na granátometu a pomalu s ním pohyboval nahoru.
Když mu displej ukázal daný stupeň, dal Gwikkovi signál, že je připraven.
,,Pal!´´
Gardista zmáčknul spoušť, granát vyletěl a po pár vteřinách vybuchl.
,,Víc doprava. Přestřelil si.´´
Gardista lehce pohnul granátometem doprava a znovu vystřelil.
Tentokrát se ozval silný výbuch.
,,Přesný zásach!´´ zasmál se Gwikk a poplácal gardisty po rameni.

Vydali se dál na sever, kde se střetli se slabým odporem.
Wabovski přišel k Timasovi s úsměvem a ukazoval na hodinky ,,Je z tebe veterán! Jsi na živu skoro dvě hodiny.´´.
Timas se umsál a ani nevěděl proč. Zatím veškeré dění kolem sebe nestačil vstřebat. Jakmile bude čas na odpočinek, tak se mu vše uleží v hlavě a uvědomí si plně, co se vlastně za celou tu dobu stalo.
Mezitím se dostali na konec zákopů, kde se shromaždili další čety gardistů.
Komisař Breur převzal velení všech čet, které tady byly. Před němy se rozprostírala volná krajina.
V dálce bylo vidět, staré město a před ním nemilé překvapení.
,,Co to je?´´ zeptal se Timas, když uviděl ty stavby.
Breur, který to slyšel mu odpověděl ,,To je pevnost zelenokožců. Chvilku si odpočiň. Za půl hodiny to musíme dobýt.´´.
,,Je to nutné?´´ přidal se další gardista do hovoru.
Greur ho zmrazil svým pohledem ,,Je to hodně nutné! Za tou pevností, nebo přímo v ní se nacházi ten generátor štítu, který nám blokuje celou flotilu. Nemůžeme díky tomu vybudovat základnu.
Tlačí nás čas! Do půl hodiny musíme provést útok.....