Západ spunce 6.díl

Anotace: Tadyta kapitolka je hodně krátká. Prosím, aby jste mi napsali svoje komentáře. Protože jestli je to špatné tak to sem ani nebudu dávat. Ale není to výhružka...:-))

Ráno jsem se probudila, když už mi do pokoje svítilo světlo. Nejspíš už bude trochu později, nevěděla jsem kdy se zde vstává a tak jsem se radši rychle převlékla do hnědých šatů a šla na snídani.
„ Tie min, Me lien.“ Pozdravila mne zvesela Thuliem. „Co prosím? Já jsem ti nerozuměla Thuliem.“ Usmála jsem se na ni. „Ale to nic, Me lien, Tie min znamená dobré ráno nebo také dopoledne. Tie lin znamená dobrý den a Tie midne znamená dobrou noc.“ Je to jednoduché, tady s těmi větami si prozatím vystačíte a já na vás budu mluvit jen těmito větami naším jazykem, jinak budu mluvit tím vaším, ano, Me lien?“ zeptala se mě a já souhlasila.
„ No a teď se pojďte nasnídat a pak na vás čeká Thomas s Limem.“
A tak jsem celý den trénovala ježdění na koni. Nebylo to nějak obzvlášť těžké, ale horší bylo naučit se důvěřovat Limovi, že mě nechce shodit jako Sin Thai. Večer jsem padla do postele totálně vyřízená a rozlámaná. Thomas říkal, že si na sedlo nejdřív musím zvyknout. Jak jinak než tím, že budu muset jezdit. Ach jo. No, aspoň, že mě Lim nechce shodit.
Ještě než jsem usnula, přemítala jsem , co se bude zítra dít. Zítra totiž, se vydám spolu s ostatními najít Sinielin .

Přede mnou stála osoba celá zahalená v bílém. Nevypadala nebezpečně. Kynula na mě svou bledou rukou. V hlavě jsem uslyšela její hlas. „ Pojď blíž, no tak neboj se, já ti neublížím.“ Hlas měla pěkný, tichý, skoro nevýrazný, ale přitom ho nešlo přeslechnout. I když byl jen v mé hlavě. Znovu promluvila. „Přijď za mnou v ten pravý čas, až tě budu volat. Sama tě navedu, poznáš to. Jen se neboj a přijď. Čekám na tebe Eleonor. Vzpomeneš si na mne, až bude třeba. Teď spi.“