Legenda o Durnhornovi, králi ze síní pod horou

Anotace: Kapitola první - Stíny minulosti /část první Ps: Jméno Darthun není překlep. Je to jiná postava než Durnhorn

Darthun vstoupil do tunelu a zapálil pochodeň. Vlhký vzduch byl cítit zatuchlinou a hrubě opracované zdi byly mokré a pokryté vrstvou slizu.
Jemu to však nevadilo. Byl tady dole už několik hodin a prošel už desítkami podobných tunelů. Zkažený vzduch již vůbec nevnímal.
Začal prohledávat osvětlenou oblast. Jeho pozornost upoutaly tři rýhy na podlaze tunelu.
Klekl si a přejel po nich rukou.
Kámen byl velice tvrdý a rýhy hluboké, ať už to udělal kdokoliv nebo cokoliv, musel mít velikou sílu. Darthun tušil, co to způsobilo. Konečně zase našli stopu.
Náhle zpozorněl a opatrně si odepnul sekeru, kterou měl doteď zavěšenou u pasu.
V temnotě za sebou uslyšel šramot.
Připravil se na útok.
Něco tam bylo a blížilo se to. Zvedl sekeru nad hlavu a čekal.
"Darthune je všechno v pohodě?" ozvalo se ze tmy.
Darthun si oddechl úlevou a spustil sekeru.
"Jo je, pojď se na něco mrknout. Našel jsem další škrábance."
Uslyšel další šramocení, po chvíli se ze tmy vynořil trpaslík. Měl dlouhé rezavé vousy svázané do copu, a nad velkým nosem mu seděla kovaná přilbice, jejíž kroužkový závěs mu splíval až na ramena. Na sobě měl plátovanou zbroj kombinovanou s kroužkovou, těžké kované boty a u pasu se mu houpala pochva se zasunutým mečem. Darthun mu sice neviděl na záda, ale věděl, že tam má zavěšený velký těžký štít, který vždy nosí s sebou.
Trpaslík se usmíval.
"Proč si celej tak naježenej?" zeptal se zatímco přišel blíž, aby si rýhy také prohlédl.
"Vyděsil si mě." zabručel Darthun. "Myslel sem, že seš nějaká potvora. Máš štěstí, že sem ti neusek palici"
"To je od tebe hezké," zazubil se na něj trpaslík. "já mám svou palici docela rád."
Zabušil si pěstí na přilbu.
"Stejně ji moc nepoužíváš." řekl Darthun a šťouchl ho do zad tak, že se trpaslík svalil na zem.
Ten se na něj ublíženě podíval.
"Abys tím tvým rypákem neudělal další rýhy." Zasmál se Darthun.
Trpaslík se usmál taky.
Darthun mu pomohl vstát. "Kde se zas zasek ten Galar?"
Trpaslík se zašklebil. "Měl zrovna dost osobní rozhovor s kamenem."
Ze směru, kterým přišli se ozval rachot a lomození kovu.
"Blbej šutrák!"
Trpaslík se rozesmál. "Už ho tu máš!" řekl Darthunovi.
Ze tmy vyšel druhý trpaslík. "Balare!" okřikl toho prvního "Já tě zabiju, nechal si mě tam!"
Balar vyprskl smíchy. Ihned ale musel uskočit, protože Galar se na něj vrhl.
"Ale notak, přece bys nezabil vlastního bráchu."
Galar zavrčel a skočil po něm. Balar se pokusil zase uskočit, ale Galar s tím počítal a dokázal ho srazit k zemi.
Darthun sledoval, jak spolu bratři na zemi zápolí.
"Už dost!" okřikl je.
Galar slezl ze svého bratra a pustil ho. Ten se zvedl a oklepal ze sebe sliz. Ruku si utřel o Galara. Ten se proti němu napřáhl pěstí.
"Řek sem dost!" zopakoval Darthun.
Oba bratři se na něj otočili a postavili se do pozoru.
"Rozkaz králi!" řekli jednohlasně a zasalutovali.
Darthun zvedl oči v sloup.
Tohle je každou chvíli pořád se spolu perou. Nikdy nedokázal pochopit, že se ještě doopravdy nezabili. Náhle dostal nápad. Jízlivě se zašklebil.
Trpaslíci se přestali smát a nervózně se na sebe podívali.
"Už dáte pokoj vy dva?" zeptal se.
"Dobrá králi." kývnul Galar