Elf a čarodějka - Záchrana draků (část osmá)

Anotace: Možná láska, ale zatajená??? Hezké počtení :D

Sbírka: Elf a čarodějka - Záchrana draků

8.

   Uprostřed noci se Eris pobudila, nemohla usnout a tak se dívala na hvězdy. Její čarodějné schopnosti se zase spustily, cítila něco špatného a mělo to namířeno k nim, ale nebyli to skřeti, ty by Eris poznala. Eris se posadila a byla ráda, že má nohu v pořádku, jinak by jí to hrozně bolelo. Vzbudila Seana.

   Elf se na ni podíval, když viděl její tvář plnou strachu, okamžitě sáhl po meči.

   Eris od něj dostala druhý meč a ukázala mu, kde se ta hrozba, zanedlouho objeví.

   Vyčkávali, dokud neuslyšeli zapraskat větvičky. Sean se vrhl do míst, kde uslyšeli zvuky. Za chvilku uslyšela Eris zavití a oddechla si, když z křoví vylezl Sean.

   Měl zakrvácený meč a Eris věděla, že to stvoření, co zabil, byl vlk, ani se tomu nedivila, vlků v lese bylo spoustu, ale většinou na zdravé lidi neútočí. Jenom na zraněné nebo slabé a to Eris ani Sean nebyli. V tom se, ale mýlila, Sean si sedl a Eris uviděla, že má zakrvácený bok.

   „Co se ti stalo?“ ptá Eris.

   „To je z té uličky, když jsi slézala. Jednou jsem se ohlédl, kde jsi a ten skřet toho využil a chtěl mě zabít, ale všiml jsem toho, uhnul jsem. Ale ne dostatečně a meč mě zranil, sice jenom povrchově, ale bolí to jako čert.“

   „Můžu se na to podívat? Nevím, proč, ale myslím, že vím, co mám dělat. Krev ti bude pořád téct,  může se ti do rány dostat infekce, a  pokud si to nenecháš zašít, budeš tam mít ošklivou jizvu. Smím se na to tedy podívat?“

   „Ano můžeš, ale nevím, jak to chceš zašít,“ řekne pochybovačně Sean.

   „To nech na mě.“ Po těchto slovech, použila svou sílu, aby Seana uspala, ten hned usnul.   Poté místo toho aby použila jehlu a nit a zašila mu to, použila další kouzlo a ránu mu uzdravila. Byla spokojená sama se sebou, že se naučila používat svou moc. Šlo jí to jednodušeji od té doby, kdy použila kouzlo v uličce. Seana přikryla a potom šla spát i ona.

   Dalšího dne se první probrala Eris, šla natrhat nějaké ostružiny, maliny a jahody. Když se vrátila, Sean byl už vzhůru. Přišla k němu a dala mu pár jahod.

   Elf se posadil a snědl je. Když dojedl, podivil se, že necítí žádnou bolest. Podíval se na Eris a potom odhrnul látku z boku.   Neviděl žádné stehy, žádnou jizvu, nic. „Jak jsi to udělala?“

   „Použila jsem svou sílu. Naučila jsem se to alespoň trochu ovládat.“

   „To je dobře. Dnes si tě vyzkouším, jak ovládáš meč.“ Sean se zvedl a hodil ji meč a dýku. On si vzal stejné zbraně. „Připravená?“zeptal se Sean. Kývla na něj. Sean na ni zaútočil a ona jeho útok lehce odrazila. Znovu zaútočil a znovu, všechno dopadlo stejně, Eris všechny útoky odrazila. Věděla, co má dělat. Když na ni zaútočil znovu, ona ho řízla trochu do ramene.   

  „Hej!“vykřikl zaraženě Sean.

  Eris na něj jenom vyplázla jazyk a Sean se musel usmát.  Podíval se na svoji ránu na rameni. Eris toho využila a meč mu vykroutila z ruky a odhodila ho pryč.

   Elf se na ni podíval a poté vytáhl svou dýku. Dýku hodil přímo po Eris, ale dýka ji lehce škrábla o ruku, měla tam škrábanec, stejně jako Sean. Eris se na ruku podívala.

   Sean toho využil a skočil po ní.

   Eris se mu, ale uhnula a Sean skončil na zemi a Eris mu dala meč pod krk.

  „Vyhrála jsi,“ řekl Sean a zvedl ruce v gestu, že se vzdává. „Jsi dobrá, opravdu jsi to ovládla.“

   „Vždyť jsem ti to říkal. Jo a ještě něco, mám jednu novinu. Myslím, že nás mohu přenést až k horám, tedy jestli chceš?“ řekla mu Eris.

   „Dobře tedy přenes nás, ale nejdříve se najíme.“

   Byl čas oběda a Sean usoudil, že to Eris vyzkouší s lukem. Jakmile vstoupili do lesa, Eris uslyšela zajíce. Sean ho nejspíše uslyšel také, protože vyrazil stejnou cestou jako ona. Eris šla napřed a náhle ho uviděla. Vzala jeden šíp a napnula ho na tětivu. Vystřelila. Přímá trefa. Eris Seana šťastně objala, ale hned ho pustila, byla štěstím bez sebe, že to umí i s lukem.

   Za chvilku měli připravený oheň a na něm se opékal zajíc. Eris jim ošetřila rány ze cvičení a sbírala meče a dýky.

   Sean zatím otáčel zajíce a sledoval Eris, jak sbírá meče. Nejraději by k ní přišel a pomohl jí, ale měl na starosti něco jiného. Byly to všechno jenom výmluvy, chtěl ji být nablízku, nechtěl jí zpustit z očí, ale taky nechtěl, aby věděla, co k ní pociťuje, nechtěl, aby si dělala starosti, kdyby se mu něco stalo. 

   Když se Eris vrátila a v ruce měla oba meče a dýky. Jeden meč jí spadl a Sean jí přispěchal na pomoc. Vzal si od ní zbraně a uklidil je. Dýky a jeden z mečů si dal za opasek, druhý meč uložil do koženého pouzdra.

   „Děkuji za pomoc, Seane,“ poděkuje Eris a sklonila hlavu, by neviděl jak se červená.

   „To byla maličkost,“ odpoví Sean a pozvedne jí obličej, aby se mol dívat do těch nádherných očí. Najednou byly u sebe tak blízko, že by se mohli dotknout rty.

   Eris sklonila hlavu a přisedla si k ohni. Sean si sedl naproti ní a pozoroval ji. Když byl oběd hotov, Sean ji podal kus zajíce a ona na něj kývla, jako že děkuje, ale do očí se mu nepodívala.

   Byla z toho zmatená. Bála se, že kdyby viděl, že ho miluje, choval by se k ní jinak. Byl by odtažitý a nemluvil by s ní, to už zažila. Ve vesnici to bylo stejné, všichni věděli, že je jiná, jenom ona ne. Eris si myslela, že on k ní taky něco cítí, ale určitě si to jenom namlouvá, to věděla jistě.

   Když oba dojedli, Sean podal jeden z plášťů Eris, on si nasadil druhý. Poté se chytil Eris za ruku a ucítil divné škubnutí a viděl jenom rozmazané skvrny, raději zavřel oči. Když je znovu otevřel, uviděl před  sebou hory. Hory, které vedli k drakovi. Podíval se na Eris. Ležela na zemi. Omdlela vyčerpáním. Zvedl jí a odnesl k nejbližšímu stromu. Položil jí a přikryl pláštěm.