Vamlup universitum

Anotace: 17. kapitola...Možná se budu opakovat, ale ocenila bych nějkaý ten koment, abych věděla, jak se Vám další pokračování líbí!...Jinak jsem velice ráda, že to někdo vůbec čte, takže děkuji!

Sbírka: Vamlup universitum

Nejraději bych na dnešní hodinu latiny ani nechtěla, ale byla by to hloupost nejít. Zbytečná absence a k tomu, nemám mít výčitky svědomí, já ne. Hodně mi pomohla Stela, která stále mi cestou do učebny opakovala, abych se nesnížila na jeho úroveň a byla sama sebou, tvrdou dívkou jako vždy. ,,Tak se mějte a nevykoukejte nám ho,, zavolala na nás Laura, která s Ditou pospíchali na svoji hodinu. Axel byl už netrpěliví, stále mlel dokola, že jdeme pozdě. No nevím, brali by jste ani ne minutu, jako pozdní příchod? Domnívala jsem se, že ne, ale jaké bylo prozření.

,,A kdopak nás poctil svoji návštěvou,, ozval se hned tak dobře mi známí hlas. Axel na sucho polkl a hned sklopil hlavu. Profesor Dragon, byl již v učebně a seděl za svým stolem. Tato učebna vypadala, jako normální třída ve škole. Profesorův stůl a pak ve třech řadách jednotlivé stoly, pro jednoho žáka. ,,To je od vás milé, že jste přišli se na nás podívat,,. Jeho hlas postupně sílil. ,,Okamžitě si běžte sednout a čekejte, ještě jednou pozdní příchod na moji hodinu a vyvodím z toho důsledky,, řekl vážným tónem. Když jsme si sedali, ani jsem se na něho neohlédla. Nestojí mi ani o to a teď už vůbec ne. Proč bych se na něho měla dívat, pomyslela jsem si. Naštěstí jsem seděla v zadní lavici, takže jsem byla aspoň mimo dosah jeho osoby. ,,Teď si otevřete učebnice na straně deset a z celé té kapitoly, mi vypište obsah. Práce předám vašemu profesoru,, a s tím jeho kontakt s námi ustal. Zaslechla jsem, jak si také listuje v nějaké knize a nám nevěnuje ani kapku své pozornosti.

Po chvíli snaživého soustřední, jsem měla strašlivé nutkání se na něho podívat. Ale nemohla jsem. Musela jsem si píchnout tužkou do dlaně, abych se probrala z jeho opojení, které mi tak způsoboval. Nesměla jsem, aby mě takhle ovládal. Položila jsem si učebnici blíže k sobě a začala vypisovat obsah.

Najednou se ozvalo zaklepání. Zprudka jsem zvedla hlavu a všimla jsem si profesora Dragona, jak na mě hledí, ale v momentu zaklepání se otočil ke dveřím. To na mě koukal celou hodinu? Blesklo mi hlavou. Po chvíli se dveře otevřeli a dovnitř vstoupila ředitelka Nokte a jaké bylo překvapení, s lidmi v černém obleku, které jsem zahlédla při hodinu šermu u university. Všichni jsme na ně hleděli a popravdě i profesor Dragon byl mírně vyveden z míry. ,,Stalo se něco, nebo proč narušujete moji hodinu,,? Ozval se profesor Dragon. Drzost a odvaha, ta se mu sebrat nemohla.

,,Omlouváme se, ale tyto pánové trvali na svém. Chtěli nahlédnout do každé učebny. Ještě jednou za prominutí,, řekla a otočila se na ně. ,,Jak jsem říkala, ten koho hledáte, zde není,, řekla jim velmi tichým hlasem, ale nějak se mi podařilo to zaslechnout. ,,Děkujeme a nadále se věnujte studium,, řekla, kývla na profesora Dragona a odešli. Profesor byl najednou neklidný a stále se rozhlížel po místnosti. Nedalo mi to a ohlédla jsem se na něho. Stále častěji na mě hleděl. Ale naštěstí mě to nějak nezaujalo. Přemítala jsem o té podivné skupince. Byli to lidé? Nebo někdo z university ale kdo? Ještě jsem je zde neviděla. Určitě to musí být někdo důležitý, když s nimi šla i ředitelka Nokte. Bylo to podivné, to rozhodně. A k tomu ještě někoho hledali, ale koho a proč? Provedl snad nějaký student něco? Věděla jsem, že musím počkat na Lauru, nebo na Stelu, ta když se dá s někým do řeči, ta ví i o věcech, které by měli zůstat uzamčené před světem.

Po chvíli se profesor Dragon zvedl, nakázal jedné dívce, sedící hned ve předu, aby vysbírala všechny práce a pak bez nějakých dalších řečí odešel. U dveří se ovšem ještě zastavil. ,,Hodina skončila,, řekl a to bylo vše. Byla jsem neskutečně ráda, ale bylo mi to i líto. Ale uvědomila jsem si, že dokážu, i když to bude ještě chtít cvičit, být v jedné místnosti s ním, bez jakýkoli problémů a plně fungovat. Ihned jsme se odebrali na chodbu, a netrpělivě vyhlíželi Laura a Ditu. A mezitím jsme si vyslechli menší proslov od Axela, který nás káral a poučoval o pozdních příchodech. Bylo to docela vtipné v jeho podání, až komické, musela jsem uznat.