Vlk a pes

Anotace: 13. kapitola - po delší době jsem sepsala v podstatě kratinkou a dá se říci, že přechodovou kapitolku k této povídce, tak snad mi to odpustíte.

Pohlédla na něj světlýma očima plnýma únavy. „Chci jet domů,“ prohlásila tiše. Sandor se na ni zadíval a přikývl.
„Oznámím králi, že zítra odjíždíme,“ prohlásil pevně a odešel. Arya si ulehčeně oddechla a položila si hlavu do dlaní. V posledních týdnech byla unavená a netušila z čeho, což ji znepokojovalo. Stále si dobře pamatovala na záhadná i méně záhadná úmrtí v Králově přístavišti a při představě, že ji někdo otrávil jí po páteři přeběhlo zamrazení a vnitřnosti zaplavil ledový chlad. Nakonec si opláchla obličej, několikrát se štípla do tváří, aby se jí do nich vrátila barva a odešla z pokojů, které sdílela se svým manželem.

Procházela se bez jasného cíle. Šla tam, kam ji zrovna zanesly nohy. Nakonec skončila ve stájích, kde si prohlížela všechny zvířata. Pousmála se, když viděla Cizince a vzpomněla si, že tenhle kůň ji na sebe sice nechá sednout, ale rozhodně nehrozí, že by jí někam odvezl. Pohladila ho po sametově hebkém čumáku a zvědavě nakukovala do dalších stání. Když už toho měla dost, tak šla zase někam jinam. A takto se potulovala všude možně celý den. Dokonce sledovala i cvičení mužů ve zbrani a opět zahlédla svého starého známého s vlasy barvy pepře a soli a usmála se, když ji pozdravil s pěstí na srdci. Dnes byla v mužském oděvu, a tak neváhala a rychlým krokem došla až k němu.
„Sere?“ otázala se nejistě. Podíval se na ni a ústa se roztáhla v nepatrném úsměvu, který mu však kolem očí poskládal vějířky vrásek.
„Má paní, chcete si zašermovat?“ zeptal se, jako kdyby to bylo normální. Arya jen potřásla hlavou až jí vlasy spadly do obličeje.
„Spíš jsem se chtěla zeptat, zda by nebylo možné si zastřílet z luku. Pocvičit ruku i s něčím jiným, než je jen železo. Ale pokud nikdo netrénuje, tak samozřejmě nebudu již dále obtěžovat a půjdu si po svých, jistě toho máte ještě příliš na práci,“ oznámila mu s tím nejkouzelnějším výrazem ve tváři, který jen dokázala vykouzlit. Když uviděl, jak se ta mladá žena zatvářila, tak se rozchechtal. Znal hodně a ještě více žen. Urozených i prostého původu, ale ona ho uchvátila. Už jen to zjištění, že zacházela se zbraněmi lépe, jak většina mladých mužů tady, ho nenechalo v klidu. Když viděl, jak dokáže zneužít své ženské stránky jen, aby něčeho dosáhla, tak mu začalo být líto jejího manžela. Ale na druhou stranu ho uchvátila natolik, že se chtěl stát členem její osobní gardy a to i přesto, že to znamenalo žít na Cleganeově panství, což samozřejmě zahrnovalo i přítomnost jeho majitele – sera Sandora.
„Jdi za Gregorym, ten tam měla pár chlapců s luky a kušemi,“ odpověděl nakonec, jakmile si setřídil myšlenky a máchl rukou za sebe, aby jí naznačil směr.

Její příchod mezi mladé muže mezi nimi vyvolal hučení slov – posměšků i naopak slov plných obdivu na její adresu. Když sevřela luk, který jí se škodolibým výrazem podal jeden z mladíků, tak se cítila, jako by se vrátila do dětství. Luk byl pevný a pružný a ona cítila jeho sílu pod rukou. Arya věděla, že jí dal naschvál jeden z těch nejsilnějších, s kterými dělali, ale ani tak se nezastavila. Přes vrchní nátah luk napnula, zamířila na slaměného panáka, pustila tětivu, jež zazpívala svou píseň a trefila šíp do krku slaměné figuríny tak, že se zarazil až po letky. S úsměvem podala luk mladíkovi a raději se rozloučila, protože to vypadalo, že ji asi uškrtí.

Nakonec ji nohy přece jen zanesly k ze shora otevřenému místu, kde byli drženi draci. Hleděla na ně z výšky. Tady nahoře jí nemohli nic udělat, ani jejich oheň sem nedosáhl. Jorah i Daenerys jí to vysvětlovali, a tak se opírala o římsu a smutnýma očima hleděla na ta nádherná zvířata. Cítila, že na ni hledí všichni tři, ale doopravdy vnímala jen Viseriona, kterého si tenkrát pustila do mysli. V jeho mysli viděla obrázek plný rudého ohně a černého kouře stoupajícího z ostrova, který obklopovalo moře, z něhož stoupal kouř. Arya z vyprávění a výuky Mistra Luwina věděla, že takhle vypadá prastará a nyní již zničená Valyrie. Pochybovala však, že ji Viserion kdy viděl, a tak ji zaráželo, jak byl ten obrázek jasný.

Na ramena jí dopadla mužská ruka. Leknutím nadskočila a reflexivně se chtěla po tom člověku ohnat loktem. Naštěstí se však zastavila včas a ruku spustila ve chvíli, kdy spatřila královu tvář.
„Již nás s manželem opouštíte?“ zeptal se Jorah Mormont a dělal, jako by si nevšiml toho, že ho málem trefila loktem do žaludku. Arya trochu zrudla studem nad svou reakcí, ale pak se několikrát zhluboka nadechla a odpověděla. „Ano, vaše výsosti, již je čas vrátit se domů, čekají nás tam povinnosti a neodkladné záležitosti spojené se správou zanedbaného panství,“ vysvětlila mu z větší části po pravdě. Král nadzdvihl jedno obočí a usmál se koutkem úst. „Stále vás tu pronásleduje vaše minulost, že?“ zeptal se tiše a položil jí ruku na paži. Arya přikývla a sklopila pohled. „A nebojte, Viserion půjde s vámi přesně, jak jste chtěla, stejně pochybuji, že by ho tu cokoliv udrželo, jakmile budete pryč,“ ujistil ji a ona mu za to věnovala vděčný pohled.
„Děkuji vám, můj pane, jste velmi laskav.“ Zhluboka se nadechl, chytil jí velkými dlaněmi za tvář a políbil ji otcovsky na čelo. „Snad vaše duše konečně naleznou klid a pokoj,“ řekl ještě nakonec, než se omluvil a odešel po svých záležitostech. Když odcházela, tak se dole ozval dračí řev. Mladá žena si byla naprosto jistá, že jeho původcem byl Viserion. Nechápala, jak to může tak jistě vědět, ale někde uvnitř cítila, že to tak je. A to vědomí ji hřálo stejně, jako dračí kůže. Draci jsou stvořeni z ohně a já z ledu, proto mi Viserion nemůže ublížit, pomyslela si ještě, než konečně dorazila do pokojů, kde byla nucena strávit ještě tuto poslední noc.

„Má paní,“ pozdravil ji ihned, jakmile vstoupila. Zaraženě zůstala stát a přemýšlela, co se děje. Tázavě tedy pohlédla na manžela a pomalu se sunula k volné židli. „Sedněte si, nebojte se,“ vyzval ji poněkud příliš mile, což se jí ani trošičku nelíbilo a měla pocit, že má v žaludku ledovou kouli ze strachu. Dívala se na něj podezíravě přimhouřenýma očima s tělem napnutým, jako by jí hrozilo, že bude muset každou chvíli běžet o život. I když s jejím manželem si nebyla tak úplně jistá ničím.
„Královský pár nám dal svolení k tomu, abychom se zítra vydali na cestu, avšak mám tady prosbu od jednoho rytíře, který by se rád stal členem vaší osobní stráže. Jde o sera Arthura,“ prohlásil a čekal na její reakci, která nepřišla. Jen tam seděla a s otázkou v očích na něj hleděla. Povzdechl si a promnul si obličej obrovskou rukou. „Opravdu o tom nic nevíte?“ zeptal se ještě nakonec unaveně. Koule strachu v jejím žaludku se rozpustila. Zavrtěla hlavou. „Já ani nevím, kdo je to ten ser Arthur,“ prohlásila upřímně a její manžel neměl výjimečně žádný důvod jí nevěřit.


„Pojď sem, Aryo,“ vyzval ji a natáhl k ní ruku, když se opřel do křesla, které pod jeho vahou zasténalo. Váhavě ho poslechla a stoupla si vedle něj. „Jsem už starý muž,“ pověděl zoufale. Arya jen zavrtěla hlavou a padla před něj na kolena.
„Starý? Jak se může Ohař cítit starý?“ zeptala se ho se zářícíma očima. Pokřiveně se na ni usmál, chytil jí hlavu do dlaní a zadíval se jí hluboko do očí. „Snad máš pravdu, snad nejsem starý. Ale když tě vidím, vidím tvé mládí. Je mi líto, že tě uvázali k takovému starci, jako jsem já,“ vysvětlil jí. Manželka na něj několikrát zamrkala, pak se usmála a položila mu ruku na spálenou polovinu tváře.
„Každý jiný by mě zabil. Ty nejsi starý, jen jsi toho zažil víc, než by kterýkoliv člověk měl,“ vysvětlila mu něžně, a pak sklopila pohled třpytící se neprolitými slzami. „Odpusť mi,“ omluvila se a odběhla do vedlejší místnosti, kde se snažila zahnat tu zrádnou vlhkost.

Venku za okny již dávno padla noc, když ucítila, jak ji objaly něčí ruce. Tentokrát se neohnala, jen se se zavřenýma očima usmála a opřela se o mužské tělo za sebou. Ucítila tu velkou ruku na svém břiše a odstrčila ji pryč, než se otočila.
„Ne,“ řekla jenom a v dlouhé noční košili zalezla pod peřiny. Sandor si zklamaně povzdechl, vysvléknul se a nahý zalezl pod pokrývky. Ještě, než si stihl udělat pohodlí, tak jeho žena již spala. Znovu si povzdechl a přivinul si ji k dlouhému tělu. Arya jen něco zamumlala ze spánku a spokojeně se mu stulila v náruči. Netrvalo dlouho a i jeho mysl odplula do říše spánku.