Mé jediné přání - část čtvrtá

Anotace: Čtvrté pokračování novely o střední magické škole, nevlastních sourozencích na ní studujících a konfliktu na oné škole probíhající... Tato část uzavírá první kapitolu.

Sbírka: Mé jediné přání - Novela

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

Finra odložila knihu zvedla se a došla až k Neritovi. „Těší mě. Já jsem Finra Daikan, správkyně rozpočtu, ze druhé B. Pokud ještě někdy budeš mít s někým duel, dej mi vědět, přijdu ti rozhodně fandit, Nerite. Ten proti Kanakovi jsem si nechala uniknout a pořád toho lituji.“ řekla a usmála se. Mezitím se ze země zvedl Sidor a rovněž vyrazil se představit, přičemž nabídl ruku k potřesení. „Sidor Kal, místopředseda klubu, třetí B, k tvým službám.“ představil se. Nerit nabízenou ruku neodmítl, naopak ní potřásl a pak pohlédl na předsedkyni, která bez hnutí pořád ležela v křesle. „Zdravíčko. Já jsem předsedkyně klubu, Nira Kaltis, třetí A. Rozhodl ses, jestli se přidáš, nebo ne?“ zeptala se Nira, aniž by se zvedala. „Zatím jste mi o vašem klubu nic neřekli. A z toho co jste mi ukázali nemohu také říci nic, teda až na to, že máte velmi prostornornou klubovnu.“ odvětil Nerit zatímco se rozhlížel po místnosti. Ta měla obdélníkovou podstavu, patnáct na dvacet pět metrů, šest skříní, objemnou knihovnu pojednávající o magii, velké křeslo naproti dveřím a stůl s sedmi židlemi uprostřed místnosti.

„Zeptej se na cokoli chceš.“ řekla předsedkyně z pohodlí křesla. „Dobrá... trochu jsem se o zdejší školu zajímal, a vyhrabal jsem pár informací, ale nejsem si zcela jist... je pravda, že tenhle klub založil Tarad Karun, později slavný čaroděj jenž připravil v bitvě u Glauberu, kde zemřel, upířího císaře Hatonara o levou ruku?“ zeptal se Nerit klidně. „Ovšem. Jsi jeho fanoušek? Mám tu pár knížek, do kterých si dělal poznámky.“ reagovala prezidentka a konečně se zvedla. „Ne, nejsem jeho fanoušek. Ale to je fuk. Nyní k věci. Rád bych znal účel tohoto klubu. Sice jsem už od spolůžáků něco slyšel, ale veskrze to byly navzájem si odporující drby.“ navázal Nerit.

„Erzo, Finro vysvětlete mu to, já se Sidorem jdeme. Na školním pozemku kus od budov je nereportovaná magická aktivita, dojdeme to zkontrolovat. Pokud bude Nerit souhlasit, pomožte mu s vyplněním přihlášky a dejte mu jeho osobní klubovou kartu.“ rozkázala členům klubu Nira, zatímco se oprášila a zamířila ke dveřím. Sidor vstal a oklepal se. „Tak to vypadá, že také budu muset jít.“ oznámil a pak se rovněž vypařil. Erza nevěděla jak začít. Naštěstí ji Finra předběhla a začala sama s výkladem.

„Tahle škola byla založená před dvě stě lety. Už od počátku docházelo k dělení na bílé a černé uniformy, kdy lidé s černými uniformami – méně talentovaní – byli šikanováni a terorizováni. Ale ačkoli se to nezdá, byli šikanováni především dalšími lidmi s černými uniformami – těmi, kteří se nechali ovládat, aby si za to vysloužili různé výhody. Ale před třiceti sedmi lety na školu nastoupil mladík nesoucí jméno Tarad Karun. Byl neskutečně talentovaný jak co se týče učení se nových kouzel, tak co se týče magické kapacity, tak moc, že tato škola do té doby neměla talentovanějšího studenta. Založil skupinu skládající se z bílých i černých uniforem, známou jako Sedmička, s úmyslem rozbořit hráze mezi těmi více a těmi méně talentovanými.

Ovšem přese všechno co by člověk od školy očekával se jejich úhlavním nepřítelem nestal nikdo jiný, než studentská rada. Pokoušeli se zrušit klub, ale ředitel je zastavil a dal Sedmičce jisté pravomoce, načež si ta změnila název na „Magický přípravný kroužek“ který existuje do dnes. Cíl je pořád stejný, ale nyní máme ještě pár poviností navíc. Před dvaceti lety byla mimo území školy vztyčena speciální bariéra, která výrazně oslabuje kouzla a monitoruje je. Naší novou poviností je zarazit užívání magie mimo školu a tréningová centra u kolejí. Samotná bariéra vztyčená nad městem totiž jejich účinek jen zeslabuje na desetinu, a někteří studenti rádi používají magie k terorizování svých spolužáků za branami školy.

Možná to tak nevypadá, ale tahle škola je, stejně jako jiné střední magické školy, kriminalitou prolezlá skrz na skrz. Abychom byli schopni udržovat monitoring, všichni lidé s černými uniformami před patnácti lety vystoupili z klubu, aby uvolnili místo talentovanějším, a od té doby jsi první přijatý s černou uniformou... i když vlastně po porážce Kanaka už nosíš bílou uniformu, že? V každém případě... sedmička není osamocená. Máme spoustu podpůrců z řad bílých i černých uniforem, kteří fungují jako informátoři, ale snažíme se jejich identitu tajit, zatímco my sami jsme jakési 'tváře', jsme lidé kteří se dobrovolně staví na střelnici za cíle, protože studentská rada se nás opravdu pokouší komplexně zničit. A jelikož jsme na očích, jdou více po nás, než po našich odpůrcích. Jak naši, tak jejich podpůrci se snaží tvářit, jakože se jich konflikt netýká, protože je tu i poměrně dost lidí, kteří do toho nijak nezasahují.

Mám-li to shrnout v jedné větě, vedeme válku proti studentské radě, zhruba sto padesát lidí proti stu a padesáti, s sedmi stovkami dalších lidí fungujících jako křoví. Jde tu o životy. Ale právě pro to je to vzrušující a zábavné. Jdeš do toho s námi?“ dokončila dlouhé vysvětlování Finra. „Mír mezi černými a bílými uniformami by byl skvělý, ale mám své pochybnosti... jak to myslíte, válka?“ reagoval Nerit. „Tak jak to říkám. Mimo školní budovy a koleje dochází k všem možným zločinům, v podstatě tu máme válku gangů. Les na pozemku školy je například asi nejnebezpečnější teritorium vůbec – obvykle se tam tedy nikdo nepotlouká, ale pokud tě tam někdo láká, můžeš si být jist, že to není pro tvé dobro.“ vysvětlila Finra.

„Jak je tohle možné? Učitelé s tím nic neudělají?“ ptal se Nerit. „Snaží se. Ale nestačí na to. I my pomáháme, ale i tak problémy spíše minimalizujeme a odsouváme do ústraní, než abychom je odstraňovali. Celý problém je příliš rozsáhlý, abychom s ním něco udělali. A studentská rada si za svými názory stojí příliš pevně. Zkoušíme co jde, ale zdá se to být beznadějné. Není dobré se do toho konfliktu míchat.“ vstoupila do konverzace Erza. Neritovi na tváři proběhl děsivý úsměv, který v Erze vyvolal záchvěv strachu. „Beznadějné říkáš? To zní zábavně... v tom případě se mnou můžete počítat. Ale nedivte se když převrátím celou školu na ruby.“ řekl a rozesmál se.

Erza ho nepoznávala. Co se s ním sakra stalo? Takovýhle nebýval. Skoro to vypadalo, že se na problémy, které se na ně budou hrnout, těší. „Jsi vážně zajímavý člověk Nerite. Sepíšeš s námi papíry a přidáš se k nám?“ převzala slovo opět Finra. „Řekl jsem, že se mnou můžete počítat, ne?“ odvětil a přijal papíry a tužku. Začal je vyplňovat, jeden po druhém. Po dvaceti minutách vše dokončil, předal a oddechl si. „Vynikající. Vítám tě oficiálně v klubu.“ řekla Finra s úsměvem. „Těším se na spolupráci s vámi všemi.“ reagoval Nerit. Finra vytáhla jakousi zlatou kartu a podala ji Neritovi.

„Co je to?“ zeptal se Nerit. „Oficiální průkaz klubu. Tímto průkazem se identifikuješ, když vstupuješ do nepovoleného boje za účelem přerušení boje.“ vysvětlila Erza. „Zajímavé.“ pravil sám pro sebe Nerit, zatímco si prohlížel zlatou kartu ze všech možných úhlů. „Krom toho zeslabuje účinek městské protimagické bariéry, takže místo desetinového mají tvoje kouzla čtvrtinový účinek, takže nepovolené boje mimo školní areál je snazší přerušit. Pokud by ji někdo ukradl, dá se snadno vystopovat a navíc sbírá údaje o uživateli pro potřeby kroužku a samotného uživatele. Je to velmi moderní spojení magie a technologie. Má ohromnou cenu, takže ti radím ji nezničit, i když je poměrně tuhá a odolná, nevystavuj ji nebezpečí déle než je nutné, rozumíš?“ dokončila vysvětlování Finra.

„Jistě, jistě.“ mumlal Nerit, zatímco se podíval na hodinky. Byly tři hodiny. „Sakra, už jsem měl čtvrt hodinu být na jiném místě. Musím vás opustit, dámy. Děkuji za vysvětlení. Hádám, že se sejdeme zítra ve stejný čas na stejném místě.“ řekl Nerit zatímco vstával a uložil si kartu do vnitřní kapsy uniformy, načež vyběhl ze dveří. „Kam asi spěchá?“ zamumlal si pro sebe Finra. „Co myslíš, je v tom nějaké děvče Erzo?“ položila poté nečekanou otázku. „Jak to mám vědět? Jsem sice jeho nevlastní sestra, ale nekomunikoval se mnou tři roky.“ odvětila Erza naštvaně.

„Zajímá tě to? Můžeme zavřít klubovnu a sledovat ho. Ostatně, má u sebe kartu, takže ho následovat bude hračka.“ navrhla Finra s úsměvem. „Co je to za návrh? Copak jsme nějací stalkeři, abychom se rýpali do jeho záležitostí?“ protestovala Erza. „Vážně o něj nemáš ani trochu strach? Znepřátelil spostu lidí tím, co udělal Kanakovi a viděla jsi jeho povahu v akci, vypadá to, že je to pěkně drsný rváč. Je možné, že ho někam vylákají a...“ oponovala Finra zaníceně. „No dobrá, jdeme.“ reagovala Erza, čímž vyloudila z Finřiny tváře tajemný úsměv.