Vlk a pes

Anotace: 12. kapitola - Zatím nejdelší z kapitolek. Jorah si k sobě pozve Aryu, aby jí sdělil něco moc důležitého.

Po několika dnech od příhody s drakem byla schopná sama chodit, aniž by cítila pulzující bolest hlavy a svět se jí před očima točil. Seděla v králově soláru a čekala na jeho příchod. Sandor tu s ní nebyl a ona za to byla ráda. Dveře se otevřely a zavřely a ona uslyšela dlouhé a rázné kroky. Zvedla se, aby krále pozdravila úklonou, natolik si ještě z dvorské etikety pamatovala. Jorah se na ni usmál, uchopil ji za ruku a políbil ji na její hřbet.
„Omlouvám se za zpoždění, má paní,“ pravil s omluvným úsměvem, když pustil její ruku. „Posaďte se,“ pobídl ji, když stále stála. Pokývla na znamení díků a sedla si.
„Aryo, víte, co se stalo na té hostině na nádvoří?“ zeptal se bez obalu. Arya na něj okamžik hleděla s lehce přimhouřenýma očima, jako kdyby si ho měřila a rozvažovala slova. Pak přikývla.
„Vaše výsosti, Viserion, já…“ zakoktala se. Zhluboka se nadechla. „Já, byla jsem v jeho mysli a on v mojí, nevím, co viděl on, ale já byla jím. Viděla jsem jeho vzpomínky od doby, co se vylíhnul do chvíle, kdy jsme se setkali. Viděla jsem jeho očima a slyšela jeho ušima. Vnímala jsem všechny jeho smysly. Mluvil se mnou,“ přiznala nakonec veškerou pravdu. Jen vzpomínka na tu příšernou bolest, než se poddala dračí mysli, byla skoro nesnesitelná. Jorah Mormont na ni okamžik hleděl ohromenýma očima. Naklonil se ke stolu a propletl si prsty, takže na ni hleděl přes špičky prstů.
„Víš, co to znamená, má paní ze Severu?“ zeptal se nakonec. Arya na něj zmateně hleděla, než odpověděla.
„Nemám ponětí,“ prohlásila nakonec a přemýšlela, co bude následovat. Jorah se na ni pousmál.
„To, co se stalo, se ještě nikomu nepodařilo. Viserion si vás, má drahá, vybral jako svého partnera, jako někoho, kdo na něm může jet,“ vybalil na ni. Oči se jí překvapením rozšířily a přemýšlela, zda se zbláznila ona nebo muž před ní. Naklonila se k němu a zadívala se mu do očí, v kterých se snažila najít nějakou stopu lži, vtipu či počínajícího šílenství. Každý přece věděl, že draky ovládali vždy jen Targaryeni. S nikým jiným se draci nikdy nespojili, všeobecně se mělo za to, že příslušníci jiných rodů neměli toto nadání.
„Hloupost,“ odbyla ho nakonec. Jorah s povzdechem svěsil hlavu, než se na ni znovu podíval. „Je to nemožné. Nejsem Targaryen. Jsem z rodu Starků, jsem měnič, ale ne dračí jezdec!“ upozornila ho lehce zvýšeným hlasem. „Vaše výsosti,“ dodala nakonec, když si vzpomněla, že s králem mluví, jako se sobě rovným. Král jí věnoval pobavený úsměv.
„Nevěříte tomu a já se vám nedivím. I pro mě a královnu to bylo neuvěřitelné, když jsme si to uvědomili, každého jiného by Viserion spálil na popel, ale vás ne. Naopak. Chtěl vás bránit i před vaším manželem,“ upozornil ji jemně. „A prosím, odpusťme si ty formality. Ty jsi Arya a já jsem Jorah,“ dodal ještě. Mladá žena na něj zírala, jako by se zbláznil definitivně, ale pak si řekla, že bude tuhle jeho hru hrát.
„Je mi ctí, Jorahu Mormonte.“
„I mně, Aryo z rodu Starků.“

Scházeli bok po boku po poměrně širokých schodech až na dávno nevyužívané nádvoří, kde byli přikování draci. Arya si s úctou a bodnutím strachu prohlížela tři draky, kteří se mezi sebou pošťuchovali.
„Ten černý je Drogon, který patří královně Daenerys. Zelený je Rhaegal a patří mně. Bílý je Viserion, jak již víte, a vybral si tebe,“ představoval jí postupně tři draky. Arya zavrtěla hlavou. Uchopil ji za ruku a odváděl ji k Viserionovi, který k nim byl nejblíže.

Arya stále přímo před drakem a opět si připadala, jako maličké zvířátko, na které hledí jeho smrt. Pak ten pocit zatlačila a natáhla k drakovi ruku. Ani si nevšimla, že král jí již nedrží za ruku, ale pomalu ustupuje zpět do chodby, z které sem přišli. Viserion k ní naklonil hlavu a prohlížel si ji jedním velkým okem. Okouzleně hleděla do oka v barvě roztaveného zlata. Najednou ji strach opustil.
„Proč já?“ zeptala se nahlas, jako by doufala, že jí odpoví. Drak na ni v odpověď mrknul. Usmála se. Najednou se něco stalo. Viserion se vzepjal na zadních, roztáhl křídla, kterými zvedl mohutný poryv vzduchu, což mělo za následek, že málem upadla, a zařval. Arye ten zvuk trhal uši a z úst jí unikl její vlastní křik. Ne nepodobný tomu dračímu. Viserion padl zpátky, natáhl k ní krk a zasyčel na ni. Arya však neustoupila. Stále neochvějně na místě a hleděla do drakových očí. Znovu na ni zasyčel a tentokrát byl tak blízko, že viděla mezi jeho zuby kousky masa z nedávného jídla. Stačil by jediný jeho pohyb a ona by zemřela. Překousl by ji v půli a nedalo by mu to ani práci. Horkost z jeho dechu jí štípala na kůži, ale nedbala na to. V Chrámu černé a bílé zažila horší bolest. Vztáhl ruku a dotkla se Viserionova čumáku.
„Zrodil mě chladný Sever, kde je sníh, který má podobnou barvu, jako tvé šupiny a ani v létě plně neroztává. Stvořil mě Braavos s jeho horkým vzduchem vonícím solí, kde je slunce zlaté, jako tvá rohy. Zemřela jsem a znovu se narodila a ty mi svým horkým dechem neublížíš. Nemůžeš. Ledový sever nikdy nepokoříš svým ohněm. Zima se nevzdává a vždy si vše zabere nazpět,“ řekla mu pevným hlasem a Viserion jako kdyby jí porozuměl, zavřel tlamu a šťouchl do ní čumákem, až zavrávorala. Zasmála se. „Až odsud odjedeme, tak tě vezmu s sebou. Bude moci létat, to ti přísahám,“ prohlásila nakonec, než odešla. Drak jí do mysli v odpověď poslal obrázek toho, jak letí i s ní nad zelenými pláněmi. Přikývla v odpověď, i když pochybovala, že někdy sebere odvahu k tomu, aby na něj sedla, natož aby letěla.

Vrátila se k vyčkávajícímu Jorahovi.
„Jako jediná nepotřebuješ sílu, abys zkrotila jejich temperament,“ prohlásil uznale. Arya si přetřela obličej, na kterém jí vyrazil pot, a zjistila, že její kůže ještě stále hořela od doteku dračího dechu.
„Jakmile i s manželem dostanu povolení vrátit se na jeho panství, tak odjíždíme. A Viserion jde s námi,“ řekla skoro varovně ke králi. Ten na ni okamžik zmateně koukal a neschopen slova hleděl na její vzdalující se záda.
„Vybrali jsme správně,“ zamumlal si pro sebe s potutelným úsměvem.

Arya došla na cvičební nádvoří, kde našla svého manžela, který zrovna dával slušně na frak svému soupeři. Sandor se jako obvykle, když ho zahlédla cvičit, neobtěžoval ani se zbrojí z vařené kůže. Tak jistý si byl vítězstvím. Litovala, že na sobě má ženské šaty a nemůže si taktéž zacvičit. Její tělo zatoužilo po námaze a v ruce jí najednou až bolestně chyběla váha meče. Muži ji zdravili lehkými úklonami a udělali jí místo, aby mezi nimi viděla.
„Má paní, váš manžel je výtečný bojovník a ceníme si toho, že s námi cvičí,“ promluvil muž stojící vedle ní, jehož vlasy i vousy měly barvu soli a pepře. S malým úsměvem přikývla na souhlas. Ve chvíli, kdy si jí Sandor všimnul, se přestal soustředit a utržil bolestivý zásah cvičným mečem do nohy. Sykl bolestí a s nevraživě přimhouřenýma očima se rozmáchl a udeřil mladému muži zásah takovou silou, že spadl na záda a meč mu vypadl z ruky. Arya se nad jeho chybou usmála se zadostiučiněním. Byla zvráceným způsobem ráda, že se ukázalo, že její manžel není nedotknutelný, i když ten mladík si to nezasloužil.
„Nauč se prohrávat, Ohaři,“ zavolala na něj a stále se spokojeně usmívala. Střelil po ní ošklivým pohledem a přišel až k ní. Ukázal na ni napřaženým mečem.
„A naučíte mě to, má drahá?“ prohlásil sladkým hlasem, který by jí jen sám o sobě dokázal způsobit otravu cukrem. Byla to výzva a ona to věděla. Byla v pokušení ji přijmout, ale v dlouhé sukni by byla bez šance. Za okamžik by se jí zamotala do nohou a omezovala by jí pohyb ještě více nebo by zapříčinila, že by spadla.
„V těchto šatech nemohu, sukně by se mi zapletla mezi nohy a spadla bych, můj pane,“ odpověděla s nevinným pukrletem. Muži se zasmáli, za což si od Sandora vysloužili temný pohled a okamžitě zmlkli.
„Bojíte se, tak to přiznejte!“ vysmíval se jí. Aryu to dopálilo a rozhlédla se po mužích, stojících kolem.
„Půjčte mi někdo opasek a cvičný meč!“ zvolala. Přítomní na ni užasle hleděli. Oni na ni jen užasle hleděli, nikdo z nich se nepohnul. Byli jako přimražení.
„U všech sedmi pekel, půjčte jí někdo ten pásek nebo přísahám, že vás ošukám do prdele vaším vlastním mečem!“ rozkřiknul se Sandor vztekle. Začala mu s těmi tupci docházet trpělivost, dost na tom, že někteří z nich neuměli pořádně ani držet meč. Arya polkla smích, který se jí dral z hrdla. Nakonec od tohoto krutého trestu své muže zachránil ten muž s vlasy barvy soli a pepře, když si odepjal svůj opase a předal jí ho. Arya si ho přitáhla tak aby jí nespadl z boků, pak se ohnula a pečlivě za něj zastrkala sukni šatů a dotáhla ho, aby jí držel. Muži si hladově prohlíželi její dlouhé do poloviny stehen odhalené nohy. Meč dostala od mladého chlapce, kterého Sandor před chvílí složil k zemi.
„Vezmete si vařenou kůži, má paní?“ zeptal se jí ještě ten mladík. Vděčně se na něj usmála, ale odmítavě zavrtěla hlavou. Chlapec na ni ohromeně zíral, ale ona na to nedbala. Vzala si od něj otupený cvičný meč a zkusmo s ním několikrát máchla ve vzduchu, aby si vyzkoušela, jak jí sedí do ruky. K její potěše nebyl příliš těžký a byl i poměrně dobře vyvážený.

Stoupli si doprostřed kruhu mužů do šermířského střehu. Obestíralo je ohromené ticho. Arya učinila první výpad na oblast stehen a na poslední chvíli se vyhnula ráně svého manžela mířící jí na trup. Protočila se a naznačila úder na jeho levý bok, ale v poslední chvíli směr úderu změnila a tupá čepel ho lízla na pravém rameni. Vztekle si odplivnul a zaútočil na ni, aniž by se rozmýšlel. Arya musela přejít do obranného postoje a vykrývala jednu ránu za druhou, až jí začaly brnět prsty na jílci meče. Ocel zvonila o ocel a vzduch plnily zdušené výkřiky ohromení. Někteří povzbuzovali jejího manžela, někteří ji. Nedbala na to, bylo jí to jedno. V ruce měla meč a před sebou svůj v poslední době nejoblíbenější terč – svého manžela. Z čel se jim valil pot a lepil jim šaty k tělu. Když už ji manžel málem dostal na kolena, tak se ozvalo dračí zařvání, při němž tuhla krev v žilách. NE! Vykřikla v duchu Arya, protože věděla, co by se mohlo stát. Drak zřejmě vnímal její pocit ohrožení i na dálku. Sandor ztuhnul, ale pak jí několika pohyby meče vyrazil zbraň z ruky. Byl konec. Arya stála se sklopenou hlavou. Věděla, že měla jen malou šanci na výhru, ale ani tak to nezmenšilo její pocit ponížení.
„Děkuji, můj pane,“ řekla s očima sklopenýma a s pěstmi zatnutými u boků. Sandor si toho všimnul. A vychutnával si to. Arya si beze slova sundala pásek, nechala sukni padnout na své místo a se slovy díků ho vrátila právoplatnému majiteli.
„Omluvte mně, pánové, musím se umýt, jsem poněkud neupravená,“ omluvila se, otočila se na patě a rázným krokem odešla. V zádech cítila temný pohled svého manžela.

„Potřebuji se umýt, ohřejte mi vodu,“ oznámila služebné, kterou potkala. Ta jen přikývla a šla beze slova vyplnit její příkaz. Ani ne za půl hodiny již stála před velkou vanou zabudovanou do země, z které stoupala pára. Rozšněrovala si šaty a pomalu vstoupila do horké vody. S rozkoší si vychutnávala, jak horká voda odplavuje její únavu ze svalů i z mysli. Nevěděla, jak dlouho jen tak ležela, než se rozhodla, že se potopí, aby si namočila i vlasy, ale když se vynořila, tak ve dveřích do lázně stál její manžel. V duchu ho proklela.
„Okamžitě vypadni!“ prskla po něm vztekle. Odfrknul si a začal se svlékat.
„Ne, vypadni. Okamžitě zmiz, Ohaři!“ vykřikla, když si uvědomila, že si hodlá vlézt za ní do teplé vody a tiskla se k hraně lázně, jako by ji to mohlo ochránit, aby ji neviděl. Věnoval jí opovržlivý pohled a rozšněrovával si kalhoty.
„Chci se vykoupat a jinou lázeň, než tuhle nám tu nedali, tak se uklidni, ženo,“ okřiknul ji, stáhnul si nohavice a přes hlavu přetáhl propocenou košili.
„To nemyslíš vážně!“ vyhrkla ještě, když se k ní blížil nahý. Ačkoliv nahlas protestovala, tak v duchu obdivovala jeho obrovské svalnaté tělo, které posévaly jizvy. Nakonec jí pohled zabloudil až ke středobodu jeho těla, kde v houštině tmavých chlupů bylo jeho mužství. Všimnul si jejího pohledu a usmál se na ni.
„Chybí ti, vlčice?“ zeptal se pořád s úsměvem. Zavrtěla hlavou, ale ruměnec, který jí ozdobil tváře, mluvil za ni. Ohař se štěkavě zasmál a vklouzl za ní do vody. Arya se okamžitě odtáhla na druhou stranu lázně, aby od něj byla co nejdál. Nepomohlo to, lázeň nebyla dostatečně velká, aby se jí nedotkl dlouhýma nohama. Hrubé chloupky na jeho nohách v ní vyvolaly chvění, které jí projelo tělem a zastavilo se v jejím rozkroku. Ošila se.

Sandor si všimnul jejího výrazu a náležitě si užíval, že jí přece jen není jeho tělo lhostejné.
„Umyji ti záda,“ navrhnul, a aniž by čekal na odpověď, tak sáhl jednou rukou po houbě a druhou hmátla po Arye, která vyjekla překvapením. Snažila se mu vyprostit, ale jen tím docílila toho, že se více přitiskla na jeho tělo.
„Nechci tě zabít, tak se uvolni, jsi celá ztuhlá,“ navrhnul jí a překvapivě jemnými tahy jí omýval záda. Ačkoliv to neměla v úmyslu, tak zavřela oči, naklonila hlavu na stranu a užívala si jeho doteky, jež jí uvolňovaly zatuhlé svaly na zádech, ramenou a krku. Sandor se nedokázal ovládnout a vtiskl jí polibek na odhalenou šíji. Arya vyděšeně otevřela oči a snažila se odtáhnout, jenže už bylo pozdě. V pase ji obtočila jedna svalnatá ruka a držela ji přitisknutou těsně k jeho tělu. Druhá dlaň jí překryla ňadro a dráždila bradavku, když ji lehce zmáčknul, tak se Arya neovládla a zasténala. Poséval jí krk horkými polibky, které jí rozpalovaly kůži, jeho zuby ji jemně okusovaly. Myšlenky na úprk a odpor k manželovi okamžitě zmizeli. Začal je nahrazovat chtíč a touha. Plně se přitiskla k jeho tělu, zaklonila hlavu a opřela si ji o jeho rameno. Jednu ruku mu vpletla do vlasů a konečky prstů pohladila jeho spálenou tvář. Cuknul s sebou a odstrčil ji. Arya úlekem otevřela oči.
„Co jsem udělala?“ ptala se zmateně s očima připomínajícíma živoucí stříbro. Něco nesrozumitelného zavrčel, postavil se a začal odcházet. Aryu to dopálilo, přihrnula se k němu a chytila ho za ruku.
„Co je špatně, Sandore?“ ptala se s upřímným zájmem. Hleděl na ni temnýma očima, ale neodradilo ji to. Nejspíše jako jediný člověk se ho nebála a ani ji nezastrašoval.
„Tohle,“ zavrčel rozezleně a ukázal volnou rukou na svou tvář. Potlačila úsměv, jenž se jí dral na rty, bála se, že by ho mohl brát jako výsměch. Zavrtěla hlavou a sednula si zpět do vody, díky svému sevření ho donutila, aby učinil to samé, což neochotně udělal.
„Myslíš, že mi vadí tvá tvář?“ zeptala se ohromeně. Přikývl. Shovívavě se mu zahleděla do obličeje. „Neděsí mě to ani neodpuzuje,“ natáhla ruku, aby se dotkla tvrdých jizev, ale on ucuknul. „Ve chvíli, kdy jsi mě tehdy vytáhnul nahoru z okna, i když jsi mě mohl pustit, jsem si uvědomila, že rozhodně nejsi takový idiot, jak se prezentuješ. A jizvy mě neděsí, sama jich mám dost a viděla jsme dost horších věcí. Navíc jizvy vyprávějí příběhy,“ ujistila ho. Sandor na ni upíral temný pohled, jako by se rozmýšlel, zda jí má věřit nebo ne. Usmála se na něj a obkročmo si nad něj klekla. Vzala jeho tvář do dlaní a políbila ho na rty. Jen zlehka se o ně otřela. Clegane spokojeně zavrčel, pevně si ji přitáhl a donutil jí rozevřít rty, aby do nich mohl vklouznout jazykem. Když se jejich jazyky setkaly, tak se Arya zachvěla slastí. Sjela mu jednou rukou na hruď, kde ho hravě zatahala za pár chloupků, a pak sjela rukou ještě níž, než nahmatala jeho tvrdnoucí mužství. Stiskla ho a několikrát pohnula rukou nahoru a dolů. Muž pod ní zasténal. Vzal do úst jedno její ňadro a sál bradavku tak dlouho, dokud se slastně neprohnula v zádech, pak již na nic nečekal, chytil ji jednou rukou za boky a druhou nasměroval svůj penis, aby do ní snadněji vklouznul. Když ji donutil prudce dosednout na jeho velké mužství, tak překvapením vytřeštila oči. Nečekala to. Chytil ji rukama v bocích a začal jí udávat rytmus, když si začala být jistá, tak vklouznul jednou rukou mezi jejich těla a našel to maličké místečko, které jemně dráždil prstem, dokud se její dech neprohloubil, ale ani poté nepolevil v jejím dráždění. Uvědomil si, že její potěšení je pro něj důležitější, než jeho vlastní. Toužil, aby byla šťastná, chtěl ji za každou cenu chránit a momentálně přivést až ke slastnému vrcholu. Rukama mu zajela do vlasů a přitáhla si jeho tvář, kterou mu posela horkými polibky a nejvíc na straně, kde mu tvář hyzdily jizvy po spáleninách. Když nakonec našla jeho hladová ústa, tak ho líbala s vášní a náruživostí, kterou mu nikdy dřív neprojevila. Cítila ho hluboko v sobě a byl to pro ni vzrušující pocit, prsty jedné jeho ruky jí přinášely ještě mnohem více slasti než jeho penis, který měla hluboko v sobě a který jí celičkou vyplnil, jako by pro něj byla stvořená.

Po několika dalších přírazech, zrychlila tempo a prsty mu zaryla do ramen. Najednou se napjala a se zasténáním ho sevřela hluboko v sobě. Její výkřik slasti a uspokojení ztlumila jeho ústa. Chytil ji v bocích oběma rukama a ještě několikrát si ji nabodl na své mužství, než zaklonil hlavu a z hrdla se mu vydral hluboký sten. Arya mu schovala hlavu v místě, kde končí krk a začíná rameno a cítila, jak se v ní několikrát vzepjal a pokaždé ji naplnil horkým semenem. Byl to úchvatný pocit. Tohle bylo jejich první milování, které si užívala a z něhož měli potěšení oba. Zavřela oči a objímala svého manžela. Jejich těla zůstávala spojena a oni si tu chvíli vychutnávali plnými doušky. Pak si mladá žena začala něco broukat. Sandor ji hladil po zádech i v mokrých vlasech, vychutnávajíc si její hebkou kůži i její něžné, sotva slyšitelné broukání. Melodii nepoznával, ale bylo mu to jedno. V tomto okamžiku věděl, že je jen jeho, stejně jako on byl její. Oba ve stejnou chvíli zatoužili, aby ten okamžik nikdy neskončil, i když dobře věděli, že je to nemožné.