Vamlup universitum

Anotace: 34. díl...

Zdálky jako bych slyšela tak pro mě známí hlas, ale i přes to jsem si nemohla vzpomenout komu patří a hlavně, co říká. Stále jsem byla obklopena tmou a úplně cítila, jak mi v žilách koluje ta s propadená látka, která mě pomalu, ale jistě ničí. Neměla jsem sílu otevřít oči, podívat sena toho, komu patří ten hlas, nebo dokonce se zaposlouchat a odpovědět mu. Ale ten hlas byl stále více intenzivnější, že po chvíli se nedal ani neposlouchat. Věděla jsem, že musím otevřít oči a po chvíli jsem začínala rozumět těm slovům. Vždyť to je Thomas, vykřikla jsem ve své hlavě a v momentě jsem na něho vytřeštila své znavené oči, ale to bylo vše, na víc jsem neměla sílu.

,,Angelo, proboha Angelo, ty ses probudila,, řekl a hned mě svými silnými pažemi objal. Kdyby jen tušil, kdyby jen věděl, jak moc jsem si přála, aby se tenhle okamžik stal. Ještě před pár hodinami, bych dala vše, abych byla zase s Thomasem a teď? Pomalu mi docházela síla, že nevím, jak to ještě dlouho vydržím. Cítila jsem to na sobě, cítila jsem, jak opět začínám usínat.

,,Thomasi..já..omlouvám se,, zašeptala jsem do nastalé ho ticha. Thomas seděl vedle mě na posteli a jen mlčel. Zírala jsem na něho a pomalu mi docházelo, že mě musel přenést do pokoje.

,,Neomlouvej se. Tohle je má chyba. Měl jsem na tebe dávat větší pozor, ale teď už je vše dobré,, a usmál se na mě. ,,Odpočineš si, nabereš opět sílu a pak vše bude, jak bývalo,, a stiskl mi přitom ruku. Kdyby to nebylo tolik bolestivé, určitě by mi ukápla slza. Takhle jsem jen zavrtěla hlavou.

Chtěla jsem mu toho tolik říct, ale hlas jakoby se mi vždy vytratil. Musím šetřit svou energií a mluvit jen rozvážně. Stisk jsem mu oplatila a zadívala jsem se na něho. ,,Thomasi, já..víš..mě už nic nepomůžeš.. Já..,,

,,Angelo, takhle nemluv,, ihned mě okřikl.



,,Nech mě domluvit,, snažila jsem se pokračovat dokud jsem mohla. ,,Já..mě..v žilách koluje jed. Nějaký toxin, a pokud…nedostanu ihned protilátku..zemřu,,. Poslední slova se mi lepila na jazyk, jako vosy na med. Dívala jsem se na Thomase a hledala nějakou útěchu. Tolik jsem ho milovala, že až jsem se toho bála.

,,To ne, to není možný,, ozval se a začal pochodovat po pokoji. Absolutně jsem se mu nedivila. Snažila jsem se udržet víčka, ale stále to vylo více a více těžší. Opět jsme slyšela, jak na mě Thomas mluví. Když jsem otevřela oči, viděla jsem, jeho krásný úsměv, který se na mě usmíval, ale jeho oči, byli potemnělé, jako peklo samo. ,,Nikdy nepřipustím, aby se ti něco stalo a tak nenechám, ani teď,, řekl.

,,Thomasi..,, promluvila jsem, ale jen mi přiložil prst na ústa.
Pak se zadíval na svoji ruku a pak opět na mě. ,,Má krev, krev upíra, je jiná než lidská. Obsahuje části, které chybí v té lidské, aby se mohla právě tak rychle regenerovat. Proto jsme tak rychlí, hbití a hojíme se rychlostí blesku. Dám ti kapku,, řekl a už se otáčel, pro něco ostrého. Ale to nešlo.

Tohle já nechci. Nemohla bych přežít, kdyby mi v krvi kolovala i jiná než jen ta lidská. ,,Thomasi ne,, vykřikla jsem a zprudka se na mě otočil. ,,Já..nechci tvoji..krev,, vysvětlila jsem mu stěží.

Nechápavě mě pozoroval a nerozuměl tomu. ,,Angelo, ale potřebuješ ji,, a opět se vrátil ke mně na postel. ,,Sama si říkala, že potřebuješ lék a má krev, ti pomůže, nebo alespoň zpomalí průběh, a mezitím dojdu pro něco potřebného. Musíš ji přijmout,, dodal prosebně.

Pokusila jsem se na něho usmát, ale nešlo to a tak jsem jen suše odpověděla. ,,Já..nechci ji. Promiň, vážně..ale slib mi, prosím..ať se stane cokoliv..nedáš mi ji, ano,,? Zaprosila jsem úpěnlivě.

Věděla jsem co asi cítí když mě takhle viděl, ale nechtěla jsem upíří krev. Už by ta má nebyla čistá, byla by smíšená s upíří a já nechci, aby se tak stalo.

,,To nemohu slíbit. Vžij se do mé situace. Kdyby to bylo naopak, neváhala by si a udělala by si pro mě první, poslední a ty teď chceš, abych tě nechal trpět,,? Rozčílil se.

Přikývla jsem. ,,Ano. Slib mi to,, opět jsem zaprosila.
Viděla jsem, že nemá na vybranou. ,,Dobrá, ale ty mi taky něco slib, že neusneš a počkáš na mě. Musím se teda ihned vydat hledat nějaký ten zatracený proti lék,, řekl a naklonil se ke mně, aby mě mohl políbit.

,,Dobrá,, odpověděla jsem a toužebně si přála, aby ode mě neodcházel, ale věděla jsem, že musí, pokud chci žít déle, než jen pár minut.

,,Hned přijdu,, ujistil mě, ještě jednou. ,,Jeden upír mi něco dluží, tak toho alespoň využiji,, řekl.

,,Miluji tě,, zašeptala jsem a v tu chvíli se na mě otočil a hned byl u mě a přitiskl své rty na mé. Tak ráda jsem ho chtěla objat kolem krku, tolik jsem si přála se dotknout jeho dokonalé tváře, ale nemohla jsem.

,,I já, ale to ty víš. Hlavně neusni,, řekl, přesunul se ke dveřím a v momentě vystřelil z pokoje, jako raketa a byl pryč. Zůstala jsem sama v pokoji, kde jsem si až po chvíli uvědomila, že jsem vlastně v jeho pokoji a že jsem ležela v jeho posteli. Usmála jsem se a přála si, aby tu byl Thomas semnou, ale v tom momentně jsme opět začínala usínat a musela jsem se přemáhat, jak jen to šlo, abych opět neusnula.