Hydroponic town IV.- Mezi čtyřma očima

Anotace: další pokračování...nebudu prozrazovat...tato kapitola asi nebude nijak zvláštní, ale je potřebná...

Byla pozdní noc. Sarrah dávno odešla, a tak Josh ležel v posteli a pootevřeným oknem pozoroval hvězd. nemohl usnout- stále před sebou viděl usměvavou tvář své dívky, ale na druhou stranu taky to záhadně rozbité okno. Pořád o tom přemýšlel, nedalo mu to pokoj, chtěl vědet, co se stalo chtěl vědet, jestli to byly ty rostliny. Uklidňoval se tím, že zítra se zeptá svého profesora na pohyby rostlin, pana Irwina Boshe. Stromy pod oknem hrály své písně, když jim podzimní vánek přinášel noty. měsíc zasvítil mezerou mezi oknem a vikýřem a prosvítil Joshovi myšlenky. ,,Vždyť o nic nejde, jen rozbité okno..." pomyslel si a chvíli na to s čistou hlavou usnul...

Probudil se do deštivého dne zahaleného mlhou. Dírami v okapu pravidelně padaly kapky do dalších rýn. Na tabuli okenního skla byly ke spatření stopy deště, který byl před několika málo minutami vyhoštěn z Ráje. Josh byl budíkem nucen opustit zahřátou postel a přichystat se do školy. Oblékl si bílou košili, obtáhlý černý svetr a jeho oblíbené džíny, které nosil snad všude kromě tanečních, do kterých by ho v tomto ošacení nepustili. Uvařil si kávu a skousl si k ní čtyři sušenky. Upravil si na krátko střižené vlasy, a pak už vyšel na ulici. Kličkoval mezi zkalenými kalužemi a vyhýbal se rychle jedoucím autům u kraje vozovky. Neustálé mžení mu během chvilky zničilo účes, a tak si Josh nasadil tmavočervenou pletenou čepici, aby dokonal chaos na své hlavě.

V devět hodin stanul před branami přírodovědné fakulty. Vyšel dlouhé schody a zamířil na seminář pohybu rostlin. Dvě hodiny netrpělivě čekal, až profesor domluví, aby mu mohl poloit pár svých otázek. Prof. Irwine Bosh zavřel své šanony, popřál pěkný zbytek dne a zamířil si to ke dveřím.,, pane profesore, pane profesore, mohl byste mi věnovat chvilku ze svého drahocenného času?" pospíchal Josh za panem Boshem. ,,Ale, Josh Plant, Vás jsem již dlouhý čas neviděl. Co se děje tak výjimečného, že Vás vaše nohy nesou ke mně?" ptal se překvapeně prof. s náznakem úsměvu na tváři. ,,Mohli bychom to probrat někde jinde, než mezi futry dveří?" zeptal se Josh, který opětoval úsměv.,, Zajisté, zvu Vás na kafe do kabinetu." pronesl pozvání profesor.

,,Tak co se děje?" zeptal se prof. Bosh, když uložil své tělo do útrob pohodlného křesla.,, Víte, stala se mi zajímavá věc a mám vlastní domněnku, ale potřeboval bych Vaši moudrost, abych se ujistil, že je správná." řekl napjatý Josh. ,,Dobře, udělám vše, co je v mých silách. Tak o co se přesně jedná?" ,,Víte, včera jsem se vracel z přednášky a po cestě do svého bytu jsem za oknem nespatřil nic zajímavého. jenže pak jsem šel zase za hodinu nazpět a v okně jsem uviděl šlahoun od hydrodendrie v nezvyklé pozici- ´visel´ kolmo vůči lodyze. nezdá se Vám to divné?" ptal se Josh. ,,Hmm, to je zajímavé, učím, že vždy visí podélně. Nikdy jsem to jinak neviděl." odpověděl mírně překvapený profesor. ,,jenže to není všechno. Když jsem pak zase šel nahoru, to okno, za kterým jsem viděl ten šlahoun, bylo roztříštěné na tisíce kousků. Byla už moc tma, takže jsem se nemohl přesvědčit, jestli to udělala ta hydrodendria. Chci se Vás zeptat, jestli mají teoreticky vůbec sílu k takovému pohybu?" ptal se Josh. Profesor zamyšleně seděl, a pak pravil:,, Hydrodendria se přece vůbec nehýbají, jen první rok rostou do závratných výšek. To není možné, aby dokázaly rozbít okno. Třeba se v tom domě stalo něco jiného. Zkus se zeptat, jestli o tom někdo něco neví, třeba se to vyjasní úplně jinak.

Josh mlčel. Přemýšlel, jestli to, co řekl prof. Bosh, je pravda. Postupně usoudil, že je to asi více pravděpodobné. Sám nic neviděl, byla tma, ten šlahoun mohl být předtím jen nadzvednuz větrem, a pak si zas pokojně visel, mezitím co někdo to okno rozbil. Vnitřně se uklidnil a srdečně poděkoval prof. za radu i za kafe.

Zbytek dne protrpěl na dřevěné židli, přičemž poslouchal termíny související s fotosyntézou. pravou nohu měl položenou na té levé a potaji si kreslil promoklé budovy rýsující se z mlhy, které viděl za oknem. Ručičky u hodin se neskutečně táhly, div se pohnuly. Josh měl hlad a žízeň a myšlenkami byl u Sarrah. Vysvobodil ho zvonek, který ukončil vyučování toho dne. Josh si zašel do bufetu, kde si koupil pizzu a 7up a odešel domů...