Západ slunce 3.díl

Anotace: Další pokračování...Kdo obývá dům ve kterém se Eleanor vzbudila? Jak ji ostatní uvítají? ....

Za mnou se zabouchly dveře, nejspíš průvanem. Teď mě ta služebná zaregistrovala. Obličej se jí rozzářil, když mě spatřila. I já jsem se na ní nejistě usmála. Ale muselo to vypadat asi docela jinak, spíš jako nějaký škleb. Ještě pořád jsem byla v šoku, kde jsem se to vzala. Dívka mě odvedla ke stolu a posadila na židli. Na talíř mi nandala vajíčka a nějaké maso. Pobídla mě k jídlu a začala jíst také. Až teď promluvila, zřejmě byla stejně vzrušená jako já.

„ Těší mne má paní, vy mne nejspíš neznáte, já jsem Thuliem, vaše služebná. Venku je ještě Thomas, on se stará o dům, zahradu a stáj. Musíte být ze všeho překvapená, ale jste tady už nějaký čas. Před týdnem vás sem přivezli.“Měla zvláštní jemný hlas s divným přízvukem, působila křehkým dojmem, ale cítila jsem z ní neurčitou vnitřní sílu. Tmavé oči ji vyjadřovaly také. „ Kdo mě sem přivezl? A jak jsem se sem vůbec dostala? A kde to vlastně jsem? Vůbec to tady nepoznávám, je to tu jak v jiném světě. A proč mi vlastně říkáte má paní?“ Thuliem se na mne chápavě podívala a promluvila svým zvláštním hlasem. „ Můžu vám říkat i Me lien, tak je to v našem jazyce. Ano, toto není náš jazyk, máme svůj vlastní jmenuje se litánština. Náš národ se jmenuje Litánie pro vás, jinak se to řekne Lithaines. Na víc otázek vám neodpovím, budete muset počkat do odpoledne. Přijedou si pro vás. A teď, když už jste po snídani vás můžu jít ukázat Thomasovi, že?“

Byla jsem úplně v šoku. Vůbec nevím kde jsem byla, všechno to tu bylo jiné. Ale neměla jsem čas se nad tím zapřemýšlet, vyběhla jsem za ní ven před dům. Konečně čerstvý vzduch, málem se mi z toho všeho zatočila hlava.
Tady venku to vypadalo už normálněji. Okolo byly pole a lesy. Přede mnou se točila vyšlapaná cesta, která vedla zřejmě do stáje. Otočila jsem se. Chtěla jsem si prohlédnout dům v plné kráse. Měl hrubou omítku našedivělé barvy, po které se plazil rozrostlý břečťan. Vedl až na střechu z hliněných pálených tašek. Dům byl velký, měl dvě patra, ale za to hodně oken a nejspíš i pokojů. Z domu vedly dvoje dveře a to ty, kterými jsme vyšli a ještě jedny z druhé strany, které byly hlavní. Obešla jsem dům kolem dokola. Nalevo od dřevěné stáje se rozkládalo pole s pšenicí a napravo byla zahrada se zeleninou a ovocem, které nejspíš pěstovala Thuliem.

Od stáje se ke mne už blížila v doprovodu mladíka asi stejně starého jako ona. Thomas byl vysoký, štíhlý, ale dost silný od práce, kterou zastával. Promluvil na mne trochu drsnějším hlasem než jsem od něj očekávala, ale vypadal sympaticky. ,, Me lien, těší mne, já jsem Thomas, váš služebník. Starám se o koně a ostatní zvěrstvo, o zahradu a o dům. Tady s Thuliem se vám budeme snažit ve všem vyhovět.“ Ano opravdu byl sympatický a milý, krásně se na mě usmíval. „Těší mne Thomasi, nemusíte se ke mě všichni chovat, jak kdybych byla paní bůhvíčeho. Vždyť jsem o málo roků mladší než vy, takže my můžete oba tykat, jestli víte, co to je?“nabídla jsem jim. „ Ano, víme, co to slovo znamená, ale v naší zemi je to zakázáno Me lien, jsou to tradice a slušné chování a vy jste naše paní.“ „Ale já mám své vlastní jméno stejně jako vy dva, já jsem Eleonora.“ Odmítala jsem to pochopit, přímo se mi to příčilo, aby mi říkali paní. ,,Ano to my víme, ale stejně vám budeme říkat Me lien.“ Zastal se Thomas Thuliem a tak jsem nemohla udělat nic jiného než se podvolit.

„Smím se na něco zeptat Me lien? Zeptal se Thomas a já lehce pokývla hlavou. „ Umíte jezdit na koni?“ tak takovou otázku jsem opravdu nečekala. Pamatuji si na to, když jsem posledně seděla na koni, ale jezdit rozhodně neumím. Dokážu na koně nasednout a chodit,když mi ho někdo přidržuje, ale víc toho nesvedu. Vlastně bych strašně ráda jezdila na koni, ale nikdy jsem k tomu neměla příležitost. Řekla jsem to Thomasovi a ten nebyl ani nijak překvapen. „Dobrá tedy, tak vás budu učit, musíme začít hned teď, nemáme moc času.“ Thuliem se se mnou rozloučila a zamířila do kuchyně připravovat oběd a Thomas už mi přiváděl koně. ,,Budete se učit na tomhle hnědákovi, jmenuje se Lim. Je nejposlušnější ze stáje, aspoň se na něm zaučíte. No prosím, můžete na něj nasednout.“ Pokynul mi. A tak jsem dala nohu do třmene a vyhoupla se na krásného hnědáka Lima. Chodit s nim šlo. Klusat už mi dělalo větší problémy. Bála jsem se, že mě vyklopí. Přerušila nás až Thuliem, která nás volala k obědu. Měla jsem opravdu hlad, takové cvičení člověka zmůže. A také mě začínal bolet zadek, Thuliem uvařila zeleninovou polévku a placky. Nikdy jsem ještě nic podobného nejedla, ale bylo to dobré. I Thuliem si všimla: „ Asi jste měla pořádný hlad, viďte? Už vypadáte mnohem lépe než předtím. Když vás sem přivezli, byla jste bílá jako křída s pár zraněními, ale ty už jsou pryč. Dali jsme vám na to speciální mast. Také spánek vám pomohl, spala jste šest dnů v kuse.“Poznamenala. „Opravdu? A kdo mě přivezl, řekněte mi to Thuliem.“ Snažila jsem se jí umluvit. ,,Uvidíte Me lien, myslím ,že už brzy. Raději byste měla jít ještě trénovat, koukala jsem na vás oknem, šlo vám to.“

A tak nezbylo nic jiného než trénovat. Už jsem zvládla i klus a cval, Thomas mě pochválil , že se učím rychle. Sesedla jsem z koně a odvedla ho do stáje. Thomas mi ukázal zbylé koně. Bylo jich všech dohromady celkem pět. Kůň je pro ně jediná doprava, auta neznají a tak jezdí na koni. Kromě hnědáka Lima byli ve stáji ještě další - hnědák Math, dvě černé kobyly Liz a Thul a jako poslední mě Thomas dovedl k překrásnému sněhobílému koni jménem Sin Thai nebo-li Bílý sen. Nemohla jsem z něj spustit oči, takového koně jsem ještě nikdy neviděla. Hřívu měl dlouhou, srst hebkou a oči tak tajemné. Podívala jsem se na Thomase, který mě upřeně pozoroval. „Snad nechceš říct že,“ „ Ano Me lien, ten kůň je opravdu váš. Je to vzácnost ho mít a podle toho se také chová.“neznatelně se ušklíbl a pokračoval. „Nepustí na sebe jen tak někoho, musíte pro něj něco znamenat , aby vás na sebe pustil. Je těžké ho zkrotit. Ale když si vás vybere, je vám pak věrný a naslouchá vám. Zkuste se na něj posadit.“ „Ale já nevím, co když z něj spadnu?“ „Ale nebojte se Me lien, nic se vám nestane.“přemlouval mne „Ale vždyť jsi říkal…“ Umlčel mne a už mi pomáhal do sedla, v šatech se na koně zrovna nejlíp nenasedá. Jen co jsem si na něj sedla, se Sin Thai vzepjal a rozeběhl se se mnou pryč ze stáje.