Musíš něco cítit- 23.kapitola

Anotace: ...

„Dobré ránko!“ zaznělo mi u ucha a já jsem se stulila do ještě těsnějšího klubíčka. Najednou jsem ucítila Alexovu ruku, jak mě zezadu objímá. Neodolala jsem a přitiskla jsem si jí ještě blíže k sobě. Mohla jsem cítit přítelův úsměv, když se ke mně musel naklonit, abych mu neublížila.
„Měli bychom vstávat,“ usmál se můj partner a já jsem jenom něco zabručela. Další smích.
„Dobře, uděláme dohodu. Já udělám snídani, donesu ti jí do postele. Hezky se najíme a pak něco podnikneme. Venku je hezky a já mám takový plán,“ navrhoval Alex a já jsem zase zamumlala něco nesrozumitelného, tisknouc si ho ještě více k sobě.
„To beru jako souhlas,“ zase se zasmál partner a opatrně vypáčil svou ruku z mého sevření. Tentokrát jsem zaremcala rozhořčením.
„Neboj, hned jsem zpátky,“ uklidnil mě Alex a než odešel, tak mi dal ještě pusu na čelo. Nechala jsem zavřené oči a mohla jsem cítit, jak se zase propadám do říše snů.
„Ale, ale! Šípková Růženko! Hezky otevřít oči a jde se jíst!“ přikázal mi příchozí. Neposlechla jsem, jenom se převalila na druhý bok a dál pokračovala ve snění. Toto mi ovšem nebylo dovoleno. Ani jsem se nenadála a už jsem seděla. Rozespale jsem rozlepila oči a uviděla, že přede mnou stojí stolík, kde byla naše snídaně. Musela jsem se usmát. I to probuzení bylo zapomenuto. Protože na tácu byly dva hrníčky s kakaem a talíř s vesele zdobenými tousty.
„Hmm, to bych si nechala líbit,“ špitla jsem, usrkávajíc lahodného nápoje.
„Tak se do toho dáme, protože jestli mi někdo zmaří plány, tak budu zlý,“ vychrlil Alex a taky upíjel ze svého hrníčku.
„A jaké jsou teda ty plány?“ zeptala jsem se zvědavě, zakusujíc se do toustu.
„Překvapení,“ zasmál se tajemně přítel a já se na něj zamračila. Nemám ráda překvapení. Můj výraz pobavil mého společníka, do takové míry, až se hlasitě rozesmál.
„Nemrač se! Nikdo tě nebude chtít!“ vyhrkl Alex mezi smíchem mou oblíbenou hlášku a já se zamračila ještě více.
„Budu se mračit kdy chci!“ odporovala jsem mu, svrašťujíc čelo jak nejvíce jsem dovedla, ale pak jsem se podívala do tváře mého partnera a musela jsem se rozesmát. Hold má nade mnou obrovskou moc.
„Tak dost bylo mračení se, jdeme jíst, abychom mohli jít dříve ven,“ popohnal mě Alex a dal mi do ruky toust. Usmála jsem se a zakousla se do jídla.

„A kam že to jdeme?“ neodolala jsem a musela jsem se zeptat. Byli jsme akorát venku a ruku v ruce jsme se procházeli po okolí. Nějak jsem přestala vnímat čas a místo.
„Jsi nějaká zvědavá, ne? Neměla bys zapomínat, že kdo je zvědavý, bude brzo starý,“ zasmál se mi Alex a nepřestával mě vést dál.
„Se stářím si hlavu nelámu,“ úsměv ozdobil tentokrát i mou tvář.
„Jo, já jsem zapomněl, že chodím se stařenou,“ dobíral si mě přítel a já jsem neodolala a vyplázla jsem na něj jazyk.
„Myslela jsem, že ti to nevadí,“ oplatila jsem mu stejnou mincí.
„No, někdy bych se chtěl poohlédnout po někom, kdo nemá pár století života za sebou,“ škádlil mě Alex. Úsměv z mé tváře vymizel. Neměla jsem ráda takové řeči. Bolelo to a hodně.
„Co podnikneme večer?“ můj společník si to uvědomil a hned měnil téma. Trochu jsem se uvolnila.
„Nevím,“ přiznala jsem se, hledíc do dáli.
„Dobře, tak uvidíme,“ usmál se na mě Alex a já jeho předchozí poznámku vypustila z mysli. Konečně jsem se rozhlédla, kde to vlastně jsme a musela se usmát. Blížili jsme se k domům ostatních. Toto poznání ve mně vyvolalo trochu obavy, nevěděla jsem, jestli jsem už schopná být v nějakém větším kolektivu, byť by to byla rodina. Můj přítel opětovný obrat v mé náladě poznal, hold mě zná už moc dobře.
„Neboj, bude to dobré,“ uklidnil mě a přitáhnul si mě k sobě.
„Obejmi mě, prosím,“ zašeptala jsem nesměle, když jsme byli skoro u dveří. Ten konejšivý úsměv na Alexově tváři mě trochu uklidnil a jeho pevné objetí mi dodalo úplný klid.
„Můžeme?“ zeptal se mě po pár minutách objímání. Jenom jsem přikývla a sledovala, jak se jeho ruka blíží ke dveřím. Jen co se jeho ruka poprvé dotkla dřeva, tak se otevřel vchod do domu a my mohli spatřit usměvavou tvář Jasona.
„No, už jsme si mysleli, že jste k nám zapomněli cestu,“ zasmál se, uvolňujíc cestu do útrob budovy.
„To víš, někdy potřebuješ některé věci zapomenout,“ usmála jsem se na něho nesměle a nechala se Alexem zatáhnout dál do domu.
„Ostatní se vás už nemůžou dočkat. Holky včera nakoupily nějaké jídlo a dneska grilujeme,“ oznamoval nám hostitel dnešní plán. V tu chvíli jsem si nebyla vůbec jistá, jestli je to dobrý nápad. Alex mi povzbudivě stisknul ruku. Pohlédla jsem do jeho očí a on v nich viděl mé obavy. Přitáhnul si mě ke svému boku, šeptajíc do ucha uklidňující slůvka, zatímco jsme pokračovali domem, směrem na zahradu.
Ve chvíli, kdy jsme se objevili na trávě za domem, tak jsem se trochu uvolnila. Neměla jsem moc náladu na velkou společnost, tak jsem si usmyslela, že se stáhnu trochu mimo dění a hlavně jsem doufala, že mi to vyjde.
„No, to je dost!“ přiřítila se k nám Tea a vrhla se mi kolem krku. Trochu jsem ztuhla, ale přesto jsem její objetí opětovala.
„Ať jí neumačkáš,“ zasmál se vedle mě Alex a taktně tím upozornil kamarádku, na můj osobní prostor.
„Ale nečerti se! Eli to určitě nevadí, že?“ s poslední větou se dívka obrátila na mě a já najednou v rozpacích nevěděla, co mám odpovědět. Na jednu stranu mi to bylo nepříjemné, něco se ve mně, hold, zlomilo, ale na druhou stranu mě to potěšilo. Nevyznala jsem se v sobě. Po chvíli uvažování jsem jenom pokrčila rameny a dál už to neřešila, nemělo to smysl.
„Dobře, pojďte za ostatníma. Už se na vás nemůžou dočkat,“ vypravila ze sebe a já pocítila silný pocit deja vu. Vykročili jsme doprostřed trávníku, kde byl stůl a kolem něho rozestavěno deset židlí. Tea se vrhla za Ralfem, který se staral o gril postavený opodál a přitiskla se k jeho boku, nenápadně mu koukajíc pod ruce, aby zahlédla aspoň kousek masa. Musela jsem se tomu výjevu usmát. Můj další pohled sklouznul ke stolu a to na mé tváři vykouzlilo další úsměv. Za těch xy let jsme si nějak vytvořili zasedací pořádek a ten se dodržuje neustále. Takže jsem věděla, kam mě Alex zatáhne a nechala se vést.
„Tak jak se máte?“ zeptal se můj přítel do plezíru, pátrajíc v obličejích přítomných.
„Všechno při starém. Jenom všichni prožíváme love story Damona a Jáji,“ vychrlila sarkasticky Ines,protáčejíc oči.
„Nějaké novinky?“ nedalo mi to a musela jsem se zeptat.
„Ale krom toho, že se od sebe nemůžou odtrhnout, tak asi nic. Momentálně plánujou společnou dovolenou. Je to s nima k nevydržení,“ odpověděl mi Jass, protáčejíc taky oči.
„To je až tak špatně?“ zasmál se Alex.
„Je to ještě horší,“ ozval se hlas za našimi zády a my se otočili. Přes trávník se k nám blížila Jája s Damonem.
„To všichni rádi slyšíme,“ neodpustila si Ines ironickou poznámku a dál hleděla na svého drahého, ponořena do svých vzpomínek.
„Však se neboj, za chvíli odjedeme a na nějakou dobu o nás neuslyšíte,“ zašklebil se Damon. Nemohla jsem si nevšimnout, že se Jája zatvářila na jednu stranu potěšeně a na druhou nejistě.
„My se vůbec nebojíme. Spíše se na tu chvíli všichni těšíme,“ kouzelně se na naše dvě hrdličky usmál Ralf a obrátil kus masa na grilu.
„Ale no tak!“ trochu jsem uklidňovala zbytek, protože jsem vycítila, že se schyluje k nepříjemné hádce.
„No ano mami!“ odpověděla většina osazenstva. Díky jejich slovům se všichni rozesmáli. Ale účel to splnilo, atmosféra se rázem uvolnila.
„Tak co se podniká teď?“ zeptala se Tea a pokupovala po všech přítomných.
„Něco zahrajeme?“ navrhnul Jason a díval se z jedné tváře do druhé.
„Co takhle Bang?“ vychrlila první návrh Mia. Musela jsem se pousmát. Některé věci se opravdu nikdy nezmění.
„To by šlo,“ přikývnul Alex, hladíc mě po hřbetu ruky.
„Klidně hrajte, ale mě se dneska nějak nechce,“ přiznala jsem se a hleděla svému partnerovi do očí.
„Opravdu?“ ujišťovala se Tea hledajíc v mých očích aspoň náznak nejistoty.
„Opravdu. Však dneska to zvládnete i beze mě,“ usmála jsem se na kamarádku.
„Tak dobře. Takže jinak hrajeme všichni?“ zeptal se Jass do plezíru.
„Já to neumím,“ přiznala se Jarmila, zahanbeně se koukajíc do stolu.
„Však se neboj, naučíš se to. Není to zase tak složité, byť se to na první pohled nezdá,“ konejšil dívku Ralf.
„Ale první hru bys asi měla zatím hrát s Damonem,“ usmála se na Jáju Mia.
„A ty to umíš hrát?“ zeptala se oslovená nejistě svého partnera. Všichni jsme se rozesmáli.
„Jistěže umím hrát Bang!“ řekl naoko uraženě Damon, což zase vedlo ke skupinovému smíchu. Jarmila se zatvářila omluvně, což tentokrát rozesmálo odpovídajícího upíra.
„Tak já jdu pro karty,“ rozhodla Tea a tanečním krokem vyrazila k domu. Mojí tvář ozdobil další úsměv.
„Opravdu nechceš hrát?“ musel se ještě naposledy zeptat Ralf.
„Ne, dneska ne. Příště si zahraju,“ přislíbila jsem, hledíc na kamaráda.
„Beru tě za slovo,“ vypravil ze sebe Jass, pozvedajíc sklenici.
„Tak jo,“ usmála jsem se na upíra.
„Ale teď to bude jenom jedna hra, děcka!“ zavelel Ralf od grilu a k nám krom jeho slov zavítala i krásná vůně masa.
„Takže kolik nás hraje?“ přitančila Tea zpátky s těmito slovy, dosedajíc vedle ke stolu.
„Tak jestli všichni, tak nás bude sedm,“ počítala Ines a brala si podávaný balíček karet.
„Jo, to sedí,“ přitakal Jass, berouc si další kupku karet.
„Takže šerif, odpadlík, dva viceové a tři banditi,“ ověřovala si Tea, vyndávajíc jednotlivé karty.
„Tak to rozjedeme, vážení!“ mnula si ruce Ines.

„Dáš si ještě?“ zeptal se mě Ralf, máchajíc kusem mase před mýma očima.
„Ne, díky. Ještě kousek masa a prskla bych,“ rozesmála jsem se, rozvalujíc se na židli.
„A co ty Jájo,“ zopakoval postup u další dívky u stolu, bohužel se stejným výsledkem.
„Hele lidi, s váma není žádná legrace!“ stěžoval si hostitel.
„Tak ten kus flákoty hoď sem!“ zasmál se Jason a natahoval ke kuchtíkovi svůj talíř.
„Nenažranče!“ zašeptala Ines směrem ke svému partnerovi.
„Tak taky proto jsi mě chtěla, ne?“ oslovený oslnivě se zazubil na svou drahou, posílajíc jí vzdušnou pusu.
„Tak další partička?“ zeptal se Jass, poklepávajíc na karty po své pravici.
„To ani nepočkáme, až náš otesánek dojí?“ otázala se Mia.
„Než to rozdáme, tak dobaští,“ usoudila Ines, sklízejíc nádobí ze stolu. Taky mi to nedalo a zvedla jsem se.
„Ines, to nech, já to uklidím. Stejně nehraju,“ převzala jsem na sebe funkci hlavního sklízeče nádobí.
„Tak jo, když jinak nedáš,“ kecla si na zase na zadek oslovená, sledujíc, jak se její partner cpe. Už jsem měla hezky poskládané nádobí na jedné velké hromadě a mířila jsem do kuchyně, když jsem uslyšela tichý hlásek: „A nechceš mi ještě kousek dát?“
Musela jsem se rozesmát. To Ines žebrala po Jasonovi.

„Lásko? Víš co? Bang na tebe!“ zasmála se Mia pokládajíc kartu na odkládací balíček a líbezně se při tom dívala na svého muže. Ano, většinou si jdou partneři v této hře po krku a u některých se to stalo už zvyklostí. Přistoupila jsem k Alexovi a objala jsem ho kolem krku, pozorujíc jeho karty.
„Hezké, že?“ usmál se na mě partner, přitahujíc si mě na klín.
„Moc hezké,“ přitakala jsem a udělala si pohodlí, opírajíc si hlavu o mužovu hruď.
„Tak to trochu rozjedeme, ne?“ prohlásila o pár minut později Tea a položila na stůl kartu s modrým okrajem a já se musela pousmát.
Dynamit. Karta, kterou hrajou buď ti, co nemají co ztratit nebo se jim hra zdá moc dlouhá. Ani bych nenapočítala, kolikrát se mi s její podařilo bouchnout. Většinou, když hraju a dostane se ke mně tato karta, vybouchnu. Bohužel málo kdy mě to nezabije.
„Musí to být?“ zaremcal Ralf sedící po levici od Tei.
„Ale ano. Musí!“ rozesmála se dívka a se sladkým: „Bang,“ se koukla na svého drahého.
„Ženská bláznivá! Já tě jednou zaškrtím,“ tentokrát zavrčel muž, ubírajíc si jeden život. A hra ubíhala svým životem dál a mě se začaly zavírat oči. Nemusela jsem se dívat, jenom poslouchání mě uspávalo a dávalo pocit pohody. Ano, za to stojí žít.

„Elis, no tak Elis,“ hladil mě po vlasech Alex a já chtě nechtě musela otevřít oči. Den už dost pokročil, ale my jsme pořád seděli venku na trávníku a zbytek se dobře bavil. Tváří mi prolétl úsměv, když jsem zpozorovala, jak se Jarmila snaží zabít Jasona a pořád se jí to nedaří.
„Jáji to jde, že?“ houkla jsem na Alexe, ten mě pohladil po tváři, přikyvujíc.
„Na to, že hraje poprvé,“ zašeptal potichoučku Damon a usmál se na svou partnerku.
„Co si vy dva šeptáte?“ zaznamenala dívka. Je hodně všímavá. Naše slova mohl slyšet jenom upír, ale Jája si jich přeci jenom všimla.
„Že jsi naprosto úžasná,“ vtisknul Damon své partnerce pusu na tvář, hledíc jí láskyplně do očí.
„Proč jsi mě budil?“ podívala jsem se na Alexe.
„Nevím, prostě mě zabili a já se nudím,“ přiznal se muž a mě vystřelilo obočí až do nebe.
„Cože?“ musela jsem se zeptat, ale po tom, co jsem viděla, jak se můj partner tváří mi vylétly koutky do nebe, a já se musela rozesmát.
„Vidíš, aspoň se směješ,“ pohladil mě po tváři muž, přitahujíc si ke svým ústům ty moje.
„Hej ty blázne! Víš, že je neslušné, abys spala na návštěvě?“ dolehl ke mně přes celý stůl Jassův hlas.
„Koho tím myslíš?“ zatvářila se rozverně Jája.
„No tebe ne vrahu!“ zavrčel na dívku naoko naštvaně Jason a celé osazenstvo vybuchlo v bouřlivý smích.
„Jassi, myslela jsem, že se už za návštěvu nepovažujeme,“ líbezně jsem zapředla, hledíc na osloveného.
„Co není, může být!“ zasyčel upír a tím vyvolal další salvu smíchu u společnosti.
„Ale, ale, někdo se nám špatně vyšpinkal!“ škádlila ho tentokrát Ines s tím správným sarkastickým tónem.
„Tss!“ naposledy se začepýřil Jass a pak i se zbytkem stolu se rozesmál.