Vamlup universitum

Anotace: 16. kapitola...trochu delší, tak se nezalekněte:))

Sbírka: Vamlup universitum

Stála jsem oblečená, připravená vyrazit na celodenní zápas se sama sebou. Už tu bylo pondělí a to znamenalo jediné, vidět opět profesora Dragona. Celou neděli jsem jen proležela v pokoji a nešla jsem ani večírek, který se konal v klubovně. Ještě, bych ho tam viděla. Musela jsem vstřebat fakt, že ten jediný, ke komu jsem poprvé pocítila vášeň a touhu, se ke mně otočil zády. V tom někdo zaklepal a já jsem nadskočila. Stela přelezla postel a otevřela. ,,No tak, kde se loudáte,,?
Zaslechla jsem rozesmátý hlas Dity. Pomalu se ta holka začínala otevírat, nám všem a to bylo dobře. Nadechla jsem se a vyrazila za ostatními. Celou cestu na snídani jsem ani nepostřehla jediné slovo, co si povídali. Jediná Stela věděla, co mě trápí a pokoušela se mě nějak zaměstnat, ale nešlo to, prostě to nešlo…Opět jsem si povzdechla a než jsem se posadila k našemu stolu, rozhlédla jsem se, zda ho někde neuvidím, ale naštěstí ne. Aspoň se v klidu najím, pomyslela jsem si.

,,Halo Angelo, co myslíš ty,,? Zaslechla jsem Chrisi a zprudka se na ni otočila.

,,Co,,? Vykoktala jsem. Neposlouchala jsem je a tak ani nevím, na co se mě ptala.

,,No, co myslíš ty,,? Zeptala se mě Stela. ,,Přihlásíš se na lukostřelbu nebo na šerm,,? Bože. Já zapomněla, že se dnes zapisuje tělovýchovná výchova. Ano, máme si vybrat, jakou chceme hodinu tělocviku a já jsem na to ani nepomyslela. Pokrčila jsme rameny a poprvé se moje myšlenky začali zajímat o něco jiného než o profesora. Musela jsem si nadat. Právě toho jsem se nejvíce bála. Nikdy se mi nestalo, že by mě nějaký chlap takhle zaujal. Vždy jsem to byla já, která pomáhala Stele a ostatním se vyrovnat z rozchodů a to mě utvrdilo v tom, že nechci žádného kluka,když jsem viděla, jak bolestivé, to je. A teď jsem prožívala přesně to, co jsem si zakázala. Ale takhle dál to nejde. Pokud nechce semnou ztrácet čas, tak nebudu ani já ten svůj mrhat myšlením na něho.

Otočila jsem se na Chrisi. ,,Já se přihlásím na šerm. Už v minulosti jsem ho chtěla vyzkoušet. A co vy,,? Ostatní se ke mě hned přidali, ještě zbýval Axel, na toho jsem úplně zapomněla. ,,Hele Axeli, na co jdeš ty,,?

Zadíval se na mě a chvíli mlčel. Pak pokrčil rameny. ,,Já nevím. Nikdy jsem neholdoval žádný sport. Ale myslím si, že lukostřelba bude určitě bezpečnější než to vaše šermířství a taky…nebude tam ona,, a ukázal jedním prstem na svoji sestru, Chrisi. Všichni, kromě ní jsme propukli ve smích a v tom jsem pocítila úlevu, jakoby ta starost ze mě pomalu opadávala, do okamžiku, než ho znovu spatřím.

Hned po snídani jsme se všichni zašli zapsat, samozřejmě se to neobešlo bez ustavičného pošťuchování Chrisi a Axela. Nám všem ostatním to přišlo k smíchu, ale oni dva se na sebe mračili. Celý zbytek dne, mi utekl nějak podezřele rychle. Naštěstí pondělek měl tu výhodu, že jsme neměli ani jednu hodinu profesora Dragona ani Nogarda. Nejvíce jsem se těšila opět na Telepatii. Jako ještě nikdy před tím jsem dávala v této hodině pozor a snažila se naučit se toho co nejvíce. Tušila jsem, že mi to jednou hodně pomůže.
Možná to bylo i díky tomu, že jsem v této hodině byla ve skutečnosti fakt dobrá. Stela nad tím jen kroutila hlavou, té to naopak moc nešlo, a tak jsem ji pomáhala. Za to Laura a holky si z toho dělali legraci.

Na konci hodiny mě zastavila naše profesorka Glorie. ,,Angelo, mohla by jsi na okamžik,,? Zavolala na mě. Přikývla jsem a hned jsem k ní šla. Byla to postarší dáma v letech, ale vkusně oblečená, že by jste ji její roky ani netypovali. Byla velmi puntičkářská, vážná, ale také moudrá a spravedlivá. A ke všemu to nebyla upírka, ale Vlčí žena. Prostě a jednoduše, vážila jsem si jí a měla ji ráda.

,,Víš Angelo, všimla jsem si tvých skrytých schopností ohledně Telepatie. Určitě sis toho sama také všimla. Velmi mě to těší, už hodně dlouho jsem tu neměla nikoho takhle výjimečného a talentovaného,,.

S pusou dokořán jsem se na ni dívala a nevěděla co na to říci. ,,Děkuju,,.

,,Není za co a proto jsem ti chtěla říci, aby si nepřestala na sobě pracovat a dále, se této činnosti, jako dneska s takovým odhodláním, zabývala. Jsi na výborné cestě se stát nejlepší studentkou v tomto oboru. Tak si to nepokaz a nezahoď svoje vlohy a nadání,, řekla a s těmi slovy odešla.

Byla jsem na sebe patřičně hrdá. Ještě nikdy v životě jsem nedostala takovou pochvalu. Opravdu mě to těšilo. Zbytek dne, jsem nemluvila o ničem jiném, než o
Telepatii. ,,Hele, mám nápad,, ozvala se Laura, když jsme se vydali na naši první hodinu šermu. ,,Ten kdo Angele, ucpe pusu, tomu dám za odměnu, o co si řekne,, začala a já jsem na ni hodila vražedný pohled, za to, holky se na mě šibalsky usmáli a začali mě honit. Vypadali jsme u toho jako malý holky. Svalili mě na zem a Chrisi začala jásat, že vyhrála. Pomohli mi na nohy a chvíli jsem se s nimi nebavila, ale dlouho jsem to nevydržela.

,,Tak už se na nás nezlob,, začala škemrat Dita. Přikývla jsem, co mi také jiného zbývalo? Právě jsme došli na louku, rozkládající se za universitou, přímo na druhé straně od knihovny. Až teď jsem měla možnost si prohlédnout, kolik hektaru pozemku, vlastní universita. Lány zeleně se táhli až k obzoru, ale vše bylo dobře chráněno plotem.

,,Vítám Vás,, rozlehl se kolem nás hlas postaršího muže, který se najednou ocitl stojící před námi, a v pravé ruce držel dlouhý meč. Musím uznat, že nás tu zase nebylo tolik, překvapilo mě, kolik studentů se muselo přihlásit na lukostřelbu. Převážně tu byli samí chlapci, no popravdě samí, kromě naší pětice. Laura a Dita se rozhodli, že ve svém volném čase, se přihlásí také.

Ještě jsem profesory neznala na tolik, abych věděla, zda je to upír nebo Vlčí muž. Všechny si nás přejel pohledem a zamračil se, převážně nad tím, že jsme tu byli také. Přece jsme také studenti a je jedno, že jsme dívky, co mohou chlapci, to můžeme také. Za tímto názorem jsem si pevně stála.

,,Jmenuji se Agaton, a budu Váš učitel šermířských soubojů, na ten to rok. A jak tak na Vás koukám, letošní rok, bude opravdu hodně těžký,, řekl a zavrtěl hlavou. ,,Nejdříve Vás chci seznámit s pár bezpečnostními opatřeními, co zde fungují. Ono totiž, když někdo poruší nějaké pravidlo, mohlo by se to také stát někomu osudným,,. Přešlapovala jsem z jedné nohy na druhou a skoro ho nevnímala. Já vím, že je to hloupé, ale přece, všichni to známe. K nikomu se nepřibližovat zády, meč pevně držet v oboru rukách, na nikoho neukazovat, nehrát si a tak podobně. Už jsem chtěla konečně meč a začít bojovat. Potřebovala jsem to. Potřebovala jsem vybít tu zlobu, co ve mně kolovala. I když potlačená, ale kolovala.

,,No to by mohlo k našim pravidlům, co tu budeme všichni a to bez podmíněně dodržovat všechno,, řekl a já jsem najednou zbystřila. ,,Nebudeme zde zbytečně ztrácet čas nad dalšími řečmi, a vrhneme se do toho, co nám všem půjde nejlépe. Dnes dostanete svůj první meč a zkusíme si pár jednoduchých výpadů a hlavně postavení k nepříteli,,. Až teď jsem si všimla krabice, kterou měl postavenou u levé nohy. Začal z ní vyndávat meče, ale na chvíli jsem přestala dýchat. Bylo to dřevěné meče. Každému nám dal jeden. ,,Jak už jste si mohli všimnout, dostali jste všichni stejné, dřevěné meče. Tento meč se nazývá Plochý a je to nejtypičtější druh mečů. Ve skutečnosti jsou delší, ale pro náš výcvik bohatě stačí. Teď si každý z vás najde partnera, se kterým bude dnes nacvičovat. Dámy, každý chlapce,, zavolal na nás. Stela se usmála a začala vyhlížet nějakého krasavce, ale bohužel, profesor nám každé někoho přiřadil, když viděl, že se k ničemu nemáme.

,,Hodně štěstí,, popřála jsem kamarádkám a postavila se k jednomu chlapci, na kterého mi ukázal profesor. Byl statnější postavy, baculatý, s rozčepýřenými, hnědými vlasy. Vypadal, tak trochu nebezpečně, ale jeho oči prozrazovali, smějící se ho kluka. Usmála jsem se na něho. ,,Ahoj. Jsem Angela a ty,,? Začala jsem první, když jsme měli ještě čas vyměnit si pár slov.

Hned se na mě také usmál. Pocítila jsem, že je to dobré znamení. ,,Já jsem Luk. Jsem rád, že jsem dostal nějakou holku. Popravdě si myslím, že se nikdy nenaučím bojovat, tak jako on,, řekl mi a jedním okem se podíval na profesora Agatona.

,,Uvidíš, že si Techniku mečů,, jak jsem zaslechla Ditu ,,naučíš,,. A v tom se znova ozval profesor a my jsme se ihned k němu otočili. Byli jsme všichni postaveni ve dvojici čelem k sobě. Všimla jsem si Stely, stojící u nějakého zrzka, kousek ode mě a pak jsem viděla i Chrisi, ale ostatní už ne. Asi budou někde v zadu, pomyslela jsem si.

Nejméně hodinu jsme se učili taktickému boji a uvažování. To spočívalo v tom, že jsme chodili do kruhu kolem našeho potencionálního soupeře a vždy jeden po druhém jsme dávali vpády a ten druhý musel odhadnout kam, ho dá, aby tomu mohl zabránit. Musela jsem uznat, že je to obtížné, především na logiku a soustředění. Nevím proč, ale na malý moment, jsem přestala dávat pozor a otočila se směrem k zámku. Postřehla jsem skupinku osob v černém oblečení, jak si to vykračují do university. Velice mě to překvapilo a to se mi také stalo osudným. Nedávala jsem pozor a tak jsem ucítila bodnutí na hrudi.

,,Promiň, vážně promiň, nechtěl jsem,, začal se hned omlouvat Luk, ale já jsem jen mávla rukou. Byla to moje chyba a to prostě k nácviku patřilo.

,,To by pro dnešek stačilo,, zavolal na všechny profesor a v tom momentu se všichni svalili na zem. Já jsem se držela jen silou vůle. ,,Tohle byl jen nácvik toho, co nás čeká. Mohli jste si všimnout, že zatím nemáte žádné bezpečností prvky na sobě. To proto, že prozatím jenom cvičíme. Vrhli jsme se ihned na praxi, místo teorie, to proto, aby jste viděli, že Šerm, není jen nějaké divadélko, s mečem. Je to odvěký druh boje a sebeobrany a pokud nepocítíte, tu sílu, kterou skýtá meč ve vašich rukou, nemůžete se stát pravým šermířem. Jedno si, ale pamatujte. Můžete mít, sebe lepší zbraň a stejně vám bude k ničemu, pokud vy sami, se nenaučíte správným vpádům, myšlení a bystrosti šermu. A teď běžte,, řekl, vzal si od nás dřevěné meče a odešel.

Popravdě jsem takový nápor nečekala a nebyla jsem sama. Boleli mě nohy a ruce. ,,Kdyby jste viděli, toho, cvoka, co byl semnou,, stěžovala si Stela. ,,Skoro by mě zabil,,.

,,No, nevím, jestli by nám prokázal takovou službu,, škádlila ji Laura. Stela se na ni hned zamračila.

,,Hele mám pro vás novinu,, přiběhl k nám Axel, který se vracel z lukostřelby. Jak je vidět, oproti šermu, nic namáhavého. ,,Teď jedna holka, říkala, že profesor latiny, musel narychlo odejít,, řekl. Pokrčila jsem rameny. Latinu jsme měli všichni prvně a tak jsme teprve začínali teorií o jazyku, než se dopracujeme k praxi mluvení a psaní.

,,A co má být? Odpadne nám hodina? Alespoň budeme mít dříve padla,, řekla jsem. Stela se hned přidala a začala básnit o sprše a o lahodném kafi, které si hned udělá.

,,Bože, ne, budeme mít náhradního učitele a tím je profesor Dragon. Prý byl nějaký čas v cizině, kde pochytil tento jazyk. A pokud nechceme mít průšvih, měli by jsme pohnout. Není jako ostatní, kteří tolerují, minutu zpoždění,,. Dál jsem ho už neposlouchala. Pocítila jsem jen tlak, když mě chytila Stela za ruku. To jméno, se mi hned vybavilo v hlavě. Ne, to není možný. Měli jsme ho mít až zítra, stále jsem si opakovala. Vím, že se chovám nemožně, ale tolik jsem ho začínala brát jako člověka, kterého mám ráda a v kterém jsem se tolik zmýlila. Sklopila jsem hlavu a konečně jsem si musela připustit, že to je jen upír bez citů, který si pohrává s city druhých.

,,Angelo, jsi v pořádku?,, otočila se na mě Dita. ,,Jsi nějaká bledá,, dodala.

,,To je v pořádku. Nic mi není,, řekla jsem a usmála se.