Vlk a pes

Anotace: 10. kapitola - Arya musí trávit den ve společnosti královny a jejích dvorních dam, o kterých má svoje smýšlení. Večer se vše vyvíjí dobře, ale pak se vše zvrtne a nastane chaos.

„Lady Clegane, posaďte se,“ vyzvala ji samotná královna, když vstoupila do salonku, kde byla očekávána královnou a jejími hlavními dvorními dámami, které si nezávazně štěbetaly mezi sebou. Arya narovnala záda a hrdě vystrčila bradu, v očích měla led, když procházela na čestné místo až ke královně, které jí bylo pro tuto chvíli vyhrazeno.
„Vaše veličenstvo,“ pozdravil a s očima upřenýma do královniných udělala přímo ukázkové pukrle. Královniny fialové oči jen zářily a jemnou ručkou jí pokynula na její místo. V tu chvíli již Arya věděla, že se tomu prostě jen tak nevyhne.
„Děkuji vám za pozvání,“ vysoukala ze sebe ještě nakonec neochotně než se usadila s nohama pod sebou.
„Já děkuji, že jste vyhověli mé prosbě a mému pozvání do Králova přístaviště,“ usmála se mladá královna, než pokračovala. „Je nutno, abyste se představili u dvora jako manželský pár, protože díky vašemu svazku se spojil sever s jihem a snad konečně nastane klid. Stali jste se jedním tělem a jednou duší, pamatuj na to, Aryo Clegane,“ upozornila ji královna s důrazem na rodové jméno, jako by přesně věděla, co se jí zhruba honilo hlavou.
„Ano, vaše veličenstvo,“ sklopila na oko pokorně hlavu a prohlížela si ruce, v duchu si však připomínala, že za uškrcení královny by jí asi ani její manžel nepochválil, a tak i nadále trpělivě hrála poslušnoou ženu.

Arya měla pocit, že již vypila nejméně několik desítek číší vína a vody. Točila se jí hlava ze všech těch otázek, různých jmen a přízvisek. Měla chuť křičet, aby jí již konečně nechali na pokoji, chtěla se rozeběhnout ven, ale nemohla, nešlo to, musela zlstat tady, usmívat se a nadále zdvořile konverzovat se všemi těmi podle jejího mínění slepicemi. A rozhodně jí neušlo, jak ji královna Daenerys pobaveně pozoruje.
„Vaše veličenstvo?“ ozvala se nakonec Arya, když už to prostě nedokázala snášet ani o okamžik déle. Daenerys jí věnovala široký úsměv, který jí dostoupil až k fialkovým očím. Arya i v tu chvíli uvěedomila, že to byla nějaká zvláštní zkouška. „Smím odejít, má královno?“ zeptala se nakonec s lehkým pobavením na rtech.
„Počkej na mě na chodbě, lady Clegane, chci s tebou něco prodiskutovat v soukromí,“ vyprovodila ji královna fialovým pohledem ke dveřím.
„Vyřiďte, že hostina a zábava se bude konat venku na nádvoří,“ řekla neurčitě a s nepřítomným výrazem odešla z místnosti. Věděla, že jakmile se za ní zavřou dveře, tak v místnosti vypoune chaos, ale pramálo se o to zajímala. Jejím skutečným zájmem byla Arya Stark, nyní Arya Clegane. Našla ji opřenou zády o zeď a se zavřenýma očima. Daenerys napadlo, zda toto je skutečná tvář té severské dívky a nebo je to taktéž jen maska. Pak se usmála a lehce si odkašlala, aby na sebe upoutala pozornost mladší ženy.
„Omlouvám se, má královno,“ vyhrkla rychle Arya a narovnala se do celé své výšky, takže královnu o kousek převyšovala.
„Odpovězte mi upřímně, lady Aryo, budete někdy šťastná?“ zeptala se jí královna, zatímco procházela chodbou. Arya se na ni zamračeně zadívala.
„Má paní?“ zeptala se zmateně.
„Zkuste s ním najít to dobré, co jste v životě neměla,“ upřesnila nakonec královna.
„Nikdy,“ procedila Arya skrze zuby. Jediné, co jí přišlo v odpověď byl královnin srdečný smích.

Zatřepala hlavou a spojila si ruce za krkem. Nechápala, kam tím královna mířila, a uvědomovala si, že to snad raději ani vědět nechce. Byla unavená a ze všeho vína a toho slepičího kdákání, které poslouchala půl dne, se jí točila hlava. V pokoji bylo otevřené okno, takže tam proudil nádherný ještě stále chladný vzduch, v němž vonělo jaro. Do umyvadla si nalila studenou vodu a opláchla si s ní obličej, paže a výstřih. Okamžitě jí naskočila husí kůže a po zádech přejel mráz. Zpozorněla. Tohle nebylo způsobeno jen studenou vodou.
„Kdo je tu?“ zvolala hlasitě. Děkovala Mnohotvářnému bohu, že její hlas zěnl pevně. Neozvalo se však jediné šustnutí či jediný hlas v odpověď. Stiskla v ruce nožík na ořezávání brku, který ucítila pod prsty a zatočila se dokola. Dýchání měla klidné a smysly zjitřené.
„Tak kdo je tu?!“ vykřikla tentokrát skoro rozzlobeně. Opět žádná odpověď a přesto Arya vnímala něčí přítomnost. Přišlo jí, že se musela zbláznit. Nakonec se toto kouzlo prolomilo, když na chodbě zaslechla nezaměnitelné kroky. Pro jednou byla nadmíru potěšena, že ho vidí.

Sandor vešel do místnosti a první, co uviděl, byla jeho manželka svírající nožík s tváří ještě bledší, než u ní bylo obvyklé. To ho zarazilo.
„Má paní, jsi v pořádku? Stalo se něco?“ zeptal se až neobyčejně starostlivě. Arya na něj upřela doširoka rozevřené a napůl nepřítomné oči, jenž nyní připomínaly dvě tůně roztaveného stříbra. Ucuknul, když vztáhla ruku k jeho popálené části obličeje. Nechápal jak se to stalo nebo co to zapříčinilo, ale přišlo mu, jako by byla v tranzu. Její oči byly někde daleko. Uchopil ji za ramena a zatřásl s ní až jí poskočila hlava. Předloktí mu sevřely její ruce a pohlédla na něj nyní již přítomnýma očima.
„Co se stalo?“ zašeptala přes stažené hrdlo.
„Nevím, přišel jsem dovnitř a když jsem došel k tobě, tak jsi již nevnímala. Bylo to, jako bys byla někde daleko, jako by tě někdo nějak omámil či otrávil,“ vysvětloval. Arya se pokusila usmát, ale vznikl z toho jen jakýsi úšklebek. Zadívala se na něj stříbřitýma očima, stoupla si na špičky a zoufale sevřela do pěstí ruce kolem límce jeho kabátce.
„Něco se děje, a já nevím co, ale bojím se, Ohaři,“ zašeptala nakonec a přitiskla se k němu. Hladil ji po zádech a šeptal jí do vlasů uklidňující slova, dokud neucítil, že se uvolnila. Odtáhl ji od sebe, aby jí viděl do tváře, která byla zase jednou bez jakýchkoliv emocí.
„Bude to dobré, nikoho nenechám, aby ti ublížil, i když nezaručuji, že tě nezabiju sám,“ usmál se na ni a ačkoliv to s jeho zjizvenou tváří vypadalo příšerně a děsivě, ta i ona se musela pousmát a přikývla na znamení souhlasu. Nakonec povolila své sevření a odstoupila od něj.
„Omlouvám se, můj pane,“ odvětila a odešla. Sandor na ni upíral pohled a ve slabinách ho z toho zabolelo. Dlouhé šaty se zvýšeným pasem se jí vlnily kolem nohou a živůtek těsně obepínal trup, výstřih odhaloval bledá ramena a křehkou stavbu kostí. Rukávy byly široké dle poslední jižanské módy a skrývaly tak její štíhlé svaly na pažích. Přišla mu tak křehká, tak ženská, a tak vzrušující. Přejel si rukou po obličeji a doufal, že krev, která se mu nahrnula do slabin se brzy vrátí zpět do mozku. Nejraději by jí donutil kleknout si před něj a vzít ho do úst či si ji vzít ze zadu, tvrdě a přesto jí působit rozkoš. Takové a jiné představy se mu míhaly myslí. Sandor si až bolestně uvědomoval to, že se mu kalhoty stávají stále těsnější, došel tedy k oknu a nechal se chladit jarním větrem.

„Jsi připraven, můj pane?“ zeptala se ho zdvořile, když se před ním objevila v šatech s opravdu hlubokým výstřihem. Viděl, že musela mít korzet, aby si je mohla obléci. Ňadra jí zakrýval sotva dva centimetry vysoký proužek látky. Bylo to necudné a přece v tom nevypadala jako coura, ale jako vznešená dáma.
„Ano, pojďme,“ odpověděl a nabídl jí rámě, které kupodivu přijala. „Očekává se od nás, že budeme vystupovta, jako pár, tak se dle toho chovej.“
„Nemusíš mě poučovat, celý den jsem byla v zajetí královniných dvorních dam,“ odsekla a přesto měla na tváři stále úsměv, který se však nedokázal dostat do ocelově šedých očí. Povzdechl si a vykročil k těžkým dubovým dveřím vedoucím ven na nádvoří, kde se měla odehrávat hostina.

Když přišli, všicxhni postupně zmlkli, jediný, kdo naopak začal mluvit byl král.
„Připijme na štěstí manželského páru, který spojil sever s jihem. Ať žije Sandor Clegane a Arya Stark!“ vykřikl a pozvedl číši vína. Arya vysekla hluboké pukrle a Ohař si přiložil pěst na hruď v místě srdce a lehce sklobil hlavu. Stoly se opětovně rozešuměly hovorem a Arye neuniklo, že si je prohlíží snad každý pár očí. Bylo jí to nepříjemné. Navíc vycítila Ohařovo napětí, což jí zrovna nepřidalo na dobrém pocitu. Když se konečně usadili, tak začala zábava. Kejklíři prováděli své kousky, tanečnice tančili, víno i pivo teklo proudem. Jikstě by to bylo příjemný večer, ale Arya najednou ucítila, jak se jí na zátylku zježily chloupky. Zavřela oči a nechala tělo se uvolnit. Pomohlo to jen na okamžik. Cítila, jak se jí po páteři plazí mrazení. Vstala a prudce se otočila, na okamžik měla pocit, že uviděla Jaqena, ale to přece nebylo možné. Nerozhlížela se nalevo ani na pravo a vyběhla mimo hlavní mumraj. Děvče, slyšela sametový hlas ve své hlavě. Zoufale se rozhlížela.
„Proč mi to děláš, proč už mě nenecháš žít, Jaqene?“ rozkřikla se zoufale na prázdný prostor kolem sebe a přitiskla si dlaně na uši, i když věděla, že to nepomůže. Děvče, ozval se ten hlas v její hlavě znovu. Rozkřikla se a padla na kolena.Valar morghulis, ozvala se jí v hlavě jednoduchá věta. „Valar dohaerys, Jaqene,“ odpověděla mu nahlas a v tu chvíli, jako by se něco prolomilo. Vše bylo v normálu, v hlavě již neměla žádný sametový hlas, jemné vlásky na zátylku už neměla zježené, jen ruce se jí ještě třásly. Měla pocit, jako kdyby jí někdo chtěl položit ruku na rameno. Okamžitě se otočila na patě a oči automaticky vyhledávaly nebezpečí. Ale byl to jen její manžel, který stál jako přimrazený a jediný pohyb, který udělal spočíval v tom, že nechal klesnout ruku.

„Co se děje, vlčice?“ zeptal se hrubým hlasem. Arya na něj pohlédla a zavrtěla hlavou, než pak spustila bojovně pozdvižené ruce.
„Nevím, tohle místo je asi příliš plné duchů z minulosti, kteří si mě teď asi našli,“ pokusila se pousmát, ale vznikl z toho jen škleb.
„Měli bychom se vrátit k ostatním,“ poznamenal její manžel a podával jí ruku. Přijala jeho ruku a přikývla na znamení souhlasu, než vykročila.

„Lady Clegane jste v pořádku?“ ozval se jí u ucha hluboký hlas. Prudce otočila hlava a pohlédla na vysokého rozložitého muže.
„To je dobré, můj králi, jsem v pořádku, jen se mi nějak zamotala hlava,“ ubezpečila ho a povytáhla koutky úst v nápodobě úsměvu. Krále to nepřesvědčilo a nenechal je odejít.
„Daenerys si vaši přítomnost velice pochvaluje, prý jste příjemné oživení. Prosím, bude nám ctí, když nás i s manželem poctíte svou přítomností u našeho stolu,“ vzal ji za ruku i přes protesty Ohaře, který svou manželku rozhodně nechtěl pustit. Arya po něm sekla pohledem a sykla na něj. Zavrčel, ale nechal její křehkou ručku vyklouznout. Když král políbil klouby jejích prstů místo vzduchu nad nimi, tak se zachvěla a z pukrlete se mu zadívala do očí. Vysoký muž jí oplácel pohled bez mrknutí oka, nakonec se narovnal a odváděl si ji ke stolu. Ohař je ze vzdálenosti dvou kroků nerudně následoval. Ani trochu se mu nelíbilo, že se mu někdo snaží odvést manželku. Třeba to tak nebylo, ale někde uvnitř se v něm vše bouřilo při pohledu na krále, který líbá ruku jeho manželky.

Seděli a bavili se s královským párem. Daenerys i Jorah Mormont byli vzorní hostitelé. Zvědavě se ptali na každý detail a rádi vyprávěly i své vlastní příběhy. Arya se nakonec v jejich společnosti dokázala konečně i uvolnit. Pohlédla na svého manžela a usmála se na něj, než se rozhlédla kolem. Koutkem oka zachytila něco, co jí do okolí nezapadalo, a tak se tím směrem zahleděla pořádně.
„Drahá lady Aryo, co se děje?“ ptal se jí král a položil jí ruku na rameno.
„To nic, můj králi, jen se mi asi něco zdálo,“ pousmála se na něj omluvně, když se z temnoty noci ozval poplašený výkřik.
„Draci, draci se utrhli!“ křičelo několik hrdel najednou a kolem vypukla obrovská panika. Stoly byly převraceny, jídlo rozházeno a pití rozlito po zemi, stolech i oblečení prchajících lidí. Sandor se taktéž vymrštil na nohy a stejně tak i Arya. Jen královna jako by zůstala ledově chladná a pomaličku se postavila.
„Danny, musíme je zastavit!“ křikl král, který již nebyl králem, ale rytířem a milujícím manželem. Daenerys přikývla a vyšla do temnoty se svým mužem v závěsu.
„Jdou špatně, děje se to támhle,“ vyhrkla Arya a ukázala k jedné ze zdí obepínaících nádvoří.
„Musíme pryč, vlče,“ snažil se ji odvléci, ale oan se mu vzpírala, nakonec se jí podařilo vysmeknout se mu. Podkasala si sukně a rozeběhla se směrem, který mupředtím naznačila.

Uviděla temný stín, který se kolem ní mihl ve vzduchu a zůstala ohromeně stát. Věděla, že to musí být jeden ze tří královských draků, ale nedokázala odhadnout který. Nikdy předtím je neviděla, a tak jen ohromeně stála a sledovala temný stín. Najednou tmu ozářil bledý plamen a Arya na okamžik spatřila, že tento drak je bílo zlatý. Přemýšlela, jak se jmenuje, zatímco na něj ohromeně zírala, jako uhranutá. Byl úžasný a vskutku to musel být vládce oblohy. Temný stín zakroužil přímo nad její hlavou, než s úžasnou lehkostí dosedl přímo před ni. V tu chvíli si Arya uvědomila, že ona je momentálně kořistí, snadnou kořistí a ztuhla, zírajíc do plazího obličeje, z kterého na ni hleděly oči v barvě roztaveného zlata. Sandor stál na místě, jako opařený, a fascinovaně zíral na tu scénu před sebou.