Zabiják Temnot

Anotace: 3. kapitola

Přispěchala k němu postava oblečená v černém koženém kompletu, doplněném o černý plášť, z kterého se blyštěli jen čepele zbraní. Nebylo pochyb, mohl to být jen jeden "člověk" nechvalně známý Zabiják Temnoty. Málo kdo by totiž dokázal na takovou vzdálenost prostřelit šípem hrdlo s tak dokonalou chirurgickou přesností.
To jméno se vyslovovalo s bázlivou opatrností. Zabiják Temnot. Nikdo nevěřil, že by byl nějaký smrtelník ať muž nebo žena schopen spáchat tolik zločinů, krádeží a vražd. Poznat jeho práci nebylo těžké. Pokud oběti přežily mluvily o postavě v černém obleku se spoustou lesknoucích se čepelí. Pokud se našli mrtvé bylo také všem jasné že to musel být on. Rány byli vedeny naprosto přesně a bez chyby. Jediný člověk dokázal bodnou ranou zasáhnout srdce a meč zastavit těsně před tím než by vyjel zády ven. Zabiják Temnot. Na obětích se nikdy nenašli dvě bodné rány nebo náznak toho že oběť byla usmrcena až po prvním zásahu. Po první ráně vždy padly k zemi bezpečně mrtvé. Pracoval profesionálně potichu a hlavně rychle. Nikdy nikdo nevěděl kde je, kde přebývá, kde se schovává, kdy začne znovu vraždit a hlavně – Kdo to je? Jeho známost neutrpěla ani tím že jeho oběťmi byli nejen muži, ale i ženy a děti. Bylo to nad slunce jasné. Tady pracoval Zabiják Temnot.
Poté co se důkladně přesvědčil o stavu svých obětí, velmi šikovně je ukryl, popadl vak pro který tu byl a nenápadně se vytratil v uličkách Hráze. Přemýšlel, komu právě přivodil trápení, kdo na chlapce bude doma čekat, kolik toho měl před sebou? Ale vlastně na tom nezáleželo – svou práci odvedl, oběti k tomu řemeslu patří. Vyhoupl se na koně, a vyrazil. Za městem na něj, čeká člověk, který si obsah vaku objednal, to on má krev na rukou...
Jel pomalu, a bylo mu to jedno, zaprvé nikoho nepotkal a za druhé nespěchal. Měl čas. Rozhlížel se kolem a bylo mu divné že ani na jedné vývěsní tabuli nevisí jeho podobizna. Nebyl na to zvyklí páč byl hledán opravdu snad po celém světě. Rozhodl se že si s tím nebude lámat hlavu. Aspoň bude mít méně starostí.
Přemýšlel zda-li už našli chlapce a toho velkého muže s kterým by měl v boji tváří v tvář nejspíše docela problém. Palice vypadala bytelně a ten kdo se s ní oháněl měl nejspíše velkou sílu. Ale to jsou jen domněnky, vykonáno bylo co mělo být. Dorazil na místo předání.
Samozřejmě zde nikdo nebyl, byl už na to zvyklí, dochvilnost nebyla v té době obvyklá, čas byl určován velmi nepřesně dle oblohy. Celkem mu to vyhovovalo, mohl obhlédnout situaci než přijede ten ,,holohlavý sysel´´ pro vak, jenž tak těžce získal. Rád dával přezdívky, většinou se na něj obraceli lidé podivné pověsti nebo s v celku vtipným vzhledem a navíc stejně nevěřil jménům jež mu udávali. Pokud je zavřeli tím lépe pro něj, na stejně domluvu zakázky přicházel zásadně maskován ve svém obvyklém kompletu z černé kůže. Nikdy ho nikdo nemohl identifikovat a pokud přeci jen nějaký chytrák chtěl být lepší než ty před ním a snažil se strážím dodat jeho popis, byl obvykle okamžitě pověšen, poněvadž byl považován za lháře. A kdyby ne, stejně by nemohl říci nic jiného, než to co každý věděl. Postava v černém s množstvím čepelí pod pláštěm.
Seskočil z koně, a dopadl do blátivé země. Byli u rybníčka vzdáleném necelých 5 mil od Hráze. Zavedl koně za val, který lemoval polovinu rybníčku a zrovna když chtěl jít zkoumat blízké okolí, uviděl koně jak cválá z druhé strany od města. I z té dálky bezpečně poznal ,,Syslova´´ koně. Samozřejmě nepoběží jako nějaký blázen okamžitě mu vstříc, počká si jestli ho někdo nesleduje a poté dokončí dohodu. Stejně jede pozdě, takže může být rád, že jsem pořád tady pomyslel si. ,,Sysel´´ dorazil doprostřed rybníčkové mýtiny a nervózně se rozhlížel kolem, ale v jeho pohledu byla vidět nejistota a beznaděj. To nebylo dobré znamení. Zabiják čekal, času měl dost - sirény stále netroubili, takže chlapce ještě nenašli. V tom uslyšel důvěrně známy dusot kopyt, ten zvuk nepředstavoval nic dobrého, připomínal mu jeho dětství. Byla to městská stráž. ,,Ty hlupáku jeden…" zaklel si pro sebe. ,,Sysel´´ se samozřejmě leknul, chtěl vzít do zaječích, ale nebylo mu to nic platné. Stráž měla přepad zorganizovaný velmi obezřetně. Utvořila kruhovou formaci a ,,Sysel´´ byl v pasti. Škoda jen že zabiják neslyšel co říkají, mohl jen odhadovat z výrazů na jejich tvářích. Stráže se tvářili radostně, kdežto ,,Sysel´´ zkroušeně a vypadal že každou chvílí omdlí a spadne z koně.
Zabiják nato koukal trochu nevěřícně, už dlouho se mu nestalo aby jeho kontakt zatkli stráže ještě před dokončením obchodu. Byla to jasná známka amatéřiny. Po dlouhé době opět souhlasil s amatérem, ale tentokrát se postará aby dostal veškerou odměnu, jež mu po právu náleží. Vybral si sice zálohu, ale chtěl všechno pokud došlo až k usmrcení nějakého člověka. Na druhou stranu v něm hlodaly pochybnosti. Buď by musel přemoci celou stráž čítající 20 mužů, nebo se vloupat do vězení, kde by při malé neopatrnosti mohl také zůstat.
Stráže mezitím svázali ,,Syslovi´´ ruce, a vlekli ho i s jeho koněm zpět k městu. Jednat musel rychle.