Pilotka-zkoušky

Anotace: Pokračování. Zkusí se Sára dostat na vojenskou školu v oboru pilota i přes zákaz rodičů???

Probudilo mě klepání na dveře. Podívala jsem se na hodinky. Bylo sedm hodin. Neochotně jsem se vyhrabala z postele a odemkla dveře. Dovnitř vešla moje o tři roky starší sestra Sarah. Znepokojeně přelétla pohledem přes můj pokoj. Nevím se jí víc nezamlouval nepořádek, který jsem tu měla, nebo plakáty s vesmírnými koráby a bojovými letadly. Usadila se na mou rozestlanou postel a káravě na mě pohlédla. Bylo mi jasné že dostanu další kázání. Otráveně jsem si sedla vedle ní. "Rodiče jsou pěkně naštvaní. Dali ti zákaz vycházení z domu a také se budeš každý den tři hodiny učit. Chceš si zničit celí život Sáro? U pilotů tě nic nečeká. Možná budeš mít vysoký plat a zažiješ nějaké to dobrodružství ve vesmíru, ale vem si například strejdu, víš jak dlouho žil po nástupu do práce?" zamyslela jsem se. "Půl roku Sáro! A když tak mysli alespoň na matku, víš jak má chatrné zdraví." strejda zemřel pro to že nasedl opilí do letadla, ale s matkou měla pravdu. Ty slova byli jak dýka kterou my Sarah zabodla do srdce. "Když už nebudou mít v druhém kole na gymnáziu volné místo, tak půjdu na obchodní akademii." slíbila jsem. Sarah se usmála.
"Dobrá, řeknu rodičům že jsi dostala rozum a přimluvím se, aby ti snížili učení na dvě hodiny." vděčně jsem se na ni usmála. Když Sarah odcházela, ještě se zastavila ve dveřích aby mi řekla že je za půl hodiny večeře.

* * *

Když jsem ráno přišla do školy, vládla ve třídě nervozita a očekávání. Sedla jsem si do své lavice a na obrazovku počítače který byl zabudovaný v lavici jsem naťukala heslo. Jako pozadí, jsem měla rozvrh hodin. Měla jsem jednu přijatou zprávu, stálo v ní:

Všichni zájemci o střední vojenskou v oboru pilota, ať se dostaví ve dvě hodiny do tělocvičny.

"To by mi v tom rodiče nemohli zabránit." napadlo mě. Ihned jsem se za tu myšlenku cítila provinile. Začala první hodina a já se nedokázala na nic soustředit. Ostatní na tom byli podobně. O poslední přestávce, těsně před hodinou, přišla do naší třídy naše třídní učitelka s nějakým starším pánem a zavolala si mě.
"Sáro, půjdeš do učebny pět, tam se dělají přijímací testy." oznámila mi. Nervózně jsem přešlápla. "Co pak, snad nejsi nervózní." všimla si učitelka.
"Já nemůžu na tu školu nesmím, rodiče mi to zakázali. Přepsala jsem si školu na přihlášce." paní učitelka přikývla, nebyla vůbec překvapená.
"Je to tvůj život a pamatuj že tví rodiče tu taky nebudou navždy. Mohla bys to alespoň zkusit, třeba si to tví rodiče rozmyslí." řekl ten muž. Paní učitelka ho zpražila pohledem, ale nic neřekla. Všimla jsem si jeho generálského odznaku. "Mám v plánu sledovat průběh testů, mohla by mi tahle slečna ukázat kde je učebna pět?" zeptal se paní učitelky. Nerada, ale přikývla. Odvedla jsem ho k učebně, ale před dveřmi jsem zaváhala. Generál otevřel dveře a čekal až projdu. Už jsem otevírala pusu k omluvě, když mě generál chytl za paži a odvlekl mě k lavici naproti učitelskému stolu, za který si sedl. Posadila jsem se, neustále se ohlížejíc po dveřích. Generál však ze mě nespustil oči. Pomalu přicházeli další žáci, které jsem neznala. Když zazvonilo na hodinu bylo nás v učebně pouze pět. Na obrazovce u počítače mi naskočil přijímací test.
"Máte na to přesně hodinu a dvacet minut." prohlásil generál a všichni se dali do práce. Pročetla jsem si otázky. Byli těžké, ale byla jsem si jistá že bych něco určitě věděla. Váhala jsem, ale přísný generálův pohled podpořil mou touhu vypořádat se s těmi testy co nejlépe. Překvapilo mě jak rychle jsem dokázala zapomenout na matku. Byli to většinou úlohy na fyziku a matematiku, ale i něco z chemie. Skončila jsem o deset minut dřív. Porozhlédla jsem se po ostatních, všichni až na mě a ještě jednu dívku pracovali. Generál si nás gestem přivolal.
"Běžte do tělocvičny a převlíkněte se do cvičebního úboru." přikázal. V tichosti aby jsme nerušili ostatní jsme odešli.
Museli jsme v tělocvičně čekat čtvrt hodiny a postupně přicházeli i ostatní. Když Tu byli všichni, začali fyzické testy. Nebyla jsem na tom s fyzičkou nijak špatně, ale měla jsem problémy, nebyla jsem však nejhorší. Když jsme skončili, měla jsem pocit že se určitě na tu školu dostanu. Děsilo mě to. Jak jsem se vracela domů, vzpomněla jsem si na rodiče a dostala jsem strach. Jediné co mě trochu uklidňovalo bylo to že výsledky přijdou zítra do školy.