Elf a čarodějka - Záchrana draků (část patnáctá)

Elf a čarodějka - Záchrana draků (část patnáctá)

Anotace: Co se to děje?????

Sbírka: Elf a čarodějka - Záchrana draků

15. Kapitola

   Eris zatím stihla najít, co potřebovala, kouzlo bylo dost složité, nepřipravenou čarodějku by mohlo zabít, ale jí nic takového nezajímalo, věděla, že je připravená, měla moc pradávných a ta je mocnější, než jakákoliv jiná moc. Na kouzlo by se musela připravovat několik hodin, ale intuice jí říkala, aby to udělala hned.

   „Pohlídejte tu Arosu, pokud se pokusí utéct, usmažte jí na škvarek.“

   S těmito slovy se posadila na nedalekou skálu. Soustředila svou veškerou sílu na jedinou věc, zachránit elfy. Pomalu, skoro bezhlasně začala odříkávat kouzlo. Byla pohroužená do své mysli, neslyšela vůbec nic, ani to, jak se Arosa probudila a jak se pokoušela utéct, ale bezvýsledně.

   Eris, pomalu začala docházet energie, když ucítila zvláštní zvuky, po kterých jí přeběhl mráz po zádech. Začala tedy znovu odříkávat kouzlo a odříkávala ho čím dál tím více nahlas.

   Arosa přestala s útočením a jenom bezhlasně zírala na Eris.

   Enní a Strikr se a sebe podívali a taky začali sledovat dívku.

   Eris se pousmála, protože věděla, že kouzlo začíná fungovat, ale něco bylo špatně, docházeli jí síly, to se nemělo dít. Sebrala tedy i síly fyzické a všechno dala do svého největšího kouzla.

   Náhle se jí před očima začali zjevovat obrazy, viděla kámen, který se postupně začali měnit v rodinu elfů, potom skupinu stromů měnící se v ozbrojené elfské bojovníky. Obraz se změnil a ukázala se jí velké hora a ta se začala měnit. Eris ze začátku nevěděla, co si o tom má myslet, ale když se proměnila polovina hory, pochopila. Nebyli to žádní elfové, ale nádherný zámek, z kterého začali vycházet houfy elfů a mezi nimi uviděla i královnu a krále, mezi sebou vedli malé princátko. Eris toho malého prince někoho hrozně připomínal, ale nevěděla koho. Dál se nad tím nezamýšlela, protože obraz se znovu změnil a tentokrát se neukázali elfové, ale čarodějnice, které přebývaly všechny spolu. Vystrašeně se na sebe podívali a začali zběsile pokřikovat jedna na druhou, rychle si balili věci a než se obraz stačil rozplynout, ještě viděla, jak elfové vyrazili dveře a vytáhli meče.

   Eris otevřela oči, ale víčka byla tak těžká, že je zase zavřela. Pomalu otvírala oči, aby si přivykla na světlo. Před ní stál Strikr, hned vedle něho Arosa a Enní. Eris jen s velkou námahou slezla z kamene, udělala první krok a hned se svezla na kolena.

   Arosa jen oněměle zírala na Eris, nezmohla se na slovo. Draci vzali Arosu mezi sebe, aby neutekla. Mohla se jenom nechat vést do jisté zkázy.

   Eris se jenom s velkým úsilím dokázal postavit, než jí draci stačili na cokoliv zeptat, Eris je předběhla: „Kde je?“

   „Je v jeskyni, kousek od brány na levé straně.“

    Eris dál nic neřekla a šla k jeskyni. Musela jít přes mrtvá těla skřetů. Všude bylo plno krve. Neotáčela se, protože věděla, že draci jdou za ní.

   Opravdu šli poslušně za ní.  Měli k ní respekt, protože ten kdo dokáže takové kouzlo, musí být dost silný. 

   Arosa se zase Eris bála čím dál tím víc. Nevěděla, kam jí to vedou, proč musí jít s nimi a proč jí už dávno nezabili. Před vstupem do potemnělé jeskyně se rychle rozhlédla. Eris nikde neviděla, šla sice před nimi a ne moc daleko od nich, ale teď jí Arosa ztratila z očí.  Do jeskyně vstoupila po boku s jedním drakem, dva se vedle sebe nevešli. Enní šla před ní a Strikr jí hlídal. Asi po dvaceti metrech uviděla oheň. U ohně seděla Eris a vedle ní leželo tělo.  Arosa nejdříve nevěděla, kdo to přesně je, ale když tělo uviděla zblízka, poznala ho. Obličej jednoho z jejich známých, byl to Sean. Ten kluk, který jí leze na nervy už pěkně dlouho. Sean je, ale mrtví, tak co tady dělají? Říká si popletená Arosa.

   „Prosím vás Enní a Strikre, mohli byste mi oživit mého milého?“ ptá se uplakaná Eris.

   „Eris, pokud přijmeš tak velkou oběť jako je to, že ztratíš něco velmi cenného, tak ano,“ promluví Enní.

   Eris kývla na souhlas.

   Než se dostali k rituálu, připoutali Arosu ke kameni, ale tak aby všechno viděla.

   Strikr se tedy posadil vedle Seanova těla, Enní ho napodobila. Eris pořád seděla vedle Seana. Začali odříkávat rituál, Eris najednou přestala brečet, míst toho byla zticha jako ryba.   Arosa všechno sledovala hltavýma očima. Nevěděla, kam se má dřív kouknout. V tom jí, ale oslepila silná záře a draci to sledovali stejně obdivuhodně jako ona.

   „Co se to děje?“ křikne na ně Arosa, když se ke světlu přidalo i nesnesitelné zvuky.

   „To nevíme!“ odpoví jí s křikem Enní.

   „Jak to, že ne? Tohle byste měli vědět, vždyť tento rituál jste snad už někdy dělali, ne?“

   „To ano, ale nikdy se nestalo tohle!“ odpoví tentokrát Strikr a ukáže svou tlapou na tu oslepující zář.

   Všichni se dívali na záři, nikdy se už nezmohl na slovo, jenom sledovali, co se bude dít. Když už si mysleli, že uběhla minimálně hodina, záře polevila a ztrácela se, dokud nezmizela úplně. 

 

Autor malavydra, 06.10.2012
Přečteno 276x
Tipy 2
Poslední tipující: Kirsten
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí