Záhada Modrého knoflíku

Anotace: Mirek Janda proniká do tajů skryté tovární komunity. Objevuje podivné a tajemné věci. Objevte i vy taje továrny Modrý knoflík.

První kapitola: Nešťastné nachomýtnutí

Mirek Janda se procházel poklidnou ulicí. Byl to pohledný vysoký chlapec s věčně ustaranou tváří. Za ním si vyšlapovala Lana, jeho vždy ochotná fenka. Mirek měl tu smůlu, že se ocital na nevhodných místech v nevhodný čas. Ani ve škole se mu příliš dobře nedařilo. Kluci na něj sváděli všechno možné. Právě Ted‘ měl na mířeno ke srazu třídy, jedou totiž na výlet. Janda, jako jediný si směl vzít Lanu s sebou.
Na výlet se šlo pěšky. Tábořilo se blízkosti Bavorského lesa. Lesa o, kterém se tradovalo, že je zakletý. Lidé v něm spatřovali podivná zvířata a báli se do něj vstoupit. Mirek tušil neradostný průběh příštího okamžiku. Stalo se to asi takhle; poklidně si ležel v trávě a něco si kreslil do svého diáře. Náhle mu někdo vyrval péro z ruky. Chlapec si toho nevšímal, byl na to zvyklí a vyndal si z batohu nové péro. Pak začala Lanu štěkat. Mirek Janda zvednul hlavu a všiml si, že kluci připichují na strom vedle kuchyně za ocas kočku a s ní nějaký kus papíru. Vstal a šel se podívat.
Náhle ho zamrazilo. Kočka byla ještě živá a na papíru byl napsán vzkaz jeho před chvíli odcizením pérem. Věděl, že mu nikdo neuvěří. A navíc si policista Hojer brousil na něj zuby, aby jej mohl poslat do polepšovny. Neustále říkal, že tam patří. Kočka připíchnutá na strom za ocas a ten vzkaz mluvily proti němu. Rozhlédl se kolem. Všichni byli pryč, až na něj a na ty kluky. Šel k Laně odvázal ji od stromu a zamířil s ní do Bavorského lesa. O svém jednání nepřemýšlel.
Šli dlouho a až u Otavskýho potoka se zastavili. Zatímco odpočívali, přiběhl k potoku jelen a začal z něj pít. Spolykal několik doušku a začal se pást. Mirek oněměl úžasem. Jelen to co snědl na něm vyrostlo. Jen tiše se díval jak se pase na mladých ratolestí. Počkali až odběhne pryč. Po té co jelen odešel. Odhodlal se k tomu. Vyndal s kapsy zkumavku. Chtěl do ní nabrat vodu, ale jak se nakláněl uklouznul po bahnitém břehu a spadl do vody. Proud byl záhadně silný a tak ho unášel pryč od jeho fenky, které jen na břehu kňučela.
Zastavil se až po několika metrech někde uprostřed Bavorského lesa. S námahou vylezl ven. Sundal si mokré oblečení, dal si ho sušit. Po pár minutách na něj šáhl a ono bylo suché. Nepřemýšlel na tím a obléknul se. Rozhlížel se dokola. Zdálo se mu, že vidí něco se blýskat přímo před ním. Vydal se tím směrem. Jak se blížil blíž, spatřoval obytné domy a tovární budovy. Na chladicích věží byl znak modrého knoflíku.
Zaměstnanci si ho prohlíželi. Jeden z nich odběhl dovnitř. Zamířil si to rovnou k vedoucímu. Zaklepal na dveře a vpadl dovnitř: „Pane vedoucí, je tu nějaký cizí hoch, který se vám hodně podobá.“ Vedoucí se zamyslel a pravil: „Naveď ho ke mně.“ Zaměstnanec uposlechl rozkaz a jal se ho vykonat.
Mirek došel ke dveřím. Zůstal stát muž, jenž odběhl se vrátil a otevíral mu dveře tiše přitom zašeptal: „Chodba A, druhé patro, schodiště vpravo.“ Chlapec šel tak jak mu řekl. Myslel přitom na Lanu, kde asi je. Když už byl na místě všiml si, že ho poslali k vedoucímu, který na něj čekal už před dveřmi své pracovny. Značil mu, aby šel za ním. V pracovně na sebe se jen dívali. Mirek ještě neviděl muže, jemuž byl dost podobní. Ten muž se díval a vyndával si na stůl noviny. Začínal je číst. Hoch je stále víc a víc překvapen jednáním pana vedoucího.
Pochvíli se na něj přes noviny usmál: „Tak začni vyprávět. Jsem na to zvědaví.“
Odhodlal se tedy k tomu, aby všechno panu vedoucímu řekl, a řekl. On napjatě poslou-
chal. Po vyprávění se Josef smál: ,,Chlapče taky jsem byl takový-´´ Náhle se zarazil opakoval si dokola jeho příjmení a potom se zeptal: „ Nejmenuje se tvoje máma Hana?“
Mirek řekl, že ano, ale to už se zase vyptával: „Copak dělá táta za povolaní?“ Odpověd zněla tak to: „ Máma tvrdí, že je cestovatel, ale abych řekl pravdu nikdy jsem ho neviděl.“ Tentokrát se ptal chlapec: ,, Co vlastně vyrábíte a jak to že se lidé podivuhodných zvířat nebojí, (když se tu rozhlížel uviděl dívku jak si hraje s kočkou, která měla na tlapkách myší hlavy)?“ Odpovědí mu bylo tohle: ,, Hm, nejlepší bude když ti řeknu příběh továrny.“
A tak se Mirek začal zaplétat do tajemství Modrého knoflíku.