Conan a atlantský kříž

Anotace: První kap. chystaného volného pokračování knih o Conanovi

Nebe nad Vilajetským mořem svítilo azurem,čistou modř letní oblohy nenarušoval jediný mráček.Slunce se do hladiny opíralo plnou silou a ryby,vyhřívající se těsně pod povrchem,nabízely bohatě prostřený stůl hejnům racků a kormoránů,jichž v tomto nádherném dni byla plná obloha.Vysoko nad nimi,povznesen nad jejich šarvátkami o drobné rybičky,plul majestátně po blankytu veliký mořský orel a vyhlížel kořist jež by byla hodna toho ,aby se k ní spustil ze svých výšin. Odrůstající mláďata na hnízdě,věčně hladová a nenasytná,neuspokojí nějakou ubohou desetikilovou rybkou a nic většího zatím nezahlédl.Vtom upoutal jeho pozornost pohyb na pobřežních skalách.Drobné postavičky tam prováděly na úzkém hřebeni jakési podivné pohyby,podobné tanci,přestože místo bylo pro podobné produkce očividně zcela nevhodné.
A navíc velmi nebezpečné jak se o tom mohla jedna z postaviček přesvědčit když se řítila po boku skály do moře a zbarvila na pár okamžiků příbojovou pěnu do ruda.Krev.Co se dělo na hřebenu orel nechápal,a také mu to bylo vcelku jedno,ale krvi rozuměl.Kde je krev je i maso a maso potřebuje aby uživil svá mláďata.Další z postaviček vykreslila na úpatí do bílé vody červený květ a víc už orel nepotřeboval.Mírným náklonem ocasu změnil směr a začal pomalu klesat k rudé skvrně.Bude maso.
Boj se pomalu přesouval po úzké hraně na špici útesu.Těžký dvouruční meč v Conanových rukou sice vykonával poctivě svou práci,ale nepřátel bylo mnoho a za každého padlého nebo zraněného nastupoval okamžitě další.Conan byl sám a jeho jediná výhoda spočívala v tom,že se proti němu nemohli postavit víc než dva muži naráz,ale to byla výhoda velmi sporadická,vzhledem k tomu,že jen pár metrů za ním útes ostře spadal do 100 metrové hloubky ,kde se vlny Vilajetského moře tříštily o hroty skal,ostrých jak dračí zuby. Úder,vykrýt ránu protivníka,naznačené bodnutí a po něm bleskurychlý sek a další muž královy osobní gardy se řítí s rozseknuto lebkou do hlubiny.Na jeho místo však už se dere ozbrojenec,který zatím mohl jen přihlížet.Královi muže ,elitu celé armády poháněla vpřed hrdost,vztek na barbara a v neposlední řadě i to,že dobře znali svého vladaře a věděli,že bez Conanovi mrtvoly nemají proč se vracet.Král,rozlícený do nepříčetnosti tím,že přistihl Conana jak oblažuje jeho nejnovější khitájskou milostnici,vydal zcela jasné a nekompromisní rozkazy a jejich nesplnění se rovnalo rozsudku smrti.Proto pronásledovali barbara celou dlouhou cestu a teď se zdálo,že jsou u cíle.Jenže cíl se nechtěl nechat ani chytit ani zabít,jak to dosvědčovali mrtví a umírající vojáci lemující okraje útesu.Gardisté se snažili Conana zatlačit ještě o kousek dál,kde skalisko končilo a rozšiřovalo se na malou plošinku.Tam by se mu mohli postavit alespoň tři,možná i čtyři a to by jim přece jen poskytlo větší šanci proti tomuto ďáblovi,který nejlepší šermíře vojska drtil tak snadno jako když sedlák kosí obilí.
Conan chápal jejich snahu,dobře věděl o co jim jde a snažil se udržet každou píď,ale i on musel občas ukročit když se vyhýbal ráně a protivník ho už nepustil zpět.Táhlo mu hlavou jestli milostné dobrodružství má cenu života,ale byl si téměř jist,že by znovu nedokázal odolat.Šang-li byla jak plnokrevná klisna čekající na své první připuštění.Černé dlouhé hedvábné vlasy,mandlové oči,plná smyslně vykrojená ústa,postava hodná sochařova dláta a k tomu ještě jakási prazvláštní aura svůdnosti vyzařující z každého jejího pohledu či pohybu-nešlo dost dobře se tomu vzepřít.A to co předvedla při milování,Conanovi se i v této situaci zrychlil tep když si na to vzpomněl,byla perfektní ukázka,jak khitajské školy pro gejši dokáží vychovat z dívenky ženu pro kterou je muž otevřenou knihou a která dokáže splnit každé přání a to většinou ještě dřív než muže napadne.Na noc se Šang-li Conan bude do smrti vzpomínat.Tato myšlenka ho vrátila do reality a uvědomil si,že musí něco udělat ,jinak jeho vzpomínky nebudou mít dlouhé trvání.Usekl ruku se zahnutou šavlí jejíž majitel se domníval,že barbar nemůže být tak rychlý.Může.Voják pološílený bolestí se i bez ruky a beze zbraně na Conana vrhl jako býk Ten ho sice lehce srazil z útesu dolů,ale přece jen trochu zavrávoral a ustoupil o ten poslední krůček jenž vojákům umožnil aby se rozvinuli.Vrhli se na něj čtyři,sice se trochu tísnili,ale protože to byli velmi zdatní šermíři nevadilo jim to až tolik a výhoda většího počtu tento drobný nedostatek bohatě vyvážila.Netušili však co Conan zamýšlí.Nevadila mu smrt,ale nepřál si být rozsekán na kusy a potom ještě potupně pověšen na městské hradby.Udělal klamavý výpad ,aby přiměl protivníka zaujmout pevnější postavení,pak se otočil,pěti kroky se rozběhl a mohutným odrazem
se vrhl do hlubiny.Nedoufal v přežití,avšak za pokus to stálo.Ve směru kterým skočil se mu při jednom letmém ohlédnutí zdála být hladina klidnější a ne tolik zčeřená jako okolní moře.V prvním okamžiku letu se potěšil,vypadalo to,že na vyhlédnuté místo doskočí,ale jak se velkou rychlostí blížil k hladině,radost ho přešla.To co vypadalo z výšky útesu jako klidná voda,byl obrovský vír o průměru dobrých dvaceti metrů.
Conan vletěl jak šíp do temné rotující vody asi šest metrů od středu a vzápětí už cítil sílu ,která ho roztáčela a zároveň táhla dolů.Velmi dobře věděl ,že ani jeho obrovská síla a plavecká dovednost nezmůže nic proti síle viru.Proto se nesnažil plavat nahoru,ale do boku,kde by se snad,jak doufal,mohl z téhle smrtonosné pasti vymanit.Uvědomoval si,že se tím dostane jen z bláta do louže,vždyť za letu dobře viděl jak se okolo víru rozbíjí mohutné příbojové vlny o skaliska,ale rváčská povaha dávala přednost boji až do úplného konce,před tím,nechat se bezvládně usmýkat obřím trychtýřem na kamenitém dně.Mocně pracoval pažemi,rval se o každou píď,zápasil o holý život jak dravé zvíře zahnané do kouta až konečně pocítil,že se něco změnilo.Kroužení ustalo,ale pohyboval se dál.Podařilo se mu uniknout z víru,ale dostal se tím jen do jednoho ze dvou protichůdných proudů,které vír roztáčely.Instinkt,nezahálející ani v takovýchto vypjatých situacích mu prozradil,že je proudem hnán k útesu ze kterého skočil do moře,ale přestože netušil jakou rychlostí,zdálo se mu ,že by už měl být u pevné země.Proud se však hnal dál a Conanovi se začínalo nedostávat vzduchu.Snažil se vydržet pod hladinou co nejdéle,jednak aby jej nespatřili vojáci a také z toho důvodu,že mezi pobřežními skalisky bylo pod vodou přece jen o něco bezpečněji než na hladině.Rychlost proudu se zvyšovala a světla ubývalo a jak se Conan dral k hladině bylo ho čím dál méně.Plíce hrozily prasknutím a po vzduchu zatím ani památky.Mizející tlak v uších mu napovídal,že už musí být blízko hladiny.A to také byl.Jenže nad hladinou nebyl vzduch,jak bývá dobrým zvykem,ale tvrdá skála podmořského tunelu,kterým byl Conan hnán do nitra útesu,až jeden výstupek který neobrousilo ani tisícileté působení vody se postavil do cesty Conanově hlavě , v tomto souboji tvrdosti barbarova hlava prohrála a omráčený bojovník byl proudem bezvládně tažen dál a dál do nitra útesu.