Dva světy - kapitola 1

Anotace: Procházel jsem ulicí plnou spěchajících lidí, ale žádný z nich mi nevěnoval sebemenší pozornost a mně to po tom všem opravdu vyhovuje. Čekal bych sice, že budu středem pozornosti, ale takhle je to vlastně lepší. Všechno to před rokem začalo tou bouřkou...

„Počkej, Andy“ slyšel jsem, jak na mě volá moje mladší sestra June, která se mně snažila doběhnout, ale její boty na podpatcích byli jiného názoru. Nedbal jsem jejího volání a běžel jsem se schovat před prudkým deštěm, který nás překvapil v půli cesty domů.
„Kde se flákáš, ségra?“ zeptal jsem se s úsměvem, když mě June konečně doběhla poté, co jsem se ukryl ve starém špinavém podchodu. Nic jiného mi ovšem nezbývalo, neboť cesta domů by nám zabrala ještě nějakých deset minut a to bychom byli promočení až na kost a mamka by nás zase peskovala, protože by si některý z nás jistě odnesl nachlazení.
June se právě snažila trochu vody oklepat, ale příliš se jí to nedařilo. Moje sestra June je čtrnáctiletá slečna, která je však na svůj věk až příliš chytrá a světaznalá, což je pro mnoho odborníků nepochopitelné, neboť vysokým IQ a celkovou předčasnou vyspělostí jsem obdařen taktéž. Moje milovaná sestřička má krásně kudrnaté hnědé vlasy, o čemž by se zrovna teď dalo dobře polemizovat, neboť jí kapky deště z účesu udělali divný hnědý materiál. June se na mě podívala svýma pronikavýma modrýma očima, ale tentokrát jsem si všiml, že ji něco vyděsilo, ale já si ničeho nevšiml.
„ Děje se něco?“ zeptal jsem se a rozhlédl jsem se po potemnělém podchodu, který byl každou chvíli osvětlen nějakým tím zábleskem. June se na mě dívala, ale nebyla schopná jediného slova a začala se třást.
„ Tak co je?“ zeptal jsem se znovu, ale v tu chvíli se mě zmocnil nepříjemný pocit, že se něco děje. Vzpomněl jsem si, že June se často tvářila a chovala podobně, když se blížila nějaká pohroma nebo nebezpečí. Vypadalo to, jako by často věděla, co přijde. Minulý rok věděla, že si zlomím nohu, ale věděla to už hodinu předtím a dokonce mi popsala, jak se to stane. Stalo se.
„ Musíme pryč“ špitla June, ale v tu chvíli udeřil silný blesk přímo před podchod a ta záře mě na malou chvíli úplně oslepila, takže jsem nebyl schopný rozpoznat věci, které se přede mnou právě odehrávali. Slyšel jsem jen, jak June křičí a poté mě pod krkem chytla nějaká silná paže a stiskla. Snažil jsem se z toho sevření dostat, ale stisk byl příliš pevný a ta ruka se pod mými údery snad ani nezachvěla. Konečně se mi vrátil zrak, ale to co jsem spatřil mě vyděsilo.
Díval jsem se do očí nějaké ohavnosti, která na mě cenila obrovské tesáky a svou dlouhou rukou mi pomalu ukončovala život. Zmítal jsem se, abych nasál alespoň trošku vzduchu, ale nebylo mi souzeno.
„Andy!“ uslyšel jsem zoufalý výkřik své sestry, kterou jsem spatřil, jak leží na zemi a z hlavy jí malým proudem teče krev. V tu chvíli se ve mně vzedmula obrovská vlna zlosti. Věděl jsem, že nemám šanci, jak se dostat ze sevření té stvůry, ale nějaký vnitřní hlas mi radil ať to ještě jednou zkusím.
„ Chcípni“ zachraptěl jsem z posledních sil a oběma rukama jsem udeřil obludu do hlavy, přičemž se mezi mýma rukama objevila šedivá bublina a odpálila ode mne to zvíře. Spadl jsem na zem a nevěřícně jsem lapal po dechu, neboť už mi mnoho času nezbývalo. Viděl jsem jak se ta obluda překvapeně zvedla ze země, ale hned se na mě znovu vrhla, aby mi už definitivně zakroutila krkem. Instinktivně jsem zvedl ruce, abych se bránil případnému úderu, ale nic se nestalo. Otevřel jsem oči a viděl jsem, jak přede mnou ta zrůda stojí a buší do šedé stěny, která se přede mnou vytvořila.
„ Co to je?“ vykřikl jsem nahlas a rozehnal jsem se po nepříteli, který byl záhadnou silou znovu odmrštěn až k mé sestře. Podíval jsem se na své ruce, ale to mě stálo vteřinu, kterou bych potřeboval k zareagování, neboť příšera uchopila moji sestru, vytáhla jí z podchodu a s úderem blesku se rozplynula...