Mé jediné přání - část druhá

Anotace: Příběh nám pokračuje. Zatím následuje hlavní hrdinku, Erzu Morgen, žačku magické střední školy, elitní studentky v "bílé uniformě". Jak se bude příběh vyvíjet? Co nás čeká? Jak moc může první školní den zvrátit rovnováhu sil?

Sbírka: Mé jediné přání - Novela

Magický přípravný kroužek míval sedm členů, ale jeden minulý rok ukončil studium a odešel na vysokou školu. Všichni členové se soustředí na to, aby co se týkalo studia byli alespoň o ročník napřed, než jejich spolužáci, především pak v oblasti magické teorie. Jednalo se taky o klub, kde si členové pomáhali s praktickými cvičeními kouzel. Ale hlavním, neoficiálním účelem klubu byla snaha ukončit tyranii bílých uniforem – přestože se jednalo o skupinu složenou výhradně z bílých uniforem. Výsadou kroužku bylo rovněž právo vstupovat do neschválených magických bojů za účelem jejich přerušení, což omezovalo šikanu. Už svou existencí a pravomocemi tato organizace byla v opozici k studentské radě, která měla rovněž sedm členů.

 

Klubovna byla rozsáhlá a obsahovala zajímavé magické nástroje všech druhů. Normálně by se zde hned po vyučování sešel celý klub, dnes zde nicméně byl pouze viceprezident Sidor Kal, metr osmdesát vysoký blondýn, student třetí B, právě klidně ležící ve křesle. „Dobré dopoledne, Erzo.“ pozdravil. „Dobré, Sidore. Ty ses nešel podívat na duel?“ zeptala se Erza. „Půjdu, stejně zatím jenom papírují, boj nezačne před tři čtvrtě. Mezitím si tu oddechnu.“ řekl a zavřel oči. „Nějaké problémy?“ zeptala se.

 

Sidor, aniž by otevřel oči, odvětil: „Jen malé. Na školu nastoupil můj mladší bratr. Na rozdíl ode mě se dostal do třídy A. Připadám si trochu méněcenný, rodiče se ohledně něj chlubí, jako by to už byl čaroděj.“ Erza procházela poličky s předměty a přitom pokývala hlavou. Uměl si to představit. „Můj nevlastní bratr taky tenhle rok nastupuje. Ale dostal se jen do třídy C. Myslím si, že se asi taky cítí podobně, proto se mnou už tři roky nemluvil.“ řekla. Sidor pootevřel oči, jež se následně zaleskly zvědavostí. „Vážně s tebou tři roky nemluvil? V tom případě to nebude ono, to bude hlubší problém.“ řekl a pak vstal. „Rád bych zůstal a hovořil déle, ale předsedkyně mě požádala, abych dělal během duelu kontrolora.“ dokončil svůj rozhovor.

 

Zatímco Sidor odcházel, podívala se Erza na hodinky. Bylo jedenáct dvacet, papírování k duelu bude trvat ještě asi tak dvacet minut, její kontrola snad i něco přes hodinu. Chudák nováček, vrátila se její myšlenka. Když již byl Sidor ve dveřích klubovny, promluvila k němu ještě. „Mám jednu prosbu. Dej na nováčka pozor, ať ho ten blázen nezabije.“ požádala ho. Sidor se otočil a usmál. „Jistě, postarám se o to. Až dokončíš inspekci, přijď se podívat, snad stihneš ještě závěr.“ řekl a opustil místnost. Erza měla náhle pocit, že na něco zapomněla.

 

Prošla celou skříň a pak další, přičemž se chystala na třetí, když jí to na jednou napadlo. Nesmyslná myšlenka, kterou chtěla okamžitě zahnat. Co když ten blázen, který vyzval Kanaka na duel, byl Nerit? Zatřásla hlavou a začala odemykat třetí skříň. Nával nejistoty se vrátil. Přestala skříň odemykat a místo toho zamkla i první a druhou. Dojde se podívat na duel a pak se vrátí. Podívala se na hodinky, bylo jedenáct čtyřicet sedm. I když bude běžet, do duelové haly jí to bude trvat alespoň deset minut, navíc musí ještě zamknout klubovnu. Vyrazila během dolů po schodech, vyběhla ven, a pak zamířila k hale, která byla v jiné budově.

 

Už z dálky viděla vycházet ven lidi. Spatřila Yutu a zamířila k ní. „Jak to dopadlo?“ zeptala se udýchaně. „Odvezli ho do školní nemocnice.“ řekla Yuta zastřeným hlasem. „Samozřejmě, co jiného čekat.“ řekla Erza rozčileně. „Kanak to zase přehnal, nemůže jít na nováčky mírně, musí se předvádět! A pak nováčka odvezou do nemocnice.“ pokračovala s kritikou ve hlase a přitom se opřela o zeď budovy. Yuta se na ni zmateně podívala. „Nechápeš to. Ne nováčka. Kanaka. Kanaka odvezli do školní nemocnice.“ řekla. Erza se v ten okamžik kompletně zasekla.

 

Nesmysl. Musela jsem špatně slyšet. Kanak je přece rváč. Má druhou nejvyšší magickou kapacitu ve třídě, hned po mně. K tomu ovládá Madar, bojové umění mágů, na vysokém stupni. Není možné, že by ho někdo s černou uniformou, a ještě k tomu nováček porazil. Ne, to je prostě nemožné… ale řekla to Yuta. Yuta miluje Kanaka, vypadá vážně sklesle, skoro až zničeně. Takže to je reálná věc… jak? Já sama bych si nebyla jistá, kdybych měla bojovat proti Kanakovi. Co se to děje?

 

Z hlubokých myšlenek jí vytrhl hlas zpoza ní. „Nechala sis ujít skvělou podívanou.“ Erza se otočila, načež spatřila známou tvář, Niru Kaltis, předsedkyni magického přípravného kroužku. Vyšší černovláska se tvářila více než spokojeně. „Když jsi slyšela o duelu, mohla sis inspekci odložit na později, já bych to pochopila. Ale vážně, kdo by to do toho nováčka řekl. Eliminovat obávaného rváče a duelistu během dvou minut a šesti vteřin.“ řekla. Erze spadla čelist. „To… to…“ koktala ale nezmohla se na slovo. Dvě minuty a šest vteřin? Vážně? Co tam v té aréně Kanak dělal, mlátil se snad do hlavy dokud sám neomdlel? „Ano, jistě je to překvapující. Ten hoch je opravdu něco. Snad by stálo za to udělat výjimku a přijmout do klubu černou uniformu... i když vlastně už nebude černou uniformou... mohla bys ho zítra pozvat do našeho klubu? Vzhledem k podmínkám, jež si ten zelenáč položil na začátku duelu, budete zřejmě od zítřka spolužáci.“ řekla Nira klidně.

 

„Co?“ zeptala se Yuta, která byla náhle vytržená z myšlenek novým šokem. „Ach, moc mluvím. Vzhledem k tomu, že ten zatracený Sidor dorazil pozdě, jsem já sama s oběma dělala všechno papírování. Kanak si stanovil, že pokud zvítězí, musí zelenáč zítra přijít do školy ve spodním prádle, dorazit do druhé A, a požádat ho tam na kolenou o odpuštění. Zelenáč si stanovil, že pokud zvítězí on, vymění si místa ve třídách, a Kanak bude v první C, zatímco zelenáč ve druhé A. Netradiční požadavek, ale Kanak ho přijal a ředitel ho prohlásil platným, protože dle něj neodporoval pravidlům. Ostatně ani ředitel, ani já jsme si nemysleli, že na zelenáčův požadavek dojde.“ pokračovala Nira.

 

Yuta se roztřásla. „Kanak? V první C? V černé uniformě? Ne-nesmysl. Jak se… jak se ten malý namyšlený bastard z první C opovážil si stanovit takový požadavek? Ohavné.“ dostala ze sebe, načež ztichla. Erza chápala její vztek, alespoň z části. Podepřela Yutu a rozhodla se, že ji zavede na kolej. „O inspekci se postarám já. Ty se postarej o ni, vypadá to, že je toho na ni moc.“ křikla za ní prezidentka a vytratila se. A tak vyrazily k dívčí koleji.

 

„Nechápu to, nechápu to, nechápu to.“ šeptala Yuta. „Bavme se o něčem jiném.“ navrhla Erza. „O něčem jiném? Co třeba… tvůj nevlastní bratr. Říkala si, že nastoupí tenhle rok na školu, ale moc jsi o něm nemluvila. Jak se jmenuje, jak vypadá?“ přijala změnu tématu Yuta. „Pokud jde o jméno, jmenuje se Nerit. Je o půl roku mladší. Když mi byly čtyři, přivedl ho otec domů. Byl to prý syn nějakého vesničana, který byl smrtelně zraněn během útoku démonů. Přežil až do příchodu čarodějů a ochránil svého syna. Pak zemřel. Jak dnes Nerit vypadá nevím, neviděla jsem ho pět let a nemluvila s ním tři.“ řekla Erza. Yuta se trochu uklidnila.

 

„Nerit? Nerit Morgen? To je hodně zajímavé jméno. Bílá nebo černá?“ zeptala se. „Nedostal se do vyšších tříd, takže černá uniforma. Snad proto se mnou nemluví.“ odvětila Erza. Cítila se náhle lépe, když se se svým problémem svěřila. Ostatně jí bylo velmi nepříjemné. „Aha. Ostatně co čekat od syna nějakého vesničana. Zázrak, že se na školu vůbec dostal, že?“ řekla poněkud nepříjemným hlasem. „I přesto bych chtěla, aby se mnou mluvil.“ odvětila Erza a pak již jen mlčely. Stmívalo se. Obě vyrazily na večeři do jídelny.

 

Dalšího rána Erza i Yuta zahájily s drobným zpožděním. Nebylo nebezpečné, nicméně dorazily do třídy sotva za deset minut devět. Obě se usadily na své místo. Kanakova lavice byla, jak se dalo očekávat, prázdná, nejspíše byl ještě v nemocnici. A i kdyby ho již propustili, stejně by sem nemohl, protože odsouhlasil výměnu tříd.

 

Bylo za pět minut devět, když do třídy vstoupil neznámý mladík s krátkými hnědými vlasy a tenkými módními brýlemi v bílé uniformě a opřel se o zeď nalevo od dveří. Třída ztichla, snažila se ho zařadit. Erze to trvalo jen pět vteřin. Ovšem, byl to ten mladík, kterého vyzval Kanak na souboj a který zřejmě Kanaka porazil, ačkoli samotný duel Erza neviděla. Rozhodla se, hledíc mladíkovi do tváře, že prezidentku požádá o kamerový záznam duelu, nemohla uvěřit, že tenhle mírně a klidně vypadající kluk poslal Kanaka do školní nemocnice.

 

Třída zůstávala potichu, nikdo netušil, jak reagovat. Trapné ticho přerušil až příchod učitele. „Milí žáci, přivítejte prosím nového studenta, který s vámi bude ode dneška studovat. Své místo v této třídě si vysloužil soubojem s Kanakem, který přijal podmínku výměny tříd, pokud prohraje. Budiž toto lekcí i vám a podobné podmínky ani z žertu nepřijímejte.“ řekl učitel spokojeně a tónem, který vyzýval k přijetí takovýchto podmínek co nejčastěji. Učitelé na zdejší střední škole, na rozdíl od ředitele, jsou téměř všichni bývalé černé uniformy. Proto bylo pochopitelné, že stáli za zelenáčem.

 

Mladík předstoupil. „Zdravím vás mí noví spolužáci, doufám, že z nás budou dobří přátelé. Vždycky jsem snil o tom, že ze mě bude čaroděj a díky Kanakovi se mi to možná i podaří.“ řekl. Učitel se při této poznámce tiše zasmál, zatímco mladík zachovával vážný obličej. „V nemocnici se ukázalo, že veškerá jeho zranění jsou lehká a pozítří ho propustí, o jeho život se nemusíte obávat a nehrozí mu ani žádné trvalé následky zranění. Určitě by byl šťasten, kdybyste ho navštívili, aby věděl, že přestože ode dneška nosí černou uniformu, jste pořád jeho přátelé.“ pokračoval. Během této poznámky to učitel nevydržel a rozesmál se na celé kolo. Mladík ho zpražil pohledem, což vypadalo poměrně komicky, žák krotící učitele byl skutečně nezvyklý pohled, načež učitel ztichl a nahodil vážnou tvář.

 

„Následující tři roky zřejmě budeme chodit do stejné třídy, proto bych byl rád, kdybyste zahodili zášť, kterou z vás cítím, a chovali se ke mně jako k jakémukoli jinému studentovi, i když jsem o rok mladší. Děkuji za vyslechnutí, nyní přejdu k vlastnímu představení.“ řekl, odkašlal si a sejmul brýle. Erza se v předzvěsti něčeho zlého zachvěla. Mladík otřel brýle, znovu si je nasadil a konečně se představil: „Jmenuji se Nerit Morgen. Těším se na spolupráci s vámi.“ načež nasadil mírný úsměv.

 

Erza s sebou trhla. Cože? Jak? To není možné! Tohle nevypadá dobře. Její nevlastní bratr si tím, že porazil Kanaka poštval dvě třetiny bílých uniforem proti sobě. A jelikož je to její nevlastní bratr... tak nepřímo i proti ní. Jak bude reagovat Yuta? Jak má reagovat ona sama? Zhluboka si vydechla. Nerit vyrazil k Kanakově místu a pohodlně se v něm usadil. Erza spatřila, jak ve stejný okamžik Yuta zlomila tužku, s kterou si do té doby pohrávala. Druhý den školy se zvrtne až takhle?

 

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-