Prolog

Anotace: Nemá jméno, nemá přátele, nemá minulost, nemá život.

Sbírka: Bezejmenná

Když žijete v podsvětí Lydie, nemáte moc na vybranou. Buď se přidáte k některé
z ,,partiček", které ovládají trh s kradenými předměty, nebo prostě nic, nemáte šanci. Já jsem si vybrala první možnost, a stala jsem se členkou Markánské party. Nemám jméno, ale nějak na mě volat museli. Tak jsem se stala Nickou. Tohle sice není moje nejoblíbenější přezdívka, ale jsem tak oslovována nejčastěji. Taky na mě někdy volají ,,břečťanko", to proto, že se při vloupačkách dokážu plazit u zdi, a někdy dokonce i po ní, jako tahle kytka. Kdyby tohle uměl někdo jiný, dávno by mě z party vyhodili. Jsem totiž docela malá, a co chtěli, vždyť mi je deset! Nechápu jak jsem bez nich mohla přežít těch devět let. Protloukala jsem se jak to šlo, ale někdy ani to nestačí. Jednou v noci jsem se chtěla vloupat do jednoho domu, byla jsem až na balkóně, když mě za zápěstí chytla něčí ruka. Byl to Trias vůdce Markánské party, málem mě hodil na ulici a zasyčel mi do ucha: ,,Mám tě vyhlídnutou už dlouho, kradla jsi na našem území. Za tohle bych tě mohl zmlátit, že by tě vlastní máma nepoznala. Ovšem, já jsem zapomněl, ty žádnou mámu nemáš. Víš co? Teď mě dobře poslouchej. Přidáš se k nám, budeš nám otevírat dveře a okna. Za tuhle malou úlohu zařídím, aby jsi měla kde spát a když ti to půjde, tak taky co jíst. Platí?" co jsem měla dělat? Přijala jsem to. Je pravda, že se od té doby moje životní úroveň dost zlepšila, ale ani teď nemám jisté, že nepůjdu spát hladová. Jsem nejmladší ze skupiny, a proto si na mě často dovolují a berou mi můj lup, někdy přidělený kus chleba, ale mohlo být hůř. Někdy se vytratím ze sídla Markánů, to mi nikdy nedělalo problémy, a jen tak se potloukám nocí. Dělá mi to dobře. Pak vylezu na jeden z těch domů s rovnou střechou a strávím tam zbytek noci. Před svítáním se musím vrátit, ale teď nemusím nic. Jen se dívám na hvězdy a přemýšlím, jestli mi matka dala jméno. Už nechci být bezejmennou.