Laura- 6.kapitola

Anotace: Tady je šestá část!!!

Laura utíkala přes pustinyu Az. Už nemohla a tak se zastavila. Najednou dostala strach. Je sama, v cizím světě a mocní nepřátelé ji chtějí zabít. Rozhlédla se kolem sebe, protože si vzpomněla na Adrienova slova, že uvidí nepřítele na míli daleko, ale on ji také. Bylo dobře, že se rozhlédla. Uviděla totiž skupinu rytířů, která mířila přímo k ní.

Adrien a Adam bojovali statečně. Zabili už dva Pomocníky, ale věděli, že nemohou vyhrát. Potom Adriena napadla lest. Proto křikl na Adama. „Adame, vylez na strom, já vylezu na ten, co bude proti tvému.“ Ikdyž Adam nevěděl, k čemu to bude dobré, tak na strom vylezl. Adrien vylezl na protější stro a pokračoval. „Až řeknu ted´, skočíš na Pomocníka, který bude u tebe nejblíž.“ Adam přikávl, ale plán se mu zdál šílený. Doufal jen, že si Adrien pospíší, protože Pomocníci se snažili dostat za nimi na stromy. Po stromech neuměli lézt moc dobře, ale nakonec by na ně přece jen vylezli. Konečně Adrien zakřičel „Ted´“ a skočil na Pomocníka, který k němu byl nejblíže. Adam udělal to samé. Pomocníci ztratili kontrolu nad situací a dali se zbaběle na útěk.

Lauře bylo jasné, že nemá kam utéct. Proto jen zaujala bojovou pozici a pozorovala rychle se přibližující skupinku. Věděla, že nesmí prozradit, že je princezna. Mohli to být přece spojenci Temného rytíře. Zatímco Laura přemýšlela, tak přijeli rytíři až k ní. Oslovil ji rytíř, který měl na brnění namalovanou bílou růži a byl asi jejich velitelem. „ Copak tu, dítě, děláš? Stratila ses, utekla jsi nebo tě unesli a tys jim uprchla?“ Lauře připadal rytířův hlas milý a zdálo se jí, že ho už někde slyšela. Proto mu odpověděla. „Pane, nemám rodiče a už asi ani nemám bratra. Bratra jsem ztratila teprve nedávno. Když nám zemřeli rodiče, tak jsme si řekli, že pojedeme do města Ottero. Když jsme byli třetí noc na cestě, tak bratr zmizel a já pokračuji v cestě sama.“ Trochu se styděla za tuto lež, ale kdyby řekla pravdu, tak by to mohlo dopadnout příšerně. Rytíř se na ni usmál, zjevně zasažen jejím strastiplným osudem, o kterém si myslel, že je pravdivý a nabídl jí. „ Děvenko, jestli chceš, můžeš jet s námi do města Ottero. Jsme rytíři z toho města a já se jmenuji rytíř Regon.“ Laura s díky přijmula.

Adrien pomohl Adamovi na nohy, protože ho jeden z prchajících Pomocníků shodil na zem. Adrien byl rád, že tu sním Adam byl, ale přesto mu vytkl. „Jakto, že jsi neběžel s Laurou?“
Adam se mu pokusil odpovědět. „Chtěl jsem jít s ní, ale nemohl jsem tě tady nechat samotného!“Adam se na něho podíval, ale když viděl, že nereaguje, tak pokračoval. „Já vím, že je Laura princezna a že je moc důležitá. Bojím se o ni, ale vím, že se osebe dokáže postarat. Ona byla v nebezpečí ale zatím na ni nikdo neútočil, ale na tebe ano.“ Adrien konečně promluvil. „Jsem ti vděčný, že jsi mi pomohl, ale měl jsi zůstat s Laurou. Ona je moc důležitá a já mám za úkol ji chránit. Když zemře, nikdo už nezachrání naše království. Královna ani král nebudou osvobozeni a všichni zemřou!“ Adrien cítil, jak mu slzy stoupají do očí a tak se otočil. Věděl, že jeho úkol nebude snadný. Jeho otec mu to říkal. Ale on nikdy nepochyboval, že úkol splní. Ted´ začal pochybovat. Z přemýšlení ho vytrhl Adam. „Já vím, že jsem udělal chybu, ale pokusím se ji napravit. Mám Lauru rád a nechci, aby se jí něco stalo.“ Adrien byl rád, že někdo něco řekl a tak navrhl. „Měli bychom už jít, abychom dohnali Lauru. Nechci, aby do města Ottero přišla sama.“ Adam přikývl a vydali se na cestu. V hlavách se jim honily stejné myšlenky- byli rádi, že se mezi nimi probořily ledy.

Když Laura uviděla město Ottero, nemohla uvěřit svým očím. Město bylo obehnané vysokými hradbami se čtyřmi věžemi. Brána bylo z dubu a byli na ní vyryty výjevy z bitev. Uvnitř města bylo živo. Lidé se tu tlačili a nakupovali u stánků se zeleninou, ovocem, keramikou a s jiným zbožím. Domy byly jeden jako druhý, jen s malými rozdíly. Rytíři ji dovezli až ke středu města, kde stál palác správce města. Správce města se jmenoval, jak jí rytíři prozradili, Onerik z Ottera a byl to dobrý správce a byl věrný králi a královně. Rytíři jí poradili, že by měla jít do domu kupce Fredericka, který se stará o osiřelé děti. Laura jim poděkovala za doprovod a vydala se na obhlídku města. Město se jí líbilo, ale nevěděla, kam má jít. Ke kupci Frederickovi se jí nechtělo a tak se rozhodla, že čekat v blízkosti brány na Adama a Adriena.

Adrien s Adamem šli dlouho mlčy. Nevěděli, co by si měli povídat. V poledne se jim ale našel důvod k hovoru. Uviděli totiž v dálce matný obrys jezdce. Když ho uviděli, zmocnil se jich strach. Byl to Temný rytíř.

Laura čekala u brány několik hodin a už ji to přestávalo bavit. Navíc se začalo ztmívat. Začali ji trápit myšlenky na Adriena a Adama. Co když se jim něco stalo? Co když jsou opravdu mrtví?Přemýšlela, co by měla udělat.Najednou uslyšela volat strážného. „Všichni se schovejte! Temný rytíř jede pustinou!“ Lauře přejel mráz po zádech. Adrien a Adam jsou v hrozném nebezpečí. Už věděla, co musí udělat. Otočila se a rozběhla se k paláci strážce města.

Adam s Adrienem spěchli a snažili se dostat do města dřív, než je dostihne Temný rytíř. Svoji situaci viděli beznadějně. Potom dostal Adam nápad, o kterém si myslel, že nikdy nemůže vyjít. Sdělil jej Adrienovi. „Adriene, ty víš, stejně jako já, že mu neunikneme. Náhodou mám s sebou v kapse balíček světélkujícího prášku. Koupil jsem si ho ten den, kdy se Laura dozvěděla, že je princezna. Úplně jsem na něho zapomněl, ale ted´ myslím, že by se nám mohl hodit. Když jím posypeme nějaký keř a ten pak zapálíme, tak by ho to mohlo odlákat.“ Adrien se na něj podíval jako na duševně chorého a řekl mu. „Opravdu nevím, jestli ho to dokáže odlákat. Vždyt´ to bude jen obyčejný ohen´.“ Ale Adam mu začal odporovat. Ne, nebude to obyčejný ohen´. Tento ohen´ bude mít zelenou barvu a budou z něj vyletovat jiskry tři metry vysoko.“ Adrien nemohl než souhlasit.

Lauru udivilo, že je nyní ve městě takové ticho. Jindy ulice plné ruchu byli ted´ liduprázdné. Než doběhla k paláci správce města, byla pořádně vyděšená. Do paláce se dostala bez problémů, protože stráže nebyly na svých místech. Horší bylo najít správce. Ve změti chodeb se vůbec nevyznala.Už chtěla hledání vzdát, když uslyšela nějaké hlasy. Zjistila, že hlasy vycházejí zpoza dveří, které byli přímo m naproti ní. Chtěla zaklepat, ale zaujalo jí, co právě uslyšela. „Musíme vydržet a nevzdávat se. Princezna se určitě objeví. A jestliže se zatím neobjevila, tak to znamená, že naše království na tom ještě není nejhůře. „ Laura už nechtěla nic slyšet a proto bez klepání vešla. V místnosti bylo celkem pět mužů a ti se k ní ted´ otočili. Potom k ní jeden z nich promluvil. „ Děvče, co tady děláš?! Běž domů a neruš nás při důležité poradě.“ Ale přerušil ho jiný muž, na kterém Laura po hlase poznala, že je to ten, kterého slyšela mluvit, když stála přede dveřmi. „ Já jsem tady správce města a já rozhoduji, kdo bude mluvit a kdo ne. A já chci, aby řekla, proč přišla.“ Laura řekla. „ chtěla bych vám jenom řct, že venku procházejí pustinou dva hoši. Jestli jim nepomůžete, tak je zcela jistě zabije Temný rytíř.“ Odpovědi se však nedočkala. Místo toho vtrhl do sálu zbrojnoš, který udýchaně nahlásil. „Pane, je to neuvěřitelné, ale Temný rytíř míří pryč!“

Adrien s Adamem provedli svůj plán. Našli si asi metr a půl vysoký keř, posypali ho práškem a zapálili. Adrien nemohl uvěřit svým očím. Keř začal hořet kalně zeleným plamenem a do výšky několika metrů začaly vyletovat jiskry. Adriánův údiv ale nebyl nic proti tomu, jak keř překvapil Temného rytíře. Nikdo totiž nemohl tušit, že znamení pro Temného rytíře, aby se vrátil do své pevnosti, je právě zelený ohen´ s vysoko vyletujícími jiskrami. Proto se Temný rytíř vrátil zpátky do své pevnosti.